38# Mezi námi: Naše tajné tipy a novinky ze světa triatlonu

Ahoj, já jsem Samuel. A já jsem Karolína a společně vás vítáme u další epizody našeho triatlonového podcastu Druhá fáze.

Po dlouhé době jsme tady opět jen sami dva. Nemáme hosta, a to znamená jediné – budeme se věnovat tématu, které se týká jenom nás dvou: novinkám ve světě triatlonu a novinkám v našem vlastním tréninku.

Novinek je opravdu spousta, protože jsme se v tomhle stylu dlouho nebavili. IRONMAN opět změnil pravidla, T100 má novinky s Challenge, máme za sebou první závod Pro Series a blíží se další. A novinek u nás je taky hodně, protože naposledy jsme o sobě mluvili myslím tak před půl rokem. Budeme se bavit i o zdraví, o krevních testech, o DNA testech, o tom, co jsme zapojili do tréninku – jaké technologie, funkce a tréninkové metody – a na jaké závody se chystáme.

To zní dobře. Já se na to hrozně těším, tak pojďme rovnou na to.

Ještě předtím bychom moc rádi poděkovali partnerovi našeho podcastu, plavecké speciálce Swimaholic. Pokud budete nakupovat na e-shopu Swimaholicu a rozšiřovat své plavecké vybavení, můžete použít kód DRUHAFAZE, se kterým získáte slevu 10 %.

Já jsem teď taky rozšiřoval své plavecké vybavení – o nové brýle, díky kterým jsem zjistil, že pod vodou můžete vidět ve 4K. Vůbec nechápu, jak jsem doteď mohl plavat v těch, ve kterých jsem plaval.

Já jsem tam teď vybrala velice důležité věci, které budeme potřebovat oba. Blíží se Šamorín, který je známý svou studenou vodou, a na Swimaholicu mají neoprenové čepice a neoprenové ponožky. Ověřovala jsem si, že jsou v závodě povolené. Rukavice povolené nejsou, takže ty kupovat nebudeme, ale tohle musíme objednat.

Zároveň ještě dobíhá sezóna otužování, já pořád chodím do své kádě a Swimaholic má taky otužovací kádě. Pokud chceme plavat ve dvanáctistupňové vodě, je potřeba se na to trošku připravit. Já si ty věci opravdu musím koupit, protože pro mě je studená voda strašně velký problém a prostě musím být v teple.

Neoprenové ponožky nemám, ale zkoušela jsem je a člověk je v nich takový chráněný – třeba když jde do bahna. Takže se těším, až je objednám.

Mockrát děkujeme plavecké speciálce Swimaholic za podporu našeho podcastu a teď už pojďme na téma dnešní epizody.

Říkal jsi, že máme za sebou první závod Pro Series IRONMANu, tak bych začal rovnou u IRONMANu. Je to už nějakou dobu zpátky, ale IRONMAN změnil pravidla. Asi to úplně nejdůležitější – a přišlo na to i několik dotazů na našem Discordu – je, že IRONMAN se rozhodl změnit draftovací zónu. Dosavadní dvanáctimetrová zóna se prodloužila na dvacetimetrovou. Prodloužení ale platí jenom pro profíky, takže pokud jste nevěděli, jak to je, platí to jen pro kategorie PRO. Pro nás hobíky se nic nemění.

Já si myslím, že je dobře, že se pro nás nic nemění, protože si upřímně nedovedu představit, že bychom se při tom množství hobíků na závodě vešli na cyklistickou trať s rozestupy 20 metrů. To by musela být opravdu dlouhá trať.

Můžeme si nalít čistého vína: i teď, když se podíváme na záběry z hobby závodů, těch 12 metrů tam většinou není. Ty jsi schopný vybírat si závody i podle toho, kde se míň draftuje, protože si to chceš opravdu odjet sám, tak jak máš. Jirka to taky říkal, když byl v naší epizodě o příbězích hobíků – že to chtěl odjet sám bez draftingu. Takže si třeba nevybereš závod, který je jedna velká group ride.

Jsem ale velmi zvědavý, co to udělá v kategorii profíků. Tam to bylo velké téma, protože dosahují rychlostí kolem 40 km/h a víc, kdy se draftování projevuje i na větší vzdálenosti. Než se IRONMAN rozhodl přejít na 20 metrů, udělal testování s profíky, sbíral data a snažil se vyhodnotit, jaký vliv mají i menší vzdálenosti, třeba 16 metrů. Zjistili, že tam má závětří pořád dost velký vliv a až na 20 metrech je ten vliv minimální. Co já vím, profíci to berou jako dobrou změnu. V age group poli by to ale bylo opravdu složité realizovat, tam bychom se fakt nevešli.

A to není jediná změna, kterou IRONMAN v poslední době zavedl. Je to vtipné – když jsem si dělala přípravu na podcast, víš, jak se jmenoval poslední díl našeho podcastu Mezi námi? IRONMAN mění pravidla. Fast forward o půl roku a máme další epizodu Mezi námi s novinkami a začínáme tím, že IRONMAN mění pravidla.

Myslím, že bychom mohli vydat novou epizodu na téma pravidla. To je pravda.

Druhé pravidlo, které IRONMAN změnil, je spíš úsměvnější a méně důležité. Když doběhnete s rozepnutou kombinézou, už vám nehrozí diskvalifikace. Původně to dost trestali – za rozepnutou kombinézu a odhalená ramena hrozila diskvalifikace. Teď je tam nejdřív jedno napomenutí, a když ho člověk neuposlechne, tak penalta, která by měla být mezi 30 a 60 vteřinami. Už to nechtějí tak hrotit, což je asi dobře.

Profíci se stejně zapínají kvůli fotkám. A taky tam mají loga partnerů, která potřebují ukázat. Já se taky zapínám, kvůli fotkám, ale je fajn, že můžeš mít rozepnuto. Spíš by mě zajímalo – ty si nesmíš kombinézu rozepínat až do konce, ne?

To se přiznám, že teď nevím, myslím si, že můžeš. Já mám pocit, že nemůžou jenom holky, chlapi můžou.

Myslím, že si znovu poslechneme naši epizodu o pravidlech – nebyla to patnáctá epizoda? Sezóna se blíží, závody se blíží a očividně i my jsme pravidla zapomněli, a to jsme je velmi podrobně studovali, když jsme tu epizodu připravovali. Takže určitě není od věci si ji znovu poslechnout.

A ještě jedna změna: IRONMAN zakázal nahrávací zařízení. Což mě docela mrzí, protože vyšly nové brýle Oakley ve spolupráci s Garminem. Meta glasses jsou podle mě ty brýle od Facebooku, ale tohle jsou jiné. Líbilo se mi na nich, že kamerka byla uprostřed a že to fakt byly brýle určené pro sportování. Upřímně jsem se docela těšil na nějaká videa ze závodu.

U těch brýlí mi to nepřijde tak nebezpečné, protože je máš na sobě a nijak tě neomezují. Nahrávací přístroj nemusíš držet v ruce, kterou potřebuješ třeba na kole. Takže mi to u brýlí přišlo docela bezpečné a mrzí mě, že to zabanovali, protože si myslím, že z toho mohl být celkem hezký obsah, který mohl sloužit k popularizaci triatlonu.

Takže z tebe už nikdy nebude závodní youtuber? Škoda, byla to kariéra, o které jsem přemýšlel.

Vím, že jsme se o tom bavili v epizodě s Romanem o posledním IRONMANu v Hradci, kde nějaký youtuber natáčel. Lidi se hodně ptali, jak je to možné. Pravidlo znělo tak, že nesmíš používat žádné zařízení, nesmíš mít s sebou telefon ani MP3 přehrávač, ale kameru jsi mít mohl – třeba GoPro připevněné na řídítkách. Já mám třeba na držáku na Garmin zespodu přímo šroubek na GoPro a nijak to neovlivňuje moji jízdu. Zapnul bys ho v depu a pak to jenom běželo.

Problém byl v tom, že pravidlo bylo napsané celkem vágně – ve smyslu, že tím zařízením nesmíš nikoho ohrozit nebo rušit. Což je takové „kde není žalobce, není soudce“, takže teoreticky se to zařízení používat dalo, protože jsi nikoho nerušil ani neohrozil. Teď to pravidlo změnili tak, že už není vágní – je to explicitně zakázané.

Je to trošku zvláštní – víš, ti influenceři, co běží s telefonem v ruce. Tam si myslím, že je to hrozné nebezpečí, protože se soustředíš na přístroj, který držíš v ruce. Ale brýle máš prostě na sobě, natáčejí a ty se můžeš plně věnovat všemu, co se děje kolem tebe. To mi přišlo docela v pohodě. Tak škoda, třeba to zase změní.

Ale pamatujte na to – neberte si s sebou na trať GoPro, telefony ani nic natáčecího, protože teď je to zakázané pro age group i pro profíky, kdyby náhodou měli nutkání u toho ještě něco natáčet. Profíci mají na závodech asi úplně jiné starosti.

A u IRONMANu ještě zůstaneme. Začala nám IRONMAN Pro Series.

Pro Series odstartovala prvním závodem na Novém Zélandu, který byl minulý víkend. Byla to vzdálenost celého ironmana a je kolem něj docela zajímavá story. Sledovala jsi ten závod?

Sledovala, ale pak jsem šla spát. Jednak jsem ho sledovala napůl, protože zrovna běžel nějaký dobrý seriál, tak jsem to přepínala. A jednak to běželo v pátek večer, takže jsem šla spát, když byli na čtvrtině kola. Ještě jsem stihla, jak Kristianovi upadl kus kola.

Jak tam střílel po svých soupeřích – to jsi neviděla? Celou dobu držel ten kus v ruce a vypadalo to jako pistole. Pak z toho byly memy na internetu.

Ty memečka jsem neviděla, ale viděla jsem, jak to držel v ruce a řešil, co s tím. Byla jsem trošku zmatená, protože tam běželi všichni dohromady. Měla jsem pocit, že vždycky jezdili zvlášť – chlapi a ženské ob den. Ale Matthews vyhrála, takže jsem byla spokojená.

Suverénním způsobem. Myslel jsem si, že budeš mít radost.

Já jí fandím.

U chlapů to nedopadlo tak předvídatelně. Všichni si mysleli, že vyhraje Kristian, ale ten nakonec myslím trošku vybouchl, měl docela problémy. Zajímavé ale je, že vyhrál Trevor Foley – a jakým způsobem. Nevím, jestli jsi tu story slyšela: myslím, že kolem třicátého kilometru maratonu vybouchl a řekl si, že má dvě možnosti. Buď skončí, protože je hotový, nebo do sebe naháže několik solných tablet, sní sedm gelů Maurten, zapije to hromadou coca-coly a buď se pozvrací a skončí tak jako tak, nebo ho to nastartuje. Řekl si, že to zkusí, a dal si takovou obědovou pauzu. Hodil do sebe asi čtyři solné tablety, naráz snědl sedm gelů Maurten a zapil to coca-colou.

Strašně zajímavý přístup. Asi vedl výživu celou dobu na trati špatně, došlo mu to a pak to chtěl dohnat. Chápu, že vybouchl, ale nechápu, že to chtěl dohnat tímhle způsobem. Očividně věděl proč, protože to zafungovalo.

Zafungovalo a vyhrál.

Řekla bych si, že musel po cestě něco udělat špatně – že se nenajedl včas – věděl, že mu kvůli tomu došly síly, a zbývalo mu buď tohle, nebo konec. Mě by to asi nenapadlo, ale chápu, že k tomu měl dobré důvody.

Každý závod máš naplánovaný, včetně výživy, ale každý závod má špetku jedinečnosti a nepředvídatelnosti a může se vyvinout úplně jinak, než sis plánoval. Kristian taky nečekal, že se mu rozpadne kolo.

Přesně tak. Ale profíkům se rozpadne kolo, chápeš to? Byla tam nějaká story, že si ho den předtím nechával u nějakého místního mechanika něco štelovat. Takže místní mechanik asi nebyl zrovna nejlepší. Aspoň vidíme, že se to stává všude. Někomu se vyfoukne kolo na mistrovství, někomu se rozpadne kolo, i když je profík a závodů má za sebou hodně.

Každopádně já si nedovedu představit, že bych do sebe během chvilky hodil sedm gelů – jakýchkoli, jestli Maurten nebo cokoli jiného – a ještě to zapil coca-colou. Pro mě by to byl instantní konec.

Fakt? Tak si vezmi ten velký gel od Precision Fuel & Hydration, ten má 300 gramů. To je jako deset gelů, takže by to znamenalo sníst tři čtvrtě toho velkého balení. Nezkoušela jsem to, ale v mé představivosti s tím nemám problém. Mám nápad na reel.

A vezmi si, že jsi už na běhu a končíš. Když si na závodě dáš první gel, chutná ti a máš z něj radost. Ale když je to devátý, desátý gel v závodě a jsi na dvaatřicátém kilometru maratonu, to je asi jiná zkušenost. Já si to takhle nedovedu představit. Ale asi se tím člověk může inspirovat – kdyby se vám někdy stalo, že vám dojde, zkuste takovou nakopávačku. Třeba vám pomůže.

O něm se taky říká, že je popelnice, že sní všechno, je mu úplně jedno co a může okamžitě jít do tréninku. Takže má asi i nějaké geny, které mu v tomhle hodně pomáhají.

Zajímalo by mě, co by na to řekl doktor. Mě taky.

Takže to byl první závod IRONMAN Pro Series tento rok. Další bude IRONMAN Geelong, ten je myslím 22. března. A zítra – nahráváme v sobotu – se jede další IRONMAN, kde bude po dlouhé době zase závodit Lionel Sanders, tak jsem zvědavý, jak dopadne. Doufám, že zase zajede něco pořádného.

A taky budou první závody T100. Ta je tento rok zajímavá v tom, že se rozhodli závody rozdělit. Už to není tak, že by se v jedné lokaci jeli muži i ženy – jedou se buď jen ženy, nebo jen muži, a začínají závodem jen žen. Zajímavé je, že díky tomu bude i závodů mnohem méně. Myslím, že jsou jenom čtyři pro ženy i muže.

Ještě dost zajímavé je, že poslední tři závody T100 se jedou v Kataru, v Dubaji a buď v Saúdské Arábii, nebo v Abú Dhabí, něco takového. A všichni víme, co se teď děje na Blízkém východě, takže jsem zvědavý, jak se to do té doby vyvine a jestli to bude ovlivněné.

Třeba to budou muset přesunout do Evropy. Stejně tam na ně nikdo nechodil.

Přesně tak, konečně by to mohli udělat tady někde. Třeba v Šamoríně nebo v Německu, kde je obrovská fanouškovská základna. Tam by to mělo úplně jinou atmosféru. Uvidíme, ale z Blízkého východu zase jdou peníze.

To je jasné. Každopádně T100 hlásila ještě jednu velkou novinku: koupili majoritní podíl v Challenge Family. Jsem strašně zvědavý, co to bude reálně znamenat pro značku jako takovou a pro závody, protože žádné velké detaily ještě neohlásili. My oba se chystáme na Challenge Šamorín, což je myslím hodně velký triatlonový svátek na Slovensku – snad i největší triatlonová událost tam – a pro nás taky. Minulý rok jsme si to strašně užili. A zajímalo by mě, jestli to příští rok bude T100 Šamorín.

Hele, já to mám úplně vymyšlené. Na IRONMAN mistrovství světa se musíš kvalifikovat a tam jsem se kvalifikovala, tam jsem byla. Vrcholem Challenge série je The Championship v Šamoríně – tam jsem si říkala, že pojedu v květnu. A vrchol T100 je jejich World Championship, který byl loni v Dubaji, daleko. Jenže teď se T100 spojí s Challenge, takže se na nějakém závodě Challenge kvalifikuju na World Championship T100 o peníze a budu mít všechno.

Geniální. Ty už máš všechno, to je fakt dobrý plán.

Každopádně to není jen změna vlastníka, ale i délky závodu. Typicky jsou závody Challenge klasické poloviční – 1,9 km plavání, 90 km kolo a půlmaraton. A typické závody T100 jsou 2 km plavání, 80 km kolo a 18 km běh. A teď k tomu přidali T50, o které myslím mluvili až na rok 2027.

To bude super. Asi taková olympijská vzdálenost, takže dost možná to bude taky někde u závodů Challenge.

Je to možné. Zatím moc detailů není. Na konci minulého roku ohlásili, že chystají sérii závodů T100 a T50 ve spolupráci se Světovou triatlonovou federací, World Triathlon, na rok 2027. A teď do toho přišla ještě Challenge. Takže jsem fakt zvědavý, co z toho bude. Necháme se překvapit.

Co tam máme dál? Ještě hodně. U IRONMANu jsme zapomněli na to, které závody byly nejlepší.

Které závody byly nejlepší? Hradec. Hradec je vždycky nejlepší. Ale Marbella – nevím, jestli jsme to zmiňovali, ale ještě než jsem jela do Marbelly, viděli jsme, že měla strašně nízké hodnocení. V hodnocení za rok 2024 tam byl age grouperský závod strašně špatně hodnocený, skoro až tam, kde bylo Srbsko, a Srbsko bylo skoro na konci. To byl průšvih. Říkala jsem si, jak dopadla teď, ale zveřejnili jenom top 5. Možná se to dozvíme, ale zatím nevíme ani, kde skončil Hradec v oficiálním pořadí. Určitě si ale polepšil.

Mě osobně zaujalo, že tam byly strašně hezky hodnocené závody v Jižní Americe, hodně. Já jsem v Jižní Americe byla a jsem překvapená, že tam jsou závody takhle hezky hodnocené. Docela by mě zajímalo si nějaký zajet. Bylo jich tam fakt hodně – v každé kategorii, třeba best swim nebo overall experience, byl nějaký závod z Jižní Ameriky. A jinak nejlepší závody v Evropě: dvakrát tam byla Francie – myslím Provence a ještě nějaký, opravte mě – a úplně nejlepší byl Zell am See.

Ale vůbec nás to nemusí zajímat, protože stejně jsou všechny závody vyprodané. Takže se na to ani nedívejte – jenom kdybyste chtěli vidět, které závody jsou nejlepší, i když na ně stejně nemůžete. Je to na webu IRONMANu.

Možná jsme neřekli, jak se nejlepší závody vybírají. Posílají dotazník všem účastníkům – určitě jsme ho všichni viděli – a pak hodnotí různá kritéria, podle kterých to řadí. Takže pokud si chceš vybrat závod s nejlepším plaváním, podíváš se na best swim. Je to založené na zpětné vazbě účastníků těch závodů.

A speaking of vyprodané závody – teď jsme si to trošku zjistili na vlastní kůži, nebo hlavně já. Myslím, že jsem v podcastu o roce 2026 říkal, že bych rád do Malagy. Když se otevřela registrace, překvapily mě dvě věci. První byla cena, ta byla fakt brutální a pro mě rozhodující – nakonec jsem si řekl, že tam nepojedu. A druhá byla rychlost, s jakou se závod vyprodal. Čtyři dny.

Bylo to fakt rychlé, jako nikdy. A potvrzuje to, co jsi říkal kdysi dávno v jednom z našich podcastů – že Scott, CEO IRONMANu, řekl, že může vypsat závod 70.3 kdekoli v Evropě a bude okamžitě vyprodaný. Do týdne.

To bylo tak strašně pravdivé, to je neskutečné. On doslova řekl: když tady zítra vypíšu v Evropě závod 70.3, bude kdekoli do týdne vyprodaný. A pak se nám to potvrdilo ještě jednou: vypsali závod ve Francii, ve Versailles, a ten byl vybraný ještě rychleji, snad do 48 hodin. To bylo úplně neskutečné.

Vtipnější je, že to bylo ještě dražší. Malaga stála asi 600 eur, a to už je cena celého ironmana. Chápu, nafta se zdražuje, všechno se zdražuje, ale sorry, 600 eur už je fakt hodně.

Mě ještě překvapuje, že to vypisují ve chvíli, kdy už většina z nás má závodní kalendář na ten rok hotový. Jinak to ani nejde, než si udělat závodní kalendář rok dopředu – nebo spíš dva roky dopředu. Už teď na konci roku 2025 si plánuješ sezónu 2027, už to tak pomalu bude muset být. A oni jsou schopní v téhle chvíli vypsat závody a stejně se to vybere. To je neuvěřitelné, jakou rychlostí.

Je to teď populární. Popularita vzrůstá nejen tady v Česku a na Slovensku, ale celkově. Neskromně bych chtěl prohlásit, že za to může i náš podcast – i když tohle jsou zahraniční závody. Ale když se vyprodají závody v Česku a na Slovensku, tak musíš expandovat za hranice.

Můžeme to zkusit, ale tam je strašně silná konkurence.

U IRONMANu máme ještě jednu novinku, která navíc souvisí s námi – s naším českým IRONMANem.

IRONMAN vypsal takovou mini sérii v rámci svých závodů a říká jí Amber Series. Je to série závodů ve střední Evropě plus lehce na sever – počítají se tam závody z Polska, z České republiky a z Estonska. Je o tom, že si zajedeš tři závody a dostaneš pamětní medaili za to, že jsi absolvoval závody této série. Abys byl ještě víc cool, než když jsi normálně cool, že děláš IRONMANy.

Něco jako RunCzech, který má svou sérii půlmaratonů v České republice – těch je myslím pět. Nebo existuje série SuperHalfs, což jsou zase půlmaratony po Evropě, teď si nejsem úplně jistý. A pak je třeba série World Marathon Majors – taky když absolvuješ celou sérii, dostaneš pamětní medaili.

A taky Spartan Race nebo Gladiator, nevím který, kde si medaile můžeš nějak složit dohromady. Takže to asi následuje tenhle styl. Musíš sbírat víc, jako pokémony.

Přesně tak, je to stejný koncept. Kdybyste se té série chtěli zúčastnit, musíte absolvovat IRONMAN 70.3 Hradec Králové, IRONMAN Tallinn – pozor, tam je to celý ironman – a jeden ze závodů v Polsku, kde jsou to zase poloviční ironmany: ve Varšavě, v Gdaňsku, v Krakově a v Poznani. Stačí jeden z nich.

Jmenuje se to podle jantarových stezek středověkých – nebo starověkých – obchodníků. Teď jsem to určitě řekla historicky blbě, ale kvůli tomu vybrali tyhle země, aby následovaly jantarové stezky obchodníků. Takže nám dávají záminku do těch destinací cestovat.

Chválím přípravu.

Pokud se chcete série účastnit, nemusíte dělat vůbec nic navíc. IRONMAN si to celé hlídá sám. Stačí se zaregistrovat na závody a absolvovat je, a ve chvíli, kdy naplníte podmínky série, dostanete medaili. Není potřeba žádná další registrace.

A to je asi všechno z novinek celosvětových a evropských triatlonových. Moc hezký. Sezóna nám krásně začíná a já jsem za to strašně rád, protože přes zimu je prostě ticho po pěšině, nic se neděje a mně to docela chybí. Jsem rád, že je to zase tady. A jak se daří nám?

Jaké máš tréninkové novinky ty, Same? Nebo nám nejdřív řekni, na jaké závody se letos chystáš. Loni jsi byl na hodně závodech jako můj support a jako fanoušek.

Letos bych chtěl být zase na hodně závodech, ale jako závodník. Vrátil jsem se teď z Vietnamu, kde jsem byl tři týdny, cestoval jsem a vůbec jsem netrénoval. Teď se vracím do tréninku, mám za sebou jeden týden těžšího tréninku a připravuju se na pražský půlmaraton.

Ten je za chvilku.

To je úplně za chvilku. Poběžím ho jen se třemi týdny přípravy po Vietnamu. Naštěstí jsme předtím spolu docela dost trénovali, tak doufám, že se ta třítýdenní pauza neprojeví moc. Upřímně nečekám na pražském půlmaratonu žádný velký výkon, ale minulý rok tam byla super atmosféra, takže si ho chci zaběhnout už jenom pro tu atmosféru. Uvidíme, jak to půjde.

Takže nechceš pokořit osobák z minulého roku? Kolik to bylo?

1:28:56 myslím. Šance je úplně minimální, vzhledem k tomu, že jsem letos tempo, které bych musel běžet, ještě vůbec neběžel.

Po Praze máme soustředění. Hrozně se těším na soustředění Druhé fáze – exkluzivní. Pak mám v plánu Novojičínský půlmaraton a tam už bych chtěl atakovat svůj osobák.

Novojičínský půlmaraton, to je rovinka?

Ten závod je zajímavý v tom, že první polovina je pořád jen do kopce. Je tam asi 128 metrů převýšení na první půlce a druhá půlka je pořád jen z kopce. Nezdá se to, ale je to fakt cítit. Takže první půlku musíš nějakým způsobem přežít a druhá se ti běží mnohem snáz. Je to zajímavá trať. Těším se, protože minulý rok jsem ho vynechal a trošku mě to mrzelo – je to moje rodné město.

A pak máme Šamorín, kam jedeme spolu, a myslím, že to bude úplně super víkend. Doufám, že se tam potkáme s hodně posluchači. Pokud nás uvidíte, neváhejte nás oslovit, strašně rádi s vámi pokecáme. Jedeme celkově dost velká parta a máme v plánu tam obnovit trikemping.

Trikemping je nový pojem, který jsem zavedla, a znamená kombinaci kempingu a triatlonu.

Bude to první závod, na kterém vyzkouším svou novou časovku. Novinka – nikdy jsem ji neměl. Zaslouží si potlesk. Jak jsem minulý rok avizoval, koupil jsem si ke konci roku časovku Canyon Speedmax. Natočil jsem k tomu i unboxing video, takže pokud jste ho ještě neviděli, můžete kouknout na náš YouTube kanál. Mám z toho obrovskou radost, ale ještě jsem na ní neseděl. Je hrozné to říct, když to kolo mám nějakou dobu, ale přes ten Vietnam a tak dále jsem se k tomu ještě nedostal. Po pražském půlmaratonu, protože teď se primárně soustředím na běh, budu stoprocentně full gas triatlon, sednu si na ni a budu jezdit už jenom na časovce.

Určitě stojí za zmínku i to, jak sis časovku vybíral, protože jsi udělal jeden důležitý krok.

Byl jsem na bikefitu, ještě než jsem si ji koupil, u Honzy Dubce v Praze. Kája byla se mnou. Jsem za to docela rád, protože jsem se chystal koupit jiný model a Honza mi nakonec doporučil ten o trošku vyšší. Jsem rád, že jsem to rozhodnutí udělal. Zároveň mi pomohl vybrat velikost, což je u tak drahého kola důležité, a najít výchozí parametry pro časovku. Což je vlastně úkol, který musím ještě reálně udělat – nastavit si časovku na svou velikost. U časovky se toho dá nastavit docela hodně a není to úplně jednoduché.

Myslím, že bylo fakt fajn, že ti tam vybral velikost. Řešili jsme tam i modely a bylo hrozně zajímavé poslouchat, že na základě dat, co ti nejlíp sedí za posed, jsme skončili u jiného modelu, než jsi původně chtěl. A potvrdil ti velikost, kterou ti pak ještě rozmlouvali, když sis kolo reálně objednal. Kdybych kupovala drahé kolo a prodejce mi napsal: „Hele, jste si fakt jistý, že chcete tuhle velikost?“ – ty řekneš ano, protože jsi to měl změřené. Ale já bych velmi znejistěla, kdybych ty informace neměla.

To je pravda. On mi pak ještě psal a ověřoval si, že chci tuhle velikost, protože se jim to k mé výšce nezdálo. Ale měl jsem potvrzení z bikefitu.

Já jsem teď vytáhla záznamy ze svého bikefitu, který probíhal reálně na mém kole. Naměřili jsme tři posedy: jeden na moji silničku, druhý na silničku s nástavci a třetí ideální na časovku, kterou nemám. Teď jsem schválně zkoušela vzít data z toho GURU fitu a napasovat je na rám nějaké časovky, kterou bych potenciálně mohla na závod mít. A fungovalo to. Pak jsem to celé ještě dala ChatGPT, ať mi řekne, jestli to funguje, nebo ne, a nějaký výstup z toho byl. Takže GURU fit je fakt dobrý a určitě ho doporučuju. Pokud se někdo chystá koupit časovku, v poměru k ceně časovky je to malá investice.

Takže to byla velká novinka, pro mě velká. Ještě si z toho chci udělat jedno video, které bude čistě o featurách časovky jako takové, protože v unboxingu jsem nic takového neříkal a je toho tam docela dost.

Po Šamoríně bude hned za dva týdny Czechman. Velký závod, hrozně se těším. Už teď jsem trošku nervózní z pračky – pravděpodobně bude ještě větší než kdy jindy, protože tam bude víc lidí, navýšila se kapacita závodu.

Počkej, ale říkali jsme si s Kubou Stádníkem, že se tam dají sbírat nějaké body do PTO rankingu, takže tam přijede víc profíků. A myslím, že Kovář říkal, že profíci budou poprvé startovat zvlášť, ale tím jsme si nebyli úplně jistí, takže uvidíme. A je to dvacáté výročí, jestli se nepletu.

Ty tam pojedeš?

Já fandím.

Super. Po Czechmanu máme Moravianman, tam jsme se zase oba přihlásili – včera. Ještě tam jsou nějaká místa, ale taky se to vyprodává. Musíme ale upřesnit trať, protože Moravianman je i celý – a tam ještě nejsme.

Ještě nejsme. Ježiš, máš časovku, takže už jsi velice blízko.

A potom bude Hradec a potom ještě L'Étape.

V mém rodném kraji.

A pak ještě možná potenciálně Zadarhalf, uvidíme, jak to všechno půjde. A nějaké menší závody – rád bych si zase jel horský triatlon v Novém Jičíně, jednou za rok. Nevím, jestli mi mamka ještě půjčí kolo. Věřím, že jo. Takže to jsou z high levelu moje závodní plány. Je to docela nabité, ale těším se jak svině, když to tak řeknu. Po minulém roce jsem strašně namotivovaný a doufám, že to všechno dobře půjde. Co chystáš ty, Kájo?

Neměla jsem začít tréninkovými novinkami? Ne, závody. Tak dobře, moje závody. Rozhodla jsem se trošku uskromnit, protože loni toho bylo fakt docela dost. Ale ono se mi to samo naplánovalo tím, že jsem se opět někam kvalifikovala, nevím jakým způsobem. Takže pojedu The Championship v Šamoríně – půlku, ale tu, na kterou se člověk musí kvalifikovat. Není to mistrovství světa, je to mistrovství Challenge, vrchol série Challenge.

Jsem strašně zvědavá, jestli se bude plavat celá vzdálenost, nebo ne, protože loni nám plavání zkrátili, protože voda měla 11 stupňů. Byla bych ráda, kdyby se plavalo celé, protože je to velmi rychlá trať. Už jsem tam jeden osobák nastavila a ty na něj teď míříš, tak kdybych to ještě trošičku posunula…

To by vůbec nevadilo.

Hlavně by se ti to trošičku ztížilo na ten Czechman, ať to nemáš tak jednoduché. Na závěr trošku přiostřit.

Pravda, cíl mojí sezóny je pokořit tvůj čas.

Ještě jsem přeskočila, že taky půjdu na půlmaraton – na Pardubický vinařský půlmaraton, myslím v dubnu. Běžela jsem tam svůj první půlmaraton, v roce 2023, jestli se nepletu, a je to tam fajn. Je to pěkná rovinka a dá se tam zaběhnout dobrý čas. Říkala jsem si, že si taky chci zaběhnout nějaký půlmaraton, tak běžím ten. A pak Šamorín, na ten se moc těším. Určitě si poslechněte naši epizodu o Šamoríně, pokud se tam chystáte, protože jsme tam dost rozebírali i kempování, vodu, zimu a všechno. Pomůže vám to připravit se.

A pak se chystám jako fanoušek na všechny tvoje závody – na Czechman, určitě na Hradec, možná na ten Nový Jičín, jestli to vyjde, pak Moravianman a ten cyklistický závod L'Étape, případně Zadarhalf, kdybych neměla co dělat a měla natrénováno.

Letos by se mi fakt líbila ta Malaga. Byla by boží, ale 500 eur plus tam letět… A pamatuju si, jak se tam na mistrovství světa ztrácela kola. Už mi to přišlo přes čáru.

Doufám, že v Šamoríně pak natočíme epizodu očima závodníka. Je to vrchol série Challenge, ty jsi byla na vrcholu IRONMAN série, tak bychom to mohli srovnat. A ještě nebyla T100. Takže by bylo fajn, kdybychom pak natočili epizodu. To jsou naše závody a určitě, když nás někde uvidíte, můžete se k nám hlásit.

Napadá mě vsuvka: když mluvíme o závodech, na našem webu máme termínovku závodů na rok 2026 v Česku a na Slovensku. Snažíme se z ní udělat co největší termínovku triatlonových závodů v Česku a na Slovensku. Takže pokud jste pořadatel nebo závodník, viděli jste naši termínovku a víte, že tam ještě nějaký triatlonový závod chybí, nebo máte v okolí nějaký úplně nejmenší lokální pouťový triatlon, který by si zasloužil zviditelnit, určitě nám ho pošlete. Budeme strašně rádi a přidáme ho tam. Stačí ho poslat na e-mail a já se vždycky snažím závod co nejrychleji uložit.

Myslím, že se blížíme k nějakým 70 závodům. Ty jo, to mi přijde fakt hodně a je super vidět, že je v České republice tolik triatlonových závodů. Myslím, že je to taky ukazatel toho, jak je triatlon populární.

Se závody mě napadla ještě jedna věc. Dneska jsem byla na závodě, ale ani ne jako závodník, ani jako fanoušek, ale jako dobrovolník. Vždycky na to myslím, když si beru vodu na občerstvovačkách a oni pak sbírají kelímky ze země. Přišlo mi, že bych jednou měla být já na druhé straně. Pořád jen bereme, bereme, chodíme na závody, ale vždycky tam stojí parta – na IRONMANu to jsou desítky lidí, kteří tam jdou pomáhat. A teď se mi to hodilo, neměla jsem dneska co dělat a kamarádi v okolí pořádali trailový závod, tak jsem šla. Bylo to fakt super.

Byla jsem na registraci a pak jsem měla – ježišmarja – tak důležitý úkol. Byla jsem předjezdec celého závodu. Start byl uprostřed vesnice, a protože to byl trailový závod, musela jsem běžce vyvést z vesnice do lesa. Byly tam dvě délky, jedna 26 km a druhá 10 km, a každá měla jinou trasu, takže jsem byla nervóznější, než kdybych závodila. Ale bylo to fakt zajímavé a strašně naplňující vidět, jak závodníci dobíhali, vraceli mi čísla a říkali mi, jak se jim to líbilo.

Mimochodem, závod byl taky super. Tohle byl první ročník, ale podle toho, co jsem dneska viděla, se určitě bude opakovat a bude to velký trailový závod. Měli jsme tam i naše posluchače, fanoušky, kteří se ke mně hlásili. Takže tip: kdybyste neměli co dělat, myslím, že je to moc fajn aktivita. Mě to bavilo.

Mám otázku – byla jsi nervózní z toho předjezdectví? Bála ses, že tě rychlí běžci doženou?

Zaprvé, takhle mi to bylo prezentováno. Doslova mi řekli, že je to úkol hodný mého formátu, že já jim ujedu. Všichni ostatní se báli na tom kole jet. Dokonce tam měli čtyřkolku, ale řekli, že by mohla být moc pomalá. Takže mi dali nějaký gravel a já jsem se bála hlavně toho, že se ztratím. Za mnou běželo 110 lidí, a kdybych je zavedla někam, kam nemají, byl by to hrozný průšvih.

A bála jsem se i toho, jak rychle poběží. Na dlouhé trati byl vítěz LH24, vítěz závodu UTMB, vítěz Zapomenutých hor – prostě největší hvězdy českého trailu. A ti mi běželi za zády, takže ano, reálně jsem se bála, že jim neujedu.

Jednak musíš vědět, kam jedeš, a ještě si dávat bacha, aby tě nenahnali, protože jsi jejich brzda.

Byl to velký zážitek, ale dobrý, odbočku jsem trefila, v pohodě.

Myslím, že je to moc hezká výzva. Taky jsem přemýšlel, že bych chtěl na nějakém závodě dělat dobrovolníka. Dává mi to velký smysl.

Bylo nás tam fakt pár. Na registraci jsme byli tři, pak jsme mazali chleby na jídlo a celý den jsem lítala, od sedmi ráno do tří furt něco dělala. Kdybych tam nebyla, byl by tam o jednoho člověka znatelně míň. Myslím, že každé dvě ruce se hodí.

Co náš trénink? Ty pořád trénuješ sám, plánuješ si to v Intervals a máš to rozplánované až do půlmaratonu.

Mám to rozplánované pouze do půlmaratonu, a to primárně proto, že se teď chci soustředit na běh. Říkal jsem si, že dál to zatím nemá cenu řešit. Po půlmaratonu bude asi nějaký volnější týden a během něj si naplánuju trénink až do Czechmana.

To zní dobře.

Můj trénink je teď spíš zaměřený na běh a uvidím, jak to půjde. V tréninku vlastně nemám žádné moc velké novinky. Pořád budu trénovat sám, pořád budu používat Intervals, pořád budu používat Garmin, strašně mi to vyhovuje. Asi největší novinka v tréninku je časovka. Jsem strašně zvědavý, jaká to pro mě bude změna, že na ní budu trénovat pořád. Předtím jsem do hrazdy šel na kole třeba měsíc před závodem a jen na pár tréninků, ne na všechny. Teď díky tomu budu moct trénovat pořád v hrazdě a jsem fakt zvědavý, jaký to bude rozdíl. Trošku sázím na to, že právě to bude ten rozhodující faktor, abych porazil tvůj čas.

Dobře, ale je to technická výhoda. Víš co? Já jsem teď dávala ChatGPT rám svého kola a rám tvého Canyonu.

A co ti řekl?

Že Canyon je víc.

Jasně. Člověk vždycky přemýšlí, že je to nevýhoda. Ale zároveň je to součást triatlonu, kterou máme všichni rádi. Bohužel, nebo bohudík, je triatlon na technologiích nějakým způsobem založený. Zkoušejí se tam největší vychytávky na kolech, které normálně nejsou povolené, zkoušejí se tam nové boty a tak dále. Samozřejmě to stojí peníze, ale je to prostě součást triatlonu.

Já ti to uznám. Když to nemáš v nohách, ve svalech a v plicích, tak to chceš dohnat jinde. Ty to máš v nohách.

Doufám, že ještě v kole.

A zařadil jsi do tréninku nějaké nové vychytávky, které stojí za zmínku?

Zatím asi ne. Snažím se v plavání dělat trošku změny a docela to funguje, ale nic konkrétního. Uvidíme, až se ponořím úplně do triatlonové přípravy, jak to půjde.

A co ty, Kájo, jaké máš novinky v tréninku?

Mám hodně věcí. Před Marbellou jsem hodně řešila svůj trénink. Všechno jsem si naplánovala, ale hlavně jsem si všechno i vyhodnocovala a bralo mi to hodně času a energie. Vůbec jsem se necítila na to, abych to dělala znova, ani jsem k tomu neměla motivaci. A to je docela blbé, když máš trénovat sama a nemáš motivaci, ani se ti do toho nechce.

Takže od ledna do konce února jsem jela víceméně podle Athleticy. Měla jsem tam vygenerovaný fakt super plán – dělají takovou roadmapu a nová AI mi vygenerovala hezký plán. Věci jsem si přeházela, jak se mi to hodilo, a brala jsem si odtamtud tréninky, protože jsem nad tím nechtěla koumat, a vyhodnocení jsem moc neřešila. Prostě jsem trénovala a byla to taková moje base. Stejně jsem to dělala i loni: první jeden dva měsíce base jsem brala z Athleticy a pak, když jsem šla do specifičtější fáze, jsem si všechno plánovala sama a hodně se v tom hrabala.

A od března jsem se rozhodla pro velký krok – opět se svěřit do rukou trenéra. Cítila jsem, že by mi to opravdu pomohlo. A díky tomu, že máme podcast a bavíme se s různými trenéry, jsem věděla, koho bych oslovila. Je to Honza Kubeš, se kterým jsme měli krásnou epizodu. Moc nás bavilo povídání s ním, tak jsem ho nějakým způsobem překecala, jestli by mě nechtěl trénovat – určitě má v portfoliu jiné hvězdy. Ale domluvili jsme se a jsem moc ráda, že teď spolupracujeme. Je to opravdu velká změna. Je fakt super, že na moje tréninky a na to, jak mi to jde, myslí někdo jiný.

Už po pár trénincích mi ukazoval věci, kterých jsem si vůbec nevšimla – například že mi hrudák měří špatně. A sorry, ale toho jsem si za celý rok a půl, co ho mám, nevšimla.

A jak jste si toho všimli?

Čísla lítají takovým způsobem, jakým lítat nemají. Vypadá to, že se to děje, když ho mám nasazený tady. Když jsem si ho dala jinam, už to bylo dobré.

Takže můj trénink se posunul do další fáze. S Honzou je to fakt husté. Zahájili jsme to tím, že mi dovezl laktátoměr, začali jsme měřit laktát a kalibrovat moje tempa – zjišťovat, kde teď jsem a co mi v tréninku chybí, na základě měřitelných dat, a ne pocitu. Teď na tom pracuju a je to fakt super. Ten laktát je hrozně zajímavý.

Dělala jsem ramp test, což bylo fakt náročné. Je to takový zátěžový test doma, do it yourself.

Kdyby někdo nevěděl, co je ramp test – jak funguje?

Po určitých intervalech zvyšuješ zátěž. Loni jsem to dělala na zátěžových testech na běžeckém pásu a dá se to dělat i na kole. Pořád zvyšuješ zátěž, odebíráš laktát a podle toho dokážeš dobře určit hodnoty prahů 1 a 2. Hezky je určíš na základě toho, jak se zátěž zvyšuje. Dá se z toho spočítat i FTP, ale myslím si, že spíš se to používá na thresholdy.

A jak dlouho jedeš na jedné zátěži, než si změříš laktát?

Myslím, že se dělá tak 4 až 6 minut, ale nechci kecat. Já jsem teď jela myslím 5, jestli se nepletu, a na zátěžových testech to bylo podobně, tak 4, možná 4 a půl.

Takže máš teď doma laktátoměr jako přístroj?

Jsem mladý chemik. Pokouším se prsty roztřískat, je to husté. Pak jsem si ho vzala na dráhu a zkoušela jsem si zkalibrovat svoje tempo na základě RPE. To mi přišlo fakt zajímavé. Věděla jsem, jaké asi je moje tempo podle RPE, a laktátoměr k tomu určil, že nemám pravdu – že se to pohybuje někde jinde. To bylo hodně zajímavé. Takže teď mám tréninky od trenéra a trénuju s trenérem a je to super.

To je hodně velká změna. Tvoje hlavní motivace byla, že pro tebe trénink už byl velká mentální zátěž. Máš pocit, že se to zlepšilo?

Jo, a zároveň v tom vidím i motivaci. My jsme vždycky říkali, že nepotřebujeme motivaci trénovat pro někoho jiného, že trénujeme pro sebe – ale někteří lidé mají motivaci odjet ten trénink správně pro trenéra. A já jsem teď neměla motivaci trénovat sama pro sebe, tak mi tohle moc pomáhá. Najednou mi přijde zpráva: „Co jste tam vyváděla?“ Takže se víc soustředíš, když jdeš na trénink.

Připalovala jsem intervaly. Na začátku jsem vyběhla rychleji a Honza mi vysvětlil, že si to musím spočítat na vteřiny po metrech na dráze, a ne že to přepálím a pak dorovnám tempo. Velice rychle jsem se poučila a příště jsem se soustředila, abych běžela pořád tak, jak mám. Honza tomu říká masterclass. Učí mě eliminovat chyby a proč.

To je super. Takže další velká tréninková zkušenost. Na Marbellu ses připravovala sama, na svůj první ironman pod jedním trenérem a na své další mistrovství zase pod jiným trenérem. Ještě mě zajímá – na Marbellu ses připravovala s Athleticou a ta AI ti dávala i vyhodnocení tréninků. Pomáhalo ti to odlehčit od mentální zátěže, kterou jsi pak trpěla? Nebo sis myslela, že i když máš vyhodnocení od AI, stejně jsi nad tím musela přemýšlet a AI ti tolik nepomohla?

V Athletice to je tak, že máš testovací týden, kde ti to stanoví základní hodnoty. Co je super, aktualizuje ti to thresholdy, a když se v něčem odchýlíš od toho, co máš nastavené, hodí ti to upozornění a automaticky to přepočítá. Když si teď naplánuješ tréninky až do půlmaratonu a příští týden se v něčem zlepšíš – to je hrozně krátké časové okno, ale chápeš princip – nemusíš jít a ručně v Intervals předělávat všechny tréninky. Ono ti to přepočítá samo.

Zároveň je tam nějaký AI feedback a AI kouč, se kterým si můžeš povídat. Upřímně jsem to nevyužívala, protože tomu potřebuju rozumět a potřebuju se na to podívat sama. Nebo mi teď Honza vyloženě řekne: podívej se, tady ti to lítá, tady jsi moc rychlá – je velmi konkrétní a specifický, a já tomu zas natolik rozumím, abych ho stíhala, nebo se ho zeptám. Na shrnutí od AI jsem se nedívala, vždycky jsem se podívala v Intervals na rozbor tréninku. A specifické tréninky jsem si už plánovala sama.

Teď mám do závodu deset týdnů a to by bylo období, kdy bych si už fakt plánovala sama trénink po tréninku a měla bych tam míň předdefinovaných tréninků z Athleticy. Tu jsem víc využívala v prvních jednom až třech měsících. Takže ji využívám, ale ne úplně bez vlastního úsilí.

Řekla jsi deset týdnů a to mě úplně vyděsilo, protože mi došlo, že mám taky deset týdnů.

Je to trošku narychlo. Jsem ráda, že mě Honza takhle vzal, protože pro trenéra to taky není ideální stav – za deset týdnů mám závod, prosím tě, trénuj mě. Je to docela složité, ale já budu makat.

Teď jsi mě vyděsila, protože můj cíl je překonat tebe. A teď ještě máš Honzu, takže se ještě posuneš. Jsem úplně ztracený.

Máš časovku.

To je tak jediné. Jsem strašně zvědavý, jak ten trénink půjde.

Já jsem fakt nadšená a hrozně ráda. Potřebovala jsem změnu, a najednou do toho vstupuje někdo další. Můžu si to s ním konzultovat, radí mi, věnuje se mi, je to úplně něco jiného a zrovna v tomhle období se mi to hrozně hodí.

Super. Spoustu tipů a informací, které pak můžeme nachystat – doufám, že s Honzou ještě uděláme nějaký podcast.

Minimálně by vám mohl vysvětlit laktát, protože já jsem se fakt snažila. Připravovala jsem se, chtěla jsem vám to tady vysvětlit, ale nedám to. Takže si musíme někoho pozvat.

Je velká pravda, že to je téma, které jsme v našem podcastu ještě vůbec neměli. Mohli bychom to projít s Honzou. To by bylo fajn.

Takže to byly moje novinky, co se týče tréninku. Trénink je teď v rukou Honzy a já ho jenom exekuuju.

Zároveň si myslím, že oba máme novinku v tom… Loni, než jsem odjížděla do Marbelly ve Španělsku, jsem si dělala krevní testy, abych správně nastavila suplementaci. Bála jsem se, že mám málo železa – protože kdo se upřímně nebojí, že má málo železa. Takže jsem si sama v Unilabs naklikala to železo. A samozřejmě jsem ho měla málo a pak jsem ho suplementovala.

Zpětně vyhodnocuju, že to byly tři věci, které vedly k mé naprosto neskutečné regeneraci ve Španělsku. První bylo, že jsem věděla, co mám suplementovat – bylo to železo – a suplementovala jsem ho efektivně. Druhá bylo, že jsem měla od Jardy z Hyve recovery protein – clear protein nebo normální protein – a jela jsem fakt poctivě. Vždycky jsem měla tendenci s těmi věcmi šetřit a tady jsem si fakt po každém tréninku hned dala recovery.

Sorry, ale ty nemáš tendenci šetřit?

Trošku někdy jo, je to pravda. A taky jsem se strašně bála, že mi to nevydrží. Odjížděla jsem s jedním balíčkem od každého a říkala jsem si, že to nemůže vydržet a budu muset ještě něco někde koupit. Ne, ještě jsem to dovezla domů. Ty jejich balíčky jsou z nějakého důvodu bezedné. Takže jsem měla Hyve, měla jsem testy a byla jsem ve Španělsku.

Zajímalo by mě, jestli to řekneš.

Sluníčko, myslím si. Takže moje regenerace byla úplně v topu, i přesto, že jsem tam na své poměry trénovala víc. Ale testy jsem si dělala svépomocí. A teď jsme oba zkoušeli krevní testy od Blooberry a já jsem z toho upřímně extrémně nadšená, protože mi to přijde přesně jako to, co jsem loni chtěla, ale nevěděla, že existuje.

Oba jsme si zašli na odběr krve, který byl zprostředkovaný přes Blooberry a aplikaci, a pak nám to vyhodnotilo myslím 71 markerů, kolem 70. A takovým sportovně lidským přístupem – opravdu se to orientuje na sportovní výklad a dává to celkový obraz o stavu těla. Jen pro srovnání: v Unilabs jsem si před Španělskem zaškrtla čtyři věci. Myslela jsem si, že je to železo, a až teď jsem zjistila, že to není železo, ale ferritin. Ferritin a ještě něco, čtyři věci, a dávala jsem za to asi 1 200 korun. Tady jich je 71, takže je to komplexnost úplně jiná.

Líbí se mi, že jsme do toho šli oba a že tam vidíme, že jsme – já jsem jako na jedné, dvě – nadprůměrně zdraví. Některé věci zas vystřelí úplně mimo škály, ale oba jsme sportovci a oba trénujeme stejným způsobem.

Mně se strašně líbilo, že jsme dostali data, která popisují stav věcí tak, jak je. Na reálných datech šlo vidět, že jsme sportovci a že nám sport prospívá. A že i když každému z nás vyjdou hodnoty úplně jinak, oba ze sportu prospíváme.

Pro mě to bylo hezké v tom, že člověk vidí, že trénink má na tělo reálný dopad. Pořád si můžeš jenom něco myslet a nějak se cítit – a to, jak se člověk cítí, je asi velký odraz toho, jak na tom reálně je. Ale když člověk vidí data, je to ještě další potvrzení, takové vyšší razítko toho, že věci fungují a že je to tak, jak má být. To bylo strašně super.

Zároveň jsme odhalili nějaké mezery, jejichž zaplnění může být marginální zlepšení, ale může nám pomoct ve výkonu. Měli jsme konzultaci s doktorem z Blooberry a líbilo se mi, co řekl: že taková marginální mezera může u elitního sportovce znamenat skok z desítky na jedničku. Takže teď zase přesně vím, co mám suplementovat.

Přesně tak. Předtím jsem si v září šla otestovat železo, ale dala jsem tam ferritin. A ferritin není železo, ale tomu rozumím až teď.

Je hezké, že když člověk půjde do laboratoře, dostane jen papír, kde vidí, jestli je v mezích, nebo není. A to je všechno. Kdežto platforma jako Blooberry ti dá kontext. Snaží se ti vysvětlit, co markery znamenají, jak je můžeš vylepšit, co znamená, když jsou špatné, a jaký to má dopad na lidské tělo. Je tam nějaký kontext a omáčka kolem, což je docela fajn, když to člověk chce pochopit.

To téma je strašně super a přijde mi důležité. Řešili jsme ho už loni, a proto jsme se domluvili, že o tom natočíme celou epizodu. Budeme mít jednoho z doktorů přímo z Blooberry, kde za tím stojí celý tým, a probereme to.

A navíc mám překvapení: mám kód na Blooberry. Takže kdyby to někdo chtěl vyzkoušet, od neděle 15. 3. do konce března, do 31. 3., platí kód DRUHAFAZE. Dáme to na web, ale určitě to můžete vyzkoušet.

To nejsou jediné testy, se kterými mám teď zkušenost. Chtěla jsem v tom kontextu zmínit testy, které jsme tady v podcastu ještě nezmiňovali. Krevní testy jsou opravdu čerstvá věc, vyhodnocení jsme shodou okolností dělali včera, takže jsme ještě plní dojmů. Ale já jsem už dávno dělala DNA testy. To je taky dobré, protože ty jsem dostala jako výhru za první místo v Šamoríně.

To je geniální výhra.

Absolutně jsem nevěděla, že takové testy existují, nějak mě ty informace minuly. Dělala jsem je před nějakým časem a nikdy jsme neměli prostor je popsat. Vypsala jsem si, co všechno DNA testy testují. Tak jako krevní měly 70 biomarkerů, tady byly kategorie: duševní a neurologické zdraví, intolerance, jiné zdravotní predispozice, léky, onkologie, osobnostní rysy, produktivita, sportovní predispozice, srdce a cévy a status přenašeče – tedy co třeba přenáším. Dál vitamíny a minerály, což je vlastně to, co by se mělo projevit i v krvi, výživa a zdraví a vzhled – to je třeba, jestli mám tendenci mít modré oči, nebo ne. To bylo trošku slabší.

Co bylo zajímavé, byly sportovní predispozice – definuje to tvůj sportovní profil na základě DNA, což mi přišlo cool. Jednak to určuje, jakou máš predispozici k VO2max. Strašně by mě zajímalo, co tam vyskočilo Blummenfeltovi – ten tam asi byl taky mimo škály. Byla tam škála a já jsem byla ve třetí čtvrtině, takže mám predispozici k vyšší hodnotě VO2max.

A pak tam byl sportovní profil, který hodnotí bazální schopnosti tvého těla – dá se to přeložit jako talent, něco, co ti přirozeně jde, jakmile to začneš dělat. A trénovatelnost, tedy něco, co můžeš vybudovat s časem a specifickým tréninkem, ale pořád to souvisí s talentem. Máš nějaké procento trénovatelnosti, můžeš ho mít víc nebo míň a taky to vyskočí na škále. A z toho ti to vytvoří tvůj sportovní profil. Můj profil je rychlostně silový – potenciál vynikat v rychlostně silových sportech.

Měla bys být sprinterka.

Rychlostně silový profil – nedělat IRONMANy. Hod diskem, krátké tratě. Zajímavé. Každopádně tohle mi tam vyskočilo a byl to test od DNA Era. Myslím, že jsou to Slováci, dostali jsme ho na Slovensku. Takže to jsou takové zdravotnické informace.

Já bych měl u takového testu strach z toho, co se dozvím a jak by mě to ovlivnilo.

Jasně, vyskočí ti tam třeba onkologie – na co máš predispozici – a pak co máš dělat. A vždycky: nekouřit, nepít.

To je univerzální rada.

Univerzální rada. Když jsem to srovnávala, krev je fakt velmi specifická – proč můžu mít vysokou hodnotu, proč nízkou a co se s tím dělá, je to velmi konkrétní. A tady bylo u všeho nekouřit, nepít. Ale nemyslím si, že tě to nějak ovlivní, když si to přečteš.

Já jenom přemýšlím – strašně mě baví triatlon, chci ho dělat a chci v něm být nejlepší. A pak mi přijde papír, který mi řekne: ty sis měl spíš dělat aikido.

Přesně, to se mi stalo.

A teď si řekneš: takže v tom nikdy nemůžu být moc dobrý, protože moje genetické předpoklady pro to nejsou dobré.

Kdybys mířil na to, že vyhraješ v profících, asi by tě to zajímalo. Mně na mé úrovni to úplně nevadí. Jsou tam ale i intolerance, onkologie, nemoci. Třeba moje máma má astma a mně vyšlo, že astma v DNA vůbec nemám. To je taky nějaká informace. A naopak, když ti tam vyskočí nějaké nemoci, můžeš na to myslet někde v pozadí hlavy a nechat se třeba zkontrolovat dřív než ostatní, protože to máš v DNA.

Myslím si, že je vždycky super informace spíš mít než nemít. Když pak děláš nějaká rozhodnutí, máš víc informací, se kterými můžeš pracovat.

Takže to jsou zdravotní updaty, které krásně souvisí s naší sérií o sportu a zdraví. Další epizoda vyjde příští týden. V mé hlavě navazujeme na to, co jsme teď říkali, ale v té epizodě jsme se o krevních testech už trošku bavili – proč je dělat a co můžeme odhalit. Takže pak budete vědět, proč jsme to udělali. To je ze zdraví asi vše. A moje technologické vychytávky?

Za mě je největší breakthrough, že jsem si koupila trenažér. Do teď jsem ho neměla a změnilo mi to svět tréninku.

Hned potom, co sis ho koupila, jsi dělala nějaké upgrady, které ho povyšují na další úroveň.

Samozřejmě. První bylo přesunutí z ložnice do obýváku k televizi. Zjistila jsem, že feng shui je důležité. V ložnici trenažér být nemůže, musí být v obýváku.

Pojďme udělat takovou anketu. Napište nám kamkoli, kde máte doma svůj bike spot. A jestli máte dedikovaný bike room, tak to mě nezajímá.

Já mám dedikovaný bike room.

Napište to do komentářů, fakt by mě zajímalo, kam všude jsme schopní trenažér dát.

Hlavně jestli u televize. Já třeba v bike roomu televizi nemám, koukám se na mobil.

Mně spíš šlo o to, že trenažér prostě musí být u televize – v ložnici se trénovat nedá. Ale vážně, co se ještě vylepšilo?

Nejdřív stoleček – super, jezdí nahoru dolů a dá se naklápět, je fakt dobrý. Pak Ježíšek poslouchal náš podcast a přinesl mi ventilátor. A fakt je potřeba.

I teď v zimě ho používáš?

Jo, když jsem jela třeba ramp test, tak jsem asi zdechla. U lehkých tréninků ne, ale u těžkých si ho pouštím. Takže stoleček, ventilátor a pak přišel brutální upgrade. Náš kamarád z týmu Mirek mi vytiskl na 3D tiskárně nožičky do nohou trenažéru. Do nich přišly tenisové míčky, a díky tomu je to takové měkčí na sezení. Fakt to byl rozdíl. Jednak jsem ještě vyměnila kazetu, protože tam byla nějaká defaultní, a jelo to úplně jinak. A pak jsem tam dala ty míčky.

Co se změnilo, když jsi tam dala ty míčky? V čem je to jiné?

Je to víc, jako když sedíš na kole. Přirozenější.

A teď jsem měla narozeniny a Ježíška asi oslovila myšlenka s ventilátorem, takže pokračoval v expanzi mých trenažérových vychytávek, o kterých jsem ani nevěděla, že je potřebuju, a jsou hrozně super. Mám čelenku z Decathlonu, která je vyloženě na indoor trenažér. Je to fakt super, nekape mi pot.

Ručníček?

Ručník se zahákne za řídítka a za sedlovku a je jako prostěradlo nad kolem. A pozor, protože je to Decathlon, má dvě funkce: když ručník vyndáš z obalu, vznikne z obalu držák na vodu na trenažér.

To jsem viděl.

Takže jsem to hodně rychle povýšila na další level. A hrozně mě to baví, ani se mi nechce jít ven. Fakt extrémně – ani do toho krásného počasí. Dneska jak foukalo? Ne, děkuju. Já jsem teď ten typ, co jezdí pěkně doma.

A kromě toho jsem ještě dávala tipy na kosmetiku do bazénu. Sepisovala jsem to na Discordu, takže jste to tady neviděli, ale jestli vás to zajímá, podívejte se. Dám tam i tipy na vitamíny, když jsme se teď bavili o testech – mám to taky nastudované – a na skincare, který je strašně důležitý, čím je člověk starší, tím víc. Není radno to podceňovat. V bazénu vlasy a pleť trpí, když je necháte bez řádné péče. Mám vychytané dobré věci, a když jsem si říkala, že to sepíšu, poslala jsem to na Discord, takže odtud můžete čerpat.

Kdybyste se chtěli k našemu Discordu přidat a ještě tam nejste, můžete tak učinit přes odkaz v popisku tohoto videa nebo podcastu, odkaz najdete i na našem webu a na našem Instagramu. Ještě pořád tam je místo.

To je za nás asi všechno. Bylo to velmi vyčerpávající, ale velmi zábavné – spousta novinek. A věřím, že jich bude ještě víc, protože začíná sezóna a určitě bude zase o čem povídat.

Naše další epizoda s novinkami se bude jmenovat opět IRONMAN mění pravidla.

Je to možné, uvidíme. Třeba zjistí, že těch 20 metrů nebyl dobrý nápad. Ale já si myslím, že to byl dobrý nápad a už teď to mění dynamiku závodu. Vidíš, že závodníci, kteří se drželi v draftu, se tam už držet nemůžou a fakt musí makat. Takže jsem zvědavý, jak to ovlivní tuhle sezónu.

Na závěr naší epizody bychom chtěli poděkovat vám posluchačům. Strašně nás potěšily reakce na epizodu s Jirkou Střípkem, kterých bylo fakt hodně. Je to pro nás signál, že vás série s hobíky baví, takže v ní určitě budeme pokračovat. Budeme rádi, když nám dáte reakce i na tuhle epizodu – pod video na YouTube, na Spotify, na Instagramu nebo kamkoli. A dejte nám vědět, jaká témata by vás v našem podcastu zajímala. Teď jsme dělali hodně rozhovorů a ještě budeme, ale rádi bychom udělali i další epizody na téma jak na triatlon. Takže kdybyste měli nějaké konkrétní téma, které by podle vás stálo za to rozebrat, napište nám ho.

Taky děkujeme za podporu na Buy Me a Coffee i za krásné zprávy, které nám tam píšete. Pomáháte tam zafinancovat minuty natáčení – máme tam nastavené, že si můžete koupit jednu, tři nebo pět minut natáčení tohoto podcastu. Takže pokud vás dneska bavila třeba jedna minuta, budeme rádi, když nám pomůžete ji zafinancovat, abychom mohli pokračovat. A když tam necháte nějakou zprávu, máme moc velkou radost.

A pokud nás ještě nesledujete – všimli jsme si, že až 50 % z vás, kdo se na nás na YouTube koukáte, nemáte přihlášený odběr. Budeme moc rádi, když to uděláte, odběry na YouTube nám opravdu hodně pomáhají. A samozřejmě nás můžete sledovat i na Spotify nebo na Instagramu.

Sam už zmiňoval, že máme na webu termínovku, ale zapomněl zmínit, že tam máme i termínovku triatlonových kempů. Takže opět: pokud jste pořadatel triatlonového kempu nebo na nějaký kemp jedete a víte, že tam ještě jsou místa, neváhejte nám ho poslat přes náš web. Je tam jednoduché tlačítko, které vám vygeneruje e-mail s předdefinovaným formulářem, který shrnuje základní data o kempu, abychom ho mohli přidat na web. Budeme rádi za každý kemp, který nám pošlete.

Ráda bych vytáhla například kempy KOA, protože vím, že někteří posluchači se chystají na Lotr, kde jsem byla loni, a zaujalo je to. Teď jsem viděla, že mají ještě volné Toskánsko, které bude myslím fakt krásné. Je to na začátku sezóny, a když jsem se schválně dívala do naší termínovky, na začátku sezóny jich tolik není – spíš jsou třeba v červenci. Takže můžu doporučit.

Mockrát děkujeme, že jste doposlouchali až sem. Budeme se těšit na vaše reakce a komentáře a mějte se krásně. Ahoj. Ahoj.