Přeplavala Gibraltar, obeplavala Alcatraz v jedenáctistupňové vodě a na Sibiři získala bronz z mistrovství světa v zimním plavání. V této epizodě si s dálkovou plavkyní, trenérkou a zakladatelkou projektu Swimmie Lucií Kubešovou Leišovou povídáme o tom, co jí dávají dlouhé hodiny ve vodě, jak pracovat se strachem a co čeká každého, kdo se z bazénu vydá na otevřenou vodu.
Hlavní poznatky
- Na otevřenou vodu přecházejte postupně: nejdřív venkovní bazén, pak malý rybník kolem dokola u břehu a teprve potom delší trasy napříč.
- Plavejte s bójkou – je vás s ní vidět a v krizi se jí můžete chytit a rozdýchat se.
- Kdo si na volné vodě není jistý, neměl by plavat sám: domluvte se s někým na břehu na znamení, například zvednutou pravou ruku.
- Se strachem z vody pomáhá postupné navyšování – dnes 10 minut, příště 15 – a sdílení ve skupině, kde člověk zjistí, že v tom není sám.
- Na moři dýchejte na obě strany a v rytmu vln – když jdou vlny zleva, dýchejte napravo.
- Na dlouhých tratích je jídlo potřeba vyzkoušet v tréninku a mít ho nakrájené na malé kousky. Lucce dělají zle gely, a tak jí datle a ovesné tyčinky.
- Psychická krize přichází na dlouhých tratích často dřív než fyzická, proto je dobré si dopředu rozmyslet, čím zaměstnat hlavu.