

Shrnutí epizody
Jak se obyčejná hobíkyně dostane na mistrovství světa IRONMAN 70.3 a jak jí to změní celý rok? Tímto dílem začínáme sérii Road to Marbella, ve které budeme sledovat Kájinu cestu na listopadový šampionát ve Španělsku. Připomínáme její kvalifikaci v promrzlém Srbsku, představujeme závod a první kroky přípravy.
Na úvod probíráme novinky: spustili jsme nový web druhafaze.cz s tlačítkem pro zpětnou vazbu u každé epizody, Adam z Olomouce vyhrál kategorii na americkém mistrovství v zimním triatlonu a ve francouzském Liévinu se jel halový triatlon s bazénem postaveným uprostřed haly, kde nejlepší zvládli plavání, kolo i běh pod 10 minut. Rozebíráme i nová pravidla IRONMANu – kratší penalizaci za drafting, omezení lahví na kole, délky aero nástavců a zákaz rodinných příslušníků v cílové rovince.
V hlavní části Kája vzpomíná na závod v Srbsku, kde v dešti, zimě a protivětru mnoho lidí odstoupilo, zatímco ona dojela druhá v kategorii a pátá mezi ženami. Popisuje, jak funguje přidělování slotů: do poslední chvíle nevíš, jestli slot dostaneš, rozhodnout se musíš na místě a hned zaplatit kartou zhruba 19 000 korun. Celý systém jí přijde dost nátlakový.
Dál mluvíme o samotném závodě v Marbelle 8. listopadu, o tom, proč tam Kája nejede jen „si to užít“, a jak kvůli němu postavila dvoupíkovou sezónu. Řešíme logistiku – ubytování u Malagy s bazénem, cestu autem versus letadlem – a trať s 1 500 výškovými metry na kole a plaváním v moři, kde se loni kvůli posunuté bójce plavalo 2 600 metrů místo 1 900.
Na závěr Kája představuje vychytávky, které testuje v prvním, „testovacím“ tréninkovém bloku: zátěžový test na běžeckém pásu se změřenými zónami, nový hrudní pás, se kterým konečně trénuje podle tepů, a otužování v kádi od Probeast na zahradě v centru Brna.
Hlavní poznatky
- Sloty na mistrovství světa IRONMAN 70.3 se dělí podle počtu závodníků v kategorii, o slotu se dozvíš až na vyhlášení a musíš ho na místě přijmout a rovnou zaplatit.
- Je dobré mít rozhodnuto dopředu, jestli slot vezmeš – po závodě, unavený a promrzlý, se dobře rozhoduje jen těžko.
- Závod na konci sezóny, jako je listopadová Marbella, se dá zvládnout dvoupíkovým plánem s pauzou v létě a druhou přípravou od konce srpna.
- Zátěžový test je nejlepší absolvovat se zařízením, které používáš každý den – pak nezáleží tolik na absolutních hodnotách tepů.
- Optický snímač tepu na zápěstí může být výrazně mimo – Kájiny Apple Watch se při testu lišily asi o 10 tepů.
- Nové věci je lepší vyzkoušet v tréninkovém bloku před hlavní přípravou, ne těsně před hlavním závodem.
Kapitoly
- 00:00 Úvod a nový web druhafaze.cz
- 02:40 Zimní triatlon v USA a halový triatlon ve Francii
- 07:11 Nová pravidla IRONMANu
- 12:34 Jak jde trénink po nemoci?
- 14:51 O čem je série Road to Marbella?
- 15:53 Jak se Kája kvalifikovala v Srbsku?
- 26:29 Mistrovství světa v Marbelle
- 29:00 Jak závod mění Kájinu sezónu?
- 31:09 Ubytování a cesta do Španělska
- 34:26 Jaká je trať v Marbelle?
- 40:03 Do kdy se dá na Marbellu kvalifikovat?
- 42:02 Zátěžový test a hrudní pás
- 47:50 Otužování v kádi od Probeast
- 52:27 S kým se uvidíme v Marbelle?
Epizoda na YouTube
Otázky z epizody
- Jak se kvalifikovat na mistrovství světa IRONMAN 70.3?
- Kvalifikační sloty se rozdělují na jednotlivých závodech IRONMAN 70.3 podle věkových kategorií a podle počtu závodníků v nich. Kája v Srbsku skončila druhá v kategorii a vzhledem k počtu startujících žen připadly na její kategorii dva sloty. Na mistrovství světa v Marbelle se dalo kvalifikovat do 29. června, posledním kvalifikačním závodem byl IRONMAN 70.3 Nice.
- Jak probíhá přidělování slotů na mistrovství světa IRONMAN?
- Až do vyhlášení slotů nevíš, jestli slot dostaneš, protože ho někdo před tebou může odmítnout a slot se posune na dalšího. Na vyhlášení musíš být osobně, po vyvolání jména slot přijmout a u vedlejšího stolku ho hned zaplatit kartou a vyplnit přihlášku. Kája platila v přepočtu zhruba 19 000 korun a celý systém jí přijde dost nátlakový.
- Kdy a kde se koná mistrovství světa IRONMAN 70.3 2025?
- Mistrovství světa IRONMAN 70.3 se v roce 2025 koná ve španělské Marbelle, ženy závodí 8. listopadu. Rok předtím se jelo na Novém Zélandu, takže pro evropské závodníky i fanoušky je Španělsko mnohem dostupnější.
- Jaká je trať mistrovství světa IRONMAN 70.3 v Marbelle?
- Pokud bude trať stejná jako na loňském závodě v Marbelle, čeká závodníky na kole asi 1 500 výškových metrů ve dvou velkých kopcích, první hned po výjezdu z depa. Plave se v moři, kde bývají vlny, a loni se kvůli posunuté bójce plavalo 2 600 metrů místo 1 900. Běh vede po rovném nábřeží.
- Jaká nová pravidla zavedl IRONMAN?
- IRONMAN zakázal boty s celkovou výškou podrážky nad 40 milimetrů a snížil penalizaci za drafting – na polovičním ironmanu z 5 na 2 minuty. Omezil také počet lahví na kole, aero nástavce nesmí přesahovat délku kola a do cílové rovinky nesmí se závodníkem rodinní příslušníci, jinak hrozí diskvalifikace.
- Proč jít na zátěžový test?
- Kája na zátěžovém testu na běžeckém pásu zjistila své zóny i spodní a horní práh z odběrů laktátu, takže teď může trénovat podle konkrétních hodnot. Test jí zároveň potvrdil, že tréninky, které si píše sama, dávají smysl. Na test si vzala vlastní hrudní pás, aby výsledky odpovídaly zařízení, které používá každý den.
- Jak začít s otužováním doma?
- Kája si na zahradu postavila káď od Probeast, napustila ji vodou a přidala levandulovou sůl. Chodí do ní obden, třeba na 2 minuty do devítistupňové vody, a zkouší, jak na ni otužování působí ráno, po těžkém tréninku nebo v únavě. Výhodou je, že se může hned zahřát doma a nemusí nikam jezdit.
Přepis epizody
Zobrazit přepisSkrýt přepis
Upravený automatický přepis. Text jsme zkrátili o vatová slova a opravili chyby rozpoznávání řeči, význam zůstal zachován.
00:00 Úvod a nový web druhafaze.cz
Ahoj, já jsem Kája. A já jsem Sam. A vítáme vás u dnešní epizody našeho triatlonového podcastu Druhá fáze. Dnešní epizoda je trošku speciální, možná trošku bonusová, protože začínáme novou minisérii s názvem Road to Marbella.
Ještě předtím, než si ji představíme, bychom vám chtěli moc poděkovat, že nás sledujete, posloucháte a píšete nám. Hlavně bychom chtěli vyzvat diváky na našem YouTube kanálu, aby nás začali sledovat, protože jsme si všimli, že víc než polovina z vás se na nás jenom dívá, ale nesleduje nás. Pro vás je to nejjednodušší způsob, jak nás podpořit. Algoritmus pak ukáže video vašim kamarádům a postará se o to, že nás uslyší víc lidí.
A teď se klasicky podíváme na novinky ze světa triatlonu, co nás zaujalo. Víš co, Kájo, já začnu. Dneska jsem konečně připravená dobře.
Tak začni.
Moje první novinka je, že máme nový web.
To je výborná novinka, říkal jsem si, že by měla být první. Máme nový web, jmenuje se druhafaze.cz. Kdybyste chtěli poslouchat podcast jinde než na Spotify nebo YouTube, můžete ho poslouchat i tam. Zároveň tam jsou odkazy na všechny kanály, sociální sítě a e-mail. A je to i velmi jednoduchá možnost, jak nám dát zpětnou vazbu – u každé epizody je tlačítko na zpětnou vazbu, takže budeme moc rádi, když nám napíšete, co se vám líbilo, co ne a co můžeme vylepšit. A je tam taková tajná feature. Schválně, jestli ji najdete. Funguje to na počítači i na mobilu, tak hledejte a napište mi, jestli jste ji našli. Samozřejmě jsem to tam implementoval sám, kdyby to někdo nečekal.
02:40 Zimní triatlon v USA a halový triatlon ve Francii
Tak a teď už vážně, co tě, Kájo, zaujalo?
Jelikož jsme novinky chvilku nedělali, některé jsou už trošku starší, ale pořád mi přijdou zajímavé. Zaujalo mě, že proběhlo mistrovství USA v zimním triatlonu. Jel tam Adam z Olomouce, který dokumentuje celé své triatlonové dobrodružství v USA. Na YouTube má moc pěkná videa, kde popisuje, jak trénuje a jak tam žije. Tohohle závodu se zúčastnil, vyhrál svou kategorii a celkově byl myslím třetí. Když se díváte na video, říkáte si: ježišmarja, oni běží po sněhu, pak jedou po sněhu na kole a pak jedou na běžkách. Vůbec to není sranda.
Masakr. Já jsem si právě říkal, co dělají místo plavání, jestli nějaké ledové plavání.
To by byl ještě větší úlet. Ale přišlo mi to zajímavé nejen proto, že tam máme Čecha, který nám ty zážitky takhle pěkně zprostředkuje, ale i kvůli těm disciplínám. Jet po sněhu na kole muselo být strašně těžké.
Měli asi nějaké fatbiky, ne?
On měl normální horské kolo. Nevím, jak to bylo s tratí, ale vím, že v tom videu říkal, že jim tam fatbiky nabízeli. Takže se podívejte na jeho video, tam se dozvíte víc.
Je hezké slyšet, že se hledají cesty, jak náš sport dělat i v zimě, kdy je to spíš mrtvé. Já mám jednu novinku, spíš zajímavost, a je přímo k dnešnímu dni, kdy nahráváme podcast. Právě teď probíhá World Triathlon Indoor Cup ve francouzském Liévinu. Je to v podstatě super super sprint, závod v hale, kde je uprostřed udělaný pětadvacetimetrový bazén a kolem dokola se jezdí na kole a běhá.
Dobře, to je taky možnost, jak dělat triatlon v zimě.
Nevím, jestli jsi sledovala stavění toho bazénu. Najednou z ničeho natáhli plachtu, pustili tam vodu a byl tam bazén, okolo postavili bednění. Pořádá to World Triathlon ve spolupráci s T100. Víš, jaké tam jsou vzdálenosti? Schválně si tipni. Řeknu ti, že nejlepší borci dneska v kvalifikaci dávali všechny tři disciplíny i s přechody pod 10 minut. Od toho se můžeš odrazit.
Ježiš, to je fakt těžké. Pod 10 minut… Tak já bych řekla 150 až 200 metrů plavání, běh kilometr a půl až 2 a 5 kilometrů na kole.
Ty bláho, dobře. Plavání 200 metrů, kolo 2,8 kilometru a běh 1 kilometr. Jelo se to na kvalifikační kola – byla kvalifikace, pak semifinále a pak finále. Myslím, že právě teď, jak nahráváme, běží finále, takže uvidíme, jak to dopadne. Máme tam i Čecha Davida Karouse a ze Slovenska Zuzanu Michaličkovou. Tak jim držíme palce. Za mě velmi zajímavý formát závodu. Chtěla bys to zkusit?
Asi ne. A ty?
Já jsem si spíš říkal, že když to borci dávají za 10 minut, já strávím 10 minut v depu, jak všichni víme. Na takovém závodě bych asi nic nedělal, ale určitě bych se tam rád šel podívat. Myslím si, že to nemusí být vůbec špatné pro diváky.
07:11 Nová pravidla IRONMANu
Já mám další novinku. Už jsme se jí trošku dotkli v minulých novinkách a jsou to změny, které ohlásil IRONMAN. Neskončilo to u těch bot, jestli sis toho všimla. Probírali jsme, že zatrhli spoustu bot – myslím, že všechny, které mají celkovou výšku podrážky vyšší než 40 milimetrů, ale radši se na to podívejte. Pak pokračovali v updatu pravidel a přišlo mi zajímavé, že snížili penalizaci za drafting, a to u celého i u polovičního ironmana. U polovičního ji snížili na 2 minuty, u celého myslím na 3.
Pak změnili podmínky, kde můžeš mít umístěné pití. Vzadu na kole můžeš mít dvě lahve. Víme, že někteří vozili tři, to už teď nesmí. V rámu je počet neomezený, ale je to omezené tím, kolik tam je místa. A pak je tam regulace aero nástavců – nesmí přesahovat délku kola. To pro mě byly ty nejzajímavější.
Za mě je úplně super slyšet, že snížili penalizaci za drafting, protože 5 minut na sedmdesát tři mohlo být pro závodníka fatálních – mohl to rovnou vzdát. Aspoň co se týče profíků. To, že to dali na 2 minuty, se podle mě pořád dá zachránit, a zároveň si myslím, že to bude mnohem atraktivnější i pro diváky. Když fandíš nějakému závodníkovi a ten dostal penalizaci, věděla jsi, že v tu chvíli pro něj závod skončil. Teď ho to zabolí, ale pořád má šanci. A doufám, že to povede k tomu, že se penalizace začnou rozdávat tak, jak by měly. Minulý rok se skoro vůbec nerozdávaly a myslím si, že je to právě proto, že rozhodčí měli strach. Věděli, že pro závodníka, který do závodu vložil strašně moc peněz a času, to znamená konec.
Já bych řekla, že to má i nějaké reálné důvody. Když na krátkou trať se dvěma třemi okruhy pustí spoustu lidí, tak to v některých místech reálně není možné držet odstup. Rozhodčí to podle mě berou lidským přístupem. Když vidí, že je na úseku jednoho kilometru strašně moc závodníků a nemají kam hnout, a ty vyloženě nevisíš někomu na kole, tak je jedno, jestli máš odstup 5 metrů, nebo 12. Aspoň takhle mi to na závodech přišlo, protože tam bylo fakt tolik lidí, že i kdyby sis odstup chtěl držet, moc to nešlo.
To je pravda, ale tady je to asi hodně důležité pro profíky, kteří ten prostor mají. O pravidlech bychom chtěli udělat samostatný díl, takže to je taky něco, na co se můžete těšit.
Tohle jsi mi vyfoukla, tak já mám na závěr už jenom jeden tip, a to jsou členské příspěvky České triatlonové asociace. Do konce března jsou za nižší cenu, takže pokud jste je ještě nezaplatili, do konce března to máte levnější.
To je dobrý tip, jak ušetřit. Takové investiční poradenství. Já mám ještě jednu zajímavost. Na T100 jsem viděla starší záznam Lucy Byram, kde měla na kole pod dresem vepředu, tam, kam na IRONMANu už nesmíme dávat věci, vak CamelBak s vytaženou hadičkou, který jí visel na břiše. Loni se to řešilo na IRONMANu, kde si závodníci dávali bidony do dresu na břiše, aby byli víc aero. CamelBak dává smysl, protože je tvárný a hodí se tam tvarově. Vytáhneš z něj hadičku a můžeš krásně pít a ještě tě to na kole může chladit, když je fakt horko. Mega vychytaný nápad. Kdyby to nebylo zakázané na IRONMANech, tak to možná zkusím na Czechmanu.
To nevím, to se dozvíme v pravidlech. Musíme se podívat na pravidla triatlonu celkově. Chtěl jsem se zeptat, dostala jsi někdy penalizaci?
Nevím o tom. Pro mě je vždycky hrozně těžké podívat se na tabuli a zjistit, jestli tam nejsem, vždycky to zapomenu. Takže nevím o tom, že bych dostala penalizaci.
Já naštěstí taky ne, ale vždycky z toho mám strach.
12:34 Jak jde trénink po nemoci?
Tak jo, Kájo, jak jde trénink? Ty jsi byla nemocná, že jo.
To už je dávno. Proč bych se stresovala, když můj hlavní závod je až za tři čtvrtě roku. Návrat do tréninku je dobrý, vzala jsem to pozvolna a nepřepálila jsem to, jak nám radil v minulé epizodě můj fyzioterapeut Libor Koutný. Pokud jste ji neslyšeli, doporučuju, mě to hodně ovlivnilo. Postupně jsem se do toho vrátila a myslím si, že dobrý. Akorát trošku nestíhám, mám problémy s time managementem.
Na to by se možná taky hodila samostatná epizoda.
A taky nějaký kurz. Je to s prací náročné, v březnu jsem měla dvě pracovní soboty, takže času je míň.
Je to nějaká další disciplína triatlonu? Time management. Já jsem asi 4 týdny s něčím bojoval, takže jsem skoro vůbec netrénoval. Teď se pomalu vracím do tréninku a zase mi to připomnělo, jak je vytrvalostní sport v tomhle krutý. Dlouho trénuješ, aby ses dostal do nějaké fyzičky, a pak ji velmi rychle ztratíš. Takový reality check. Ale pomalu se dostávám zpátky a jsem rád, že se zase můžu hýbat a trénovat. Za 2 týdny mě má čekat Pražský půlmaraton. Nevím, jestli tam půjdu, musím se ještě rozhodnout.
Já v tom vidím jedno velké pozitivum. Když jsi teď chvilku netrénoval, musíš zákonitě trošku zpomalit, takže se konečně možná potkají naše rychlosti a můžeme trénovat spolu všechny disciplíny.
To je přesně důvod mojí nemoci a mojí pauzy.
14:51 O čem je série Road to Marbella?
Tak jo, jdeme na hlavní část podcastu – série Road to Marbella. O čem to bude?
Vymyslel jsem to já. Ty ses, Kájo, minulý rok v Srbsku kvalifikovala na mistrovství světa IRONMAN 70.3 a říkal jsem si, že by bylo moc fajn využít tuhle sérii k tomu, že tě budeme celý rok sledovat na tvé cestě na mistrovství. Tohle je úvodní díl, ve kterém si připomeneme, jak ses kvalifikovala, představíme si závod a to, jak už teď nad ním přemýšlíš. Tím to vykopneme.
Takže taková cesta hobíka na mistrovství.
Věřím, že mezi námi je hodně lidí, kteří by se na ten závod rádi podívali, a takhle se na něj můžou podívat tvýma očima.
15:53 Jak se Kája kvalifikovala v Srbsku?
Na úvod bych začal tím, jak ses tam dostala. Byl to minulý rok závod v Srbsku. Pamatuju si, jak jsem vás sledoval a hlavně sledoval počasí, a nevypadalo to vůbec dobře. Hodně vám pršelo a byla obrovská zima. Ale i tak to byl tvůj nejlepší závod. Čím to bylo?
Do podrobna jsme se o tom bavili v epizodě s rekapitulací našeho loňského roku, kterou jsme vydali kolem Vánoc, takže si ji určitě pusťte, jestli vás zajímají další závody, které jsme loni jeli. Ale máš pravdu, pršelo tam hodně a byla velká zima. Myslím si, že to byly i důvody, proč se mi to podařilo, protože hodně lidí odstoupilo, závod nedokončilo, nebo vůbec nenastoupilo. Možná souhrou okolností nepřijeli do mé kategorie tak dobří lidi, nevím, jak se to sešlo. Ale ty podmínky byly dost děsivé. Dneska jsem byla na kole v bundě, návlecích a rukavicích, bylo 16 stupňů a sluníčko. Tam bylo pár stupňů, pršelo a foukal takový protivítr, že podle svědků to vypadalo, že na kole stojíme a nehýbeme se. A já jsem jela jenom v mokrém dresu z plavání, na rukách návleky, a rukavice jsem si zapomněla. Takže to bylo docela husté.
Měla jsem tam jinou strategii: co nejrychleji pryč. Z toho důvodu to byl asi můj nejlepší závod. Viděla jsem, jak na trati v průběhu závodu odstupovali chlapi. Jeden borec měl na sobě mikinu a já si říkala, když máš mikinu, ty nezávodíš. Furt tam jezdila auta, která nabírala lidi, co odstupovali. Takže mi zbývalo buď nezastavovat a hlavně nezpomalovat, nebo odstoupit. V jedné chvíli jsem zpomalila, protože jsem se snažila marně otevřít takové to jídlo, co máme – takové žvýkačky, bonbónky. Měla jsem fakt hlad, ale měla jsem tak zmrzlé prsty, že jsem s nimi nedokázala vůbec nic ovládat a nemohla jsem to rozdělat. Kvůli tomu jsem zpomalila a hned jsem začala cítit tu zimu. Bohužel nemám wattmetr, ale podle mě jsem musela jet rekordní watty.
Totálně.
Teď už si to přesně nepamatuju, měla jsem to dohledat, ale myslím si, že v mé kategorii dokončilo 19 holek. S celkovým počtem startujících žen v kategorii to vyšlo na 2 sloty, protože IRONMAN je rozděluje podle počtu lidí v kategorii. Já jsem byla druhá, takže mi právoplatně připadl ten můj slot. Celkově jsem byla pátá žena v závodě.
Když jsi na ten závod jela, měla jsi v hlavě, že se kvalifikuješ?
To by mě v životě nenapadlo. Na běhu mi začali hlásit průběžné pořadí – vyběhla jsi z vody kolikátá, na kole jsi byla druhá – a já si říkala: to není možné, tak to poběžím jak o život, třeba budu třetí. Pak jsem doběhla a zjistila jsem, že jsem druhá. To by mě v životě nenapadlo. Před dvěma lety jsem měla v Poreči svůj první poloviční ironman a říkala jsem si, jak to vůbec dojedu, jak po 90 kilometrech na kole ještě běžet 21 kilometrů. To je strašně moc. Kdyby mi někdo řekl, že za 2 roky vybojuješ druhé místo v kategorii, tak bych se docela divila.
A v momentě, kdy ses dozvěděla, že máš možnost si koupit slot, jak dlouho ti trvalo, než ses rozhodla?
Samozřejmě jsme po závodě chtěli jet domů, protože všechno bylo mokré a byla zima. Ale když jsem zjistila, že jsem druhá, chtěla jsem počkat na trofej, protože to se mi už v životě nemusí opakovat. Seděli jsme v hotelu, čekali na vyhlášení a během té doby nám došlo, že s ohledem na počty žen je dost možné, že tam budou 2 sloty. To ale nevíš až do momentu, kdy vejdeš na vyhlášení slotů. A na vyhlášení slotů mohly jenom ženy, chlap do té místnosti nesměl. Takže jsme s přítelem seděli v hotelu a museli jsme se dopředu domluvit, jestli to mám vzít, protože je to záležitost, která ovlivní celou domácnost. Říkali jsme si: dobře, když tě vyhlásí, co budeme dělat? On pak se mnou do místnosti nemohl, takže jenom čekal venku, jak to dopadne.
Takže když jsi tam šla, pořád jsi nevěděla, jestli to vezmeš?
To jsme si domluvili předem – když mě vyhlásí, mám to vzít.
Super. A kromě toho, že se rozhodneš, to musíš i zaplatit.
Mě vcelku fascinuje ten systém, jak to funguje, protože do té doby jsem to moc nezkoumala. Ani když jsem byla druhá, nevěděla jsem, jestli slot dostanu, až do chvíle, kdy mě vyhlásili. Na vyhlášení se vyhlašují všechny kategorie a ještě se to může zahýbat – někdo si slot nevezme a posune se na dalšího. Takže to není úplně fixní záležitost. Vyhlásí tvoje jméno, nastoupíš, řekneš ano a rovnou jdeš k dalšímu stolečku, kde musíš mít kartu a na účtu myslím v přepočtu asi 19 000 korun.
Mazec.
Musíš to okamžitě zaplatit a jiná varianta není. Musíš tam být fyzicky přítomná, říct ano a pak jít s kreditkou k dalšímu stolečku a vyplnit přihlášku. Celkově mi to přijde jako hrozně nátlakový systém. Jsi unavená ze závodu, vymrzlá, mrtvá, a najednou zjistíš, že máš možná jet na mistrovství světa. Některé tam jdou s tím, že slot chtějí, ty to mají jednodušší. Ale myslím si, že je tam velká řada lidí jako já, které to zaskočí. Vím, že v jedné kategorii holky před ní buď nebyly, nebo odmítly, a slot dostala až pátá. To nečekáš, máš opojný pocit vítězství – ty jo, pojedu na mistrovství – a musíš se rozhodnout hned. V tu chvíli ani nevíš, kde to je, co to je a jaká je tam trasa. Když jsem zaplatila a vyplnila přihlášku, za pár dnů přišel e-mail a teprve tam byly podmínky. Možná jsem podepisovala nějaké papíry, kde podmínky byly, ale v tu chvíli tam stojí fronta, lidi jsou vydýchaní a ty jsi unavená.
A taky ten způsob přidělování. Já jsem byla celkově pátá, ale to neznamená, že všechny čtyři holky přede mnou mají sloty. Znamená to jen, že jsem byla druhá v kategorii, a tím jsem si ho zasloužila. Na jednu stranu je to hrozně fajn, protože jdou po kategoriích, takže se na mistrovství světa dostanou ti nejlepší ze svých kategorií napříč různými závody. Je to hrozně různorodé – můžou tam být šedesátiletí i sedmdesátiletí, vždycky ti nejlepší ve své kategorii. Na druhou stranu si říkám, je to mistrovství světa, neměli by tam být ti nejlepší celkově?
Ale je to mistrovství světa age groupů a my závodíme v age groupech, což jsou kategorie podle věku, takže si myslím, že to dává smysl. Pokud chce někdo soutěžit s těmi nejlepšími, tak už je to profi kategorie, kde se na věk nehledí. Ale to je zase jiný svět. Takže mi to přijde v pořádku, i když jsi byla pátá a někdo před tebou slot nedostal.
Asi záleží na úhlu pohledu. Jenom jsem chtěla přidat svoji myšlenku, že mi to přijde trošku manipulační. A hned všechno – stojí to třikrát víc než normální závod.
To jsem se chtěl zeptat, je v té ceně jenom startovné?
Samozřejmě, a pak doprava a limuzína z letiště.
Jasně. No a co by sis tam ještě mohla představit? Startovní balíček a magnet na ledničku.
Magnet ti v další epizodě přinesu.
Super.
26:29 Mistrovství světa v Marbelle
Připomněli jsme si, jak ses kvalifikovala, a teď se podíváme na samotný závod. Je to Marbella, španělské město, a bude to v listopadu, konkrétně 8. Ty tam pojedeš určitě, já taky, těším se. Půjdu se dívat hlavně na tebe. Myslím, že pro nás Evropany je to super příležitost podívat se i na hezký závod profíků. Minulý rok to bylo na Novém Zélandu, to je pro nás docela nedostupné, kdežto Španělsko je úplně v pohodě. Jenže je to v listopadu, to je trošku čára přes rozpočet. Jsme zvyklí sezónu ukončit nějak na konci září. Jak teď nad závodem přemýšlíš a jak ovlivnil tvůj rok?
To bylo něco, co jsem zvažovala, když jsem se rozhodovala, jestli slot vzít, protože to ovlivní celý rok. Samozřejmě tam můžeš jet a, jak se říká, užít si to. Ale já jsem strašně ráda, že to takhle vyšlo. Závod v Srbsku bylo peklo na zemi, takže si myslím, že je krásné, že jsem si slot zasloužila tím, že jsem to přežila a zajela jsem nejlepší čas. Jsem za to moc ráda, a proto si to tam nejedu jen užít. Chci tam prodat, co umím.
To jsem strašně rád slyším. Když jsme byli na kurzu trenéra triatlonu třetí třídy, měl tam část Petr Soukup a říkal, že strašně nerad slyší, když se lidi na mistrovství světa jedou jen něco užít. On to naopak vnímá jako místo, kde bys měl prodat svůj nejlepší výkon. Takže jsi minimálně potěšila dva lidi – mě a Petra Soukupa.
Nevím, kolik tam bude holek z Česka, ale minimálně tam reprezentujeme hobby triatlonistky z Česka, takže si myslím, že z toho musíme dát to nejlepší, co v nás je. A myslím si, že i věkově mi to teď sedí, že můžu natrénovat na svůj nejlepší výkon. Takže jsem to vzala s tím, že do toho chci jít naplno, fakt se snažit a být v co nejlepší formě.
29:00 Jak závod mění Kájinu sezónu?
Jaké změny jsi už teď udělala vzhledem k tomu, že tě čeká tenhle závod?
Musela jsem přeplánovat celou sezónu. Jak jsi říkal, je to v listopadu, což není úplně jednoduché naplánovat. Detailně jsme to rozebírali v naší epizodě o plánování roku, která vyšla po Novém roce. Ve stručnosti: udělala jsem si dvoupíkový rok. Teď se úplně neflákám, protože bych to jinak nemohla tak dlouho udržet, ale normálně trénuju na první závod v červnu. Na ten natrénuju, zajedu ho, jak se mi podaří – startovné už mám – a pak si dám pauzičku a znovu budu trénovat na Marbellu, někdy od konce srpna.
Tomu jsem musela podřídit i další věci. Nesedí mi tam naše společné soustředění, nesedí mi tam malé závody, které jsme vždycky jezdili v létě, a nesedí mi tam ani Hradec Králové, který bych strašně ráda zajela. Bohužel se polovičního ironmana nemůžu účastnit, protože v tu chvíli nebudu mít natrénováno a ani by se mi to nehodilo. Takže to hodně ovlivní celý program.
Zase budeš mít volnější léto, a to může být docela fajn. Člověk vždycky stráví léto tím největším tréninkem a přípravou na závody.
To jsem právě nechtěla ještě předtím, než jsem vzala kvalifikaci – nechtěla jsem strávit léto tréninky. Takže mi to vlastně docela hraje do karet udělat plán takhle dvoupíkový.
31:09 Ubytování a cesta do Španělska
Jsou už nějaké věci ohledně logistiky, které vzhledem k závodu řešíš? Slyšel jsem, že hodně lidí už takhle dopředu kupuje ubytování, protože očekávají, že to bude docela peklo.
Už v lednu jsem si zabookovala ubytování. Ráda bych se tam přesunula tak od půlky září a zůstala tam, protože můžu pracovat odkudkoliv. Chtěla bych trénovat přímo v té lokalitě, protože tady se nám začne kazit počasí.
To jsi jak profík.
Akorát musím ještě chodit do práce, to mi tam trošku nepasuje. Zabookovala jsem si dvě ubytování – jedno kolem závodu přímo v Marbelle a druhé kousek od Malagy, protože z Brna nám létají přímé lety do Malagy. Do Malagy se dá letět i z Pardubic a samozřejmě z Prahy, takže je to dobré místo, kdyby za mnou někdo chtěl přiletět. U Malagy mám ubytování asi od začátku října a s bazénem, takže bych dokázala stíhat trénink, práci i celou přípravu. Eliminuju přesuny a hledání bazénu, protože bazén mám přímo u apartmánu.
To je neskutečně pošéfované.
Nemám pošéfovanou jednu věc, a to, jak se tam dostanu, protože je to 3 000 kilometrů a je to fakt daleko. Ráda bych tam jela autem, ale strávit 3 dny na cestě… Nebo si cestu rozložíš, jenže to ti zase rozloží celý plán, protože mezitím musím v týdnu pracovat. Musela bych někde zůstat celý týden, rozbalit kolo, všechno odtrénovat a pak pokračovat, a to úplně nechci. Zase strávit 3 dny v autě, kdy sedíš, nehýbeš se a netrénuješ, taky nechceš. A na druhé misce vah je letenka z Brna – 3 hodiny letu za pár tisíc – versus 3 000 kilometrů a 3 dny. A ještě jestli tam to auto vůbec dojede. Takže je to sporné a ještě jsem nevyřešila, jak se tam dostanu. Ráda bych tam byla autem, protože je to pohodlnější, když tam jsi delší dobu, ale ještě nevím, jestli je to praktické a realizovatelné.
Pokud vím, Pavel teď vyrazil do Španělska trénovat na 2 měsíce a má tam takovou pěknou dodávku.
Což mi zase jenom evokuje, že myslím jak profík.
Akorát on má asi stejný problém – má pěknou dodávku.
Takový ten klasický problém: tvoje kolo je lepší než tvoje auto.
34:26 Jaká je trať v Marbelle?
Říkal jsi, že závod je přímo v Marbelle, v centru. Studovala jsi už víc do detailu trasu?
Trošku, moc ne. Do poznámek jsem dala výškový profil – asi jsem si uložila trasu normálního závodu v Marbelle, když byla ještě k dispozici na webu.
Zatím ale není informace, že bude stejná. Dneska jsem se díval na webové stránky závodu, a když člověk rozklikne záložku s tratí, je tam mapka z Nového Zélandu. Ale kdyby měla být stejná jako na loňském závodě, je tam převýšení 1 500 metrů. Jsou tam dva kopce a první hned po tom, co vyplaveš a vyjedeš na kole, začneš hodně stoupat. Takže si myslím, že je to něco, co potřebuješ natrénovat.
Mně kopce nejdou celou dobu, takže trénuju kopce nonstop.
Pamatuju si tvoji strategii na kopce, když jsme jeli na Stelvio: vyjet dřív než ostatní.
Ne, ne. Já vyjedu na cestu dřív než ostatní, vy mě doženete a dojedeme tam všichni spolu.
To tady asi fungovat nebude. Plavání je v moři. Dívala jsem se na webkameru a byly tam vlny jako blázen. Četla jsem i nějaký feedback, že tam bývají docela vlny, takže si myslím, že je potřeba natrénovat plavání ve vlnách.
Neuplavala tam loni bójka?
To je druhá věc. Na loňském hobby závodě se neplavalo 1 900 metrů, ale 2 600, protože byla bójka špatně.
Takže už trénuješ plavání spíš na celého?
Ne, spíš se psychicky připravuju na to, že se může stát, že plaveš, plaveš, pořád plaveš a pořád nevidíš konec. A připravit se i na to, že najednou nevyjde výživa, protože se ti závod prodloužil o 600 metrů plavání. Taková věc se v moři prostě může stát. Chystám se do Chorvatska, kde jsem byla i loni a pěkně jsem si tam zaplavala. Je tam sice klidnější moře, ale najdu si nějaký prostor, až bude foukat, a budu tam dělat po pobřeží tříkilometrové úseky. Takže to natrénuju v srpnu. A kolo musím nějak natrénovat, ale vůbec nevím jak víc, než jsem to dělala doposud.
Budeme tady spolu jezdit kopec na Adamov a Útěchov.
Jenže ten já jezdím.
Já vím, ale ty si pojedeš nahoru. Začneš jezdit nahoru a dolů. Myslím si, že je to krásný kopec na natrénování. Ty dva vrcholky mají dohromady 1 500, a my jsme schopni vyjet 1 500 najednou. Je tam nějaký sjezdík, to bude sranda. A běh bude asi moc pěkný, protože je to celé po rovném nábřeží.
Na to se těším. Dáš mi v cílové rovince vlajku do ruky a proběhnu s ní.
To bude super. Mimochodem, tím jsi mi připomněla další nové pravidlo od IRONMANu: do cílové rovinky nesmí rodinní příslušníci ani nikdo jiný. Jak proběhneš branou, do toho prostoru nesmí žádný rodinný příslušník. Hodně se to dělo u profíků a závodník za to teď může být i diskvalifikovaný.
Myslím, že jsem snad neviděla žádný závod, kde by v age group kategorii byl v cíli někdo z rodiny. V Srbsku se mohlo do zázemí – začala jsem se tam ve stanu převlékat a Filip za mnou došel a nikdo nic neříkal, bylo to tam volnější. Jinak kontrolují, že si do zázemí nemůžeš brát cizí lidi.
Já myslím přímo prostor za cílovou branou.
Aha. Tam stejně nikdo nemůže, vždycky tě odtamtud vyhazují.
Teď to ale dali přímo do pravidel. Byla to jedna ze změn, které představili spolu se změnou časové penalizace za drafting a tak dále. Myslím, že jsme závod hezky představili a ukázali si, co pro tebe už teď znamená. Je to pro tebe velká věc.
Je to cíl mého letošního roku, moje veškeré soustředění a naše zábava tady, takže je to pro mě hodně důležité.
To je krásné slyšet. Těším se, až budeme spolu s posluchači sledovat tvůj rok a tvoji cestu.
V září musíme dělat streamy ze Španělska. Takže to ovlivní i náš podcast.
Můžeme ještě udělat španělskou verzi.
Já nevím španělsky, ty jo, ale já ne.
40:03 Do kdy se dá na Marbellu kvalifikovat?
Co jsem chtěl říct – i naši posluchači mají možnost se kvalifikovat.
To je pravda, pojďte se mnou do Španělska. Nechci trénovat sama. Pojďte s Druhou fází do Španělska.
Kvalifikovat se na závod můžete až do 29. června tohoto roku a posledním závodem je IRONMAN 70.3 Nice. Upřímně ale vůbec nevím, kolik je ještě volných startovných. Víme, že většina závodů je už beznadějně vyprodaná.
Je to tak. Což je hezké, pořád je zájem o IRONMAN a o triatlon.
Myslím, že jsme naši první, možná bonusovou epizodu ze série Road to Marbella pokryli. Pokryli jsme závod a… sakra, něco jsem zapomněl.
To stihneš. Já jsem teď ještě řešila různé vychytávky v rámci svého tréninku, které samozřejmě testuju teď, protože mám hobíkovou sezónu. Takže tahle první půlka je testovací, nebo optimalizační, a druhá už je naostro.
Tak to bereš fakt hodně zodpovědně. Jedno ze závodních pravidel je nezkoušet před závodem nic nového a ty jsi to posunula ještě dál. Druhá fáze: nikdy nezkoušet nic nového v tréninkovém bloku před hlavním závodem sezóny. Co teď zkoušíš, abys zjistila, jestli to v tom ostrém tréninkovém bloku použiješ, nebo ne?
42:02 Zátěžový test a hrudní pás
Snažím se v tomhle prvním tréninkovém bloku posunout svůj trénink do další fáze. Začala jsem tím, že jsem byla na jaře na zátěžových testech tady u nás v Brně. V tom centru dělají zátěžové testy na běžeckém pásu i na kole a vyjde ti z toho přesné určení tvých zón a prahových hodnot pro laktát, ale i doporučení, co bys měla trénovat. Konečně jsem tam šla, protože jsem to vždycky tak nějak zazdila, že to úplně nepotřebuju. Teď mi to přišlo fajn udělat, zrovna se tam uvolnil termín a byla jsem z toho úplně nadšená.
Co ses o sobě dozvěděla?
Trošku problém byl, že jsem nevěděla, jestli jít na běžecký pás, nebo na kolo. Vzhledem k tomu, že se teď budu připravovat na půlmaraton a na kole nemám wattmetr, nám vyšlo, že běžecký pás bude v tuhle chvíli lepší. Takže jsem běžela na pásu, průběžně mi odebírali laktát a určili mi spodní i horní hranici a přesné zóny. To je super, protože z toho teď můžu v tréninku přesně vycházet.
A druhá věc, kterou jsem teď zapojila do svého tréninku – někomu to bude připadat jako absolutní amatérismus a absolutní základ – ale jak už asi všichni víte, pořídila jsem si hrudák. Hrudní měřič srdečního tepu, protože jsem dřív měla jen hodinky na ruce. Vzala jsem si ho rovnou na test, a teď, když mám pěkně změřené zóny, můžu fakt konkrétně aplikovat tréninky.
Ty sis ho vzala na test? A on měl ještě nějaký svůj?
Jeli jsme podle mého. Napojil si ho na svoje přístroje, měli jich tam několik, a já jsem kontrolovala, co mi ukazují Apple Watch na zápěstí. Byly asi o 10 tepů mimo.
Strašně moc. Máš starší Apple Watch?
Asi 2 roky. Na začátku to bylo hodně, pak se to trošku srovnalo. A vyšly mi z toho skvělé výsledky. Mám strašně vysoké VO2max a moje tréninky dávají smysl. Hrozně mě potěšilo, že trénuju sama a občas nevím, jestli se mám vrátit k trenérovi, nebo pokračovat takhle sama, je to složité. Aleš viděl moje tréninky a říkal: ty jo, to máš ale dobré tréninky. A já: to si dělám sama. A on: aha, ty jo, víš, co tam děláš. Bylo super, že mi řekl, že přímo ty tréninky, které mám převzaté z atletiky – HIIT tréninky, které bych si sama nevymyslela, nebo over-unders, kde mám vždycky minutu fakt ve VO2max a pak 4 minuty v úsilí na ironmana – měly přímý vliv na můj výsledek a že je to něco, co by mi sám doporučil. Na závěr říkal: ty už to znáš, to ti už doporučovat nemusím, tyhle tréninky už děláš. Takže jsem byla hrozně nadšená ze zátěžového testu, z toho, že mám použitelné výsledky, které můžu aplikovat v tréninku, protože mám hrudní pás, a z toho, že moje tréninky z atletiky dávají smysl.
To je super, validovala sis, že to, co teď děláš, je správně. Líbí se mi myšlenka, že zátěžový test děláš s měřicím zařízením, které používáš každý den. V tu chvíli totiž není tak důležitá absolutní hodnota, jestli je to 160, nebo 165 tepů, protože víš, že výsledky platí pro zařízení, které používáš.
Proto jsem byla ráda, že mi hrudák přišel zrovna týden předtím a mohla jsem si ho tam vzít. Teď mám změřené zóny pro běh, ještě bych to potřebovala na kolo. Ale jsem strašně ráda, že když teď zapnu na kole cyklopočítač, vidím tam svoje tepy, což jsem dřív neměla. Takže jsou to dvě docela základní věci, které mě osobně hodně posouvají a potěšily mě. Uvědomila jsem si, že mi to dává smysl a že to dělám správně, a když mi dával další doporučení, bylo to pokračovat v tréninku, se kterým jsem spokojená. Tak jsem to všechno spojila dohromady.
A ten hrudák je od Garminu, nebo od Polaru? Kdyby náhodou.
Koupili jsme si ho teď napříč týmem, hodně lidí, a všichni jsme s ním spokojení. Vidím jenom jedno velké mínus: vždycky si ho zapomenu odcvaknout, než se převleču.
Na to si ještě zvykneš.
Asi jako na všechno. Když mám jít běhat a najednou: sakra, vycvaknout.
47:50 Otužování v kádi od Probeast
A další věc – hrozně ráda jsem se chodila otužovat do wellness, do toho bazénku. Vyloženě jsem tam nešla na saunu a otužovací bazének, ale přišla jsem tam kvůli otužovacímu bazénku.
Fakt? Ty jsi úplně opak mě, neskutečné.
Normálně jsem tam nechodila, ale párkrát jsem tam šla fakt kvůli otužovacímu bazénku a zjistila jsem, že se mi to hrozně líbí. Ten hype, který kolem otužování před pár lety vznikl, je podle mě odůvodněný. Jsem trošku pozadu, ale logisticky mi to přišlo hrozně těžké. Po plavání si občas zajdu jednou, dvakrát týdně do wellness, ale chodit do wellness jen kvůli tomu, že chceš skočit do studené vody, je trošku trapné.
To by bylo asi divné.
A k řece jsem kvůli tomu taky jezdit nechtěla. Takže to bylo logisticky složité, ale Probeast vyřešil můj problém. Mám od nich úplně luxusní káď, kterou jsem si dala na zahradu, takže v centru Brna jsem si postavila krásný malý bazének a jsem z toho absolutně nadšená. Napustila jsem tam vodu, nasypala jsem tam levandulovou sůl – trošku jsem to přehnala, ale je super, že to pořád voní levandulí – a teď tam chodím obden. Dneska ráno jsem tam byla 2 minuty a voda měla 9 stupňů. Trošku jsem se tam zapomněla.
Čteš si tam knížku, nebo co?
Koukám na ptáčky. Ale třeba ve středu jsem tam šla po těžkém tréninku, který mi šel hrozně blbě, a byla jsem tam 40 vteřin. Úplně jsem se klepala zimou a utíkala domů. Je super, že můžeš hned odejít domů – samozřejmě se chvilku zahřívám na zahradě a pak jdu domů – a není to takové, že jsi někde pryč u řeky a pak se musíš přepravit autem. Baví mě pozorovat ten vliv, když jdu po těžkém tréninku, ráno, nebo v únavě. Můžu si hrát s časovými okny a koukat, jak to na mě funguje. Ale ten nesporný efekt, že tam skočíš, vylezeš a najednou se ti nalijou endorfiny – drogy zadarmo – je fakt super.
Postupně, jak o tom mluvíš, mi to malinko prodáváš. Jsem zvědavý, kolik toho do mě budeš muset nalít, abys mi to fakt prodala. Jak říkám, ty jsi v tomhle úplný opak mě. Já studenou vodu strašně nemám rád a nevyhledávám ji.
Ale ty tam dojdeš, rychle skočíš, jako když strhneš náplast. Vůbec nevíš, že se něco děje, nesmíš o tom vůbec přemýšlet. Chvilku posloucháš, jak zpívají ptáčci, a najednou jsou 2 minuty. Ráno v Brně ptáčci zpívají, sluníčko svítí, 2 minuty, vylezeš, chvilku poskáčeš, a najednou máš dobrý den.
Nevím, nevím.
Každopádně jestli jsem to prodala jiným posluchačům a chtěli byste to vyzkoušet, na Probeast máte můj kód holkatriatlonka. A teď jsou tam slevy, protože si lidi myslí, že na jaře už se nedá otužovat. Já jsem dokázala opak a s mým kódem to budete mít ještě levnější. Takže hurá do toho.
Máš ještě nějakou vychytávku, kterou zkoušíš ve svém testovacím tréninkovém bloku na Marbellu?
Těším se, až hrudák ještě obohatím o wattmetr, což je moje další fáze, kterou plánuju. Jinak zátěžák, hrudák a otužování – to je myslím teď docela dost.
Máš toho fakt hodně. Jsem zvědavý, co se z těch vychytávek propíše do ostrého tréninkového bloku.
Zatím jsem velice spokojená.
52:27 S kým se uvidíme v Marbelle?
Zapomněl jsem ještě na něco? Radši se zeptám. Ale asi je to všechno.
Mě by zajímalo, jak se našim posluchačům líbí naše nová série, jestli v ní máme pokračovat a co byste byli rádi, aby v ní zaznělo.
Mě by taky zajímalo, jestli někdo z našich posluchačů bere tak zodpovědně jeden tréninkový blok, aby si otestoval svůj trénink na další tréninkový blok.
A mě by ještě zajímalo, s kým se uvidím v Marbelle.
To je hodně dobrá otázka. Nejenom ty, ale i já. Budu tam fotit. Pak dáme komunitní fotku Druhé fáze.
A komunitní shakeout run před závodem, jak se to teď dělá.
To zní dobře. Mockrát děkujeme, že jste doposlouchali až sem. Dejte nám vědět, jak se vám epizoda líbila. Budeme rádi za hodnocení na všech platformách, kde nás posloucháte, nebo na našem novém webu, kde nám taky můžete poslat zpětnou vazbu. Jsem fakt zvědavý, jak to dopadne. Asi to bude za nás dneska všechno. Přejeme vám všechno nejlepší do dalších tréninků, začíná jaro a hezké vyjížďky. Mějte se krásně, ahoj.
Ahoj.
Série Road to Marbella
#13 Road to Marbella: Cesta na mistrovství světa očima hobíkaTato epizoda
17# Road to Marbella: Fuckupy a posuny v přípravě na mistrovství světa18. května 2025
25# Road to Marbella: Kája vyráží na mistrovství světa v Ironman 70.313. září 2025
27# Road to Marbella: Jak Kája málem neodstartovala, španělský vibe a Kona debrief18. října 2025
30# Road to Marbella: IRONMAN 70.3 World Championship našima očima10. listopadu 2025

Líbí se vám epizoda?
Podpořte nás přes Buy Me a Coffee a přispějte tím na minuty nahrávání našeho podcastu.
Pořiďte si náš merch
Trička, mikiny a další podcastový merch v našem novém eshopu. Každý nákup nás podpoří.
