PodcastDruhá fáze

Pohled do zákulisí triatlonové přípravy očima dvou běžných lidí a jejich zajímavých hostů

35# Jakub Stádník: Motivuje mě být každý další den lepší

35# Jakub Stádník: Motivuje mě být každý další den lepší

8. února 2026

•

1h 1min

Shrnutí epizody

V této epizodě jsme vyzpovídali Jakuba Stádníka – mistra ČR v dlouhém triatlonu, vicemistra ČR ve středním triatlonu a držitele rekordu na ironmanské distanci na českém území. Kuba otevřeně popisuje, jak trénuje 25–26 hodin týdně při práci, co ho motivuje a jaké jsou jeho plány na první profi závody v Americe. Epizoda pro každého, kdo chce nahlédnout do tréninku českého triatlonisty mířícího na světovou scénu.

Začínáme bilancí sezóny 2025. Většina závodů nakonec vyšla podle plánu, i když Kuba do nich často nešel stoprocentně připravený – před Moravianmanem ho bolelo lýtko a dělal státnice. Jediné, co nevyšlo, byl první plánovaný profi start na Challenge ve Francii, kam přiletěl v životní formě, ale dva dny před závodem zjistil, že má covid.

Velkou část rozhovoru věnujeme tréninku. Kuba jezdí na trenažéru výhradně v ERG módu, intenzivnější tréninky si jednou až dvakrát týdně kontroluje laktátem a popisuje svůj typický týden včetně „double threshold“ úterků. Jeho vytrvalostní kolo přitom není žádná procházka: kolem 125–130 tepů šlape zhruba 280 wattů. Přes zimu se navíc soustředí na plavání, svou nejslabší disciplínu, a s trenérem Dominikem Bartošem pracoval na technice záběru a dýchání.

Mluvíme i o tom, co zůstává za tréninkem – spánku, jídle a regeneraci. Kuba přiznává, že dřív chtěl trénovat co nejvíc, ale nedojídal a často marodil. Dnes si jídlo plánuje dopředu, na kole jí 80–100 gramů sacharidů za hodinu a před závodem nesmí chybět pizza Havaj. Prozradil také, jak vypadá jeho předzávodní týden a proč skoro nemá volné dny.

Ve druhé půlce se vracíme k Moravianmanu 2025 a k dramatickému doběhu do cíle, za kterým podle Kuby stál hlavně nedostatek minerálů v horkém dni. Pak už se díváme dopředu: na IRONMAN 70.3 Oceanside a IRONMAN Texas, na Czechman 2026 se zařazením do PTO, na výškové kempy i na to, jestli Kubu uvidíme na YouTube.

Hlavní poznatky

  • Kuba jezdí na trenažéru jen v ERG módu – u strukturovaného tréninku se často mění watty a nemusí řešit řazení, intenzitu si ale podle pocitu klidně upraví.
  • Laktát si sám měří jednou až dvakrát týdně při intenzivnějších trénincích, jeden proužek vychází zhruba na 40–50 korun.
  • Vytrvalost podle Kuby nemá být úplně zadarmo: kolem 125–130 tepů šlape asi 280 wattů a nohy to má cítit, protože na ironmanu musí běžet po vyčerpávajícím kole.
  • Za tréninkem stojí hlavně spánek a jídlo – Kuba si jídlo plánuje dopředu, protože vynechané jídlo se podle něj vrátí v podobě nemoci.
  • Při delších a intenzivnějších jízdách přijímá 80–100 gramů sacharidů za hodinu.
  • Na Moravianmanu mu podle něj došly hlavně minerály – po chladných závodech v Šamoríně a na Czechmanu podcenil pití a elektrolyty v horku.
  • Volný den si dává jen tehdy, když cítí, že na něj něco leze. Naučil se rozlišit rýmičku od nemoci, kvůli které by místo jednoho dne vypadl celý týden.

Host epizody

  • Jakub Stádník

    Profesionální triatlonista, mistr ČR v dlouhém triatlonu

Kapitoly

  1. 00:00 Úvod epizody
  2. 00:47 Kuba hodnotí sezónu 2025
  3. 03:59 Jak Kuba zvládá trénink v zimním období
  4. 06:15 Jezdí Kuba na trenazéřu s ERG módem?
  5. 07:45 Jak si Kuba řídí trénink?
  6. 08:29 Jak si Kuba měří laktát během tréninku?
  7. 11:09 Jaké jsou aktuálně limitující faktory Kuby?
  8. 13:00 Jaké jsou Kubovy objemy?
  9. 14:30 Jaká je Kubova hlavní motivace?
  10. 15:09 Co Kuba dělá mimo trénink?
  11. 16:06 Vidí se Kuba jako full time profesionální triatlonista?
  12. 17:58 Vidí se Kuba v sérii T100, Ironman nebo Challenge?
  13. 20:31 Na jaké závody se Kuba chystá v roce 2026?
  14. 23:55 Jaký je oblíbený tréninkový motiv Kuby?
  15. 24:41 Jak vypadá Kubův typický týden?
  16. 27:05 Jak Kuba regeneruje?
  17. 28:52 Jak se Kuba dostal na své aktuální objemy?
  18. 30:48 Jak Kuba řeší výživu?
  19. 35:14 Jak vypadá Kubův před závodní týden?
  20. 38:50 Co dalšího si Kuba odnáší do sezóny 2026?
  21. 41:04 Co dalšího Kubu čeká v roce 2026?
  22. 42:09 Czechman 2026
  23. 43:47 Jakého závodu si Kuba nejvíce váží?
  24. 45:26 Moravianman 2025 z pohledu Kuby
  25. 50:26 Jak Kuba vnímal dobíhání do cíle Moravianmana 2025?
  26. 52:38 Plány na závodění v Americe
  27. 56:08 Plánuje Kuba nějaký kemp?
  28. 58:03 Kuba a mediální sebe prezentace
  29. 01:00:16 Závěr podcastu

Epizoda na YouTube

Otázky z epizody

Kolik hodin týdně trénuje Jakub Stádník?
V zimní přípravě se Kuba pohybuje kolem 25–26 hodin týdně a kromě týdne na dovolené neměl týden pod 20 hodinami. Zároveň pracuje, má ale flexibilní pracovní dobu a část práce dělá z domu. Triatlon bere jako prioritu a investici, protože by se jím jednou rád živil.
Jak vypadá tréninkový týden profesionálního triatlonisty na dlouhé trati?
V pondělí má Kuba delší kolo kolem 3,5 hodiny a plavání 4–4,5 km. Úterý začíná dvouhodinovým plaváním (asi 6,5 km) a pokračuje těžším kolem a těžším během – takzvaným double threshold. Středa a čtvrtek jsou volnější kvůli práci (ranní plavání, odpoledne běh nebo kolo), pátek je podobný pondělí, sobota úterý a v neděli je dlouhý běh.
Je lepší jezdit na trenažéru v ERG módu?
Kuba jezdí výhradně v ERG módu a ani si nepamatuje, kdy jel naposledy bez něj. Při strukturovaném tréninku, kde se watty mění klidně každých 5 minut, mu dává smysl, že nemusí řadit. Trénink ale nebere striktně – podle toho, jak se cítí, si zátěž přidá nebo ubere.
Jak si změřit laktát v tréninku?
Kuba používá malý laktátoměr Lactate Plus. Ke konci intervalu si do přístroje připraví proužek, prst otře od potu nebo dezinfekcí, píchne se jehlou, první kapku otře a druhou kápne na proužek. Nejjednodušší je to na trenažéru, a když to dlouho nedělá, občas se to nepovede.
Co jí triatlonista před závodem?
Kuba má tradici dát si večer před závodem pizzu, většinou Havaj, někdy i dva dny po sobě. Ráno, pokud je start později, si dává palačinky ideálně s Nutellou, při brzkém startu ovesnou kaši. Celou dobu pak pije elektrolyty a přijímá sacharidy.
Jak vypadá předzávodní týden před dlouhým triatlonem?
Snížení objemu Kuba odkládá co nejpozději, většinou zhruba na 10 dní před závodem. Začíná ho posledním těžkým přechodovým tréninkem, kdy si otestuje závodní tempo. Při sobotním závodě si v úterý dává kratší přechod – asi hodinu a půl na kole se 4× 4 minutami v závodním tempu a pak 1–3 km běhu v závodním tempu. Zbytek je odpočinek, ale bez úplně volného dne.
Co se stalo Jakubu Stádníkovi v cíli Moravianmana 2025?
Podle Kuby mu došly hlavně minerály. Předchozí závody v Šamoríně a na Czechmanu byly chladné a deštivé, takže moc nepil, a na Moravianman, který vyšel na teplý den, zvolil špatnou taktiku a nedoplňoval dost elektrolytů. Sacharidy měl podle sebe pod kontrolou. Nohy se mu pak dávaly dohromady asi dva týdny.
Na jaké závody se Jakub Stádník chystá v roce 2026?
Prvním profi startem má být IRONMAN 70.3 Oceanside 28. března a pokud vše dopadne, chce pokračovat na IRONMAN Texas 18. dubna. Z českých závodů plánuje Czechman, který nově patří do PTO, a rád by jel i Hradec. Zbytek sezóny nechává otevřený podle toho, jak dopadnou první závody.

Přepis epizody

Zobrazit přepis

Upravený automatický přepis. Text jsme zkrátili o vatová slova a opravili chyby rozpoznávání řeči, význam zůstal zachován.

00:00 Úvod epizody

Ahoj, já jsem Samuel. A já jsem Karolína. A společně vás vítáme u další epizody našeho triatlonového podcastu Druhá fáze. Dnes jsme opět v našem externím studiu, a to znamená jediné – že tu máme hosta. Pozvání do našeho podcastu přijal aktuální mistr České republiky v dlouhém triatlonu, aktuální vicemistr České republiky ve středním triatlonu a také aktuální držitel rekordu na ironmanské distanci na českém území Jakub Stádník.

Ahoj, děkuju za pozvání.

Ahoj, Kubo. Máme velkou radost, že jsi pozvání přijal a že to konečně klaplo. Máme začátek roku, vlastně 2. ledna,

00:47 Kuba hodnotí sezónu 2025

a konec roku vždycky vybízí k nějaké bilanci. Kdybychom si na úvod mohli v pár větách říct, jak hodnotíš uplynulou sezónu 2025. Měl bych dodat, že to, jak jsem tě představil, s tou sezónou právě souvisí.

Moc děkuju za pozvání, začali jsme to plánovat už v létě a naštěstí to konečně vyšlo i prezenčně, nejenom online. Sezónu hodnotím pozitivně. Neříkám, že všechno šlo podle plánu, to asi nikdy nejde. Vždycky se najdou věci, které by mohly vyjít líp. Nakonec ale každý závod vyšel podle plánu, i když jsem skoro do každého nešel stoprocentně připravený tak, jak jsem si představoval. Důležitá je hlava. Některé věci nemusí hned vyjít, nebo se nemusí zdát dobré, ale když je hlava nastavená na to, že jde všechno správně, nakonec se to podle mě podaří.

Když říkáš, že všechno nešlo podle plánu – co v minulé sezóně nevyšlo?

Asi nejvíc poslední závod, který měl být můj první závod mezi profíky – Challenge ve Francii v říjnu. Přiletěl jsem tam s docela dobrou formou, podle mě asi s nejlepší za celý rok. Cítil jsem se opravdu skvěle, akorát jsem dva dny před závodem zjistil, že mám covid. Nakonec jsem ani nenastoupil na start. Jinak u spousty závodů byly nějaké mouchy a bál jsem se, jestli vůbec budu schopný nastoupit – například na Moravianman. Před závodem mě trochu bolelo lýtko a nevěděl jsem, jestli to vůbec budu schopný uběhnout. Nikde jsem to neříkal, bylo to takové překvapení pro všechny a nakonec to dopadlo dobře.

A s tím covidem ti bylo vyloženě špatně, nebo ti jen vyšel pozitivní test?

Bylo, měl jsem takovou chřipku. Den před startem jsem měl teplotu, takže jsem se ani nešel rozjet. Říkal jsem si, že se z toho vyspím a odpoledne mi bude dobře, ale pořád se to zhoršovalo. Měl jsem teplotu, radši jsem si udělal test a byl pozitivní. S takovou chřipkou se za mě startovat nedá.

Analyzovali jste zpětně, co jste mohli udělat jinak, abys k té chřipce nepřišel?

Dohodli jsme se, že jediná možnost je dát si před závodem nějakou karanténu. Bylo to na podzim, kdy se to začalo docela šířit a kolem lidi prskali. Přítelkyně byla pár dní předtím taková nachcípaná – nevím, jestli to bylo ono, ale měla lehčí průběh než já. Já jsem měl fakt teplotu. Takže jediná možnost je mít opravdu karanténu.

To by se těžko vysvětlovalo: přítelkyně, musíš do karantény.

Jenom když to trenér nařídí.

03:59 Jak Kuba zvládá trénink v zimním období

Máme zimní období. Pro některé z nás to může být těžké období na trénink – je tma, je zima a motivace jít si zaběhat ven je poměrně náročná. Jak to vnímáš ty a jak ti jde aktuální příprava?

Mně zima docela vyhovuje – ne počasí, ale to, že závody jsou za dlouho, takže teď trénuju docela dost a motivaci mám. Problém s tím nemám. Nějaké tipy? Nevím, prostě nad tím nepřemýšlet. A když je hnusně, jdu běhat na pás, chodím na něj docela často. Ve fitku je to většinou opak toho, co je venku – úplné vedro a hrozné vlhko, vypotím ze sebe úplně všechno a všichni na mě možná koukají jako na blázna, že tam běhám úplně celý mokrý. Ale je to možnost a lepší než jít ven, když zrovna prší nebo je mínus 10, jako bylo před pár týdny. Pak taky trávím spoustu času na trenažéru.

Toho jsem si všiml. Jak to na trenažéru zvládáš?

Za mě je ideální mít v tréninku nějaký systém – ne vyloženě dvě hodiny na stejných wattech, ale ať se to střídá, ať je to trochu kostrbaté. Občas se zabere, občas se zvolní, a pak to rychleji uteče.

Naprosto souhlasím. Co se indoor tréninku týče, když má strukturu a fakt se to střídá, z nějakého důvodu to ubíhá rychleji.

Myslím si, že bez trenažéru to nejde. Kdyby teď někdo cyklistiku skoro vynechal, podle mě strašně ztratí a sílu pak nestihne vybudovat. Plavání ani běhání přece nevynecháváme jen kvůli tomu, že je jiné období v roce. Jenom kolo máme tendenci trochu upozaďovat. A myslím, že je dobré na zimu trochu zvednout objem v plavání. To se taky snažím, víc naplavat, protože je to přece jenom moje nejslabší disciplína, takže se na ni soustředím.

06:15 Jezdí Kuba na trenažéru s ERG módem?

Co se trenažéru týče, to mě zajímalo. Teď je to poměrně velké téma – poslouchám podcast The Triathlon Hour a řešili tam, jestli jezdit s ERG módem, kdy ti trenažér nastavuje watty, nebo bez něj, kdy si zátěž řídíš sám tím, jak šlapeš. Co preferuješ ty?

Jezdím jenom s ERG módem a ani si nepamatuju, kdy jsem naposledy jel bez něj. To je podle mě hlavně tím, že když máš strukturovaný trénink, kde máš dané watty a intenzita se může měnit klidně každých 5 minut, ERG mód dává smysl. Možná to občas svádí k tomu, že vypnu a vůbec neřeším, že šlapu. Ale oproti tomu řadit – to už víc poškozuje mechaniku a řadit na trenažéru je za mě prostě opruz.

Já taky jezdím jenom s ERG módem. Teprve to ladím, protože se s trenažérem známe krátce, ale zjistila jsem, že je pohodlnější. Dá se to upravovat, i když máš trénink už přepsaný – já si ho třeba upravuju docela často. Nebo jedeš přesně podle zadání?

Ne, vždycky si to můžu upravit podle toho, jak se cítím, nikdy to není striktní. Buď si přidám, nebo uberu. ERG mód je za mě dobrý, ale dá se to vždycky docela dost upravit.

07:45 Jak si Kuba řídí trénink?

Takže to máte s Honzou, tvým trenérem, kterého jsme měli ve 29. epizodě našeho podcastu, nastavené tak, že když se v tréninku cítíš dobře, můžeš si zátěž přidat?

Jo. Ty intenzivnější tréninky si kontroluju laktátem, laktátoměrem – sám, samozřejmě – a podle toho to upravuju. Ale i podle pocitu: pokud se cítím fakt dobře, jsem schopný si přidat, nebo naopak ubrat.

Jak často máš tréninky s kontrolou laktátu?

Teď většinou jednou až dvakrát do týdne si při tréninku změřím laktát.

08:29 Jak si Kuba měří laktát během tréninku?

Pro posluchače, kteří vůbec nevědí, jak takový odběr laktátu probíhá – já jsem byl v laboratoři na zátěžovém testu a tam mi to někdo odebíral. Ale když to máš dělat sám, jak to logisticky zvládáš?

Je to pořád stejné. Je to taková malá krabička, jmenuje se Lactate Plus, myslím, ten, co mám já – konkrétně zrovna od Honzy. Nejjednodušší je to na kole na trenažéru. Ke konci intervalu si to už trošičku chystám: strčí se tam proužek, prst si většinou otřu dezinfekcí, když se hodně potím – venku, když se tolik nepotím, třeba ani ne – ale jinak se otře od vody a od potu. Pak se jehlou píchne do prstu, první kapka se otře, druhá se kápne na proužek.

Ne vždycky se to povede. Když jsem to dlouho nedělal – třeba na podzim jsem si laktát vůbec neměřil a všechno bylo víceméně na pocit – tak jsem potom občas trochu chyboval. Jinak se to většinou podaří.

Když jsme tu měli na návštěvě trenéra Honzu, prozradil nám, že má různé technické a testovací vychytávky, které rád dává svým svěřencům domů, nebo je s nimi testuje. Co dalšího používáš?

Za mě dává největší smysl laktátoměr, i když je to asi nejdražší varianta, protože každý proužek stojí docela dost.

Na kolik takový proužek vychází?

Teď přesně nevím, asi 40, 50 korun.

To je skoro jako velký gel.

Používal jsem i Moxy Monitor, o kterém už jste tu asi mluvili, ten teď nemám – snažím se toho mít co nejméně. Pak používám CORE senzor, ten mi přijde docela užitečný před závodem, nebo když se závodí nebo trénuje v teple. A to je asi všechno, co používám.

Takže i na závodě jsi měl na sobě CORE?

Ne, protože ten, co jsem měl od Honzy, mi nějak trochu praskl a držel jen napůl. Na závod jsem si ho netroufl vzít, protože jsem se bál, že bych ho ztratil.

11:09 Jaké jsou aktuálně limitující faktory Kuby?

Na čem teď, Kubo, v tomhle období pracuješ? Co je tvůj limitující faktor a kde vidíš prostor pro zlepšení?

Myslím, že se dá zlepšit ve všem. Těžko říct, co je ten hlavní faktor, na kterém pracujeme – všechno dohromady. Na kole se snažím najíždět docela dost objemu. V běhu se snažím pořád pomalu navyšovat kilometráž. A v plavání se teď zaměřuju hodně na techniku a hodně naplavávám. Byl jsem s plzeňským týmem na soustředění, kde jsme plavali – nevím přesně – asi 45 kilometrů za týden. Snažím se hodně naplavávat a přijde mi, že to fakt funguje.

Techniku jsem předtím trénoval s trenérem Dominikem Bartošem, který mi podle mě docela dost dal. Hodně jsem s ním trénoval před tím závodem ve Francii – tam jsem to nakonec nemohl ukázat, ale cítím se teď ve vodě o dost líp, než jsem se kdy cítil. Tak doufám, že to zabere.

Kdybys měl v té technice vypíchnout něco, co ti hodně pomohlo – nějaké cvičení, pomůcku, cokoliv – co bylo rozhodující a posunulo tě dál?

Spíš celkově. Musel jsem si uvědomit celý záběr od začátku – že začíná hned, jak se položí ruka. Zabírat se má hlavně předloktím a ruku mít pod sebou. Já jsem se dost kroutil a ruku jsem měl víc na straně. A hlavně mojí limitací bylo dýchání – při nádechu jsem se hodně kroutil a každý takový pohyb stál energii i rychlost. Nejdůležitější je podle mě co nejméně se kroutit.

13:00 Jaké jsou Kubovy objemy?

Říkal jsi, že teď přes zimu hodně natrénuješ. Co to znamená v číslech, abychom si to mohli představit?

Myslím si, že čím víc, tím líp. Od začátku přípravy se pohybuju víceméně kolem 25, 26 hodin týdně. Myslím, že jsem neměl týden pod 20 hodin – to už bych považoval za nepovedený – kromě jednoho týdne, když jsme byli na dovolené. Tam jsem jenom běhal a plaval, takže to byl menší objem, ale zase těch disciplín bylo víc.

Bez kola ty hodiny rostou hrozně pomalu. Taky jsem měla takové plavecko-běžecké soustředění a zjistila jsem, že jich je málo. Musí tě Honza v tréninku trochu brzdit? Že máš den a chceš tam dát ještě nějaký výklus na závěr?

Občas mě musí trochu brzdit. Občas si to trochu prosadím, že si přidám, občas se mi to povede, ale občas mě brzdit musí. Do tréninku mě ale určitě nutit nemusí.

Takže motivace ti nechybí.

To asi ne.

14:30 Jaká je Kubova hlavní motivace?

Co je tvoje hlavní motivace?

Asi být každý den lepší. Ten pocit, když večer po těžkém tréninkovém dni skončím doma v posteli a vím, že jsem všechno odtrénoval kvalitně. To mě asi nejvíc motivuje, to je podle mě nejlepší pocit – když víš, že jsi ten den opravdu odtrénoval všechno, a nejen trénink, ale i všechny ostatní věci udělal správně, všechno šlo dobře a další den se cítíš unavený, ale lepší než den předtím. O něco silnější.

A motivace ke sportu jako takovému?

Nevím, od malička jsem ke sportu tíhnul, bavilo mě sportovat a překonávat rekordy – a nejvíc sám sebe.

Nejen svoje, ale i cizí rekordy.

15:09 Co Kuba dělá mimo trénink?

Říkal jsi 25 až 26 hodin, to je strašně moc. Ale ty jenom nesportuješ a netrénuješ, ty i studuješ, pokud se nemýlím.

Už nestuduju.

Pracuješ?

Pracuju.

Takže vlastně můžeme říct, že jsi takový hobík jako my – taky pracujeme a snažíme se trénovat. Jenže my zvládneme, já nevím... Těch 26 hodin – můj asi nejpovedenější týden měl kolem 20 hodin, běžně mám tak 12.

Teď začala příprava a myslím si, že jsem neměl týden pod 20 hodin, kromě té dovolené. Ale já už beru triatlon jako prioritu. Doufám, že je v tom nějaký potenciál se tím jednou živit, takže to teď beru jako investici a bude to prioritou.

16:06 Vidí se Kuba jako full time profesionální triatlonista?

To je jedna z otázek, kterou jsem měl až na závěr epizody, ale nahrál jsi mi. Vnímáš sám sebe jako někoho, kdo bude za chvíli závodit vedle profíků, jako je Kristian Blummenfelt, Gustav Iden a tak dále?

Uvidím, záleží na spoustě faktorů, na zdraví a všem možném. Ale určitě bych jednou chtěl.

Super. Já pořád čekám, až na těch závodech uvidím nějakého Čecha, abych mohl konečně fandit, protože teď si musím vybírat mezi zahraničními závodníky. Říkal jsem to i Pavlovi a říkám to i tobě – fandím vám, abyste se tam dostali a my mohli konečně fandit někomu s českými barvami. Když se podíváme na profíky, máš tam někoho, koho bereš za svůj vzor? A dodatečná otázka – jsi fanoušek, sleduješ to?

Sport celkově asi tolik nesleduju, ostatní sporty ne, ale triatlon jo. Ten mám docela dost nastudovaný a hodně ho sleduju.

A máš tam někoho?

Nory – Blummenfelta, Idena a Stornese sleduju asi nejvíc. Asi i pro Honzu Kubeše jsou největším tréninkovým vzorem, takže jsem to hodně pochytil a beru je trochu jako vzor.

Oni teď vlastně trénují sami, že jo. A sleduješ je i mimo závody? Vím, že Sam se rád dívá na všechna videa, co vycházejí na YouTube. Já jsem se zase dívala na Stravu, když jsme trénovali v podobné oblasti, co tam jezdí za bomby.

Částečně. Mám takový částečný přehled, sleduju to na Stravě a trochu porovnávám, kolik měli na stejném segmentu. Zatím jsem asi ještě nebyl nikde, kde by byli, ale jinak asi jo.

17:58 Vidí se Kuba v sérii T100, IRONMAN nebo Challenge?

Kde by ses viděl radši – na závodech IRONMAN, na závodech PTO, nebo třeba na Challenge?

Největší pohon je pro mě asi Havaj. Za mě je nejzajímavější a největší výzva, takže asi IRONMAN.

Kudy vede cesta Kuby Stádníka na Havaj?

Uvidíme. Teď potřebuju hodně závodit a získat zkušenosti. Ještě jsem neměl žádný profi závod, takže vůbec nevím, co mě tam čeká. Tréninkově se cítím dobře a přijde mi, že bych se tam nějakým způsobem dostat měl, ale nemám s tím ještě žádné zkušenosti, takže to pro mě bude všechno překvapení.

Jestli jsme se dobře dívali, nejel jsi ani žádný závod v zahraničí.

Jel jsem jeden – IRONMAN 70.3 v Nice, ale nedokončil jsem, protože mi těsně před koncem kola skočili pod kolo nějací důchodci s kufrem, kteří tam přecházeli přes cestu. Prasklo mi řídítko, takže jsem nedokončil, protože jsem neměl jak.

To je šílené, a ještě v Nice, kde se jede z kopce bez techniky.

To bylo až na konci, na té rovince.

Ty jo, to mě mrzí.

Takže jednu půlku jsem v zahraničí jel, ale zrovna s IRONMANem mám trochu horší zkušenost.

Ale za to můžou francouzští důchodci.

Spíš pořadatelé, že je tam pustili a v tu chvíli to neuhlídali.

Mně se to teď vybavilo z Marbelly, kde jsme byli na mistrovství světa. Pořadatelé to na těch závodech nemají vůbec jednoduché, protože fanoušci, kteří stojí a čekají na přechod, jsou občas dost nervózní.

Fanoušci jsou většinou v pohodě, horší jsou spíš turisti, které závod vůbec nezajímá. Jsou tam na dovolené, nebo jsou místní a na nějaký závod se vůbec neohlížejí. Ti jsou podle mě horší než fanoušci.

V Marbelle bylo hodně fanoušků, ale v Nice to byli spíš turisti.

Tam se podle mě žádný turista nepletl, tam to bylo asi víc nabité.

20:31 Na jaké závody se Kuba chystá v roce 2026?

Když minulý rok ten první profi závod nevyšel – jaký je tvůj první profi závod letos? Máš už nějaký na radaru?

Máme to trochu vyhlédnuté. Nevím, jestli to můžu prozradit – asi jo, doufám, že se Honza nebude zlobit. Teď jsme se dohodli, že pojedu půlku v Oceanside.

Ty kráso, rovnou pro sérii!

Nevím, jestli to nakonec dopadne. Doufám, že pokud teď půjde všechno podle plánu, mohlo by to dopadnout. Takový je plán.

Tam si musíš koupit IRONMAN pro licenci, ne? Nebo jenom startovní místo?

Tam je jenom startovné.

Aha. Pamatuju si, jak tu o Vánocích byl Pavel Wohl a říkal nám, že si jako profík musí zaplatit pro licenci a potom může na jakýkoliv závod.

Nevím, jestli to předtím bylo jinak, ale teď jsem viděl, že to změnili. Buď si můžeš platit jednotlivá startovná, a když se dostaneš do výše licence, přejde ti to na licenci a pak můžeš závodit, kolik závodů chceš. Anebo když se nakonec rozhodneš závodit jenom tři závody, vyplatí se ti to víc než koupit rovnou celou pro licenci.

To je asi to nejvíc friendly, co jsem zatím od IRONMANu slyšela.

K profíkům můžou být víc friendly, protože vydělávají na hobících.

Přesně tak. A licence asi není zas tak levná.

To je pravda. Startovné vyjde možná o něco málo míň než pro hobíky, ale není to zas takový rozdíl.

Ty jo, to je úplná pecka. To mě dostalo – Oceanside je docela velký závod v Americe.

A jestli to dopadne, pokračoval bych potom rovnou na IRONMAN Texas.

Tak to je úplně... To, co jsem před chvílí říkal, že bych moc rád někoho na těch závodech viděl, se velmi rychle splní. Budu sledovat živé časy. Dávám si do kalendáře: Kuba závodí. Počkej, Oceanside je v březnu, ne?

Oceanside je 28. 3. a Texas 18. 4.

To je pecka. V Oceanside závodí Lionel Sanders, tak doufám, že ho trhneš.

Uvidíme, kdo se tam nakonec ukáže.

Sleduješ Lionela?

Jo, sleduju.

Inspiruješ se jím, nebo radši ne?

Radši ne. On zase říká, že trénujeme málo hodin, takže trochu jinak.

To je pravda. Ale ty jsi říkal ze začátku, že závody jsou ještě hrozně daleko. Mně to nepřijde, je to za chvilku.

Už se to blíží, ale pořád je tam docela dost času.

A kdy budete zahajovat specifičtější přípravu?

Řekl bych, že už teď je to víc specifické. Pořád myslím na ty závody a všechno na ně cílím. Teď ještě odjíždím na soustředění na Tenerife, ještě se silničkou, ale až se vrátím, budu už jenom na časovce. Ještě musíme v KOA v Praze trochu doladit posed – spíš kvůli větší efektivitě šlapání, zkusíme něco trochu poladit. Pak už budu sedět jenom na časovce a od té doby to začne být čistě specifické na ty závody.

23:55 Jaký je oblíbený tréninkový motiv Kuby?

Co se tréninku ještě týče, prozradíš nám, jaký je tvůj oblíbený tréninkový motiv, třeba na kole, nebo klidně i jiný?

Nejoblíbenější je asi taková vytrvalost. Ale vytrvalost neberu jako něco úplně lehkého, jako 200 wattů nebo něco takového. Spíš fakt zónu 2, která není úplně zadarmo a cítím, že něco pracuju. Třeba 3 hodiny, 3 a půl v zóně 2 a v tom většinou mívám takové pyramidy, kdy se watty trochu zvedají, potom něco stálého v zóně 2, a takhle to střídat.

24:41 Jak vypadá Kubův typický týden?

A když se podíváme do kontextu týdne – jak vypadá takový tvůj typický týden?

V pondělí teď většinou mívám delší kolo, právě takový trénink, nějaké 3 a půl hodiny, a potom ještě plavání, nějaké 4, 4 a půl kilometru. V úterý jsem teď míval ráno dlouhé plavání, dvouhodinové, takže to bylo tak 6 a půl kilometru.

Už jsme teď překonali všechny moje rekordy – a to bylo teprve pondělí.

Pak mám v úterý většinou těžší kolo. Dělám takové double threshold dny, takže těžší kolo a těžší běh. Kolo je většinou na trochu nižším laktátu než ten běh potom. A pak nějaký interval na běhu, většinou naběhám kolem 18 kilometrů.

A k tomu ještě to dlouhé plavání.

Jo, ještě to dlouhé.

To je čas, kdy asi nepracuješ. V úterý si jdeš mezi tréninky lehnout?

V úterý většinou ne. Úterý je ten laktátový den, kdy ho je asi nejvíc. Středu a čtvrtek mám většinou volnější, protože pracuju. Ve středu ráno plavání před prací a odpoledne nějaký běh. Ve čtvrtek zase plavání ráno a odpoledne kolo. Pátek mám podobný jako pondělí, takže další kolo a plavání, a sobotu teď podobnou jako úterý.

Takže máš plavání každý den kromě soboty?

Ano. V neděli je dlouhý běh, a pak podle toho, jak se cítím a jestli mám čas. Když jdu někam s přítelkyní a nestíhám, mám v neděli jenom dlouhý běh, jinak třeba ještě kolo nebo plavání. To je většinou podle času.

Pracuješ normálně, osmihodinovou pracovní dobu?

Mám to takové flexibilní. Občas něco dělám z domu, občas jsem tam 8 hodin, občas kratší dobu.

Za mě je to úplně neskutečné. Přemýšlím nad tím, jak to člověk zregeneruje. Odpočíváš nějak?

27:05 Jak Kuba regeneruje?

Za mě je hlavní spánek a jídlo. Je potřeba hodně ujíst, i během tréninku. Při delších kolech a intenzivnějších trénincích mám vždycky aspoň 80, možná i 100 gramů sacharidů na hodinu. Čím vyšší watty šlapu, tím víc pálím, takže jím co nejvíc, co to jde. To je za mě nejdůležitější. Občas se snažím přidat saunu nebo používám regenerační nohavice, ale to jsou spíš doplňky. Podle mě je nejdůležitější spánek a jídlo.

A doplňkové věci jako masáže nebo fyzio?

Masáže teď moc nestíhám, bylo by to dobré. Chodíval jsem, ještě když jsem byl v Liberci, ale poslední dobou to nestíhám.

Takže nohavice.

Jde z tebe cítit strašná motivace a zápal pro věc. Když jsem se tě ptal na nejoblíbenější motiv, napadlo mě – existuje vůbec nějaký trénink, na který by ses netěšil?

Stává se mi to během týdne, nevím, kolik procent tréninků, ale spoustakrát se mi nechce ráno vstávat. Občas se mi stane, že vypnu budík a spím dál – většinou v úterý nebo ve středu. Řeknu si, že bude lepší se teď vyspat a odplavu to třeba večer. Spoustakrát se mi fakt nechce jít na trénink nebo na kolo, ale vždycky se nějak dokopu. Motivace tam rozhodně není pokaždé.

28:52 Jak se Kuba dostal na své aktuální objemy?

Kubo, o 25, 26 hodinách mluvíš, jako by to pro tebe bylo normální, ale je to obrovský kus práce. Jak dlouho ti trvalo dostat se na tyhle objemy?

S triatlonem jsem začal ve 14 letech, plus minus. Vždycky jsem chtěl trénovat co nejvíc. V té době mě trénoval Pepa Mužíček v Jablonci. Vždycky jsem chtěl trénovat co nejvíc hodin, ale podle mě jsem neměl dostatečnou regeneraci – a hlavně stravu. Začal jsem trénovat takové objemy, ale nedojídal jsem. Pak jsem byl nemocný, nějakou dobu jsem netrénoval a pak jsem do toho zase skočil úplně naplno, namotivovaný. To byla podle mě ze začátku největší chyba.

Loni jsem trénoval trochu míň hodin, ale přes 20 to bylo asi vždycky. Postupně to narůstá. A hlavně je teď potřeba vyvarovat se jakéhokoli zranění. Loni přes zimu jsem měl problém s lýtkem, takže jsem nějakou dobu neběhal, ale letos to snad vypadá, že to dopadne dobře.

Ve 14, 15 letech to taky není jednoduché. My teď máme práci a jsme strašně chytří, ale skloubit to se střední školou a maturitou musí být taky hrozně náročné.

Taky mi to moc nevycházelo, ani závodně. Trénoval jsem a snažil se docela dost, ale v závodech mi to v té době nikdy nevyšlo. Jako dorostenec a junior jsem byl spíš podprůměrný, možná průměrný. Až když jsem přišel na půlky, začalo se mi nějakým způsobem dařit.

30:48 Jak Kuba řeší výživu?

V našem podcastu máme teď takovou mini sérii, říkáme jí Jak na výživu. A ujíst to, co říkáš, je strašně těžké. Bylo by zajímavé slyšet, jak se ti to daří. Máš nějaké tipy?

Kalorie si nijak neměřím, spíš to dělám na instinkt. A mít dobrou přítelkyni, která vám bude vařit.

To je dobrý tip.

Nebo když jsem doma, tak mamku, která občas vaří. A já si taky občas vařím. Když jsem loni bydlel sám, taky jsem si vařil, ale spíš taková jednoduchá rychlá jídla – hlavně se najíst, na tom, jak to chutná, mi moc nezáleželo. U tréninku je podle mě nejdůležitější jíst a hlavně si to naplánovat předem. Když vím, že ráno půjdu plavat a potom do práce, připravím si něco už večer předtím, i do práce. Mít to naplánované, když vím, že jdu na trénink a potom hned někam spěchám. Protože když vynecháš jedno jídlo, potom to člověka dožene a je náchylnější k onemocnění. Hlavně teď v zimě je to podle mě nejhorší – nemoc pak trénink omezuje nejvíc.

Mohl bys v rámci téhle naší série dát nějaký konkrétní tip, třeba na tvoje oblíbené předtréninkové jídlo? Myslím, že s tím hodně lidí zápasí. Typicky člověk před tréninkem nechce jíst, protože je mu z toho pak špatně.

Já mám žaludek podle mě už dost vytrénovaný. Časem jsem se dostal do bodu, že si dám oběd a za půl hodiny skočím do vody a víceméně bez problémů odplavu trénink – asi ne nějakou intenzitu, ale vytrvalost klidně. Nebo si dám oběd a za hodinu jdu rovnou běhat. Před ranním plaváním si často dávám ovesnou kaši, která je rychlá. Většinou ji uchystám večer předtím a ráno ji jen hodím na pár vteřin do mikrovlnky, mezitím si vyčistím zuby.

Ovesnou kaši s teplou vodou jsem asi nikdy nezkoušela.

Je mega super. Dám si do ní třeba mražené maliny a pak to dám do mikrovlnky. Samotné už jsem se docela přejedl, když jsem ji jedl každý den, takže ji potřebuju trochu vylepšit, třeba těmi mraženými malinami. Hodím to rychle do mikrovlnky, je to hned a nikdy jsem pak neměl problém plavat.

A co dáváš před závodem? Představím si, že máme závodní den a startujeme třeba v 8, 9 ráno. Jak vypadá tvoje předzávodní jídlo?

Večer předtím mám teď takovou tradici, že si dám vždycky pizzu.

To máš myslím i v článku na webu – že bez pizzy nezávodíš.

Na každém závodě jsem ji před startem měl, klidně i dva dny před startem, dvakrát za sebou. Většinou si teď dávám Havaj.

Havaj, jasně. To mě nikdy nenapadlo. Musíme začít jíst pizzu Havaj, ať se dostaneme na Havaj. To je boží, to je asi nové pravidlo.

Je taková trochu lehčí a zároveň mi chutná. Takže před závodem většinou volím Havaj.

A ráno před samotným závodem?

Když je start klidně později, dám si palačinky. Mám je docela rád – i když jsem chodil na delší přechodové tréninky, často jsem si dával palačinky, ideálně s Nutellou. Na nich se mi nejlíp trénuje i závodí. A když je start hodně brzo, dávám si většinou tu kaši. A potom celou dobu piju hodně elektrolytů a celkově do sebe pořád dávám nějaké sacharidy. Ale buď tu kaši, nebo palačinky.

35:14 Jak vypadá Kubův předzávodní týden?

A jak vypadá tvůj týden před závodem?

Já se většinou snažím snížení objemu odložit co nejpozději, jestli mi to trenér dovolí.

To mě upřímně vůbec nepřekvapuje.

U posledních závodů sezóny už ne, ale většinou to bylo takových 10 dní před závodem, kdy se sníží objem a už nejsou žádná dlouhá kola. Většinou to začíná posledním těžkým tréninkem – přechodem, takovým testem, kdy si fakt otestuju, jaké tempo bych si v závodě představoval. Potom je hlavní regenerace a pořád se nějak hýbat. Úplně volný den tam nemám.

Když se závodí v sobotu, dám si třeba v úterý kratší přechod – hodinu a půl na kole, víceméně lehce, ale třeba 4× 4 minuty v závodním tempu. Takže jen 16 minut v závodním tempu, malá část závodu. Pak přechod, kdy taky třeba 1 až 3 kiláky v závodním tempu a pak doklušu. A zbytek je jednoduchý – hlavně fakt odpočívat.

Máš vůbec volný den ve smyslu, že neděláš nic?

Jenom když cítím, že na mě něco leze, nebo když se cítím fakt špatně – že kdybych dneska šel zaběhat, tak bych potom lehl. Tehdy si dám volno. Jinak čím míň volna, tím líp.

Takže se umíš navnímat?

Myslím si, že tělo docela poslouchám. Když cítím, že na mě něco leze... Ne vždycky to poslechnu, občas si říkám, že to přejde, a ne vždycky to dopadne dobře. Ale poslední dobou mi přijde, že už to docela vychytávám. Vím, kdy je to jenom rýmička, která za pár dní přejde a není potřeba kvůli ní odpočívat. A když cítím, že už je to na krajíčku a z jednoho dne by mohl být celý týden volna, radši ten trénink vynechám.

Asi to není jednoduché navnímat, když máš ještě nějaký cíl, plán, ego a trenéra.

Když trénuješ sám, myslím si, že se o to víc musíš poslouchat a vnímat. Můžeš si někde zvolnit. A když máš za zády ještě trenéra...

Určitě, trvalo mi to. Do loňska bych řekl, že jsem to nikdy neměl takhle vychytané – že bych si dokázal zvolnit, když jsem věděl, že na mě něco leze. Trvalo to, než jsem to nějak podchytil, a pořád to není dokonalé.

Takže tu slyším asi tři poučení z tvých předchozích sezón, nechci říkat jen z té loňské: naučil ses regenerovat, odpočívat, když je potřeba, a správně jíst. Je to tak?

Asi jo, to jsou asi ty hlavní body. To jsou takové věci na pozadí samotného tréninku – na první pohled je trénink to hlavní, ale bez nich to prostě nejde.

Klasicky se tomu říká další disciplíny triatlonu – čtvrtá, pátá, už asi i šestá. Ty neviditelné.

38:50 Co dalšího si Kuba odnáší do sezóny 2026?

Dej nám ještě něco, z čeho ses poučil a co si přineseš do sezóny 2026.

Nevím přesně. Třeba na kole bych řekl, že vůbec nejezdím úplně lehké vyjížďky, kdy se skoro vůbec nešlape – jede se na trenažéru 200 wattů a podle tepů bych šel skoro na procházku. Takovou tu vyloženou vytrvalost, jak tomu říkají, mi přijde jako ztráta času. Za mě je zbytečné jezdit úplnou vytrvalost, kdy se ani malinko nezadýcháš.

Je vůbec možné s tebou, Kubo, jet na kafe a dort?

To už skoro není trénink, to je spíš taková vyjížďka, spíš zábava.

Ale musíš být na špici, že jo.

Ne, to je úplně v pohodě. Ale záleží, jaká je zrovna forma.

Říkal jsi, že ty i trenér máte stejný vzor v Norech. Ti ale naopak dávali hodně priorit do vytrvalosti, hlavně v mladším věku, a teď to vypadá, že to je i jejich princip.

Vytrvalost jo, ale mně přijde, že vytrvalost může být kolem dejme tomu 130 tepů na kole, třeba 125, což pro mě teď znamená třeba 280 wattů. I mě pak bolí nohy, takový trénink není úplně zadarmo.

Takže bolí nohy, ale nezadýcháš se.

Jo. Další den pořád cítím únavu v nohách, ale mně přijde, že na ironman, kdy si nohy na konci kola úplně zničíš a musíš být schopný z toho běžet, to potřebuješ mít natrénované, abys to zvládl.

Obzvlášť abys byl konkurenceschopný v dnešní konkurenci, kdy se jezdí celé kolo pod 4 hodiny. To je úplně neskutečné.

41:04 Co dalšího Kubu čeká v roce 2026?

Trochu jsme naťukli příští, teda už letošní sezónu. Kromě těch dvou velkých závodů – já se na to strašně těším – co tě ještě čeká? Máš nějaké plány, třeba české závody, kde tě budeme moct vidět?

Je to ještě takové otevřené. Chystám se na Czechman, tam bych se asi chtěl podívat. A ještě Hradec bych letos chtěl jet, loni mi to nevyšlo, tak doufám, že letos to vyjde. Zbytek sezóny je ještě otevřený, ještě to nemám úplně naplánované. Většinou plánuju ten další závod a nad dalšími nepřemýšlím. Uvidím, jak dopadne ten další, a podle toho se to všechno bude vyvíjet.

Chápu, že když bude bedna v Oceanside a v Texasu, máš dva sloty a sezóna je najednou úplně jiná. Pokud to tak je, že se tam dají získat sloty na příští mistrovství světa, chápu, že je to otevřené.

42:09 Czechman 2026

A Czechman letos dostal nový status – je poprvé zařazený do závodů PTO, takže z něj člověk může reálně dostat nějaké body. A profíci budou startovat zvlášť. Můžeme tam asi očekávat i větší konkurenci?

Pravděpodobně i ze zahraničí. Asi se tam někdo objeví. Zvedli i prize money, takže by to mohlo nalákat lidi z Německa nebo z okolí – na větší dálky se jim to pořád nevyplatí.

Je to, že se změnil status, pro tebe rozhodující faktor, proč tam chceš být?

Chystal jsem se tam už předtím, ale ten závod bude určitě zajímavější. Vypadá to, že by se tam mohla sejít celá česká špička v polovičním triatlonu, takže by to mohlo být zajímavé porovnání mezi všemi. A body jsou k něčemu dobré, takže to má výhody.

To je super, super souboj. Jen mě mrzí, že profíci budou asi startovat dřív. Měl jsem pocit, že jsem měl aspoň šanci ty profíky zahlédnout na běhu. Teď už to bude úplně bez šance – jestli to bude třeba o 5 minut dřív, nebo ani to ne.

Těch rozhodujících 5 minut.

Že bys je zahlédl, až poběžíte – že byste běželi spolu?

Nebo že bych sotva dojížděl.

Ale nejsem si jistý, jestli to bude ve vlnách. Tak uvidíme, necháme se překvapit.

43:47 Jakého závodu si Kuba nejvíce váží?

Když se člověk podívá na tvůj web – který je mimochodem hrozně super, asi nejlepší web českého triatlonisty – je v tabulce závodů vidět, že jsi primárně závodil na českých a slovenských závodech. Máš z nich nějaký nejoblíbenější?

Asi Czechman, protože to byla moje první půlka. Předtím jsem dělal sprinty, protože jsem byl mladší. Asi po 17. roce, v období maturit, jsem měl problém s kolenem a celkově jsem necítil vůbec žádnou motivaci. Neviděl jsem v triatlonu ani žádnou budoucnost.

Přes léto jsem se pak trochu vracel ke sportu, protože mi chyběl. Trénoval jsem tak nějak pro sebe. Taťka už v té době dělal nějaké půlky – jel právě Czechman – a měl časovku, tak jsem si ji jednou půjčil a docela dost se mi to zalíbilo. Pak jsem se seznámil s Honzou Kubešem a naplánovali jsme, že bych další rok, 2023, zkusil nějaké půlky. A Czechman byla právě moje první půlka, kterou jsem jel. Tam jsem se do toho asi nejvíc dostal, našel jsem v triatlonu vášeň a zjistil jsem, že bych to jednou chtěl dělat na vyšší úrovni. Takže Czechman pro mě má takové zvláštní kouzlo.

Ptal jsem se na nejoblíbenější závod – a teď třeba na vítězství nebo umístění, kterého si zatím v kariéře nejvíc vážíš?

Asi Moravianman byl

45:26 Moravianman 2025 z pohledu Kuby

takový nejvíc vydřený.

Hodně vydřený.

Do toho závodu jsem šel tak, že jsem nevěděl, co od něj očekávat. Cítil jsem se připravený obzvlášť na kolo, jezdil jsem nějaké dlouhé tréninky, a podle toho jsem se rozhodl, že to teda zkusíme. Ale potom jsem měl před závodem nějaké problémy s lýtkem, takže jsem nějakých 10 dní před závodem skoro vůbec neběhal. A asi 3 dny před startem jsem ještě dělal státnice, takže jsem nad závodem ani tolik nepřemýšlel a soustředil jsem se spíš na ně. Možná jsem díky tomu podcenil některé věci, které mě pak na konci stály síly, ale nemůžu spekulovat. Asi i díky tomu bude ten závod pro mě nejcennější.

A hlavně to byl i tvůj první ironman. Když se na to podíváš zpětně, co bylo jinak v přípravě na celého ironmana?

Asi dlouhá kola. Většinu víkendů koncem jara, v dubnu a květnu, se většinou jezdilo nějaké dlouhé kolo v podobném tempu, jako je závod, kolem 4 hodin, většinou do 4 hodin, nic delšího. Snažil jsem se celou dobu držet nějaké tempo a pak udělat přechod – vždycky se doma donutit obout boty po čtyřhodinovém kole, kdy už jsi docela unavený a nechce se ti, a jít i na běh. To byla asi největší změna. Jinak se trénink tolik nezměnil, ve zbytku týdne to bylo asi všechno dost podobné.

Když byl trénink podobný, jen trochu delší – co tě v závodě nejvíc překvapilo? My jsme ani jeden celého nejeli, jeli jsme jenom půlky, takže by mě fakt zajímalo, co mě pak zaskočí a na co se mám připravit.

Nevím, jestli se ptáš toho správného, protože si posledních 10 kilometrů už asi nepamatuju. To jsme asi všichni viděli na videu. Možná někoho, kdo si to víc pamatuje.

Myslím si, že mi tam nejvíc došly minerály. Nedoplňoval jsem dost elektrolytů a minerálů, protože dva závody, které jsem ten rok jel předtím, byly v úplně jiném počasí. V Šamoríně bylo asi 12 stupňů, nevím přesně, a tam jsem pořádně nic nepil, protože jsem potřeboval na záchod a byl jsem úplně promrzlý. Na Czechmanu taky pršelo a bylo chladno. Takže jsem asi zvolil špatnou taktiku a měl jsem moc málo minerálů – a zrovna na Moravianman vyšel jeden takový teplejší den. To mě asi překvapilo.

Jinak na kole jsem měl natrénováno a cítil jsem, že ty 4 hodiny na časovce fakt zvládnu. Plavání – v tréninku skoro každý trénink uplavu těch 3,8 kilometru, takže to nebylo překvapení. Je ale pravda, že se plave na tři okruhy, myslím, a v prvním a druhém jsem držel docela dobré tempo, ale ve třetím mi už nějak docházela síla a těšil jsem se ven z vody. A v běhu je potřeba doplňovat hlavně minerály, soustředit se na to a přijímat dost sacharidů. To jsem myslím měl pod kontrolou, podle mě jenom ty minerály.

Žaludek máš natrénovaný, takže ten problém nedělá – ale bylo moc teplo.

Spíš jsem to podcenil.

Já, když je moc teplo, tak se mi prostě nechce běžet. Ty nemáš takový vypínač?

Kuba má vypínač, to jsme viděli.

Já mám spíš kontrolku, že je moc teplo, a jdu se někam osprchovat a napít něčeho studeného. Zpomalím si a tak.

Na občerstvovačkách se fakt pořádně polévat a hodně pít. A kromě toho trénovat a zvykat si na teplo. Mně ale teplo podle mě takový problém nedělalo. Spíš jsem podcenil příjem minerálů, které jsem prostě vypotil.

50:26 Jak Kuba vnímal dobíhání do cíle Moravianmana 2025?

Řekli jsme to tu už hodněkrát, ale kdo to ještě neviděl, ať si pustí video, jak Kuba dobíhal do cíle. Chci se zeptat – když ses na to video zpětně podíval a porovnal to s tím, jak ses cítil: cítil ses tak, jak ses na videu viděl? Dává to smysl, nebo tě vyděsilo, jak jsi do cíle dobíhal?

Vyděsily mě spíš reakce všech ostatních. Kdyby mi někdo ukázal jenom video, asi bych se nevyděsil, ale reakce ostatních, jak hrozné to bylo – to mě vyděsilo spíš. Jak se o mě všichni báli. Já sám jsem to jako velkou věc neviděl.

Jak dlouho ti trvalo se z toho dostat?

Dlouho jsem nemohl chodit, hodně mě bolely nohy. Hned potom jsme odlétali na dovolenou do Portugalska a jakákoliv chůze, turistika, byla dost náročná – hlavně schody nahoru a dolů. Takovou bolest jsem nezažil. Nohy se z toho vzpamatovaly tak za dva týdny, podle mě.

To je na našem sportu strašně zajímavé. Během několika měsíců přípravy ze sebe uděláš totální mašinu, pak se během 8 hodin úplně zrušíš a druhý den jsi úplně nepoužitelný. Je to strašně zvláštní.

To se mi na ironmanu zase líbí. Unavíš se tak moc, že když pak odjedeš na dovolenou, nemáš vůbec chuť trénovat. Úplně vypneš od triatlonu a vůbec nad ním nepřemýšlíš, a to mi přijde dobré. Teď se snažím sezónu naplánovat tak, že mám pár vrcholů a po nich fakt čas si odpočinout, úplně vypnout a třeba týden dva nad triatlonem vůbec nepřemýšlet, a pak se do toho zase vracet. Tělo se stejně nedá uspěchat, akorát by hrozilo nějaké zranění nebo přetížení. Takže ten čas využiju na dovolenou nebo něco podobného.

52:38 Plány na závodění v Americe

K těm závodům v Americe mě napadá – letíš tam sám, nebo máš nějaký tým?

Je to ještě v plánech, ještě uvidíme, jak to bude. Doufám, že tam nebudu vyloženě sám. Rodina mě dost podporuje, tak by tam třeba částečně byla se mnou, nebo by přiletěla potom. A snad to vypadá, že by se tam mohl objevit i Honza Kubeš. Má svěřence, který je zrovna v Texasu na vysoké škole – Ondru Gajdoše – takže bych možná mohl u něj i bydlet. Ještě o tom částečně neví.

Ondro, už nemáš na výběr. Řekni mu to do dvou týdnů, protože pak vyjde tahle epizoda.

Je možné, že se tam dokonce objeví i Honza.

Super, to je dobré slyšet. Myslím si, že kdybys tam byl sám, bylo by to mega náročné.

To určitě.

Honza nám říkal, že na tvém Moravianmanu nestihl cíl – tu nejdůležitější část. A komentoval nám, co by udělal, kdyby tam byl. Říkal, že by se tě trochu snažil ve výkonu zbrzdit, protože viděl, že to bylo moc. Takže možná i proto je super, že se chystá do Ameriky. Strašně mě zajímalo, jestli bys Honzu poslechl, kdyby to stihl. Mluvil hlavně o běhu.

Asi jo, asi bych ho v tu chvíli poslechl – pokud by to nebylo už za tím vypínačem, který si nepamatuju. Jestli by to něco změnilo, těžko říct, spíš jsem podcenil hydrataci. Je lepší nad tím už nespekulovat, je to minulost, nevím, jak by to dopadlo. Doufám, že příště budu líp připravený a bude to o hodně minut rychlejší.

Kolik zajel Kristian Blummenfelt minulý rok v Texasu?

Podle mě pod 7:30.

To byl fakt dobrý čas. Nemáš nízké cíle.

O tom výkonu jsem mluvil i v podcastu 226, kde jsme byli s Kájou – dost pravděpodobně už vyšel, až vyjde tahle epizoda. Na tom výkonu mě fascinovalo, jakým způsobem Kristian doběhl do cíle. Všiml sis? Doběhl, jako by se nic nestalo, byl úplně v klidu.

Jo, to si pamatuju. Se všemi fanoušky si začal dělat selfíčka a hajfajvy, byl úplně v pohodě.

Říkal jsem si, že běžel tempem, které by pravděpodobně mohl držet dalších 5, 10 kilometrů.

Přesně tak.

A pro mě je to důkaz neskutečného sportovního výkonu. Že je schopný to vyhrát v takovém dominantním čase a na konci je úplně v klidu a není zrušený na dalších 14 dní. To bylo fakt hezké.

On má za sebou tisíce odtrénovaných hodin a odběhaných kilometrů. Koukal jsem, že naběhá skoro průměrně 120 kilometrů za týden. To je objem, na který se snaží dostat jenom samotní běžci. To je úplně neskutečné.

56:08 Plánuje Kuba nějaký kemp?

Oni tam hodně zařazují ještě vysokohorská soustředění. Pokud vím, když nejsou někde dole kvůli závodům, jsou vždycky někde nahoře. Nemáš taky v plánu nějaké?

Teď nevím. Přes léto jsem většinou jezdil do Livigna, což je asi nejlepší místo, kam z Čech odjet, protože je to asi 10 hodin autem, možná ani to ne. V létě tam je většinou pěkné počasí, na trénink je to asi ideální místo. Oni jezdí do Sierra Nevady, což už je z Čech trochu složitější a finančně náročnější. Ale nevím, jestli to pro dlouhý triatlon má vůbec takový přínos. Přijde mi, že tam je nejdůležitější svalová odolnost – nohy prostě musí vydržet uběhnout 42 kilometrů.

I kdyby se s tím posunulo VO2max, nepřijde mi, že to má takový benefit, protože ve výšce zase trénuješ na nižší intenzitě, na nižších wattech, takže se svaly na intenzitu, kterou potom potřebuješ, ani nedostanou a nebudou na ni tolik zvyklé. Pokud tam ale tráví tolik času jako oni, už skoro nepoznají rozdíl, jestli jsou nahoře, nebo dole – nebo poznají, ale není tak velký. Tam je to jiné. Jinak mi přijde, že pro dlouhý triatlon to není zas tak podstatné.

Mně přijde hrozně těžké cokoliv odtrénovat, ať už v Livignu, nebo v Sierra Nevadě. Když jsem tam šlapala až do vršku, bylo to v té výšce cítit jako blázen. Dám stovku v bazéně a jsem zadýchaná.

58:03 Kuba a mediální sebeprezentace

Když se podívám na profíky, přijde mi, že důležitou součástí triatlonu jsou sponzoři. To vede k tomu, že profíci dost často mají YouTube a snaží se nějak prezentovat. Je to něco, co máš taky v hlavě?

V hlavě to mám určitě, už docela dlouho, ale zatím jsem nenašel asi hlavně odvahu, nebo motivaci. Čas je podle mě vždycky jenom výmluva. Když si někdo řekne, že na něco nemá čas – čas se vždycky dá najít. Spíš jsem ještě nenašel tu odvahu, sám nevím. Ale určitě si myslím, že je to nejlepší cesta. A brát to i jako vzpomínku – když se na to podívám za 5 let a zjistím, že jsem třeba úplně někde jinde, nebo že jsem vůbec triatlon dělal, nevím, co se stane, ale je to pěkná vzpomínka, kterou člověk může mít.

Kdyby ses rozhodl, jednoho odběratele máš jistého, takže se toho vůbec neboj.

Tak jo, moc děkujeme, že jsi přišel do našeho podcastu a popovídal si s námi. Strašně ti přeju, ať ti ty dva závody vyjdou – minimálně ať se tam dostaneš, ale samozřejmě ať je třeba i nějaká bedna. Jsem strašně rád, že jsi to řekl, protože z toho mám fakt radost jako fanoušek triatlonu, který se těší, až tam bude nějaký Čech.

Budeme fandit, určitě.

Děkuju moc a doufám, že se potkáme po sezóně.

To je dobrý nápad, a možná i dřív. Texas a Oceanside jsou velké zážitky, které klidně můžeme probrat.

Doufám. Beru to hlavně jako zkušenosti – porovnat se, i když nevím, jak to dopadne. Zkušenosti jsou teď podle mě nejdůležitější pro další roky. Hlavně se toho nebát.

Přesně, nebát se toho. To je přesně to, co z tebe vyzařuje – že se toho nebojíš a jdeš do toho. Máš obrovskou motivaci a je to pro nás velká inspirace. Tolik nepřemýšlet.

Určitě se uvidíme na Czechmanu.

Jo, určitě.

01:00:16 Závěr podcastu

Na závěr bychom chtěli poděkovat našim posluchačům a divákům za to, že jste poslouchali další díl. Nezapomeňte nás sledovat, a pokud jste to ještě neudělali, dejte odběr na YouTube, ať vám neuteče další epizoda. Kubu můžete sledovat na Instagramu. A budeme moc rádi, když nám přispějete na platformě Buy Me a Coffee na natáčení těchto epizod, aby pro vás byly pořád takhle přístupné a zdarma.

To je za nás dneska asi všechno. Mockrát děkujeme, že jste poslouchali až sem, a mějte se krásně. Ahoj. Čau. Ahoj.

Buy Me a Coffee QR code

Líbí se vám epizoda?

Podpořte nás přes Buy Me a Coffee a přispějte tím na minuty nahrávání našeho podcastu.

🎙️Chci vás podpořit

Pořiďte si náš merch

Trička, mikiny a další podcastový merch v našem novém eshopu. Každý nákup nás podpoří.

Do eshopu

Sledujte nás!

Mrkněte na nové epizody, videa ze závodů a tréninkové tipy na Spotify, YouTube a Instagramu.