
34# Jaroslav a Michal Jetelina: Základy výživy, na kterých stojí výkon
25. ledna 2026
•1h 19min

Pohled do zákulisí triatlonové přípravy očima dvou běžných lidí a jejich zajímavých hostů

25. ledna 2026
•1h 19min
Výživa bývá označována za čtvrtou disciplínu triatlonu – a právě touto epizodou startujeme naši minisérii Jak na výživu. S Jardou a Michalem Jetelinovými z Hyve se díváme na úplné základy: proč a kolik jíst jako vytrvalostní sportovec, kolik přijímat bílkovin, sacharidů a tuků a jak se zorientovat v nutričních tabulkách na obalech.
Začínáme tím, proč jako sportovci vůbec řešit, co jíme. Kluci vyjmenovávají čtyři hlavní důvody: tělesnou konstituci, dostatek energie na trénink i závod, regeneraci a celkové zdraví. Hned potom vysvětlují, že referenční hodnoty příjmu na etiketách jsou spočítané pro průměrnou, neaktivní dospělou osobu, a sportovec se jimi proto řídit nemůže.
Probíráme makronutrienty jeden po druhém. Bílkovin by měl vytrvalec přijímat 1,4–1,8 gramu na kilogram tělesné váhy, sacharidů podle náročnosti dne 5–7, 7–10, nebo na soustředění až 10–13 gramů na kilogram, tuky by měly tvořit 20–35 % energetického příjmu. Dostane se i na vlákninu, které by měl každý sníst 20–35 gramů denně, ale před tréninkem nebo v závodním týdnu ji je lepší omezit.
Řešíme také, jestli má smysl si jídlo zapisovat do kalorických tabulek. Sam popisuje, co ho překvapilo za dva týdny trackování – jak rychle přibývají tuky a sůl a jak těžké je dostat se na cílové množství bílkovin. Vysvětlujeme, proč není bílkovina jako bílkovina a jak má kombinovat zdroje bílkovin vegan, co znamená na obalu řádek „z toho cukry“ a proč maltodextrin rozhodně není pomalý sacharid.
V závěru přichází hydratace a barva moči jako nejjednodušší ukazatel, rozdíl mezi nasycenými a nenasycenými tuky, trans mastné kyseliny a nakonec potravinová pyramida vytrvalostního sportovce. Kluci připomínají, že základem je vždycky pestré jídlo a sportovní výživa i doplňky stravy přicházejí na řadu až potom.
Spoluzakladatel sportovní výživy Hyve
Spoluzakladatel sportovní výživy Hyve
Upravený automatický přepis. Text jsme zkrátili o vatová slova a opravili chyby rozpoznávání řeči, význam zůstal zachován.
Ahoj, já jsem Karolína. Já jsem Sam. A vítáme vás u další epizody našeho triatlonového podcastu Druhá fáze. Dnešní epizoda je opět speciální, protože touto epizodou startujeme novou sérii, ve které se budeme věnovat
výživě. Série ponese název Jak na výživu a podíváme se v ní na několik věcí. V první řadě na to, proč vlastně chceme jíst, co chceme jíst, kolik toho chceme jíst a ideálně kdy. Mrkneme taky na to, jak se správně stravovat v předzávodní týden, v předzávodní den a v samotný den závodu, a nakonec se podíváme i na to, jestli jsou potřeba suplementy, nebo jestli to celé není jenom marketing.
Jelikož my dva se v tom vůbec nevyznáme, jsme moc rádi, že pozvání do našeho podcastu přijali Michal a Jarda Jetelinovi, kteří stojí za vývojem sportovní výživy Hyve. Čau kluci!
Ahoj, díky za pozvání.
My jsme moc rádi, že jste přijali naše pozvání, a pojďme rovnou na to.
Kluci, jak jste se vlastně rozhodli, že se pustíte do takového projektu, jako je založit si vlastní značku sportovní výživy Hyve?
Myslím, že to bylo v roce 2017, když jsme běželi první Spartana. Pamatuju si, že to bylo v Koutech, byl to Spartan Sprint, tehdy nějakých 7 kilometrů. Dostali jsme pořádnou bídu, ale nějak nás začalo bavit závodit a celý ten v uvozovkách lifestyle kolem toho. Jak jsme se posouvali dál v obtížnostech, začali jsme řešit výživu jako takovou, různé doplňky, suplementy a podobně.
A uvědomili jsme si, že je tam prostor. Na sportovce, i na ty hobíky, kterými jsme tenkrát byli a pořád jsme, skáče spousta informací. Oni různě zkouší metodou pokus–omyl, co jim bude fungovat a co ne, a pořádně nevědí, jak se ve výživě, třeba na závodě, zorientovat. Když jsme se dívali na trh, jak různé značky marketují a uvádí produkty, zjistili jsme, že těch informací je tolik, že není divu, že nikdo neví, co má pořádně používat, a vznikají různé otazníky.
Pak jsme měli takovou závodní sérii – běželi jsme maratony, já jsem běžel tři, s Michalem jsme běželi dva, běželi jsme ultra a podobně. Tam jsme začali víc řešit i závodní výživu, gely a podobně. Sami jsme v tom měli nepořádek, a tak jsme Hyve založili s tím, abychom v tom udělali pořádek, minimálně pro toho spotřebitele, zákazníka, ultimátně pro sportovce. Chceme lidem pomoct se ve všem velmi rychle zorientovat, aby měli ze sportu zážitek, a ne utrpení během závodů.
A zorientovat se ve výživě je přesně cílem naší minisérie, kterou společně natočíme. Já osobně se ve výživě moc neorientuju a myslím si, že je to čtvrtá disciplína triatlonu, kterou jsme možná oba dost podceňovali. Společně to napravíme. Říkal jsi, že vznikají otazníky, tak pojďme z nich udělat vykřičníky. A já tu sérii odstartuju úplně jednoduchou, primitivní a možná i hloupou otázkou.
Pojďme si říct, proč chceme jako sportovci jíst. Jasně, víme, že potřebujeme jíst, abychom přežili, ale zkusme si to říct z pohledu vytrvalostního sportovce. Jaké jsou důvody, proč je dobré se správně stravovat?
Existují čtyři hlavní důvody, proč se výživa řeší natolik. Jak jsi říkal, je to čtvrtá disciplína triatlonu – vedle tréninku a regenerace je to skutečně jeden z pilířů sportu.
První bod je, aby měl sportovec nějakou tělesnou konstituci – svalstvo a třeba minimum tuku, pokud je disciplína závislá na tom, kolik vážíme. To jsou vytrvalostní disciplíny, ale třeba i gymnasti jsou závislí na lehkosti. Druhý bod je, abychom měli dostatek energie, buď na samotný trénink, nebo na závod. Třetí důležitý aspekt, bez kterého to nejde, je regenerace. Kdybychom nedokázali tělo zregenerovat, tak by se nám rozpadlo. A čtvrtý je celkově zdraví sportovce, aby byl vždycky fit na tréninky a dokázal odvést tréninkové jednotky. To jsou čtyři hlavní body, proč by měl sportovec řešit výživu.
Základní obecná strava je přitom na prvním místě. Aby sportovec tréninky nejen zvládal, ale aby se i posouval. Když se připravujeme a chceme progres, intenzita tréninků se zvyšuje, typicky během maratonské nebo triatlonové přípravy. Každý trénink není stejný, intenzity jsou různé. A v momentě, kdy nebudeme řešit výživu, ten úplný základ, tak tělo nedokáže doručit výkon, který je potřeba k tomu, aby se člověk zlepšil nebo dosáhl nějakého času.
Dokážu si představit, že když přijdu do obchodu a naházím si něco do nákupního košíku, budu schopný vytvořit košík, kterým nepodpořím ani jeden z těch čtyř bodů, co jsi řekl. A já bych chtěl, abychom na konci téhle série byli schopní si ten nákupní košík poskládat tak, abychom ty čtyři body podpořili úplně ideálně. Pojďme si možná z
nějakého high levelu říct, co vlastně můžeme jíst. Jaké typy živin bychom měli jíst, abychom ty čtyři body podpořili?
Obecně se dají rozdělit na makronutrienty, kam řadíme bílkoviny, sacharidy, tuky a i vodu, a potom mikronutrienty. Tam patří vitamíny, minerály a i fytonutrienty. Pod fytonutrienty si můžeš představit třeba karotenoidy a různé další látky, které najdeme v ovoci nebo v bylinách. To je takové základní dělení, aby se v tom člověk rychle zorientoval.
Každý makronutrient a mikronutrient má nějaké doporučené denní dávkování. U makronutrientů to není legislativně dané, u mikronutrientů už ano. A ty jako sportovec si můžeš říct: OK, teď chci mít konstantní váhu – a to souvisí s tvým energetickým příjmem a výdejem. Podle toho si sestavíš jídelníček tak, aby obsahoval všechny tyhle látky v dostatečném množství. Doporučení, která máš, jsou ale dělaná pro obecnou populaci a sportovcům nemusí stačit. U nich se aplikují jiné parametry a díváš se na jiné hodnoty.
Když půjdeš do obchodu a koukneš se na etikety, kde jsou rozepsané nutriční hodnoty, tak ty jsou dělané pro průměrného člověka. Je tam doporučený příjem 2 000 kilokalorií za den, ale to je daný pro průměrnou dospělou osobu, která opravdu jenom sedí a nemá žádnou aktivitu. Není tam ani rozdíl mezi mužem a ženou. Je to velmi hrubá indikace toho, co bys měl jíst. Abys to pořádně pochopil, je potřeba podívat se primárně na svůj vlastní výdej a na své cíle.
Ale já se tam přece nemusím dívat na minimální doporučený příjem obecné osoby nedefinovaného pohlaví. Můžu se dívat na hodnoty na 100 gramů, nebo na balení, jak se to většinou udává.
Myslím, že tady se míchají dvě věci dohromady. Michal mluvil o tom, čemu se říká referenční hodnota příjmu dospělé osoby. Když se kouknete na nutriční tabulku, máte tam makronutrienty i mikronutrienty a typicky další sloupec s procenty – to je procento doporučené denní dávky. Je u toho vždycky hvězdička a pod tím napsáno, že ten údaj je vypočítaný pro normální osobu. Znáte to třeba na příkladu soli – teď bych z hlavy neřekl, kolik to je, myslím, že 5 gramů denně je maximum. A to je právě pro osobu, která v uvozovkách nic nedělá. U sportovců to může být jinak a když těch 5 gramů přesáhneš, nic nehrozí, protože máš větší ztráty potem.
Takže já jako sportovec můžu tenhle údaj přeskočit, protože nejsem průměrná osoba. Spíš bych sama měla vědět, kolik mám přijmout soli – a to já osobně nevím.
V ideálním případě bys to měla mít změřené. Dělají se různé rozbory, které dají fakt detailní obraz potřeb daného sportovce. Nikdy se to nedá generalizovat na celou populaci. Nemůžeme říct, že člověk, který dělá triatlon, by měl jíst něco konkrétního. Pro někoho, kdo chce udělat tuhle vzdálenost v tomhle čase, děláme jídelníček speciálně, a Sam, který by měl jinou vzdálenost a jiný čas, by měl zase jiný jídelníček.
Ty obecné hodnoty není potřeba úplně zatracovat, ale je potřeba s nimi spíš počítat. Dělám nějaký sport, takže budu mít pravděpodobně vyšší výživové nároky než člověk z obecné populace, který sport nedělá a maximálně jde na půl hodiny na procházku se psem. To je diametrálně odlišné.
Říkal jsi, že mezi makronutrienty počítáme bílkoviny, sacharidy, tuky a vodu.
A co vláknina, kam ta vlastně patří?
Vláknina je součást sacharidů. Je to nestravitelná složka, která se víceméně tráví až v tlustém střevě. Dělí se na rozpustnou a nerozpustnou. Nerozpustná vláknina projde trávicím traktem nezměněná a funguje pro střevo v podstatě jako takový kartáč. Rozpustná vláknina fermentuje díky bakteriím v tlustém střevě a podporuje zdravý střevní mikrobiom, který má další dopady na imunitu člověka nebo na to, jak je schopný absorbovat další živiny. Je tam celá další řada benefitů.
Z pohledu vytrvalostních sportovců je ale potřeba být obzvlášť opatrný. Není ideální mít vlákninu pár hodin před tréninkem nebo před závodem a v závodním týdnu bych ji omezil, protože může způsobit zažívací potíže, což nikdo nechce. V běžném tréninkovém režimu proč ne, ale když je na programu delší výběh nebo delší jízda, je lepší ji nejíst předtím a během. A v závodním týdnu bych ji omezil dost výrazně. Vláknina je samozřejmě zdraví prospěšná, jen je potřeba s ní pracovat stejně jako s ostatními výživovými doporučeními.
Já bych spíš řekl, že si to musíš otestovat na sobě, jak tvoje tělo na vlákninu reaguje. Když si dám před výběhem ovesné vločky, které mají hrozně moc vlákniny, tak je to bomba. To prostě nedám a je hotovo. Místo toho volím typicky rýžovou kaši, kterou strávím v pohodě.
Ještě zpátky k té vláknině – možná vím, proč ses ptal. Ona se sice řadí pod sacharidy, ale na nutriční tabulce na obalu je nad proteinem, má tam samostatnou kolonku. Je potřeba s tím počítat.
Zmínil jsi vločky a Michal říkal, že jsou dva typy vlákniny. Pojďme si říct typické představitele potravin pro oba typy, ať vím, co jíst, nebo nejíst před závodem nebo během závodu.
Nedá se úplně říct, že by rozpustná byla v jedné potravině a nerozpustná v jiné. Když si vezmeš ovoce, tak slupka je ta nerozpustná část a vnitřek, dužina, je ta rozpustná část.
OK.
Třeba u rajčete – slupka toho rajčete prostě projde, ale dužina se potom rozpadá fermentací na mastné kyseliny.
Já jsem se snažila něco takového dočíst a právě u vlákniny mě pobavilo, že v normálním běžném dni sportovce si myslím, že není kdy jíst vlákninu. Když máš třeba dvoufázový trénink – ráno jdu na trénink plavání, takže si nedám ovesné vločky. Pak je oběd, ale to už je před druhým tréninkem, takže si taky nedám vlákninu. A podle mě tam byl i nějaký důvod, proč si ji nemáš dávat večer, to už si nepamatuju. Ale vím, že jsem to uzavřela tím, že vláknina se prostě nejí, že to nejde, a když máš rest day, tak si ji můžeš dát.
Ne, celkově je vláknina strašně důležitá pro zdraví a má strašně moc benefitů, ať už je to regulace cholesterolu, nebo celkově zdraví střevního mikrobiomu. Doporučený příjem vlákniny je nějakých 20 až 35 gramů denně. Člověk s průměrnou západní dietou přijímá mnohem míň, což je strašně málo. Vláknina má pozitivní vliv na to, že člověk neonemocní, nebo je menší pravděpodobnost, že bude mít nějakou civilizační chorobu.
Takže tu vlákninu by měl mít každý sportovec a je lepší ji fakt do jídelníčku nějak procpat, ať už formou zeleniny, nebo ovoce. Ale jak říkám, spíš ji volit ve dnech, kdy mám nějaké recovery runy nebo méně intenzivní tréninkové jednotky. A když mám třeba v neděli nějaké zkoušení závodního tempa, tak ji to ráno možná vynechat. Jinak obecně by člověk fakt měl dosahovat těch 20 až 35 gramů.
V naší středoevropské kultuře je navíc vysoké procento různých rakovin, třeba zažívacího traktu. A je to spojené s tím, že máme ve stravě zastoupené velké procento nasycených tuků a hrozně malé procento vlákniny, která pomáhá zdraví střev. Je tam nějaká korelace.
Mám další otázku ze série hloupých otázek. Říkal jsi, že máme přijímat 20 až 35 gramů vlákniny denně. Když dám na váhu jablko, tak bude mít víc než 25 gramů, myslím. Kde je háček, proč mi nestačí sníst jedno jablko denně?
Velká část toho jablka je voda. Kdybys ho usušil na topení, tak ti z něj zbude mnohem míň.
To mi docela nahrává k mojí otázce. Bavili jsme se o referenční hodnotě obyčejného člověka. Jak se tedy dopátrám toho, kolik makronutrientů – tuků, bílkovin, vlákniny – bych měla sníst já? Samozřejmě když neberu, že budu mít specializované testy. Jsem normální hobík a potřebovala bych aspoň nějaký odrazový můstek. Když jsem si myslela, že vláknina se jí jenom v rest day, jestli bych jí měla jíst víc, nebo míň. Já třeba teď vůbec nevím, kolik mám jíst bílkovin denně.
Zase existují nějaká doporučení. Já bych to ale spíš obecně stáhnul k tomu, jestli se snažím trochu zhubnout, udržet si stejnou váhu, nebo nabrat trochu víc svalů. Tam se to může trochu lišit. Ale obecně je fajn si najít svou energetickou bilanci a podle cíle upravovat jednotlivé makronutrienty. Když to vezmu obecně, tak proteiny jsou nejdůležitější,
tedy bílkoviny pro regeneraci a stavbu svalů. Doporučení pro vytrvalostní sportovce je 1,4 až 1,6, klidně i 1,8 gramu na kilogram tělesné váhy. To tvoří zhruba 10 až 15 % celkového denního energetického příjmu.
Samozřejmě existují extrémní případy – na Tour de France jsou jezdci schopní přijmout až 3 gramy bílkovin na kilogram tělesné váhy. Je to ale způsobené tím, že mají extrémní kalorický výdej, a když ho dojídají, lineárně se jim navýší i příjem bílkovin.
Když to porovnám se silovými sportovci nebo kulturisty, jejichž primárním cílem je nabírání svalové hmoty, je to vlastně dost podobné. Maximální příjem bílkovin, který ještě má smysl pro proteosyntézu, tedy hypertrofii svalů, je myslím kolem 2,2 gramu na kilogram tělesné váhy. Je důležité to znát a vždycky vycházet ze svého cíle.
Co se týče sacharidů, tak tam je vždycky
vhodné se podívat, jestli mám zrovna tréninkový den, a podle toho přijímat množství sacharidů. Abych v netréninkové dny zbytečně nepřijímal nadměrné množství celkové energie a tím se nehýbal extra s váhou. Když mám lehké tréninky nebo netréninkové dny, tak je to nějakých 5 až 7 gramů sacharidů na kilogram tělesné váhy. Když mám intenzivnější tréninky, je to 7 až 10. A když jsem třeba na soustředění, kde trénuju každý den fakt dvoufázově, tak se to klidně může pohybovat od 10 až do 13 gramů na kilogram tělesné váhy.
Když bych se u sacharidů zastavil, tak je potřeba se k tomu v uvozovkách projíst a natrénovat si to. Nám se tady lehko řekne doporučení, ale v momentě, kdy do sebe nabombím 10 gramů sacharidů na kilogram své tělesné hmotnosti, budu mít velké problémy se zažíváním a může mi to úplně zkazit den, nebo i celé soustředění. Takže podle svého cíle – v nějaké další epizodě se můžeme pobavit o gut trainingu – ale hodnoty se pohybují až do těch 13.
Já bych jen znovu potvrdil, že to jsou čísla pro sportovce, ne referenční hodnoty, které máme napsané na obalech.
Určitě. Pro normální populaci – když by měl člověk za cíl co nejdéle žít – vyšla metaanalýza, podle které je nejmenší riziko civilizačních onemocnění při příjmu nějakých 50 až 55 % sacharidů z celkového energetického příjmu. Lidé, kteří jsou nad nebo pod tím, se dožívají výrazně nižšího věku. Celkově v západní dietě běžný člověk přijímá kolem 50 až 55 % sacharidů z celkového denního energetického příjmu. U sportovců to myslím v průměru začíná na 60 % a může se to zvednout podle toho, kolik je tréninků a jak jsou intenzivní. Je rozdíl, když jdeme na tempa, nebo když si dáme recovery trénink, případně mobilitu.
O hypersacharidové stravě se určitě budeme bavit v dalších dílech této série.
Carb loading je spíš věc předzávodní stravy. V rámci normální běžné stravy to není potřeba řešit a člověk by si tím spíš uškodil, než aby to mělo pozitivní účinek.
A co tuky?
Tuky, když to řeknu v procentech, by měly tvořit nějakých 20 až 35 % celkového energetického příjmu. Samozřejmě i tuky mají ve zdravé stravě své místo. Máme dva esenciální tuky, které musíme přijmout ze stravy – omega-6 a omega-3. Vychází to na nějaký 1 až 2 gramy tuku na kilogram tělesné váhy.
Když se pohybuješ v těchhle rozmezích, můžeš si svůj jídelníček upravovat a postupně skládat podle výživových hodnot na etiketách jednotlivých potravin. Tyhle doporučení se vždycky musí převést do praxe. A pro hobíka je nejobyčejnější a vlastně i nejpraktičtější řešení stoupnout si na váhu a zjistit, jestli přibírám, jestli mám váhu konstantní, nebo jestli naopak moc hubnu. Když nechci hubnout, měl bych se svým energetickým příjmem něco udělat a podle toho upravovat jídelníček, abych dosáhl svého cíle.
Pro kontext – tohle nebylo vztažené k tukům, to bylo obecně. Samozřejmě, pokud budu mít dostatek bílkovin, budu k tomu dostatečně cvičit a budu mít stravu dobře nastavenou, tak dost pravděpodobně budu přibírat na váze, protože se mi bude zvyšovat objem svalů, které váží o něco víc než tuk.
Já už mám teď v hlavě docela jasnou praktickou cestu. Zašla bych na InBody, tam bych si změřila tuky, svalovou hmotu a váhu. Z váhy si spočítám podle těch referenčních hodnot, kolik bych asi měla čeho přijímat. A pokud vím, v aplikaci Kalorické tabulky se dá nastavit cíl pro každou tu složku. Když bych si zapisovala jídelníček, viděla bych, jak se mi ten cíl plní, a můžu se v tom začít trošku orientovat.
Musím podotknout, že je to extrémně náročné časově. Hlavně když nejsi zvyklá to řešit a pak tam začneš ťukat hodnoty nebo skenovat čárové kódy – jestli to Kalorické tabulky už umí.
Jsou tam čárové kódy, ale pořád jim to padá.
Alternativa je třeba MyFitnessPal nebo něco takového.
Ale tím jsem chtěl říct, že se člověk pak nestačí divit, jak rychle to skáče. Řekneš si: vždyť jsem nic nejedla. To je problém u spousty lidí – řeknou si, že nic nejedli, jenže energetická hodnota těch věcí je tak obrovská, že pak na váze vidí pořád stejnou váhu. Samozřejmě teď mluvím o zdravém člověku, to je vždycky potřeba říct, který netrpí žádnými hormonálními problémy nebo velkými výkyvy. Velmi často se stává, že si člověk stoupne na váhu a říká si: vždyť já hubnu, mám dietu – jenže pořád jí hodně kalorií. Nesedí mu to s energetickým výdejem.
U sportovců je fakt důležité si změřit energetický výdej, třeba hodinkami, a potom se odrazit od bazálního metabolismu a postupně na tom stavět. To je asi nejlepší cesta.
A dobrou indikací je potom i to, jak se mi daří v tréninku – i když je to hodně pocitové. Když vidím, že jsem z tréninků unavený, že neregeneruju dobře, nedaří se mi zlepšovat, jsem na tom špatně psychicky nebo špatně spím, tak častou příčinou bývá právě výživa. U dost vytrvalců je nedostatečná, nejí tolik, kolik by měli. A pak to dopadne tak, že se jim na trénincích nedaří, nebo hrozí riziko zranění, které by nemuselo být, kdyby měli stravu dobře pokrytou. Pak můžou spadnout i do frustrace: vždyť já dělám všechno dobře, trénuju, mám dvoufázové tréninky, mám všechny suplementy, gely, všechno. Jenže zapomínají na to, že dostatečně pestře nejí a mají nějakou deficienci čehokoliv.
Nechci to generalizovat, ale myslím si, že často jde vyloženě o energetickou nedostatečnost – ten člověk prostě jí málo. Nebo zapomíná na bílkoviny, to je strašný problém. U vytrvalostních sportovců pořád panuje takový snad až mýtus: jsem vytrvalec, budu jíst sacharidy a budu dobrej. Takhle to úplně nefunguje.
Chtěl jsem udělat malý průzkum kolem stolu. Trackujete si, nebo zkoušeli jste si pomocí tabulek trackovat, co sníte? Kájo?
Párkrát, ale vždycky s nějakým záměrem. Naposledy u tématu, na které ještě narazíme – carb loadingu. Tam jsem trackovala a docela jsem se v duchu pobavila, když jsi říkal, jak to tam skáče. U mě to naopak vůbec neskákalo. Ještě jsem letěla naproti pro makronky, protože mi to ten den vůbec nevycházelo. Je fakt těžké sníst hodně sacharidů.
A vy, kluci?
Já to úplně netrackuju. Už mám v hlavě nějaké hodnoty a dokážu odhadnout, co a kolik bych měl v daný den jíst, abych si to pokryl. A je to hodně podle váhy. Když přibírám až moc, tak vím, že někde dělám problém, a podle toho to reguluju.
Ale určitě je fajn to zkusit minimálně na pár týdnů. Člověk se naučí základní výživové hodnoty potravin a potom už je to hodně intuitivní. Celkově se kultura zdravého stravování dost zlepšila, ať už skrz pořady typu Jste to, co jíte, nebo teď hodně na Instagramu. Je tam hodně obsahu o tom, jak by se měl člověk zdravě stravovat a jak by měla vypadat jeho ideální potravinová pyramida. Když se člověk naučí tyhle principy a dodržuje je, vede to k dlouhodobému zdraví.
Problém kolikrát bývá i u výkonnostních vytrvalostních sportovců, že hodně často zapomínají na základní stravu, na obyčejné potraviny. To je reálně to nejdůležitější, co můžeme pro zdraví udělat, částečně i se sportem. Hodně lidí si myslí – a je to částečně chyba značek a marketingu – že na první místo dají suplementy, ať už výkonnostní, nebo když řeší hubnutí, různé hubnoucí suplementy a spalovače. A ono to úplně nefunguje.
Naopak kdyby se zaměřili na to, co jí, nastavili si denní energetickou bilanci a snažili se dodržovat zásady zdravého stravování – to znamená třeba určitou porci zeleniny, podle WHO 400 gramů zeleniny denně – a dodržovali dostatečný příjem bílkovin, u výkonnostních sportovců 1,4 až klidně 1,8 gramu na kilogram tělesné váhy, tak to povede ke zdraví a budou schopní dosahovat svých cílů.
A ty, Jardo, zkoušel jsi to?
Já jsem to zkoušel ještě na střední, když jsem řešil fitko a posilování, kdy člověk chce vypadat a mít svaly. Zapisoval jsem všechno a překvapilo mě, jak mi to tam hodně skákalo, zvlášť třeba tuk. Já to mám rád, ty věci prostě tolik chutnají.
Přesně tak, pak hrozně skáčou i kalorie a všechno. Určitě bych to doporučoval každému, kdo to nezkoušel. Nejenom že zjistí, kolik toho reálně jí – spousta lidí tam něco zobne a pak nemá přehled – ale i aby na stravu získal nějakou perspektivu. Jak brácha říkal, teď už si to netrackuju, protože zhruba vím, kolik má co sacharidů a bílkovin na 100 gramů. Stačí to chvilku používat a pak už to víš. Nahrubo si řekneš: měl jsem oběd, bylo tam maso, nějaká rýže, zelenina. A odhadneš, jestli to jídlo mělo na porci těch 25 gramů bílkovin, které by každé velké jídlo mělo minimálně mít, jak se doporučuje, abys dosáhl doporučeného denního příjmu.
Já jsem se ptal, protože mám úplně čerstvou zkušenost. V prosinci jsem si řekl, že si dva týdny budu trackovat všechno. A viděl jsem tam přesně několik věcí, o kterých jste mluvili. Zaprvé bylo zajímavé, jak rychle rostou tuky, to mě úplně překvapilo. Zároveň bylo zajímavé, jak pomalu rostou bílkoviny. Můj cíl byl dosáhnout 1,8 – jestli znáte doktora Attiu, ten dokonce doporučuje svým lidem 2 gramy, protože ví, že je to skoro nedosažitelná hodnota, a oni se tak aspoň dostanou na 1,6–1,8. Posune tu hranici, aby se dostali aspoň na 1,5. A překvapilo mě, jak těžké to je. A hodně mě překvapila sůl – s tou jsem byl prakticky hned v červených číslech.
A ještě jeden efekt jsem zaznamenal: nutilo mě to vybírat si potraviny, o kterých jsem věděl, že bude jednoduché je zapsat do tabulky. Co nemá čárový kód, to nejíš.
U tuků je to dané i tím, že tuky hodně dobře vážou chuť. Když mají potraviny vyšší obsah tuku, všechno líp chutná, takže se toho v potravinářství tolik používá. Stejné je to se solí – co je víc slané, tomu to vytáhne chutě. Když si půjdu někam dát Big Mac, má velký obsah tuku, velký obsah soli a chutná prostě super.
Já bych se možná vrátil zpátky k makronutrientům. Zmínili jsme bílkoviny, sacharidy, tuky a vodu. Chtěl bych se vrátit k bílkovinám v tom smyslu, že
bychom si mohli říct typické představitele makronutrientů, třeba z hlediska bílkovin. Jedna otázka, co mě napadá: je to samé, když sním 30 gramů bílkovin v mase, 30 gramů bílkovin v čočce, nebo 30 gramů bílkovin z proteinu?
Není to to samé.
Jak to, že to není to samé? Jsou to bílkoviny.
Jmenuje se to bílkoviny, ale u bílkovin se řeší něco jako jejich kvalita – jaké mají spektrum aminokyselin, protože bílkoviny se skládají z aminokyselin. Když se budeme bavit o mase a o proteinu – maso je živočišné a protein se dělá ze syrovátky, takže z mléka – tak ty obsahují celé spektrum všech dvaceti aminokyselin.
Takže můžeme říct, že ty dva jsou zastupitelné?
Z tohohle pohledu ano. Obecně živočišné bílkoviny obsahují všechny aminokyseliny, esenciální i neesenciální. A důležité je, že obsahují všech 9 esenciálních aminokyselin, které jsou důležité pro proteosyntézu, tedy celkově pro obnovu a růst svalů.
Takže živočišné jsou zastupitelné. Jestli si dám sýr, nebo kuřecí maso, je to fuk?
Z hlediska aminokyselin řekněme, že ano, pokud ti nejde o to, kolik to má tuku a dalších makronutrientů. Ale u rostlin některé esenciální aminokyseliny chybí. Třeba u čočky, kterou jsi zmiňoval, to klasicky může být methionin, což je jedna z esenciálních aminokyselin. Takže když je někdo vegetarián, nebo spíš vegan, měl by kombinovat různé zdroje rostlinných bílkovin, aby byl schopný pokrýt celé aminokyselinové spektrum a doplnit všech 9 esenciálních aminokyselin. Asi se nic nestane, když budeš žít na čočce, ale nikdy nedosáhneš potenciálu, kterého bys mohl jako sportovec dosáhnout třeba ve svalové hypertrofii.
Takže tak bych to řekl: bílkovina není jako bílkovina. Máš velmi kvalitní zdroje bílkovin, což jsou živočišné, a pak v uvozovkách méně kvalitní, protože neobsahují všech 9 esenciálních aminokyselin.
Pochopil jsem tedy správně, že jsem schopný to spektrum naplnit jenom z rostlinných bílkovin, jenom si musím vybírat různé zdroje a kombinovat je?
Ano. A kvůli nižší kvalitě a využitelnosti těch bílkovin by vegani měli přijmout až o 20 % víc bílkovin. Když by měli nastavené 2 gramy, tak by vegani měli řekněme 2,2, takže vlastně spíš o 10 %. Asi nejkvalitnějším zdrojem z rostlinných bílkovin bude sójový protein, říká se, že je nejkvalitnější. Potom máš třeba tofu nebo tempeh. To jsou dvě věci, které mají asi nejblíž, ale pořád nemůžeš říct, že jsou stejně kvalitní jako živočišná bílkovina, protože nejsou.
Celkově i u živočišných bílkovin, když se kouknu na zástupce – maso, vajíčka, mléko – tak mají zase další mikronutrienty, se kterými je potřeba počítat. Proto by měl mít člověk ideálně vyváženou pestrou stravu. Když vezmeme mlíko, tak je to vápník. Když se kouknem na maso, je to B12 a železo, což jsou důležité mikronutrienty pro to, aby organismus správně fungoval. A když se kouknem na vegany, tak oni právě často mají nedostatek těchhle mikronutrientů, a proto je musí suplementovat.
Kdežto u lidí, kteří jedí všechno, i když na nás skáčou reklamy na všechny suplementy, multivitamíny, kup si železo a tak dále, tak to není potřeba. Pokud si ten člověk dokáže nastavit jídelníček správně.
To je hrozně důležité, co tady Michal říkal. Pokud jím pestře a jím širokou škálu věcí, pokud jsem zdravý člověk a nemám třeba nějakou vyloženě genetickou deficienci, tak nepotřebuju žádný suplement, nepotřebuju vitamíny, nepotřebuju nic dávkovat.
Myslíš teď třeba hořčík?
Pardon, doplněk typu multivitamín. Byli jsme teď v Bratislavě a tam mluvila vystudovaná farmaceutka, vyloženě z lékárenského řetězce, a říkala to stejně: multivitamíny ne. Když už mám nějakou deficienci, nějaký nedostatek něčeho, je lepší si udělat laboratorní rozbor a potom to zkusit vyřešit stravou. A když to nejde stravou, třeba kvůli nějakému dietnímu omezení, tak potom suplementovat konkrétně ten jeden vitamín nebo ten jeden konkrétní minerál. Ideální je ale primárně strava, mimo jiné kvůli celkové využitelnosti.
Jak říkám, máš sportovce, kteří ráno vstanou, nasypou si hrst kapslí, hodí je do sebe a dělají to každý den. Přitom nemusí, kdyby se dokázali dobře najíst. A přece
jenom je příjemnější si udělat dobré čerstvé jídlo, než do sebe házet vitamíny. A kolikrát může hrozit i hypervitaminóza, že máš těch vitamínů tolik najednou, že ti to spíš způsobí komplikace. V některých případech, samozřejmě, nedá se to generalizovat.
Pojďme od bílkovin zase k sacharidům a k jejich typickým představitelům. U sacharidů mám takový problém: když se podíváme na tabulku, kterou můžeme vidět na každém produktu, je tam vždycky napsané sacharidy, počet gramů, a pod tím „z toho cukry“, počet gramů. Co to vlastně znamená? Proč je tam tohle rozdělení a jaké potraviny si můžu představit pod horním řádkem sacharidy a jaké pod dolním řádkem cukry?
Obecně se sacharidy dělí na komplexní sacharidy, neboli polysacharidy, a jednoduché sacharidy. Polysacharidy jsou typicky škroby, částečně i vláknina. Jsou to sacharidy složené z tisíců molekul glukózy, mají různé struktury a na základě těch struktur se tráví buď rychle, nebo pomalu.
Když půjdu dál, tak další v řadě jsou sacharidové polymery, typicky maltodextrin, který se tráví docela rychle. Když půjdeme ještě pár úrovní dolů, máš disacharidy. To jsou sacharidy složené ze dvou jednotek. Když si představíš klasický normální cukr, sacharózu, tak ta je tvořená jednou molekulou glukózy a jednou molekulou fruktózy. Na té nejnižší úrovni jsou monosacharidy a tam jsou tři základní: glukóza, fruktóza a galaktóza.
Z těchhle jednotek skládáš různé cukry. Třeba maltóza, sladový cukr, jsou dvě jednotky glukózy. Laktóza je jedna jednotka glukózy a jedna galaktózy. Když se bavíme o celkových sacharidech, je to celkové množství všech těchhle jednotlivých látek, ať už komplexních, nebo jednoduchých sacharidů. A „z toho cukry“ znamená jednoduché cukry, tedy disacharidy a monosacharidy.
Tady je ale trošku problém pro sportovce. Sacharidové polymery jako maltodextrin, který je strašně využívaný ve sportovní výživě, se strukturou v trávení poměrně rychle rozpadají na jednotky glukózy, a proto jsou glukózovým palivem pro sportovce v rámci výkonu. A často i některé zavedené značky, které se soustředí na vytrvalostní sport, v tom mají nepořádek a mylně interpretují maltodextrin jako pomalý sacharid, který dodává energii po dlouhou dobu. Takže rozdělení na jednoduché a komplexní sacharidy nemusí vždycky fungovat. Je potřeba se podívat, co tam je za sacharidy, a znát minimálně to, jak sacharidy fungují, protože i maltodextrin dokáže hodně rychle zvýšit glukózu v krvi.
Někdo to řeší v rámci zdravého životního stylu, ale u sportovců je to naopak žádoucí. Během výkonu nebo po výkonu v rámci regenerace chceš dostat do těla rychlé cukry s vysokým…
Glykemickým indexem?
Ano, s vysokým glykemickým indexem.
Co se týče typických představitelů – u monosacharidů a disacharidů si vždycky můžeš představit ovoce, řepný cukr, případně různé sladkosti, kde je hodně stolního cukru. Když se bavíme o oligosacharidech, tak to bývají často fruktooligosacharidy v zelenině, případně galaktooligosacharidy v mlíce. A disacharid máš v mlíce taky, klasicky mléčný cukr. Co se týče složených sacharidů, to jsou vyloženě škroby a vláknina. Máš je v obilninách, v rýži, hodně v bramborách – obecně v přílohách k jídlu.
Špagety taky?
Špagety taky. Když někdo řekne komplexní sacharidy, představ si složené sacharidy. Příloha s komplexními sacharidy – vezmi si rýži, nevím, pizzu, protože těsto je z obilnin, máš tam brambory, možná i bulgur. Takové věci, které se u nás moc nejí, ale jsou to fajn zdroje sacharidů.
OK, rychlejší jsou ty s vysokým glykemickým indexem.
A souvisí to i s celkovým zdravím. Mně vždycky přijde zvláštní, jak hodně vytrvalců na Instagramu říká, že cukry – teď myslím ty jednoduché – jsou v pohodě. Ony jsou v pohodě v rámci tréninku. Ale obecně by měly být dodržované principy zdravé stravy v těch dnech a v té části dne mimo trénink. Že fakt sníš kvalitní jídlo, které je husté na různé živiny. Není v pohodě říct si: jsem vytrvalostní sportovec, mám vysoký energetický výdej, můžu jíst, co chci.
Protože potom ti chybí ostatní důležité látky, třeba vitamíny a minerály. A vysoký příjem jednoduchých cukrů může zvyšovat tvůj celkový energetický příjem, takže se už nedostaneš k ostatním látkám. A to může vést k přibývání váhy, které nechceš, protože se to začne ukládat do tukové tkáně. Není to úplně žádoucí.
Takže se dá říct, že není kalorie jako kalorie?
Ani sacharid jako sacharid, ani bílkovina jako bílkovina.
A co voda a jiné nápoje?
U nápojů je to trochu jednodušší. Platí, že zhruba přijímáme nějakých 2,8 litru tekutin denně. Z toho 1,3 litru pochází z jídla a 1,5 litru je ideální množství, které bychom měli vypít. V podstatě se to dá kontrolovat podle barvy moči. Když je moc světlá, piju moc, když je hodně tmavá, piju málo. Takhle si to můžu reálně kontrolovat.
Samozřejmě ve dny, kdy mám trénink, piju víc. Člověk se hodně potí, takže je potřeba doplnit tekutiny. A pro kompletní rehydrataci organismu po nějakém delším výkonu se někdy doporučuje vypít 1,5 litru vody navíc, aby se člověk pořádně zrehydratoval a všechny tělesné funkce mohly zase probíhat správně.
Barva moči je přesně ten ukazatel, který používám já a podle kterého se řídím.
Je potřeba na to ale dávat bacha. Když někdo bere multivitamíny, může mu to moč zbarvit. Takže je to potřeba brát indikativně a vzhledem ke svému jídelníčku. Když jsem z jakéhokoliv důvodu bral hodně béčka, může to moč obarvit. Pokud je hodně tmavá, může to být tím béčkem, a pokud je normálně žlutá a člověk bral hodně béčka, tak možná naopak pije málo.
Psala nám zákaznice, která běhá ultra. Brala normálně řepné šťávy nebo řepné shoty, které si koupíš v obchodě, a měla problém s tím, že moč byla strašně tmavá. Když běžíš ultra a jdeš si odskočit a máš tmavou nebo hodně červenou moč, tak to může znamenat dvě věci. Buď můžeš mít velký problém – a na nějakém x-tém kilometru reálně nevíš, jestli se ti něco děje – nebo je to jenom z té řepy. Ona to vyměnila za náš extrakt, který moč nebarví, takže teď má jasnější obrázek o tom, jak na tom během ultra je. Protože nechceš, aby sis to spletla s krví a třeba odstoupila.
Takže barva moči je dost důležitá a je potřeba na to dávat bacha, protože jak říkal Michal, třeba béčka, riboflavin, hodně barví.
K tomu mám parádní historku. Znáte Death Valley v Americe? Když jsem tam byla já, bylo docela chladno, jenom kolem 40 stupňů. V jiných obdobích tam je klidně 55. Byla jsem tam v kempu a na záchodcích – a myslím, že i na dalších veřejných záchodcích – mají vzorník barev, jako když si jdeš bělit zuby. Od žluté až po nějakou hnědou a u toho napsané: hlídejte si, jestli nejste dehydratovaní. Máš se zařadit do správné kolonky, což je zajímavé.
Proč ne? Můžou tím předcházet zdravotním problémům návštěvníků.
Když je 50 stupňů, asi se můžeš dehydratovat rychle.
Ještě k vodě. Michal říkal 2,8 litru a někdy se v Česku doporučuje, že bych měl vypít třeba 3 litry. To se nikdy nedá generalizovat. Lidské tělo není blbé – řekne ti, kdy máš žízeň, tak se napij, a když nemáš žízeň, tak nepij. Přepíjet se je pro běžnou populaci úplný nesmysl. A když se budeš přepíjet na tréninku nebo před ním, bude ti akorát těžko. Takže spíš poslouchat tělo a to, na co jsi zvyklý.
Přeskočili jsme ještě jeden makronutrient, a to tuky. Mohli bychom si říct jejich typické představitele v potravinách. A ještě jedna důležitá věc – myslím, že Michal už trošku říkal, že máme dva typy tuků, nasycené a nenasycené. Jaký je mezi nimi rozdíl, které bychom měli přijímat a v jakých potravinách je najdeme?
Jak jsem říkal předtím, tuky mají svou funkci, třeba primárně absorpci vitamínů A, D, E a K, které jsou rozpustné v tucích. I proto je důležité tuky přijímat, kromě toho, co jsem říkal o omega-3 a omega-6. Jak říkáš, jsou dva základní typy. Nasycené jsou vyloženě živočišné tuky, které přijímáme v mase, ve žloutcích nebo celkově v mléčných výrobcích. A potom jsou nenasycené mastné kyseliny, to jsou rostlinné tuky.
A u nasycených jsem chtěl ještě říct, že se mezi ně paradoxně řadí třeba palmový olej nebo kokosový tuk. Takže není pravidlo, že jsou to vždycky jenom živočišné tuky, můžou být i rostlinné. Ale nenasycené jsou vždycky rostlinného původu. A ty mají různé benefity pro lidské tělo, ať už je to podpora mozkové činnosti a zraku u omega-3, nebo omega-6, které jsou důležité pro správný růst a celkově pro růstový hormon. To je takové základní dělení.
Nenasycené můžeš dělit ještě na mononenasycené a polynenasycené. Mononenasycené jsou důležité třeba pro regulaci cholesterolu, dokážou regulovat ten HDL, ten špatný cholesterol v cévách.
Není LDL ten špatný a HDL ten dobrý?
Teď nevím…
Já mám familiární hypercholesterolemii, takže cholesterol řeším hodně.
Myslím si, že LDL je ten špatný a HDL je dobrý. Možná jsem se teď spletl.
Dáme to do popisku podcastu, nebo to vypípáme. To je detail.
Představitelem mononenasycených tuků je olivový olej a polynenasycené máš třeba ve slunečnicovém oleji, případně v avokádovém oleji nebo avokádu. A je potřeba říct, že ne všechny živočišné výrobky, které mají tuky, jsou špatné. Máš třeba rybí tuk, který je super zdroj omega-3, je zdravý a prospěšný. Je to jeden z těch suplementů, které se často suplementují, protože ve středoevropské stravě není moc ryb, kvůli podpoře celkového zdraví. A teď se často řeší, jestli nemá vliv i na využití kyslíku u vytrvalostních sportovců. Je to ještě takové neprobádané, ale mohlo by to mít benefity i pro samotný sportovní výkon. Takže i proto je fajn ho přijímat.
Na co si dát u tuků vyloženě pozor, jsou trans mastné kyseliny, které jsou hodně problematické. Myslím, že v různých zemích už jsou dost zakázané nebo hodně regulované.
To bylo hlavně u margarínů, ne?
Ano, to byly ty hydrogenované tuky v osmdesátých letech. Rostlinné tuky se hydrogenovaly a vznikal z toho margarín, a tehdy to technologicky nebylo tak dobře zvládnuté. Pak, aspoň co vím, přišla regulace a potravináři museli technologický postup změnit, aby to nebylo v uvozovkách tak škodlivé.
Takže v tuhle chvíli můžeme říct, že margarín je méně škodlivý?
Podle nějaké literatury by měl být dokonce o něco zdravější. Trans mastné kyseliny ale můžou vznikat i u průmyslově zpracovaných potravin, třeba u smažených jídel. A celkový příjem trans mastných kyselin by měl být pod 1 %, možná 0,5 % celkového denního příjmu.
Když jsme probírali denní příjmy – nasycené mastné kyseliny by měly být maximálně do 10 % celkového denního energetického příjmu. Takže zbytek z těch 20 až 35 % vychází na nenasycené mastné kyseliny. Čím víc se ti zvyšuje příjem nasycených – naše salámy, maso, to české tlusté vepřové, vepřo knedlo zelo a další těžká jídla – tak to přispívá k zanášení cév cholesterolem a podobně. Kontrast je třeba italská nebo obecně středomořská strava, kde tohle v uvozovkách vůbec neznají. Oni jedou na olivovém oleji, když to tak řeknu. A to je i důvod různého výskytu třeba rakovin u nás a u nich – kvůli tomu, co jíš a jaké tuky převládají v tvé dietě.
Několikrát tady zazněl pojem potravinová pyramida. Kdybychom si mohli na závěr této epizody a prvního dílu série Jak na výživu říct, jak by mohla vypadat ideální potravinová pyramida vytrvalostního sportovce?
My rozlišujeme dvě. Jedna ti poskládá běžné potraviny – to je ta standardní pyramida, kde dole máš zeleninu, nad tím bílkoviny, ovoce a tak dále. Teď nově vzešla jedna od Trumpovy administrativy, která hodně tlačí na real food, na food first princip – pojďme se vrátit k nutričně hodnotné stravě a nejíst průmyslově zpracované potraviny. To je ta první část.
Ta druhá je z hlediska toho, co děláme my, tedy sportovní výživy a doplňků stravy. Na úplný základ řadíme jídlo, protože to je něco, bez čeho nevybuduješ vůbec nic, bez čeho tvoje tělo nebude fungovat optimálně a nebudeš mít dobrý výkon. To je ta většina, o které jsme se celou dobu bavili. Nad tím máš sportovní výživu, třeba energetické gely a tyčinky pro sportovce, protože jsou momenty, kdy samotná strava nestačí. A nahoře jsou vyloženě doplňky stravy, ať už výkonnostní, nebo vitamínové suplementy. To je náš pohled.
Ale pokud se ptáš na potravinovou pyramidu jednotlivých potravin, tak úplně nejvíc chceš mít pestrou zeleninu různých barev. Často se říká eat the rainbow, abys pokryl všechny různé mikronutrienty, vitamíny, minerály i fytonutrienty. Pak tam chceš mít zařazené bílkoviny, aby ses fakt dostal na nějakých 1,4 až klidně 1,8 gramu, aby tvoje tělo z dlouhodobého horizontu dobře regenerovalo. Hned vedle chceš mít komplexní sacharidy, aby tělo mohlo regenerovat a fungovat a mělo energii, třeba pro vitální funkce. Mozek funguje primárně na sacharidech, v omezených případech může fungovat i na ketonech z rozkladu tuků, ale to už je možná trochu moc.
Samozřejmě tam chceš mít ovoce, možná ještě dřív než sacharidy, i proto, že má vitamíny. Jen je potřeba dávat bacha, protože obsahuje hodně fruktózy. Ale normálně dva kousky denně, třeba i nějakého tropického ovoce, jsou úplně v klidu. Lidi často volí i méně cukernaté ovoce, třeba jahody nebo hrušku. Takže i to mít v tom mixu. A úplně nahoře jsou nějaké neřesti, jako cukrovinky.
Máš tam ještě tuky.
Ty jsou nad tím a pak úplně nahoře máš ty junky, to úplně malinkaté – ta stříška.
Existuje spousta takových pyramid nebo různých talířů. Když se kouknete na MyPlate.gov, tak vás to teď přesměruje na Real Food od administrativy Donalda Trumpa. S tou novou pyramidou je pár problémů, které se teď řeší, ale dává indikativní pohled, kterých potravin jíst co nejvíc a u kterých je potřeba dávat bacha, kolik jich fakt jím. Myslím, že dobrá je britská, jmenuje se Eatwell Guide, mají to hezky popsané, myslím, že dokonce jako talíř, a mají tam zahrnuté úplně všechno. Ale zase jsou s ní trochu problémy v tom, že je trochu politická. Hodně tlačí jako zdroj bílkovin třeba luštěniny, které jsou víc environmentally friendly, protože produkce masa je z pohledu emisí pro planetu nepříznivá. Takže je tam trochu toho evropského politikaření.
Politika se do potravinářství propisuje poměrně často. Další případ, jako zajímavost, je Pepek námořník. Ze špenátu rostou svaly – tehdy byla v Americe velká nadprodukce špenátu a potřebovali ho marketingově prodat, tak vytvořili postavičku Pepka námořníka. V Evropské unii, v Británii nebo v Americe to může být typicky mlíko. Byla velká nadprodukce mléka, a proto vzniklo doporučení sklenice mléka denně pro děti, aby se spotřebovávalo. Samozřejmě to má své benefity, nechceme to hanit. Ale když mají nějakou ideologii, trochu se to tam promítá. Obecně jsou to ale dobré nástroje. I Australani mají nějakou fajn a myslím, že dokonce existuje i česká pyramida potravin, zkusím ji najít. Jsou to fajn indikace, jak by měl člověk jíst.
Potom je důležité omezit ultrazpracované průmyslové potraviny, které můžou být problém z hlediska nadbytku jednoduchých cukrů – když je člověk přijímá hodně, může mít nadváhu – a z hlediska dalších problematických látek, různých zbytečných aditiv, aromat, konzervantů nebo sladidel. Je lepší to omezit a nepřijímat toho tolik. Třeba umělé sladidlo aspartam je zařazené na listu WHO jako potenciální karcinogen, ale není to stoprocentně prokázané. Nicméně když člověk praktikuje základní obezřetnost a fakt se snaží jíst nutričně hodnotné potraviny, tak tím neudělá špatně.
Tak jo, myslím, že jsme se dneska dozvěděli spoustu zajímavých věcí. Doufám, že jsme z otazníků udělali hodně vykřičníků a že jsme v tom udělali větší pořádek pro naše posluchače. Pro mě určitě.
S klukama jsme se domluvili, že pro naše posluchače udělají slevový kód na e-shopu hyvenutrition.eu. Pokud sháníte nějakou sportovní výživu, určitě mrkněte na e-shop od kluků a s kódem DRUHAFAZE tam dostanete slevičku.
Přesně tak, je to 10 % na veškeré produkty Hyve, takže budeme rádi, když to vyzkoušíte.
O sportovní výživě jako takové se budeme bavit v dalších epizodách naší série. Jaká budou konkrétně témata dalších epizod?
Jak jsem říkal na začátku, mrkneme na to, jak bychom se měli správně stravovat v předzávodní týden, předzávodní den a hlavně v den závodu, to asi zajímá nejvíc. A v dalších epizodách mrkneme určitě i na suplementy. A dneska jsme vůbec neprobrali mikronutrienty, což mě taky zajímalo.
Ještě že jsme se domluvili na celé sérii, a ne jenom na jedné epizodě, protože to bychom nikdy nestihli. Je vidět, že výživa je velmi komplexní téma a hodinka úplně nestačí. Ale to nevadí, máme celou sérii.
Pokud se vám naše epizoda líbila, budeme moc rádi, když nám dáte klasický like a follow na YouTube, na Spotify a na Instagramu. Mrkněte i na Instagram od kluků a dejte jim taky follow. Budeme taky moc rádi, když nás podpoříte na platformě Buy Me a Coffee, QR kód se tady teď objeví a odkaz najdete pod epizodou. Za nás je to dneska asi všechno. Kluci, mockrát vám děkujeme.
Díky za pozvání.
A vám, našim posluchačům, děkujeme za poslech a mějte se krásně. Ahoj!
34# Jaroslav a Michal Jetelina: Základy výživy, na kterých stojí výkonTato epizoda
40# Jarda a Michal Jetelinovi: Kompletní průvodce závodní a předzávodní výživou5. dubna 2026
44# Jaroslav a Michal Jetelina: Jak na doplňky stravy pro zdraví a výkon3. května 2026
58# Jaroslav a Michal Jetelina: Laktátové gely, višňová šťáva a další trendy: Co opravdu funguje? 1. listopadu 2026
Podpořte nás přes Buy Me a Coffee a přispějte tím na minuty nahrávání našeho podcastu.
Trička, mikiny a další podcastový merch v našem novém eshopu. Každý nákup nás podpoří.