
25# Road to Marbella: Kája vyráží na mistrovství světa v Ironman 70.3
13. září 2025
•1h 7min

Pohled do zákulisí triatlonové přípravy očima dvou běžných lidí a jejich zajímavých hostů

13. září 2025
•1h 7min
Po prázdninové pauze se vracíme další epizodou série Road to Marbella, ve které sledujeme, jak se Kája jako „obyčejný hobík“ připravuje na mistrovství světa IRONMAN 70.3. Kája hodnotí svou jarní přípravu, mluví o carb loadingu, vlastních gelech, řepě, mořském soustředění i úpravách kola – a předtím probíráme novinky z triatlonového světa.
Na začátku se ohlédneme za létem a za IRONMANem 70.3 Hradec Králové, kde jsme měli stánek a kde podle hlasování na našem Discordu absolvovalo svůj první závod zhruba 15 posluchačů. Pak přichází na řadu série T100: návrat Haydena Wildea, který 97 dní po vážném pádu na kole vyhrál v Londýně, emotivní vítězství Lucy Charles-Barclay a kontroverze kolem neschválených prototypů bot Asics, ve kterých Hayden běžel na francouzské riviéře.
Dál mluvíme o extrémním triatlonu Icon v Livignu – plavání v jezeře s vodou o 12 stupních, 180 kilometrech na kole s 5 000 výškovými metry přes Stelvio a maratonu s cílem na jednom ze štítů – který vyhrál Petr Soukup a Patrik Holesa dokončil na 14. místě. Zmíníme i blížící se mistrovství světa IRONMAN v Nice a velký závod v olympijském triatlonu v Karlových Varech.
Ve druhé části Kája vypráví, jak jí příprava na Czechman přinesla zlepšení o 20–25 minut a čas těsně pod 5 hodin, proč by teď vynechala spoustu menších závodů jako na jaře a proč je pro ni klíčem konzistence. Popisuje testy pro diplomovou práci Mariky Surové, při kterých zjistila, co carb loading doopravdy obnáší – 500 až 600 gramů sacharidů denně po tři dny.
Nechybí ani praktické vychytávky: domácí gel podle receptury Precision, řepa v prášku od Hyve, týden plavání ve vlnách v Chorvatsku, sprinterská tlačítka na hrazdě, větší kazeta do kopců Marbelly, zkušenost se zapůjčeným diskem a trénink opravy defektu. Na závěr Kája prozradí plán cesty přes přípravný závod Challenge Sanremo až do Španělska a domluvíme se, jak bude podcast fungovat, než se vrátí.
Upravený automatický přepis. Text jsme zkrátili o vatová slova a opravili chyby rozpoznávání řeči, význam zůstal zachován.
Ahoj, já jsem Samuel. A já jsem Karolína. A společně vás vítáme u další epizody našeho triatlonového podcastu Druhá fáze. Prázdniny skončily, a tak se i my vracíme, abychom vám opět přinášeli zajímavosti ze světa triatlonu, novinky a zkušenosti a abychom se společně zlepšovali v triatlonovém konání, připravovali se na závody a trénovali.
Co nás v dnešní návratové epizodě čeká? Máme toho hodně – dlouho jsme spolu nemluvili a dlouho jsme nemluvili k našim posluchačům, takže tu máme velký program. Podíváme se, co je nového ve světě triatlonu i u nás, projdeme si nějaké nové vychytávky a hacky a budeme pokračovat v naší sérii Road to Marbella, protože Marbella se už blíží.
Celou Road to Marbella si popíšeme za chvilku. Ještě předtím, než se pustíme do aktualit a zajímavostí, bychom moc rádi poděkovali našim partnerům. Jedním z partnerů našeho podcastu je plavecká speciálka Swimaholic a ti od pondělí 15. 9. chystají velký výprodej se slevami až 40 %. Jenom pozor – když si koupíte něco v těchto slevách, neuplatní se náš kód DRUHAFAZE. Výprodej bude trvat až do 30. 9., takže pokud vám chybí nějaké plavecké vybavení, chystá se zase sezóna bazénového plavání, neváhejte ho využít.
Je to unikátní informace, kterou jsme právě zveřejnili. Já už mám nachystaný košík.
Další takový vzkaz máme i od druhého partnera našeho podcastu, kterým je cyklistická speciálka Bikepower v Moravské Třebové. Partnerem podcastu je i samotný Libor, který speciálku provozuje, a s Liborem jsme vám domluvili skvělé podmínky na nákup značek, které má na starosti a prodává – například oblečení, ale jsou tam i kompresory, radary, kola nebo Fast Forward. Mnozí z vás jste viděli a hlavně slyšeli, jak zní disk, který jsem měla zapůjčený na Hradci. Slevy jsou 15–20 % podle značky. Kdybyste něco potřebovali nebo sháněli, napište nám na Discordu, domluvíme se a pošleme vám slevu přímo na míru do e-mailu.
Tak to je k našim partnerům, kterým ještě jednou moc děkujeme za podporu. A teď už pojďme k naší epizodě.
Já bych na úvod řekl, že nám bohužel skončilo léto. Pro mě to uběhlo úplně neskutečně.
Já jsem to ani nepostřehla. Myslím si, že to tak má většina obyvatel České republiky. Teď nahráváme už za tmy, což je typické, protože přichází podzim.
Co se triatlonu týče, skončil nám Český pohár v dlouhém triatlonu, který uzavřel závod Pilman. Celkově pohár vyhráli Tomáš Renč a Simona Křivánková. Pomalu končí sezóna – blíží se mistrovství světa IRONMAN, o kterém si povíme za chvilku, blíží se mistrovství světa IRONMAN 70.3, o kterém si povíme o něco víc, a pomalu finišuje i T100.
Pro mě je to ta část sezóny, kdy už plánuju další sezónu. Já už mám nakoupené jedno startovné na příští rok.
Ty jo, fakt? Které?
Je to zase pražský půlmaraton, který jsem si minulý rok moc užil. V předprodeji startovné nebylo moc drahé, tak jsem neváhal a využil toho.
Myslím si, že to není jen pro tebe ta část sezóny, kdy se plánuje další sezóna, protože stejný požadavek vznikl i na našem Discordu a někdo tam udělal sdílenou tabulku závodů na rok 2026. Takže už je to tu, přátelé. Já jsem teda pořád ještě v roce 2025. Co bude, to je budoucnost.
Jak jsem už říkal minule v našem podcastu, chystám se koupit časovku. Mám naplánovaný bikefitting, který vlastně není bikefitting, protože kolo nemám, ale měl by mi pomoct najít to správné kolo. Chystám se do Prahy na GURU k Honzovi Dubcovi. Honza má službu Bike Finder, která ti najde ideální geometrii rámu, a podle toho se pak dá vybrat ideální časovka.
Bike Tinder.
Takže je možné, že to nakonec nebude tvůj vytoužený Speedmax.
Je to dost možné. Trošku se toho bojím, uvidíme.
Sedneš na jeho elektrické kolo a vyleze z toho úplně něco jiného. Mimochodem, to je právě to elektrické kolo, na kterém jsme udělali můj ideální posed na časovce, který jsme potom přenesli na kolo, které mám. A Honza říkal, že je to tak podobné, že na tom můžu zůstat, že je to to samé.
Kde se, Kájo, aktuálně nacházíš ve své sezóně ty?
O tom budu mluvit za chvilku ve své části Road to Marbella. Nicméně úspěšně jsem ukončila první půlku a měla jsem kratší pauzu, prostě prázdniny. Myslím, že tohle léto se furt něco dělo, a teď už se připravuju na velký finiš roku.
Osmnáctého srpna byl velký triatlonový svátek v České republice – Hradec. Tedy ty jsi tam byla, já jsem tam bohužel nebyl, a to ze zdravotních důvodů, které mi nakonec nedovolily být tam ani jako fanoušek, takže jsem všechno sledoval z dálky. Každopádně se chystáme o Hradci udělat ještě jednu epizodu s hostem, konkrétně s Romanem Šinkovským, ředitelem závodu, takže se na ni můžete těšit. V dnešní epizodě o tom tedy nebudeme moc povídat.
Určitě jsme vám ale chtěli všem moc poděkovat za všechny zprávy, které jste nám po Hradci poslali. Moc nás potěšila zpětná vazba, že vám naše epizody pomohly k úspěšnému absolvování Hradce, což si myslím, že bylo i jedním z cílů našeho podcastu. Hodně lidí se s námi připravovalo na svůj první závod a tohle byl ten jejich první závod.
Já jsem se i ptala a na Discordu myslím hlasovalo 15 lidí, že to pro ně byl první závod, což je fakt krásné. Ve spolupráci se Swimaholicem jsme na stánku, který jsme tam postavili, připravili i malou pozornost pro ty, kdo dokončili svůj první závod. Byla jsem moc ráda za všechny, kdo jste mě tam přišli pozdravit a stavili se na stánku. Společně jsme chystali kola, obědvali jsme společně s Pavlem Wohlem a myslím, že tam byla strašná sranda. Nejen že jsme předávali rady – já a kamarádi a kamarádky z týmu – ale myslím, že jsme se i něco zajímavého dozvěděli. Například super hack byl napsat si na kolo jména písniček, které si budeš po cestě přehrávat v hlavě. Tomu jsme se s kamarádkou fakt smály. Takže to bylo krásné a doufám, že se zase společně setkáme, i se Samem.
Taky moc doufám.
Protože příště bude stánek stavět on a já budu závodit.
Ne, ne, ne. Setkáme se na nějakém dalším závodě, asi až příští rok, ale bylo to super. Příští rok už toho budu součástí, musím a velmi chci. Strašně jsem ocenil, jak se IRONMAN zachoval, když jsem musel svou účast zrušit asi 2 nebo 3 týdny před závodem. Napsal jsem jim, že ze zdravotních důvodů toho nejsem schopen, a oni mi dali voucher na příští rok. O startovné jsem tedy nepřišel, což je super, protože je to hodně peněz, a mám automaticky zajištěné startovné na příští rok. Takže já tam budu a doufám, že se tam konečně potkám i s vámi, naši milí posluchači.
Tak to budu stánek stavět asi zase já.
Tak jo, o Hradci si povíme v další epizodě a myslím, že se už můžeme přesunout k aktualitám a zajímavostem z triatlonového světa.
Co mě v poslední době hodně zaujalo, je T100. Musím se přiznat, že poslední rok a půl mě závody T100 moc nebavily, nevím, čím to bylo. Každopádně teď proběhl závod v Londýně a na francouzské riviéře. Hodně mě bavil Londýn, a to proto, že se do něj vrátil Hayden Wilde.
Nevím, jestli to víte, ale Haydenovi se na začátku sezóny stala nemilá věc. Spadl na kole a následky pádu byly dost drastické – myslím, že měl propíchnutou plíci, několik zlomenin, klíční kost a všechno možné. Celou svou cestu recovery dokumentoval na YouTube, takže jestli vás to zajímá víc, určitě se na to koukněte. A Londýn byl přesně 97 dní po tom pádu.
To je neskutečné.
A on ten závod vyhrál.
Ještě neskutečnější.
A docela s přehledem. A byl na operaci, že?
Ano, byl na operaci, myslím, že přímo v místě, kde spadl, protože kvůli propíchnuté plíci nemohl ani létat. Takže 97 dní od pádu byl znovu na startu a prostě vyhrál. Jsou to vlastně 3 měsíce, které jsou pro nás jen nějaký tréninkový blok, ne závod, ale on se za ty tři měsíce musel ještě dostat z toho zranění a být schopný natrénovat. Za mě úplně neskutečný důkaz toho, co lidské tělo dokáže, a že výpadek nemusí být úplně fatální. On má samozřejmě největší podporu – vím, že to řešil skrz Red Bull a jejich sportovní centrum, takže měl špičkovou lékařskou péči. Myslím si, že to bylo hodně emotivní vítězství, že se dokázal takhle vrátit do sezóny.
Na závodě v Londýně bylo ještě jedno emotivní vítězství, a to Lucy Charles-Barclay. Taky v cíli plakala. Pochází z Londýna, a nevím, jestli jsi to viděla, ale minulý rok ten závod nedokončila. Chtěla domácímu publiku dokázat, že vyhraje, mělo to pro ni velký význam, a ten závod nedokončila – byl to dokonce jeden z mála závodů v životě, které nedokončila. Tím, že ho letos vyhrála, mělo to vítězství úplně jiný nádech. Bylo to hodně emotivní, takže v tomhle si myslím, že závod v Londýně byl moc pěkný.
Když mluvíme o Haydenovi, váže se k němu i jedna kontroverze, a to k závodu na francouzské riviéře. Možná jste to zaznamenali, možná ne, ale Hayden v tom závodě běžel v botách, které ještě nebyly schválené.
Proběhlo pak to video, kde říkal, že věděl, že má nějaké boty?
Myslím, že ano, já jsem to video neviděl, ale on to pak okomentoval na svém Instagramu tak, že si toho nebyl vědom a že udělal chybu v tom, že si to jako profesionál neověřil. On běhá v Asics a od Asicsu dostal nějaké prototypy bot na vyzkoušení. Ty boty ještě nebyly schválené a někdo to po závodě vytáhl. A teď se to řeší.
Zajímá mě, jaký na to budeš mít názor – jestli by měl být Hayden diskvalifikovaný a mělo by se mu zpětně zrušit vítězství, nebo ne. Než odpovíš, nechám tě přemýšlet. Mně se strašně líbil komentář Jana Frodena, který pod Haydenův příspěvek napsal, že by to vyhrál i v crocsech, že je to úplně jedno. Což je pravda, protože když se podíváme na poslední 3 závody, kde Hayden byl, naprosto dominoval – hlavně v běžecké části, kde nemá konkurenci. Takže ten komentář od Jana Frodena byl myslím docela trefný. Ale na druhou stranu porušil pravidla. Co bys na to řekla?
Já bych to viděla asi jako s pokutami na dálnici. Máme tam sice kamerový systém, ale není funkční, neumí sbírat data, takže pokutu na dálnici dostaneš jen v momentě, kdy tě chytí. Chytili ho, nechytili ho – tak mu to bohužel prošlo. Zpětný kamerový záznam už nás nezajímá. Měli ho chytit na místě, zastavit ho, že běží ve špatných botách, anebo ho ideálně vůbec nepustit z depa, aby si šel chudák vzít jiné. Zpětně to musí být hrozná otrava – přepočítávat, kdo vyhrál. To je takové hloupé. Ty bys mu to sebral?
Já vůbec nevím. Přiznám se, že jsem v tomhle strašně rozpolcený. Na jednu stranu jsem hodně na pravidla, myslím si, že by se měla dodržovat a není správné dělat výjimky. Na druhou stranu všichni víme, že by to fakt vyhrál asi v čemkoli, v čem by běžel. Takže nevím, ale je to zajímavé sledovat a jsem zvědavý, jak to dopadne, protože pokud to chápu dobře, pořád není závěr, a řeší se to už nějaký pátek.
T100 se nám pomalu blíží ke konci, tak jsem zvědavý, jak to dopadne v ženách. Tam vítězka zatím není tak jednoznačná jako v mužích. Tam si celkem myslím, že pokud Hayden nebude diskvalifikovaný, letos T100 vyhraje naprosto dominantním způsobem.
Tak to byla T100. Další, co mě z našeho triatlonového světa velmi zaujalo, je triatlon Icon.
Ten mě taky velmi zaujal. Myslím si, že je nám oběma blízký, protože se koná v Livignu. Znáš parametry té trati?
Já jsem to sledovala, protože jsem tam v červenci byla na dovolené. Byly krásné storíčka od Petra Soukupa, kde jsme s ním fakt procházeli celý závod, bylo to hodně live, a od Patrika Holesy tam byl nádherný report. Dívala jsem se na storíčka a hned jsem se dívala i na trasu. Plave se v jezeře, začíná se ve 4 ráno za tmy a voda má 12, 13 stupňů. V manuálu pro závodníky píšou, že má typicky 13 až 15, letos měla 12. To ty moc dobře znáš, taková byla i teplota v Šamoríně.
Ty jsi v tom plavala 750 metrů, myslím.
Nebo nějakých 700, 800 metrů. Přesně na to jsem si vzpomněla, když jsem viděla, v čem plavou, a nechápu, jak v tom plavou. 3,8 kilometru v tak studené vodě – mně po těch 700 metrech mrzly prsty. Zajímavé je, že když jsem tam v červenci byla, jezero bylo z půlky vypuštěné, ale už ho napustili.
Byla jsem v Livignu v tréninkovém centru, šla jsem si tam zaplavat do bazénu a nemohla jsem udýchat stovky. Plavala jsem tam stovky a bylo to prostě blbé. Je to nějakých 1 815 nebo 1 915 metrů, teď si nevzpomenu, který údaj je správný, ale pod 2 000 myslím. Nejsou to zas tak vysoká místa, ale já jsem to tam cítila hodně, takže fakt obdivuju, že tam v tom závodí. I plavání mi v těch podmínkách přišlo dost náročné.
Trasa na kole pak vede z Livigna do Švýcarska, ze švýcarské strany se vyjede do Itálie a pak se jede nahoru na Stelvio. To moc dobře známe. A přes Bormio se pak vrátí zpátky do Livigna. Já jsem si objela přesně tuhle trasu, ale obráceně, a chyběl mi tam ještě jeden velký kus přes Švýcarsko. Dojela jsem úplně zdechlá a to jsem měla nevím kolik kilometrů a 3 000 výškových. Tohle je 180 kilometrů a 5 000 výškových.
Neuvěřitelné.
A na závěr maraton po takovém výkonu. Livigno je v dolíku a kolem se tyčí obrovské štíty. My jsme se šli se psem na jeden ze štítů podívat a já jsem tam úplně vyplivla plíce, a to jen chůzí. A oni končí maraton na jednom z těch štítů. Tak mi řekni, jak se na tohle natrénuješ – já tam funím v chůzi a oni tam končí svůj maraton.
Já to taky moc nechápu. Patrik Holesa i Petr Soukup to dokumentovali, jak jsi říkala, a je tam krásně vidět, že pokud chceš jít na takový závod, musíš se adaptovat. Teď nevím, jak brzo před závodem tam kluci byli, ale měl jsem pocit, že minimálně 2 týdny, a část svého tréninku ještě trávili v Livignu, aby se fakt adaptovali.
Mimochodem, Petr Soukup to vyhrál. Obrovská gratulace. Samozřejmě to zakončil svým typickým výskokem v cíli, což nechápu, že byl po takové zátěži schopen ještě skákat. Patrik Holesa taky dokončil, myslím, že na 14. místě, a udělal z toho krásný dokument. Patrik byl u nás taky v podcastu, byla to 20. epizoda, a určitě doporučuju se na ten dokument kouknout. Já jsem se na něj dneska díval, abych trošku navnímal atmosféru závodu. Je tam vidět, jak vylezli z dvanáctistupňové vody, že už to byla obrovská zátěž pro organismus – Patrik byl totálně dezorientovaný a trvalo mu fakt dlouho, než sedl na kolo. Takže klobouk dolů. Je to úplně jiný typ triatlonového závodu, než jaký řešíme my.
Je to náročné celkově, samo o sobě. Cokoli si z toho vybereš – plavat v té studené vodě, jet na kole tu trasu – všechno je hrozně náročné. Když vím, jak jsem tam funěla, když jsem šla jen pěšky po schodech… V Livignu je fakt těžké cokoli dělat. Obdivovala jsem i lidi na soustředění, že tam běhají. Mně přišlo náročné se tam vůbec pohybovat, takže je to neskutečný výkon a hrozně zajímavý závod.
Myslím, že tam startuje jen kolem 300 lidí, kapacita je omezená. Po zhlédnutí toho dokumentu ho mám ve svém pomyslném žebříčku asi jako ten nejtěžší. Vnímám to jako mety: poloviční ironman, celý ironman, pak nějaký extrémní triatlon jako třeba Norseman a pak třeba tenhle Icon. Nevím, co může být ještě dál.
Tak jo, tak to byl triatlon Icon. Blíží se nám také mistrovství světa v Nice. Tuto epizodu vydáváme v sobotu a mistrovství světa je v neděli, tedy zítra. Začíná se v 7 ráno, takže to můžete klidně sledovat celou neděli. Já to sledovat určitě budu, protože jsem zvědavý, jak to letos dopadne.
Tenhle ročník je zajímavý z několika důvodů. Třeba proto, že je to poslední ročník, který se jede v Nice – příští rok už budou po boku závodit muži i ženy, což je podle mě vítaná změna, kterou jsme tady probírali. A taky mě baví sledovat, jak se na to všichni závodníci připravují. Třeba Kristian Blummenfelt brutálně zhubl, je fakt brutálně vysekaný – odhady jsou myslím až 7, 8 kilo, což je neuvěřitelné. Zároveň jsem vypozoroval, že mu trénink dává celkem zabrat, že možná nebude připravený úplně tak, jak by chtěl, a musel i vynechat nějaké poslední tréninky. Na to jsem hodně zvědavý.
Hodně mě baví sledovat i Camerona Wurfa, bývalého profesionálního cyklistu – nebo možná ještě pořád v tom týmu je – který jezdil za Ineos. Má tréninky typu 220 kilometrů, 5 000 metrů převýšení, 8 hodin, a na to si jde zaběhat maratonek a tak dále. Jsou to totální nesmysly, co dělá, a jsem zvědavý, jak se takhle brutální trénink propíše do celkového pořadí. Ale on to zkouší znova prubnout touhle cestou.
Zvědavý jsem i na výkon Sama Laidlowa, který vyhrál před 2 roky, minulý rok v Koně totálně vybouchl a od té doby byl nějak nemocný. Letos zatím šel 2 závody. Jeden byl Roth, ten vyhrál – byl to jeho návrat a krásně ho vyhrál. A druhý byl ve Velké Británii, myslím IRONMAN Leeds nebo něco takového, teď nevím. Vím, že to byl první ročník toho závodu a on ho vyhrál. Takže jsem zvědavý, co tam Sam ukáže, a vůbec, co ukážou všichni ostatní. Budeš se koukat?
Nevím, poslední dobou moc nestíhám.
Jasně, chápu, máš druhý peak sezóny, takže si najít 8 hodin na jeden závod je těžké.
Taky nás čeká mistrovství světa v olympijském triatlonu tady v Karlových Varech, taky zítra v neděli, takže je to velká akce v České republice. A pozor, viděla jsem, že tam bude nějaké super hudební vystoupení. Je to totálně mimo téma, ale jestli tam budete, tak tam přesně běžte a pak nám napište, jaké to bylo, protože to by bylo fakt strašně cool – takový jedinečný koncert, který se moc neděje. Zkombinovali orchestr a nějaký house.
Takže kultura spojená s triatlonem a s lázněmi. To zní moc dobře, krásný víkend. Určitě nám napište, pokud tam budete, jak jste si závod a vůbec atmosféru užili. Přijede tam totiž světová triatlonová špička a bude tam třeba i Hayden. Takže si myslím, že to bude velká akce.
Jsem zvědavá na ten koncert.
Takže to byly za mě nějaké novinky a zajímavosti z triatlonového světa a teď si myslím, že je čas, abych já přestal mluvit a předal slovo tobě, protože se přesuneme do druhé části, a to je Road to Marbella.
Ještě na začátek tu sérii představím. Kája se nám kvalifikovala na mistrovství světa IRONMAN 70.3. Bylo to minulý rok na závodě v Srbsku, kde získala kvalifikační slot, a tahle série je o tom, jak se připravuješ na vrchol sezóny – asi to je vrchol letošní sezóny, možná i životní sezóny.
Já bych asi řekla, že ano.
Už jsme na toto téma natočili 2 epizody, takže pokud vás to zajímá, neváhejte si je poslechnout. A tahle bude třetí. Kájo, jak zatím hodnotíš svoji přípravu na Marbellu?
Už jsem o tom mluvila v předchozích epizodách. Sezónu jsem rozdělila do 2 bloků. První byla příprava, která směřovala ze zimy směrem k Czechmanu. Pak pauza, teď prázdniny – podcastové, tréninkové, všechno. A druhý blok, který jsem začala někdy v srpnu a pokračuju v něm až do mistrovství, které je v listopadu. Teď můžu zhodnotit tu první polovinu, protože to jsme myslím ještě nehodnotili, a možná by posluchače zajímalo, jak to dopadlo a jak se na to s odstupem času tvářím.
Celou přípravu jsem směřovala k áčkovému závodu, kterým byl Czechman. Trénuju sama, takže jsem testovala všechny postupy, které potom udělám i v té druhé fázi přípravy. Investovala jsem do toho spoustu času, využila spoustu svých zkušeností a vypadá to, že se to vyplatilo, protože Czechman dopadl parádně. Pokořila jsem všechny své rekordy na půlce, a to o velký kus času.
Vím, že se to těžko srovnává, protože každý závod je jiný – občas mají třeba 86, 87 kilometrů a pak se to blbě porovnává. Czechman jsem předtím nejela a je to fakt pěkný, čistý poloviční ironman, takže by se to srovnávalo líp. Ale vypadá to, že zlepšení mám nějakých 20–25 minut, což je opravdu hodně. Takže se mi ta příprava vyplatila. A dostala jsem se pod hranici 5 hodin – sice těsně, ale jsem tam. To mě velice potěšilo.
Z toho důvodu se teď chystám víceméně všechno zopakovat, ale i poučit se z toho, co si myslím, že úplně nefungovalo. Když jsem se připravovala na Czechman, bylo jaro, po zimě je spousta závodů a různých srandazávodů a já jsem hodně závodila. To by teď ani nešlo, protože teď už žádné závody nejsou, ale v téhle druhé přípravě bych to už nezopakovala. Myslím si, že mi ty závody hodně rozbily tréninkový blok a focus. Chtěla bych spíš konzistentní přípravu, než to pořád každý víkend rozbíjet – tady cyklistický, tady běžecký, tady půlmaraton. Krátký triatlon jsem nešla, ale bylo to hodně závodní, byly tam i nějaké srandaakce, třeba štafeta, a stejně se to projevilo. Vím, že jsem pak třeba vynechala nějaký trénink kvůli únavě, a to bych teď neudělala.
Kolik jsi těch závodů na jaře měla? Pamatuješ si to?
Byl tam Šamorín, půlmaraton, pak nějaké pětikilometrové běhy, pak štafeta, desetikilometrový běžecký závod, jeden cyklistický a olympijský Šamorín.
Bylo to i docela blízko za sebou. Pamatuju si, že jsi je sekala jak Baťa cvičky.
Myslím si, že to je všechno, ale hodně se to tam projevilo.
Ty jsi hlavně byla skoro vždycky na bedně.
Až na ten cyklistický, tam to byla bramborová.
Takže je vidět, že jsi to nejela tréninkově, ale že jsi prostě musela jet na bednu.
Takže to bych teď udělala jinak, nebo teď udělám jinak, protože teď stejně žádné závody nejsou. Druhá věc, na kterou bych se chtěla víc zaměřit, aspoň teď ve finálních týdnech, je konzistence. U Czechmanu pokulhávala kvůli závodům a teď v létě absolutně nestíhám a většinou plánuju, co se mi kam vejde. Celou dobu mi pokulhává konzistence, o které si fakt myslím, že je klíč.
Na základě konzistence a opakovaných motivů funguje i Athletica, kterou používám při plánování tréninku. Když mluvím s ostatními ambasadory a s lidmi, kteří s ní trénují, všichni říkají: jo, funguje to, je to ten princip opakovaných věcí a konzistentního plnění podobných, upravených tréninků, co je vede k výsledku. A všichni dosahují výsledků. Takže na to bych se chtěla zaměřit a aspoň teď, až budu ve Španělsku, vynechat ostatní věci a držet se tréninku. Teď toho bylo hodně kvůli práci, ale snad se to trošku zlepší.
Já bych jenom doplnil, že o Czechmanu jsme se bavili ve speciální epizodě číslo 19. Pokud se třeba příští rok budete chystat na Czechman, určitě neváhejte si ji pustit, myslím, že tam je pár tipů, které vám můžou pomoct. A já se na něj příští rok nachystám.
Ty budeš atakovat můj rekord, že jo.
Když jsem letos viděl, že jste tam všichni dali pod 5 hodin, tak musím taky.
S novým kolem to půjde samo.
Říkala jsi, že sis dávala letní pauzu, ale nelenila jsi ani tak. Co bys z léta vypíchla směrem k Marbelle?
Různé zajímavosti a akce jsem už vypíchla v předchozích epizodách, takže tady bych vypíchla spíš to, co se týká přípravy. Zajímavá věc, které jsem se účastnila, bylo, že jsem pomohla naší kamarádce a hostce našeho podcastu, plavkyni Marice Surové, s její diplomovou prací. Teď to možná popletu, ale myslím, že zkoumá vliv příjmu sacharidů na vytrvalostní sport. Možná jsem to neřekla úplně přesně, jak to má napsané, tak pardon.
Já bych asi řekl, že to byl vliv sacharidů na výkon, ale ve vytrvalostním kontextu, protože podle toho měla připravený i protokol testů, které jste dělali.
Mně to přišlo neskutečně zajímavé, tak jsem se rozhodla do toho jít. Bylo to vcelku náročné, ale přišly mi strašně zajímavé výsledky, které jsem z toho dostala. Byl tam protokol 4 testů na kole, kde jsem jela 30 kilometrů – ne úplně na max, ale zhruba takovým výkonem, jako bych jela třeba olympijskou vzdálenost.
Já si pamatuju, že ten první byl na max, že jo. Tys nevěděla, co tě čeká.
Pocitově to bylo na max, podle hodnot ne. Bylo to samozřejmě těžší, protože jsem nevěděla, co mě čeká. Ty další jsem pak třeba stupňovala ke konci.
Já bych ještě dodal důležitou informaci, že jsi vůbec neviděla, kolik jedeš wattů, jakou rychlost, ani kadenci. Neměla jsi nic.
Viděla jsem jen kilometry – věděla jsem, že mám ujet 30 kilometrů, ale neměla jsem ani čas. Bylo to strašně nepříjemné, protože jsem přišla připravená: Mariko, mám tady to a to. A ona: ne, všechno mi dej. Musela jsem odevzdat hodinky a viděla jsem jen kilometry, takže to byl fakt takový blind test.
To hlavní ale bylo, že jsem jela test z normálního stavu. Pak mi Marika vypočítala hypersacharidovou stravu, kterou jsem musela dodržovat – to bylo ještě těžší než test samotný – a šla jsem test po hypersacharidové stravě. Pak jsem šla mouth rinse, kdy si jen vypláchneš pusu hypersacharidovým nápojem a vyplivneš ho. A nakonec jsem šla obojí, stravu i nápoj. Marika mi odebírala laktát a glukózu.
Bylo neskutečné, jak se tam projevil carb loading, tedy hypersacharidová strava před výkonem. Přijde mi fajn, že to mám na sobě otestované a vím, jak to opravdu funguje. Hrozně mi to otevřelo oči v tom, co carb loading vlastně je. Nevím jak ty, ale já jsem si říkala, že si dám jedny špagety navíc nebo pizzu před závodem a je to. Ale prd. Měla jsem napsané, že mám sníst 500 nebo 600 gramů sacharidů za den, a to vůbec není sranda.
Po kolik dnů jsi to měla takhle jíst?
3 dny před výkonem.
Pamatuju si, jak jsi tenkrát chodila všude s krabičkami rýže.
Vždycky. Když jsme jeli na trénink, sedla jsem si do auta s krabičkou rýže a cpala to do sebe. A k plánování – zapisovala jsem si to do kalorických tabulek a fakt bych všem doporučila to vyzkoušet. Zapsat si, co jím. Mě tyhle věci nebaví, takže to běžně nedělám, ale přišlo mi super vyzkoušet to s tímhle účelem. Najednou jsem viděla složení, kolik toho jím, a že toho vlastně jím málo.
Marika po mně chtěla 500 gramů sacharidů za den a to je tak těžké, že jsem si do tabulek nezapisovala, co jsem ten den snědla, ale co budu jíst zítra, abych si to naplánovala. Večer už to totiž nedoženeš, když zjistíš, že máš 300. Takže jsem si den dopředu napsala, co budu jíst, proto jsem všude chodila s krabičkami a dopíjela jsem to ionťákem. Je to fakt těžké.
Takže jestli jste si jako já mysleli, že carb loading je, že si dáte dvoje carbonara a jste dobří, tak to fakt není. A vliv na výkon to očividně má. Závěry výzkumu ještě nevím, testovalo se to na víc subjektech, ale na mně jako na subjektu toho výzkumu to fungovalo. Takže to teď zařazuju do své přípravy na další závody. Carb loading jsem stejným způsobem zkoušela už před Hradcem a před závodem, který mě čeká příští týden, to vezmu normálně poctivě – zapíšu si to i do tabulek, ať to udělám stejně, jako když jsem šla testovat s Marikou. To jsem se naučila.
Takže do Španělska si kromě triatlonové výbavy vezeš i pytle rýže.
Rýži snad mají, ale pytle ionťáků a gelů a všeho možného ano.
Marika byla hostem 21. epizody našeho podcastu, byla myslím hodně zajímavá a byla o plavání. A ještě bych chtěl zmínit, že Marika začala s YouTubem. Má tam video o tom, jak uplavala závod na 20 kilometrů, což je samo o sobě neskutečné, a to video je moc super, takže doporučuju Mariku odebírat. Nebudu vám říkat, kolik Marika ve svém carb loadingu před tím závodem snědla sacharidů denně. Podívejte se na to sami – můj mozek to naprosto nechápe, to není možné.
Tak to bylo testování s Marikou. Když mluvíme o sacharidech – vím, že na naše společné tréninky jsi často brala svůj vlastní gel. Znamená to, že opouštíš Precision a v závodě pojedeš na vlastní kuchařku?
Ne, ale v rámci gut trainingu, jak se tomu říká, a v rámci ekonomie vlastní peněženky při tréninku jsem si vyzkoušela namíchat vlastní gel. A taky proto, že když jsem zjistila, jak jsou sacharidy strašně důležité, chtěla jsem to zkusit. Zjistila jsem, že je to strašně jednoduché a že to opravdu zvládne každý. Tak to dělám a ten gel vůbec není špatný – když ho porovnám s nějakými fakt hnusnými, je docela dobrý.
Vzala jsem recepturu, jakou má Precision Fuel & Hydration, zkopírovala jsem si ji a míchám si to doma: maltodextrin s fruktózou, pektin na zahuštění, kousek citronové šťávy a nějaký ochucovač. Funguje to dobře a fakt mi přijde, že dobře nakopává, že se po něm fakt jede. Takže to jsou moje sacharidové objevy v téhle části sezóny.
Dávala jsi mi ho tenkrát ochutnat a bylo to moc fajn. Zajímalo by mě – a to je výzva pro naše posluchače – jestli taky zkoušíte doma vařit vlastní gely a jestli nám nasdílíte, jaké poměry vám fungují a jak to děláte. Mě hodně zajímala i logistika. Jedna věc je gel uvařit, ale pak ho v něčem máš a musíš si ho nadávkovat. Klasicky máme 30gramové sáčky od výrobců, kde je to moc fajn, ale jak se tohle řeší?
Nevím, jestli jsem to tady říkala, ale od 30gramových sáčků jsem upustila už docela dávno. Poprvé jsem to v závodě zkoušela na Šamoríně a na Czechmanu. Koupila jsem si soft flasky – jeden mám od Precision a jeden normálně z Decathlonu – a do toho si naleju. Vezmu si velký 300gramový gel od Precision, naleju ho do soft flasku a tam si ho ucucávám. Na nadcházející závod jsem si teď musela koupit větší soft flask, protože tam budu déle než normálně. Je teď velký a těžký, ale je to asi ideální. Nebo dělají různé kapsičky. A ty gely jsou fakt super.
A ještě další věc, kterou testuju a kterou jsem objevila až nedávno, je řepa.
Řepu znám, ale ne v kontextu vrcholového sportu. Občas si ji dám, ale jen s kozím sýrem. To je jediný kontext, ve kterém řepu znám.
Hele, já nejsem úplně expert, můžeme na to pozvat experty. Ale řepa obsahuje nitráty a ty ti okysličují – teď to možná řeknu špatně – svaly. Všimla jsem si toho už docela dávno, že se to hrozně propaguje a že si ji lidé třeba dávají před závodem. Na běžeckých závodech se pije řepná šťáva, ale pít ji je dost nepříjemné a navíc nemá takový počet nitrátů, jaký potřebuješ.
Bude to něco jako molekulární vodík?
Zatím bych na základě svého testování řekla, že to není jako molekulární vodík. Zkouším řepu v prášku, zatím na tréninku na těžkých přechodových trénincích a na těžkých kolech v kopcích. A nevím, jestli to bylo tím, ale v těch kopcích mi přišlo, že nohy byly úplně v pohodě. Do toho jsem ale měla vysazený kreatin a teď jsem si ho dala, takže možná je to spojené s tím. Ale přišla mi hrozně čistá mysl a připadalo mi, že jedu na kole ještě líp.
To mě teda docela dost štve, protože to znamená, že už mi ujedeš i v kopcích.
Pracuju na tom – o kole ještě budu mluvit, ale všechno směřuju k tomu. Takže teď zkouším řepu, a kdyby vás to zajímalo, je to řepa v prášku od Hyve, protože má ten počet nitrátů, co má mít. A prý kdybych to chtěla vypít ve šťávě, byl by to asi litr.
To zní hrozně.
Takže to jsou moje výživové novinky.
Zajímavé. Takže do Španělska nebereš jen pytle rýže, ale i pytle řepy.
Co dalšího jsi tohle léto zažila směrem k přípravě na Marbellu?
Naplánovala jsem si, že přípravu zahájím specifickým tréninkem. V Marbelle se bude plavat v moři, takže jsem si dala – interně tomu říkám – mořské soustředění. Byla jsem v Chorvatsku a soustředila jsem se na to, abych plavala v moři. Měla jsem strašné štěstí, protože tam strašně foukalo, byly bouřky, pršelo a byly tam hrozné vlny, což tam normálně nebývá. Mohla jsem si tak vyzkoušet plavání ve vlnách a proudech. Za ten týden jsem naplavala 13 kilometrů, plavala jsem v moři dlouhé i krátké úseky, i proti vlnám, a fakt jsem se na to soustředila. Přišlo mi fajn zařadit to do tréninku a připravit se specificky na moře.
Napadá tě něco, co sis z toho odnesla ve smyslu, že se na to musíš nějak připravit, protože to bude v moři? Slaná voda a vlny – třeba jestli jsi kvůli vlnám musela nějak změnit techniku, abys je jednodušeji překonala?
Už předtím, myslím v červnu, jsem byla na Mallorce a přišlo mi, že tam je tempo úplně jiné, že Garminy asi neměří, nebo co. A teď, když jsem v tom plavala fakt celý týden, jsem se na to soustředila a to tempo je prostě jiné. Počítám s tím, že plavání v závodě nebude 35 minut, jak to mám v hlavě, ale bude se to odvíjet od podmínek na moři a může to být úplně jiné tempo, než na jaké jsem zvyklá. Je to dost nepředvídatelné a pomalejší. A taky to, že se nebojím vln a vím, že to bude v pohodě, protože jsem na moře zvyklá.
Že jsi na to zvyklá, je takový fun fact, protože víme, že se bojíš plavat s otevřenýma očima pod vodou.
Ale to se týká jenom rybníků. Moře se to netýká – chorvatské moře je prostě safe space, tam si můžu plavat, jak chci, je to v pořádku. Na tom samém místě jsem plavávala i loni. A kdyby někdo poslouchal a trápil se s tím, že se bojí plavat, nebo s něčím takovým bojuje: já jsem od loňska zaznamenala obrovský posun. Plavu tam podél pobřeží půl kilometru tam a půl kilometru zpátky. Loni jsem se ještě vždycky lekla, když tam na dně byl nějaký řetěz nebo něco, nebo když se mě něco dotklo. Letos jsem plavala a úplně jsem zapomněla, že jsem v moři, že plavu venku. Bylo to úplně v pohodě. Takže se to posouvá a to mi přijde docela důležité.
Mě napadá další promo na naši epizodu, která byla poslední před pauzou. S Lucií jsme dělali takovou rekapitulaci a říkala nám, jak pracovat s panikou a se strachem při plavání na otevřené vodě. Pokud by vás to zajímalo, je to 24. epizoda.
Na ni jsem ten týden hodně myslela.
V Hradci jsme měli možnost vidět neskutečnou závodní raketu, je vyfocená i slyšet na našem Instagramu. Je to tvoje kolo, které bylo od Czechmanu speciálně upravené. Co všechno se, Kájo, změnilo na tvém vybavení, které si chystáš vzít s sebou do Španělska?
V Marbelle teď nedávno zveřejnili trasu a je velice zajímavá. Je tam 1 800 metrů převýšení, takže to nebude úplně jednoduché, a budou tam serpentiny a sjezdy. Celou dobu jsem se snažila připravit své kolo na tenhle závod. Už na Czechmanu jsem přidala nějaké vychytávky. První vychytávka byla od partnera našeho podcastu, Bikepower, a byla to tahle aero helma, kterou tu máme za sebou. Taky mi ušetřila hodně wattů.
Bylo to těch cenných – kolik to bylo, 16 vteřin, co ti scházelo do 5 hodin, nebo něco takového?
Asi 30, prosím tě, já jsem měla ještě rezervu. Ale určitě ty vteřiny byly právě díky ní. Ta helma je super, navíc moc pohodlná, líbí se mi, větrá, ale zároveň je aero, takový kompromis. Tím jsem začala.
A pak to pokračovalo. Libor z Bikepower mi splnil sen, který jsem měla v hlavě dlouho vymyšlený, ale zahodila jsem ho, protože mi přišel moc složitý a moc drahý. Libor řekl, že to není vůbec složité ani drahé, a prostě to zrealizoval. Dal mi přehazovačku na nástavce na hrazdě. Funguje to tak, že z přehazovačky na řídítkách vede kabel, na jehož konci je takzvané sprinterské tlačítko. A ta sprinterská tlačítka mám na hrazdě, takže můžu přehazovat a nemusím kvůli tomu vylézat z hrazdy a z pozice. Hlavně je to strašně pohodlné, je to jak na časovce. Je to asi největší vychytávka, jsem z toho úplně nadšená. Pokud máte elektroniku a hrazdu na silničce, tak to doporučuju.
Takže tam máš 2 tlačítka a obě ovládají kazetu vzadu – jedno směrem nahoru, jedno směrem dolů.
Převodník nepotřebuju, ten nepřehazuju tak často.
Ty už si můžeš sundat malé kolečko, že jo, takže to nepotřebuješ.
Rozhodně ne, pořád je to těžké do kopce. Ale tohle jsem fakt ráda, byla to obrovská změna a vůbec nebyla těžká. Natočili jsme i video z instalace, to musíme zveřejnit na Instagramu. Je to hrozně fajn, takže kdybyste chtěli čudlíky, ozvěte se Liborovi – objednal jich víc, když už je instaloval mně.
Zmínila jsi trasu v Marbelle, která je specifická tím, že je tam hodně převýšení, a ty jsi kvůli tomu převýšení udělala nějakou změnu.
Vzdala jsem to. Konzultovala jsem s Liborem svou situaci, že moje kadence do kopce je velmi bídná. Testovala jsem to letos opět na Stelviu, kde jsem se snažila udržet nějaké normální závodní watty, a byla jsem u toho fakt špatná. S těmi výsledky jsem se vrátila k Liborovi do Bikepower a on mi řekl: musíme vyměnit kazetu. Takže mi tam dal 34, předtím jsem měla myslím 32.
Ano, měla jsi tam dvaatřicítku.
Takže teď mám větší prostor točit nohama do kopce a myslím si, že mi to hodně pomáhá – ne ve wattech, ale v tom, že můžu víc točit a mám prostor si ulevit od toho silového šlapání.
OK, ještě něco na kole, co jsi změnila?
V Hradci jste všichni mohli obdivovat disk Fast Forward, který jsem měla zapůjčený od Libora. Zase jsem ho vrátila a teď je k dispozici k zapůjčení komukoli, takže kdybyste si to chtěli vyzkoušet, určitě do toho běžte. Bikepower má na svém webu půjčovnu, kde si můžete pronajmout třeba elektrokola, ale i přímo ten můj disk. Byla to nádherná zkušenost – vyzkoušet si, jaké je jezdit s diskem a slyšet zvuk toho letadla, které se kolem mě vždycky na závodě prožene. A teď jsem to byla já, to bylo fakt super.
Je to tak, jak se říká: je to znát od nějakých 35 kilometrů za hodinu. Zajímavé je, že disk byl skoro identicky stejně těžký jako moje zadní kolo, takže jsem nenabrala váhu navíc. Jezdit do kopce i po rovince hodnotím stejně, ne-li líp – dokonce jsem měla PR na nějakém segmentu do kopce. A když jedeš z kopce nebo po rovince, tak od 35 výš to zrychluje, jako když v autě máš z 0 na 100. Z těch pětatřiceti výš je to zrychlení mnohem větší, najednou tě to začne táhnout dopředu, a navíc to nádherně hučí.
A ten typický strach z toho, že vítr tam hraje velkou roli – pocítila jsi to nějak?
Normálně mám dost vysoké ráfky. Na zadním kole to cítíš, ale stejně jako u vysokého ráfku – na zadním kole sedíš, takže tě to tolik neovlivňuje jako na předním, kde bych disk nedala. Na zadním kole si myslím, že je to v pohodě, rozhodně jsem nezaznamenala žádný problém. Když mě někdo sfoukne z boku, vždycky se to týká předního kola.
Jedna z věcí, která mě docela mrzí na tom, že jsem do Hradce vůbec nenastoupil, je, že ten disk jsem původně měl mít na kole já. Ale zase je super, že sis to aspoň ty mohla vyzkoušet.
A ještě víc je super, že tu možnost má každý, že si ho můžeš prostě pronajmout. Je to drahá věc – já jsem se s ním strašně bála na podlahu ho položit. Tím, že ho Libor dal do pronájmu, si každý může vyzkoušet, jestli mu dává ten přínos, nebo si ho půjčit jen na závod. Tohle je primárně věc na závod, v tom netrénuješ, s tím nejezdíš na coffee ride. Takže mít možnost si ho půjčit na závod mi přijde úplně super.
Takže disk byla dobrá zkušenost. Ale do Marbelly ho brát nebudeš?
Asi ne, protože bych ho jinak musela odvézt na dlouhou dobu a nikdo jiný by si ho nemohl půjčit. A jednak úplně nevím, jestli by mě do kopce neomezoval. Z kopce by mi přidal. Sleduju různé skupinky a je strašná sranda, jak tam pořád všichni řeší, jestli si berete časovku, nebo silničku. Jsem ráda, že mám obojí v jednom. A disk má zase tu moji starou kazetu 32 a já chci tuhle, takže to by bylo složité.
Teď jsme se bavili o mistrovství světa v Nice a tam má trať klasicky 180 kilometrů, ale 2 500 metrů převýšení, což je hodně velké převýšení. A je vidět, že profíci tam disk stejně mají. Takže u profíků to asi má hodnotu, zvlášť na 180 kilometrech, a ty pojedeš jen 90. To je převýšení kolik – 1 500?
1 800 dokonce.
Tak tam už to asi nemá moc cenu.
Já si myslím, že na sjezdech má, tam ti to zrychluje, a do kopce ti to nějak nevadí, ale je to asi trošku sporné. V mém případě by to bylo logicky trošku složité, protože bych ho odvezla na dlouhou dobu a navíc je tam jiná kazeta, takže teď už bych to neřešila. Ale kdybys nebyl jistý a měl tam stejnou kazetu, vzít si ho s sebou jen tak a uvidíš podle počasí.
Tak jo, to jsme probrali vybavení, co jsi změnila. Disk asi ano.
Počkej, ještě teď chystám jednu akci na zítra, pořád kolo. Jedeme opět za Liborem a máme připravený takový trénink. Přece nemůžu jet na mistrovství světa, o kterém se tady bavíme celý rok, a vyběhnout z depa, jak to teď nedávno udělala nějaká holka na nějakém IRONMANu – vyběhla z depa a píchla.
Myslím, že jsem to taky zaznamenal, ale nevím, kdo to byl.
Přesně. A po Hradci mi to říkala i naše posluchačka, že se jí taky stalo, že vyběhla z depa a píchla, nebo že jí to kolo píchlo ještě v depu. Tak jsem si říkala, že tohle nesmím podcenit a musím se naučit nějakým způsobem ten problém vyřešit, když se to stane.
Ty jsi to vůbec nikdy nemusela řešit?
Jako nikdy.
No jo, ale neřešila jsi to.
Zavolala jsem si odvoz. Tady si ale odvoz asi nezavolám.
Ve Španělsku můžeš.
Ale stejně. Takže zítra jedeme přezout pláště na nové, aby byly odolné. A u té příležitosti jsem se s Liborem domluvila, že ten starý plášť on píchne a já ho zkusím zašpuntovat. A když se mi to nepovede – že se mi to nepovede – tak smyslem toho cvičení je, že tam dám duši. Zašpuntuju, dám duši, umím to celé sama opravit, a pak mi tam přezuje a dá mi nový plášť.
Super, takže zítra budeš zase o něco chytřejší. Je vidět, že to bereš opravdu hodně zodpovědně.
Takže to jsou asi technologie a zkušenosti, které nabírám.
Kájo, už jsi několikrát zmínila, že příští týden odjíždíš.
Příští týden opustím Českou republiku a vydám se směrem do Itálie, kde zastavím v Sanremu. Je to na ligurském pobřeží a rozhodla jsem se tam jet svůj přípravný závod na Marbellu. Je to poloviční ironman ze série Challenge a má velice podobné parametry jako Marbella, takže mým cílem je jet si to tam vyzkoušet. Aktuálně jsem v té fázi přípravy, kdy jsem podle tréninků formou velice podobně, jak jsem na tom byla před Czechmanem, ale s menší únavou a menší tréninkovou zátěží. Není to můj peak. Snažím se ten závod moc nehypovat, abych si to nechala na Marbellu, ale věřím, že ho mám na to odjet kvalitně a vyzkoušet si, jaké to bude plavat v moři, jet – myslím, že tam je 1 500 metrů převýšení – a pak běžet půlmaratonek.
A na půlmaratonu je nějaké převýšení, nebo je po rovině?
Je to po rovince.
Super.
A pak ze Sanrema hned druhý den v 7 do auta a budu pokračovat v cestě až do Španělska, kde zůstanu a budu se připravovat až do mistrovství. Tam už mě nečeká žádný závod. Kdyby se tam něco šlo, tak možná, ale zase nechci udělat to, co jsem udělala před Czechmanem. Dívala jsem se, jestli bych tam nešla nějaký sprint, abych si zaplavala v moři, ale uvidíme. Asi ne. Takže příští víkend mi můžete fandit na Challenge a pak se přesunu do Španělska, kde se budu jen připravovat na závod – a samozřejmě pracovat a venčit psa, který tam bude taky.
Pes jede s tebou?
Jo, pes je taky.
Já za tebou přiletím v úterý před závodem a už se na to hrozně těším, na tu závodní atmosféru. V úterý a ve středu budu v Málaze, trošku se tam podívám, a ve čtvrtek přijedu do centra závodu. Našli jsme ubytování úplně u startovní brány, takže paráda. Budu se tam snažit dělat hodně obsahu na Instagram. A tady zase výzva pro naše posluchače: pokud by vás z místa závodu a mistrovství světa něco zajímalo, určitě nám dejte vědět a já bych se na to případně zaměřil.
Mám tam svůj osobní cíl, říkám tomu sbírání pokémonů – chci se vyfotit s profíky, protože tam budou skoro všichni. Kdo tam zatím nevím, jestli bude, je Hayden, který nemá vyjetý slot na mistrovství. Minulý rok skončil druhý na Novém Zélandu a letos, pokud vím, ten slot nemá. Jsem zvědavý, jestli IRONMAN udělá nějakou výjimku a bude se ho snažit na ten závod dostat, protože je to přece jen velká hvězda aktuálně na střední distanci.
Hned po závodě spolu uděláme epizodu, natočíme ji ještě ve Španělsku. Bude to typicky očima závodníka, tvýma očima. Na tu epizodu se hrozně těším.
A tím, že teď odjíždím, bychom mohli posluchačům říct, jak to teď bude fungovat. Naše epizody natáčíme offline, máme to rádi, rádi se s lidmi vidíme a rádi se s našimi hosty seznamujeme v offline prostředí. Takže patrně utlumíme návštěvy v našem podcastu do doby, než se vrátím, a budeme fungovat online, jen spolu. Můžeme pokračovat v tématech, které máme rozpracované – máme sérii Jak začít s triatlonem a spoustu nedořešených témat. A tím, že se neuvidíme ani spolu nebudeme trénovat, možná uděláme nějaké pokecové epizody o triatlonu a novinkách.
Ještě na nás pořád čeká jedna moje epizoda na moje oblíbené téma, a to jsou metriky – fitness, fatigue, form a tak dále. Takže pořád máme o čem se bavit. Náš podcast nekončí ani neskončil, i když se to na základě pauzy mohlo zdát. Triatlon nás pořád baví a minimálně já chystám velkou sezónu na příští rok. Doufám, že moje zdravotní problémy už budou vyřešené a že se konečně budu moct vrátit k tomu, co miluju, a to je pohyb.
Nemůžeme mít velkou sezónu zároveň, to bychom nestíhali.
Je to tak. Takže nás určitě sledujte. Možná teď budeme mít jen online epizody spolu, bez hostů, ale rozhodně se k nim vrátíme a uděláme si plán na hosty, až budu zpět ze Španělska. Mezitím jsme rádi za všechny zprávy na našem Discordu. Myslím si, že se tam rozvíjí super komunita a super debaty. Už jsou tam naplánované skupinky na další závody, kde řešíme, co, kde a jak.
Na IRONMANu nám to fungovalo bezvadně. Operativně jsme se tam domluvili na poslední chvíli a měli jsme tam i zástupce IRONMANu, člena týmu, který odpovídal na vaše dotazy. Tímhle způsobem to chceme udržovat i dál a dalšího roku, takže se určitě připojte na Discord, pokud tam ještě nejste.
A jak se to dá udělat?
Odkazy jsou na našem instagramovém profilu, kde je pozvánka. Stačí na ni kliknout a Discord vás vyzve k přidání se na server. Pokud nemáte discordový účet, stačí si ho vytvořit. Odkazy jsou určitě i na našem webu druhafaze.cz.
Super. A já ho teď ve střižně dám jako QR kód do tohoto videa, takže tady někde bude.
Tak jo, nezbývá nám asi už nic jiného než zmínit naše Buy Me a Coffee, které stále běží. Budeme rádi, když nám přispějete na natáčení a provoz našeho podcastu a pomůžete nám pokrýt náklady, které s tím máme, ať můžeme natáčet dál a dělat pro vás nové epizody. Tím udržujeme náš podcast dostupný všem a bez omezení. A na závěr samozřejmě ještě jednou moc děkujeme partnerům našeho podcastu, což je plavecká speciálka Swimaholic a cyklistický obchod Bikepower.
Tak jo, mějte se všichni krásně, s Kájou se asi uvidíme až ze Španělska, online. Ať se vám daří při trénování a ať vás nepotká klasická podzimní viróza a tak dále. Mějte se krásně. Ahoj.
#13 Road to Marbella: Cesta na mistrovství světa očima hobíka23. března 2025
17# Road to Marbella: Fuckupy a posuny v přípravě na mistrovství světa18. května 2025
25# Road to Marbella: Kája vyráží na mistrovství světa v Ironman 70.3Tato epizoda
27# Road to Marbella: Jak Kája málem neodstartovala, španělský vibe a Kona debrief18. října 2025
30# Road to Marbella: IRONMAN 70.3 World Championship našima očima10. listopadu 2025
Podpořte nás přes Buy Me a Coffee a přispějte tím na minuty nahrávání našeho podcastu.
Trička, mikiny a další podcastový merch v našem novém eshopu. Každý nákup nás podpoří.