PodcastDruhá fáze

Pohled do zákulisí triatlonové přípravy očima dvou běžných lidí a jejich zajímavých hostů

Série: Mezi námi
22# Mezi námi: 330km za den, trénink na HK, Sam ztrácí zbytek naděje na MS a lituje Kája Garminu?

22# Mezi námi: 330km za den, trénink na HK, Sam ztrácí zbytek naděje na MS a lituje Kája Garminu?

6. července 2025

•

1h 23min

Shrnutí epizody

Epizoda bez hosta a skoro bez scénáře – jen my dva a pokec o triatlonu jako v hospodě. Kája vypráví o tréninkové pauze, ve které stihla dámský cyklokemp Lotr i 330 km na kole za jediný den, Sam o přípravě na IRONMAN 70.3 Hradec Králové. Rozebíráme nová kvalifikační pravidla IRONMANu, novinky ze závodů, hodinky Garmin Forerunner 970 a odpovídáme na vaše dotazy.

Kája po Czechmanu místo odpočinku vyrazila na cyklistický kemp Lotr (Ladies on the Road), který pořádá KOA s Radkou Falge, a hned týden nato na ad hoc přihlášenou jízdu z Prahy do Varnsdorfu a zpět. Vyšlo jí to na 328 km a 3 800 výškových metrů, asi 11 hodin čistého šlapání v balíku zhruba 20 lidí. Sam mezitím zařazuje přechody, trénink v hrazdě, tréninkové triatlony na rybníce a v létě ho čekají dva přípravné závody.

Velkou část epizody věnujeme změně kvalifikace na mistrovství světa IRONMAN: jeden slot pro vítěze kategorie, který se při odmítnutí posouvá jen do třetího místa, a pak takzvaný performance pool, kde sloty dostanou nejvýkonnější závodníci napříč kategoriemi podle přepočtových koeficientů. Sam má pocit, že jeho šance na slot se tím definitivně vypařily, a oba přemýšlíme, jestli je systém opravdu férovější vůči ženám.

Ze světa závodů probíráme skoky z lodi na Escape from Alcatraz, kosatky na T100 ve Vancouveru, zrušený závod v Las Vegas, bronz Petra Vabrouška na Grizzlymanu o 17 sekund, celkové vítězství slovenské hobby triatletky v Himálaji, dekatriatlony Shandy Hill, penalizace na IRONMANu Frankfurt, osmihodinový debut Kuby Stádníka na Moravianmanu a nový rekord maratonu na celém ironmanu.

Na závěr srovnáváme zkušenosti s hodinkami Garmin Forerunner 970 – Sam chválí AMOLED displej a optický senzor tepu, Kája po přechodu z Apple Watch oceňuje data z plavání a výdrž baterie, ale chybí jí kontinuita zdravotních dat. V otázkách posluchačů radíme, jaký zvolit první triatlon, jak si vybrat časovku, jestli plánujeme celý ironman, kolik času zabere jedna epizoda a co dělat, když bolí záda z kola.

Hlavní poznatky

  • Jako první triatlon zvolte menší lokální závod na kratší distanci, kde se cítíte dobře – vyzkoušíte si přechody a závodní atmosféru, kterou nenatrénujete.
  • Na závod v aerodynamické pozici je potřeba trénovat i hrazdu a přechody kolo–běh, jinak tělo na běhu ztuhne.
  • Ve velkém balíku zhruba 20 lidí se jede výrazně snáz a rychleji než sám nebo v malé skupině.
  • Na závod pod značkou IRONMAN se nemusíte kvalifikovat, stačí se přihlásit a zaplatit – kvalifikace je jen na mistrovství světa.
  • Před koupí časovky se vyplatí jít na bikefitting, aby geometrie rámu i velikost seděly.
  • Když bolí záda z kola, začněte u fyzioterapeuta a pak u bikefittingu – příčinou bývá třeba řídítka moc daleko nebo sedlo moc vysoko.

Kapitoly

  1. 00:00 Proč je tahle epizoda speciální a náš nový Discord
  2. 04:06 Jak probíhá Kájina tréninková pauza?
  3. 08:41 Jaké bylo ujet 330 km za den?
  4. 15:24 Jak se Sam připravuje na Hradec?
  5. 22:10 Jak se mění kvalifikace na mistrovství světa IRONMAN?
  6. 32:24 T100: skoky z lodi, kosatky a zrušené Las Vegas
  7. 36:35 Extrémní triatlony: Grizzlyman a Himálaj
  8. 39:32 Co je dekatriatlon?
  9. 44:38 IRONMAN Frankfurt a nečekané penalizace
  10. 49:01 Moravianman a rekord v maratonu
  11. 51:39 Jak se nám líbí Garmin Forerunner 970?
  12. 55:08 Jak se Kája sžívá s přechodem z Apple Watch?
  13. 01:00:10 Proč Káje chybí zdravotní data z Applu?
  14. 01:06:56 Jaký triatlon zvolit jako první závod?
  15. 01:09:21 Na co se zaměřit při výběru časovky?
  16. 01:11:17 Pojedeme celý ironman?
  17. 01:15:44 Je potřeba se na IRONMAN kvalifikovat?
  18. 01:17:16 Kolik času zabere jedna epizoda a bude merch?
  19. 01:18:32 Co dělat, když bolí záda z kola?
  20. 01:21:32 Závěr

Epizoda na YouTube

Otázky z epizody

Jak funguje nová kvalifikace na mistrovství světa IRONMAN?
Podle toho, jak to Sam vysvětluje, má každá věková kategorie na závodě jeden slot pro vítěze. Když ho odmítne, posouvá se na druhé a třetí místo, a pokud ho nepřijme ani třetí, propadá do takzvaného performance poolu. Z něj se sloty přidělují nejvýkonnějším závodníkům z celého závodu napříč kategoriemi podle přepočtových koeficientů.
Jak IRONMAN porovnává výkony různých věkových kategorií?
IRONMAN vzal 20 % nejlepších časů z mistrovství světa za posledních 5 let a z nich vypočítal standardní čas pro každou kategorii. Časy ostatních kategorií se pak násobí koeficientem, aby se daly porovnat s nejrychlejší mužskou kategorií. U celého ironmana se ženy i muži přepočítávají do jednoho poolu, u IRONMANu 70.3 jsou pooly pro muže a ženy zvlášť.
Musím se na závod IRONMAN kvalifikovat?
Ne. Na běžný závod pod značkou IRONMAN, který patří do jejich série, se stačí přihlásit a zaplatit startovné. Kvalifikovat se je potřeba jen na mistrovství světa.
Jaký triatlon zvolit jako první závod?
Kája doporučuje závod v místě, kde se cítíte dobře a máte podporu, ideálně na menší distanci. Sam by jako první nevolil hlavní závod sezóny, ale malý lokální triatlon, na kterém si vyzkoušíte přechody mezi disciplínami a závodní atmosféru – tu podle něj natrénujete jen tím, že budete závodit.
Můžu jet triatlon na horském nebo gravelovém kole?
Můžete. Na triatlonových závodech podle nás žádné omezení typu kola není, viděli jsme gravely i horská kola třeba v Hradci. Kolo musí být jen technicky způsobilé, což zkontroluje rozhodčí při vstupu do depa.
Co dělat, když mě z kola bolí záda?
Kája i Sam doporučují nejdřív fyzioterapeuta a pak bikefitting. Samovi při bolestech kolena nebo zad často stačilo jedno sezení a pár týdnů cviků. Příčinou může být nastavení kola – řídítka moc daleko, sedlo moc vysoko nebo nízko, velký rám – a na to by se měl podívat profík.
Jsou hodinky Garmin Forerunner 970 dobré na plavání?
Podle našich zkušeností ano. Na AMOLED displeji je vidět tempo i počet bazénů i pod vodou a Kája oproti Apple Watch oceňuje, že data z plavání jdou použít v TrainingPeaks i na Stravě. Naopak jí změna stylu nebo kopání nohama v půlce bazénu občas přičte bazén navíc.

Přepis epizody

Zobrazit přepis

Upravený automatický přepis. Text jsme zkrátili o vatová slova a opravili chyby rozpoznávání řeči, význam zůstal zachován.

00:00 Proč je tahle epizoda speciální a náš nový Discord

Ahoj, já jsem Karolína. A já jsem Sam. A vítáme vás u dnešní 22. epizody našeho triatlonového podcastu Druhá fáze. Dnešní epizoda bude opět tak trochu speciální, a to z několika důvodů. Jedním je, že jsme trošku prošvihli jubilejní 20. epizodu, kde bychom měli prostor na takový small talk a Q&A, takže to uděláme v té 22., protože 22 je moje oblíbené číslo.

A taky jsme si s Kájou říkali, že už je to nějaký ten pátek, co jsme si spolu nepopovídali o triatlonu. A to byl hlavní důvod, proč jsme s podcastem vůbec začali. Tak jsme to všechno spojili a uděláme si hezkou epizodu, kde si budeme povídat o tom, co nás v triatlonu za poslední dobu zaujalo. Pokud si chcete jen odpočinout a cítit se, jako byste s námi seděli v hospodě a v pohodě kecali o triatlonu, je tohle ideální epizoda pro vás.

Budeme si povídat nejen o novinkách, ale i o tom, co zajímavého jsme zažili, jak nám jde trénink, zhodnotíme nové hodinky, které nosíme už přes měsíc na ruce, a taky odpovíme na otázky, které jste nám položili na Instagramu nebo na našem Discordu.

Protože jsme, Kájo, co? Založili jsme Discord, jak jste si asi mohli všimnout, sdíleli jsme to na Instagramu i na YouTube. Měli jsme pocit, že tu chybí platforma pro Česko a Slovensko, kde by člověk mohl svobodně pokládat své otázky a našel je v nějaké strukturované formě, aby byl schopný je zpětně dohledat. Tak jsme založili Discord, což je komunikační platforma, možná ji znáte. Můžete se tam přihlásit a už tam běží různé diskuze. Jaké tam máme kategorie, Same?

Kanály máme rozdělené do několika kategorií. Máme kategorii závody, kde probíráme závody, na které se chystáme – aktuálně je asi největší diskuze v kanálu pro IRONMAN Hradec Králové. Pak máme kategorie k tréninku a k vybavení, fanzónu, kde se bavíme o závodech profíků – IRONMAN, T100 a tak dále – a kategorii k našemu podcastu, kde sdílíme novinky. Na náš Discord se přidáte jednoduše: na našem Instagramu v odkazech kliknete na pozvánku. Pokud máte účet, jste na našem serveru, pokud ne, stačí si ho vytvořit. Diskuze už probíhají, docela se tam bavíme, takže budeme moc rádi, když se k nám přidáte a rozšíříte naši discordovou komunitu.

A kdo nemá Instagram, najde odkaz po této epizodě i na webu. Ještě jsem ho tam nepřidal, mám domácí úkol.

Jako vždycky nás můžete podpořit na platformě Buy Me a Coffee, kde nám koupíte pár minut nahrávání podcastu. Ale můžete nás podpořit i tak, že nám dáte odběr. Pořád platí, že na YouTube na nás koukáte ve strašně velkém množství, ale velké procento z vás nás neodebírá – a když nám ten odběr dáte, opravdu nám to na YouTube hodně pomůže. Budeme rádi i za sledování na Spotify nebo na Instagramu.

A chceme poděkovat partnerům našeho podcastu. Je to cyklistická specializovaná prodejna Bikepower z Moravské Třebové – určitě se ozvěte Liborovi, pokud potřebujete cokoli s kolem. A Swimaholic, plavecká specializovaná prodejna s kamennými pobočkami po České republice, kde s naším kódem DRUHAFAZE uplatníte slevu 10 %. Tak jo, super, jdeme na to.

04:06 Jak probíhá Kájina tréninková pauza?

Tak co trénink? My jsme si v tréninku tak trošku předali štafetu. Ty jsi skončila Czechmanem a teď máš tréninkovou pauzu a já se chystám na Hradec. Než začnu s popisem svého tréninku – jak ti jde tvoje tréninková pauza?

Raději bych se nevyjadřovala. Můžeme udělat no comment? Dobře, shrnu to. Moje tréninková pauza je taková akční. Hned po Czechmanu, což byl můj peak – ten tady hodnotit nebudu, na to máme jinou sérii epizod, tak si ji poslechněte – jsem týden potom jela na takovou hurá akci, cyklistický kemp Lotr, což znamená Ladies on the Road. Byl na Králicku v oblasti Orlických hor a jeli jsme i do Jeseníků. Organizuje ho KOA a Radka Falge, která byla u nás v podcastu, myslím v 18. epizodě. Takže jsem se k nim prostě musela přidat a podívat se, jak to funguje na cyklokempu pro holky. A fakt mazec – bylo tam asi 20 holek, koukala jsem, že se dá dát dohromady tolik cyklistek na silničkách. Zase jsem viděla, jak to funguje jinde, a byla jsem z toho nadšená. Myslím, že jsem tě už feedbackem bombardovala.

Já jsem ti hodně záviděl, když jsi mi posílala fotky. Ten servis byl z mého pohledu, i když jsem ho viděl jen z dálky, neskutečný. Úplně mě překvapilo, že jste dojeli do kavárny a čekal tam na vás stojan na kola, který tam standardně není.

Protože nás bylo 20 na silničkách, jezdilo s námi servisní auto. Na místech, na kterých jsme se domluvili, už stáli, abychom to nepřehlédli, s vlaječkami. Jedna z cateringových zastávek byla úplně dokonalá – byl tam stůl z kmene stromu a oni v servisním autě vozili i ubrus. Byl tam prostřený stůl, všechno jídlo, pití, vychlazené. A vozili i stojan na kola, takže ho u kavárny vytáhli a měli jsme kam dát kola. Neskutečné.

Já jsem to vyhodnotila tak, že to bylo jako pro cykloprincezny – svět, kde se nemusíš o nic starat. A to je podle mě specifikum toho holčičího kempu, protože ženské se pořád o něco starají. Spousta ženských tam byla od rodin – bavila jsem se s takovými, co mají tři děti, dva psy, barák. A tady odjedou na víkend, kde vypnou a nemusí se o nic starat. Kola se sama opravují – stačí, když ti na první občerstvovačce náznakem zavrzají, a druhý den ráno se vzbudíš a jsou opravená. Snídaně se chystá, večeře byla exkluzivní, všude čeká občerstvovačka, všechno je naplánované.

To zní úplně dokonale. Takže smůla pro chlapy. Ale určitě to doporučuju všem holkám, které by chtěly víc jezdit na kole, potřebují získat sebevědomí nebo se trochu víc rozjezdit ve skupince. Tohle je to největší – safe space. Jsou tam různé skupinky a kategorie a spousta holek tam pokořila své osobáky – první stovku, první dva tisíce výškových. Já jsem byla týden po závodě v nejvyšší výkonnostní skupině a dala jsem to, ale byla jsem vyřízená, bylo to pro mě docela náročné. Ale dalo se to zvládnout.

Takže to byl první týden pauzy. Odpočinek, neodpočinek? Ne, byl to fakt odpočinek. Měli jsme jógu a meditaci, byl to takový aktivní relax.

08:41 Jaké bylo ujet 330 km za den?

Potom ale přišla druhá hurá akce. Ukázalo se, že na akci, o které jsme se bavili s Jirkou v naší epizodě – podle mě to byla 16. epizoda s Jirkou Dužárem z Posedlé – je jedno volné místo. Bavili jsme se o akci, kde se jede 300 km na kole, a já jsem měla určitě názor, že je to nesmysl. Jedna z průvodkyň na cyklistickém kempu jela i tuhle třístovku a přesvědčovala mě, že na to výkonnostně rozhodně mám a že bych měla tu wild card, která se objevila, vzít. Ve středu jsem si to rozmýšlela, ve čtvrtek jsem to zařídila a potvrdila, v pátek jsem byla v Praze a v sobotu se jelo.

Organizovali to Posedlá, KOA a We Are Creators. KOA znáte, to je Radka Falge, která u nás byla v 18. epizodě. Posedlou taky znáte, to je Jiří Dužár, který byl u nás v 16. epizodě. A We Are Creators znáte taky, protože mají na starost ten úžasný Instagram Czechmanu, který jsme všichni sledovali. Jelo se z Prahy do Varnsdorfu a zpět a mně to vyšlo na 328 km a 3 800 výškových metrů.

Byla to nejdelší trasa, kterou jsi kdy ujela na kole za jeden den?

Byla to nejdelší trasa, kterou jsem kdy ujela na kole za jeden den.

Bylo to tak náročné, jak sis představovala, než jsi jela?

Myslím, že jsem si to představila objektivně. Náročné, ale reálné, v mezích. Ne, že tam někde ztroskotám a nedojedu. Takže asi podle očekávání.

A byl tam podobný servis jako na Lotru, pokud vím.

Jasně, bylo to naprosto úžasné. Ráno v 5:30 byl sraz v kavárně u Honzy a měli jsme samolepky, které jsme si nalepili na kolo, s rozepsanými kilometry, co se kde bude dít. Dostali jsme i samolepky na sedlovku a různé další věci.

To se mi líbí, že to mělo takový vibe jako závod, protože to jsou přesně věci, které dostaneš na závodě.

Oni měli na samolepkách i jména, já ne, protože jsem byla wild card. Rozdělili jsme se do tří výkonnostních skupin. Nejrychlejší měla průměr nad 29, střední, jestli se nepletu, 27 až 28 na celou trasu, a nejpomalejší 26 – míň jet nemůžeš, to je jako kvalifikace. Já jsem se zařadila do té střední a jeli jsme v balících asi 15 až 20 lidí. A musím uznat, že je to fakt znát. Na našich kempech jsem nikdy nejela v takovém počtu, tam to byly balíky po 5 nebo 8, ale těch 20 je fakt tah. Zrovna se mi vybil wattmetr, takže jsem nemohla sledovat watty, ale na rovinkách to bylo opravdu jen otáčení nohama.

Jirka tentokrát upravil trasu. Já jsem loni nejela, ale prý tam přidal asi 1 000 výškových, aby toho nebylo málo. Takže všichni říkali: Jirko, to s tebou bylo trošku náročnější. Musí se posouvat laťka.

Občerstvovačky byly krásně naplánované. První byla po stovce, pak byl oběd v Posedlé, ve výrobě ve Varnsdorfu, a zpátky byly dvě, myslím po 50 kilometrech. Trasa tak byla krásně nakouskovaná a fakt to utíkalo. Na občerstvovačkách bylo absolutně všechno, a když jsme tam dojeli, utíkali nám do potravin kupovat nanuky. Byl to úžasný zážitek. Ale bez toho servisu a bez skupiny 20 lidí – když jsem na začátku roku jela sama 200 – si myslím, že to je tak maximum, co se dá za den stihnout. Možná o trošičku víc, ale rozhodně ne se čtyřmi kilometry převýšení. Takže servis tam udělal hodně a rozhodně i skupina, která tě celkově zrychlí.

Zní to strašně šíleně, 300 km, dokonce 330. Ale když to takhle zpětně popisuješ a posílala jsi mi fotky, zase jsem ti to strašně záviděl. V ten den toho bylo strašně moc – byla tři kila, byla L'Étape Czech Republic, kde jsem byl i přihlášený a původně jsem to chtěl jet, a ještě byl Moravianman. Tři velké akce. Já jsem nakonec šel na svatbu, takže jsem nebyl nikde, ale záviděl jsem ti, to musím říct.

Rozhodně to byl úžasný zážitek. Bála jsem se fakt víc než na Czechmanu, protože cyklisti jsou jiný živočišný druh. My jsme pořád jen průměrní cyklisti, průměrní ve třech sportech. Takže jsem se bála zařadit do střední výkonnostní skupiny na 330 km, jak tohle může dopadnout. Samozřejmě je to náročné už z principu. Vyšlo to nějakých 11 hodin čistého času šlapání. Představ si, že bys měla 11 hodin jen řídit auto – ani ne ta aktivita, jen ta pozornost. To samo o sobě je strašně náročné, a k tomu je teplo a šlapeš na kole. Takže náročné to bylo, ale je to fakt úžasný zážitek a doporučuju ho, jestli se chcete na něco hecnout a bojíte se. Hodně jsem to zvažovala, musela jsem se kousnout a trošku se hecnout a teď jsem za to moc ráda. Takže takhle vypadá moje tréninková pauza.

15:24 Jak se Sam připravuje na Hradec?

Je to úplně super. Zatímco ty aktivně odpočíváš, já aktivně trénuju na Hradec. Jsem teď ve fázi specifického tréninku. Kolik přesně zbývá? Teď už je to jen 6 týdnů do závodního týdne, takže celkově 7.

Ty závodíš olympijský triatlon, že jo? Tak v posledních 3 týdnech se ke mně přidáš a bude to v pohodě.

Takže jsem teď ve specifické fázi, kdy začínám zařazovat přechody a trénink v hrazdě. To letos nechci podcenit, protože minulý rok jsem to strašně podcenil. Měl jsem snad jeden nebo dva tréninky v hrazdě před závodem a pak jsem se za to v závodě strašně vytrestal. Úplně mi ztuhlo tělo, nebylo na tu pozici zvyklé, a prvních 8 km jsem jen přemlouval tělo, že už běžíme a už nešlapeme na kole. Takže hrazdu už mám na kole.

Trénink teď dělá hodně zajímavým vedro. Hodně lidí mi říká, že si v tom horku nedokáže představit trénink třeba na dráze. Já taky ne, ale vždycky se snažím najít motivaci v tom, co když bude v Hradci taky teplo? V srpnu je to dost možné a minulý rok bylo na běhu docela teplo. Kdyby nepřišel ten déšť, který podle mě úplně všechny zachránil, byl by to na konci přehled zombie. Takže si říkám, že v tom teple musím trénovat. Samozřejmě je důležité dodržovat pitný režim a nepodceňovat to. Snažím se vyhýbat slunci, co nejvíc to jde. A chtěl bych zařadit trénink v neoprenu, protože i ten je svým způsobem specifický – ramena zabírají skrz neopren a je to něco jiného, než když plaveš v bazénu jen v plavkách. Ale v tom vedru v neoprenu je to mazec.

Ty sis tam zařadil takové malé sobotní triatlonky, je to tak? Co je to za akci?

Jediný důvod jsou přechody, mám z nich trošku obavu. Vím, že jsem se minulý rok vytrestal, takže letos to chci zařadit. A navíc mě ne tuhle sobotu, ale příští čeká nový triatlonový závod, takže mi dávalo smysl zařadit si před ním triatlonový trénink a odzkoušet si to.

Takže dojdeš autem k rybníku, máš tam kolo, naskočíš na chvilku do vody – na kolik, 500 metrů?

Kilometr. Pak sednu na kolo a jedu. První trénink jsem měl hodinu 45, druhý mám 2 hodiny, ale není to žádná intenzita. Je to vytrvalostně, zóna 1–2, jde jen o to být v hrazdě a zvykat si na pozici. A po vytrvalostní jízdě rychle nasadím boty a dám si 15–20minutový výběh, aby si tělo zvyklo. Vím, že Pavel Wohl o tom v podcastu Triatlonová kavárna hodně mluvil – že s tím má taky problém a hodně mu pomohlo dělat přechody v trénincích. Takže zkouším aplikovat to samé.

Já jsem s přechody začala dost pozdě. Ty s tím problém nemáš, ne? Vím, že ty jsi v hrazdě jak na gauči.

No, já s tím trošku problém mám, proto to chci zařadit.

V tréninku mě čekají dva závody. První za 2 týdny v Novém Jičíně, odkud pocházím – malý sranda závod, dokonce na horském kole, takže se tam strašně vytrápím. Už to vidím.

Tam bychom měli pozvat naše posluchače, protože zatím to vypadá, že tam budeme oba. Takže chcete vidět, jak se Sam trápí na horském kole? Asi na kole tvého tatínka.

To budu rád, tak se přijďte podívat. Je to super závod. Jsem strašně rád, že ho tam dělá místní atletický zapsaný spolek, takže ho rád podpořím. A druhý závod, který mě v rámci tréninku čeká, jsou Hostěrádky, což je kousek u Brna. Hostěrádky jsou oblíbený přípravný závod.

Mají vyhlášený guláš po závodě. A kdy to je?

Přesně 2 týdny před Hradcem. Takže tady máte tipy na přípravné závody na Hradec, z našeho kraje. A to je asi všechno z mého tréninku.

A netrénuješ výživu? Nebo tam máš gely horem dolem jako já?

Máš pravdu, mám ji zařazenou i na ten triatlonový trénink. Normálně jsem měl Precision Fuel & Hydration ve vodě a jeden gel. Já vím, na 3 hodiny. Ale Precisionu už důvěřuju tak moc, že mi nedává smysl ho trénovat, protože mě za všechny závody nikdy nezklamal. Spíš doplňuju sacharidy. Začal jsem si kupovat ovocné kapsičky za pár korun, kde máš sacharidy, a doplním to tím, než abych tam volil Precision, protože ten mám tak najetý, že se ho vůbec nebojím.

Já taky nemám s Precisionem problém a nemusím ho testovat. Ale v tréninku jsem si míchala i vlastní gel, protože šlo o to vytrénovat 90 gramů za hodinu – měla jsem jen 60. To je trénink toho trávení.

To je pravda. Říkal jsem jeden gel, ale doplňuju to ještě kapsičkami. Doporučuju, za pár korun jsou to sacharidy.

To je výborné. Takže trénink jde podle plánu?

Zatím jo, zatím jsem spokojený a nadšený. Motivaci neztrácím, naopak roste, a strašně se na ten závod těším. Kdyby už to bylo – ale na druhou stranu vlastně ne, protože ještě musím natrénovat.

22:10 Jak se mění kvalifikace na mistrovství světa IRONMAN?

Co nás zaujalo v triatlonovém světě za poslední dobu? Musíme začít tou bombou, kterou shodil IRONMAN. Nebylo to včera, ale je to možné. Stalo se to, že IRONMAN změnil pravidla kvalifikace na mistrovství světa.

Ještě že jsem se kvalifikovala.

Zajímá mě tvůj názor, ale nejdřív si ta pravidla vysvětlíme. Po novu to bude fungovat tak, že je zachované, že v každé kategorii na závodě je jeden slot pro vítěze. Pokud vyhraješ ve své kategorii, automaticky máš možnost získat slot na mistrovství světa. Pokud ho odmítneš, slot jde na druhé místo, a pokud odmítne i druhé místo, jde na třetí. Jen jeden slot na kategorii.

Já jsem byla druhá v kategorii a první slot přijala, takže podle těchhle pravidel bych ho teď neměla.

Přesně tak. Pokud by ho odmítla, šel by na tebe a mohla bys ho dostat, ale ona ho přijala. A pokud ho odmítne první, druhé i třetí místo, slot propadá do takzvaného performance poolu. Ze všech kategorií se všechny sloty, které takhle propadnou, dají na hromádku a tomu se říká performance pool. Z něj se sloty přiřazují nejvýkonnějším závodníkům přes všechny kategorie – nezávisle na věku i na pohlaví.

A jak se určí ti nejvýkonnější? To je na tom nejzajímavější. IRONMAN přišel s tím, že posbírá 20 % nejlepších časů za posledních 5 let na mistrovství světa, a to jak pro celou distanci, tak pro 70.3.

To je přece blbost, vždyť tam je trasa úplně jiná než třeba tady.

Je to pravda, ale oni z toho vypočítali nějaký standardní dobrý čas pro každou kategorii. A teď je ta sranda: pro celého ironmana prohlásili, že kategorie mužů – teď si nejsem jistý, jestli 25 až 29, nebo 30 až 34 – je ta, vůči které se budou všechny ostatní kategorie poměřovat, protože dosahuje nejlepších časů.

Jak poměřovat? Říkal jsi, že je to vždycky podle nejlepších časů v té dané kategorii, a oni se ještě poměřují vůči jedné té kategorii?

Myslím, že je to jednoduchý poměr. Tohle se teď docela těžko vysvětluje. Ale když si dáš časy do poměru, vyjde ti nějaký koeficient. Třeba u kategorie mužů 40 až 49 se jejich čas vždycky vynásobí koeficientem, já nevím, 0,9, aby to dostali na stejnou úroveň jako čas kategorie 30 až 34. A tím zjistí, kdo jsou ti nejlepší age-groupeři celkově přes všechny kategorie a obě pohlaví.

Počkej, ale pořád je tam ten jeden slot. Když ho vítěz vezme, vezme ho vítěz, když ho nevezme, jde to do poolu. Ale co ty další? Protože když jsem byla v kategorii, byly tam dva sloty.

To už neexistuje, je jen jeden slot na kategorii. Je dost možné, že budou do performance poolu ještě automaticky dávat nějaké sloty navíc. Asi to tak bude, ale nedočetl jsem se to.

A jsou ty údaje někde k mání? Jaký je teď top 20 % mojí kategorie 30 až 34?

Je to na ironman.com, hned první článek. Ale přiznám se, že ten čas jsem tam nenašel, jsou tam jen koeficienty pro přepočet. Nicméně uvidíme velice brzo, jak to funguje v praxi, protože první závody se tím systémem už jedou a Hradec určitě bude.

Ještě bych doplnil, že rozdělení slotů do performance poolu je rozdílné pro 70.3 a pro celého ironmana. U celého ironmana se všechny sloty dávají na jednu hromádku pro ženy i muže, ale u 70.3 jsou dvě hromádky – pro muže a pro ženy zvlášť. Myslím, že důvod je ten, že mistrovství světa na distanci 70.3 je ve dvou dnech, jsou to dva závody. Myslím, že v Marbelle to tak je taky – jede se v sobotu i v neděli. Proto mají dva performance pooly.

A jak tímhle novým systémem zaručí lepší vyváženost? Jak je to najednou víc fér?

Je to víc fér pro ty, kteří jedou na výkon. Doteď se mohlo úplně jednoduše stát, že se ke slotu dostali závodníci, kteří ve své age group nedosahovali takových výkonů, jen proto, že to k nim všechno propadlo – i za třetí místo, dokud to někdo nepřijal. Tohle se teď už stát nemůže, protože pokud to nepřijme třetí místo, jde to do performance poolu a v něm se řadí nejvýkonnější závodníci z celého závodu.

Nejvýkonnější závodníci z celého závodu, takže ženské proti chlapům?

Podle toho, jestli jsi na celém ironmanovi, nebo na 70.3. U celého ironmana se ženy přepočítávají k nejvýkonnější mužské kategorii, u 70.3 se přepočítávají vůči ženám.

Pořád nechápu, jak tohle zaručí lepší vyváženost a férovost. Proč se to vlastně celé řešilo? Protože když se mistrovství světa zase spojilo na Havaji, v Koně, je tam 2 000 míst. A jak je vyváženě rozdělit mezi ženy a chlapy, aby to bylo fér? Ženských objektivně závodí míň. Když tam dáš 1 000 a 1 000, není to fér, protože jak říkáš, propadne to i do horších výkonnostních skupin, zatímco chlapi se můžou snažit jako blázni a nedostanou se tam. Takže se hledá systém, který by byl fér, ale zároveň fér i vůči ženským, aby si neřekly, že když jich závodí míň, mají mít míň slotů. Přiznám se, že tohle mi víc fér vůči ženám nepřijde. Asi uvidíme, jak to bude fungovat v praxi.

Já jsem z toho taky byla trošku zmatená. Uvidíme.

Každopádně si myslím, že moje šance získat slot se úplně vypařily. Doteď tam byla pořád šance, že to k člověku propadne, ale s performance poolem se to podle mě úplně vypařilo, konkrétně pro mě. A jestli počítají časy třeba z Marbelly a z Nice – teď nevím, jestli tam v posledních 5 letech bude Nice započítané, a tam jsou sakra kopce – tak u extra rovinatého závodu se to přepočítává vůči něčemu pomalejšímu, takže i rychlý člověk bude trošku pomalejší. Chápeš, jak by si to mohl trošku pomoct. Ale to už spekuluju, uvidíme.

Každopádně děkuju za tu příležitost a že jsem neodmítla ten slot, když ke mně přišel. Vážím si toho a těším se.

Je to velká novinka, jsem na to zvědavý. Jdeme dál.

32:24 T100: skoky z lodi, kosatky a zrušené Las Vegas

Máme tady pár zajímavých novinek ze závodů. Já jsem si napsala Escape from Alcatraz, což je vlastně spojené s T100 v San Franciscu. Myslím, že to byl stejný víkend, protože to většinou spojují. Ten závod se mi strašně líbí, dokonce jsem se tam přihlásila do loterie, protože se musí vyhrát loterie – a když je člověk ze zahraničí a ještě holka, má asi víc bodů. Každopádně mě zaujalo, že se tam skáče z lodi. To je zajímavé i u Norsemanu, o kterém jsme se bavili s Patrikem, tam se taky skáče z lodi. A teď se stalo, že jak tam skáčou z lodi, naskákali si na hlavu a jeden člověk dokonce zůstal paralyzovaný ve vodě.

Ježišmarja.

Přišlo mi zajímavé, že se o tom nikde moc nemluvilo, ale nějak jsem na ty informace narazila a zaujalo mě to, protože by mě to vůbec nenapadlo. Že se tohle může stát. Takže když budeme někdy závodit tam, kde se skáče z lodi, musíme si na to dávat pozor.

Upřímně, když jsi to řekla, vzpomněl jsem si na minulý rok v Hradci, kde se startuje ve vlnách a skáče se do vody z mola. Když jsem se díval, jak lidi startují, občas jsem si říkal, že ti lidi taky skáčou na sebe. Je to jiné než skákání z lodi, ale i u obyčejného mola je potřeba dávat pozor, jestli přede mnou někdo není. Nebo naopak, když už skočím do vody, snažím se co nejrychleji odplavat pryč, protože za mnou za 8 vteřin startuje další vlna. Takže apel na bezpečnost při závodech.

Každopádně jsi zmínila závody T100. Mezitím byl ještě jeden, ve Vancouveru, a tam mě zaujalo, že plavali mezi kosatkami. To si nedovedu představit – říkají jim killer whales, protože jsou to fakt zabijácké kosatky. Na záběru z kamery bylo vidět, že vyplavaly nahoru přímo na plavecké části.

Ty máš strach z plavání v moři, že jo? Ale moře je v pohodě. Když jsem plavala celý víkend, viděla jsem samé rybičky. Moře v klidu, já se bojím v rybníce a v řece.

Já to mám přesně naopak, já se bojím moře. Tam vidíš všechno, víš, že tam jsou mořské potvory. Mě stresuje, že vidíš do hloubky a ta hloubka se najednou ztrácí. Tady v Chrlicích mi nevadí vůbec, když nevidím.

Dobrá je Marbella, doporučuju. Viditelnost tam je snadno 10–20 metrů, takže se tam nikdy neztratíš.

Chtěl jsem zmínit, že to musel být úplně jiný adrenalinový zážitek. Asi docela spěchali.

To bych taky spěchala. Takže T100: San Francisco, kde si skáčou na hlavu, a kosatky ve Vancouveru. Adrenalin zaručen. A T100 ještě zrušila plánovaný závod v Las Vegas, což byla taky zajímavá zpráva – přesunuli ho do Austrálie. Představ si, že jsi hobík, máš koupené startovné, třeba i letenky a ubytování a někdo ti takhle zruší závod. A ještě do Austrálie, jako by to bylo poblíž. Přiznám se, že jsem zapomněla to město.

Tak tam můžeme očekávat další střet s divočinou.

36:35 Extrémní triatlony: Grizzlyman a Himálaj

Když jsme u extrémů, zaujal mě výkon Petra Vabrouška na nedávném – už to bylo vlastně v květnu – extrémním triatlonu Grizzlyman, tady u nás v Česku, kde je poloviční i celý. Zaujalo mě, že tam vybojoval bronzové místo o 17 sekund. Jedeš tam, já nevím, převýšení snad 4 km, taky nesmysl, fakt náročná trasa a strašně náročný běh. A na takovém typu dlouhého ironmana 17 vteřin – to je to, co tě dělí od bedny. Jako by si dal sprint na 17 vteřin.

Mě by to tedy nenapadlo. Kdyby mě takhle někdo pronásledoval do kopce, vzdala bych to – ať si běží a ať si tu bednu vezme.

Takže nikdy nevíš, kdy máš někoho za zády.

To je pravda. Na Grizzlymana jsem málem vyhrála startovné. Díky bohu, že jsem ho nevyhrála, na extrémní závody ještě nejsem.

Kromě těch extrémních triatlonů tu byl ještě extrémní triatlon v Himálaji, kde podala velmi zajímavý výkon slovenská hobby triatletka. Jmenuje se Nicole Čorbová a vyhrála celkově. To znamená, že porazila i všechny muže.

Neskutečné. Počkej, o kolik?

O 50 minut.

To si nedovedu představit, 50 minut.

A to je zrovna v kontrastu s tím, kdy Petr bojoval o 17 vteřin. Museli bychom se zeptat třeba Patrika, ale říká se, že je to nejtěžší závod na světě, rozhodně jeden z nejtěžších. Možná by to věděl i Petr. Ale 50 minut mi přijde dost. Bylo to nějakých 17 hodin, jestli se nepletu, takže to není 50 minut na 200 hodinách. A byla to asi jediná žena, která závod dokončila – takže zároveň dokončila i vyhrála celkově. Klobouk dolů.

Mazec. A k tomu je to hobík a normálně pracuje. Nevíš, jestli o tom dávala nějaký rozhovor, jak na to trénovala?

Já jsem teď právě přemýšlel, jaká by mohla být moje výkonnost, kdybych nepracoval a měl ten čas, který mají profíci – kam bych se mohl dostat. Ale teď tady vidíme, že i my pracující lidi můžeme mít moc hezkou výkonnost. Asi bych se měl znova zamyslet nad svým tréninkem.

39:32 Co je dekatriatlon?

Tím ale ještě nekončíme sérii ultra záležitostí. Himálaj a Grizzlyman byly extrémní, já tady mám ještě jednu novinku z ultra – ani nevím, jestli je to ultra, prostě ultra ultra. Novinka čerstvá z tohoto víkendu: do cíle doběhla Shanda Hill na dalším ze svých dekatriatlonů. Víš, co je to dekatriatlon?

Počkej, není to desetiboj, je to dekatriatlon. Deka je 10, takže to bude 10 triatlonů v nějakém časovém horizontu.

Jsi dobrý. Desetkrát ironmanská vzdálenost.

Za 10 dní?

To asi není úplně limitované, prostě desetkrát ta vzdálenost. Takže plavala 38 km, většinou v bazéně, pak jedeš na kole 1 800 km a pak běžíš 420.

A pořád platí, že nejdřív odplaveš těch x kilometrů a pak odjedeš těch x kilometrů? Nestřídá se to?

Nestřídá. Ale co mě extrémně fascinuje – říkala jsem si, OK, tady u toho přejedeš dvakrát celou Evropu. Ale ne. Dívala jsem se na ty ultra triatlony a jiný jsem nenašla, pohybují se většinou na nějakém uzavřeném okruhu. Plavání těch 38 km tady bylo na padesátkovém bazéně. A dívala jsem se, že má za 12 dnů v plánu další takový počin.

Jak můžeš šupovat 38 km v bazéně? To nechápu.

A kolo i běh jedeš většinou na nějakém okruhu, jako máme třeba Ultra Lihovice. Teď si z hlavy nepamatuju, jaké tam měla okruhy, bylo to pár kilometrů – kolo bylo třeba 7 a běh třeba 2. Vím, že na tom, co ji čeká za 12 dní, má myslím běh na okruhu 700 metrů.

A ona to vyhrála? Bylo tam víc těch závodníků?

15.

Dobře, takže to nebyl jen její hec.

Ne, je to normálně celá série ultra triatlonů, jsou tam různé vzdálenosti a deka je jedna z nich. A ona to vyhrála, a zase o pár hodin. Bylo to strašně zajímavé, protože byla první, první, první, pak ji dotahovala jiná ženská – chlapi, prosím tě, ti byli úplně daleko – a pak se odněkud vynořil jeden chlap, dotáhnul je, dostal se na druhé místo, předběhnul ji. Ale oni mezitím musí nějak zkusit spát, a ona ho pak zase předběhla a dokončila před ním o pár hodin. Takže byla první, druhý byl chlap a třetí byla její soupeřka, která byla pořád druhá. Fascinuje mě, že jsme tu teď dvakrát po sobě zmínili ženské, co vyhrály nějakou extrémní záležitost.

To je fakt neskutečné. Musím se přiznat, že mě tyhle vzdálenosti nelákají. Vůbec nevím, co si o tom mám myslet. Líbí se mi, co zmiňoval Petr Vabroušek v nějakém podcastu – myslím, že to bylo Vlastním tempem – že ho taky nelákají výkony, kdy musíš narušit svůj spánkový režim. Cítím to dost podobně. Klobouk dolů, všechna čest, neskutečné, ale z mojí strany si to nedovedu představit.

Hlavně to bylo nějakých 10 dní a představ si ten support, který tam musíš mít nonstop – někdo se o tebe musí 10 dní starat. A za 12 dnů si to dáš znova. To není full-time job jen pro tebe, ale ještě pro minimálně dva lidi, kteří se o tebe budou starat. Takže dekatriatlony, zajímavá věc. Předtím jela v Brazílii a ten další pojede v Polsku.

Je strašně zajímavé slyšet, že my máme jako koníček distanci 70.3, ale někdo má jako koníček dekatriatlony.

44:38 IRONMAN Frankfurt a nečekané penalizace

Naši novinkovou část asi zakončíme sérií IRONMANů. Vraťme se k něčemu, co si dokážeme představit, že bychom jednou v životě mohli absolvovat. Celé ironmany – teď o víkendu byl IRONMAN Frankfurt, což bylo evropské mistrovství. Závodili tam jen chlapi profíci a závod byl zajímavý z několika důvodů – byl docela napínavý a rozdávaly se tam penalty za hodně zajímavé věci.

Klasicky to vyhrál Kristian Blummenfelt, naprosto chladným způsobem. Na kole se držel ve skupině, vůbec se netrápil tím, že by to tahal, nechal tam odjet i ty ostatní a potom prostě zaběhl to, co Kristian umí zaběhnout – nějaké 2:30 něco – a všechny předběhl. Když předbíhal toho prvního, měl úplně ledový výraz. Ani ho nepoplácal, ani neřekl hi, úplně ledově běžel do cíle pro první místo. Stejně jako v Texasu, suverénní výkon.

Penalty se tam rozdávaly třeba za koučink. Víš, co je koučink?

Že na tebe někdo křičí, máš ho za zády a děkuješ?

Přesně tak.

Za to jsem penaltu nikdy neviděla.

Normálně se za to nedávají, a to proto, že se to pravidlo dá jednoduše zneužít. Mohla bys diskvalifikovat všechny závodníky, kteří jsou před tvým závodníkem, kterému fandíš – stačí kolem nich běžet a řvát na ně. Takže bylo strašně zvláštní, že za tohle dostal penaltu Kristian Høgenhaug. Kolem něj běžel někdo, kdo nebyl jeho kouč, něco mu říkal, a dostal za to minutový stop and go.

A věděli, co mu říkal?

Pak se to nějak řešilo. Byl to jeho známý, nebyl to přímo jeho kouč, nevím přesně, co mu říkal. Ale pravidlo říká, že na závodníka můžeš mluvit, ale musíš stát oběma nohama na zemi a nesmíš se hýbat. A ten člověk se bohužel pohnul. Pak se hodně řešilo, že se to dá zneužít a takhle diskvalifikovat všechny závodníky, takže je to taková zpětná vazba pro IRONMAN, že by se za tohle asi penalty dávat neměly – zrovna závodníkům, kterým na výkonu fakt záleží. Asi by stejně nevyhrál, protože mu Kristian Blummenfelt dal 2 minuty 30. Ale kdyby penaltu nedostal, byla by to jen minuta 30 a oni sbírají body do IRONMAN Pro Series, kde záleží každá vteřina.

Další penaltu dostal Magnus Ditlev, za littering.

To jsem asi viděla.

Odhodil něco asi 2 metry za ceduli. Rozhodčí mu dal žlutou kartu a chtěl mu dát stop and go, Magnus to odmítl, tak mu dal červenou kartu, což je diskvalifikace. A asi hodinu a půl se řešilo, jestli je Magnus diskvalifikovaný, nebo není. On přitom běžel v tempu ironmana, byl na druhém místě, a běžel s tím v hlavě, že možná je diskvalifikovaný. Přemýšlel jsem, kolik energie závodníka stojí ta frustrace. Rozhodčí nakonec dali jasný verdikt, že diskvalifikovaný není, ale Magnus z toho byl podle mě tak frustrovaný – šlo to na něm vidět – že nakonec jen dokončil, myslím sedmý, prostě se úplně propadl.

To je hrozné, chudák.

Takže to bylo zajímavé, co se týče penalt.

Nechci nic říkat, ale Německo. Jsou tam přísní.

49:01 Moravianman a rekord v maratonu

Další zajímavý ironman byl podle mě Moravianman, který byl ve stejný den jako tři kila a L'Étape Czech Republic. Tam nás asi všechny zaujal finiš Jakuba Stádníka, který dokončil v neuvěřitelném čase 8 hodin a pár vteřin. Ten finiš byl nejzajímavější v tom, jak moc to Kubu bolelo. Když jsem viděl video, bylo mi ho úplně líto a cítil jsem ty bolesti. Ale klobouk dolů. Kubovi je 22 let a zajede 8 hodin na svém prvním dlouhém.

Byl to jeho první dlouhý.

Přesně tak. A hodně zajímavé je, že jeho čas by třeba ve Frankfurtu stačil na 15. místo mezi profíky, což ve 22 letech vůbec není špatné. Takže jsem strašně zvědavý, kam to Kuba dotáhne.

Doufám, že to minimálně dotáhne do našeho podcastu na rozhovor.

To mě zajímalo. A v ironmanech byla ještě jedna zajímavost, kterou jsme mohli zmínit – padl rekord v maratonu. Bylo to takové nenápadné, protože to média moc neprobírala, ale na IRONMANu v Brazílii – teď vůbec nevím, jak se ten týpek vyslovuje, a myslím, že to byl Francouz, ale fakt netuším – zaběhl maraton za 2:26. Maraton po dvoustovce na kole tempem 3:29 na kilometr.

Ježišmarja, to je prostě hustý. Já si nedovedu představit, že bych čistou půlku dala za hodinu 18. Neskutečné, kam se ty časy v ironmanech posunuly.

Všichni čekali, že hranici 2:30 jako první proboří Kristian Blummenfelt, a nakonec to byl někdo jiný.

Tak jo, velký blok novinek a zajímavostí ze světa máme za sebou. Byly fakt zajímavé. Pořád mě baví sledovat triatlon a těším se na každý další závod.

51:39 Jak se nám líbí Garmin Forerunner 970?

A máme před sebou Garmin. Oba jsme si asi před měsícem a půl koupili stejné hodinky, Garmin Forerunner 970, poslední novinku od Garminu. Jsou to vyloženě triatlonové hodinky, na krabičce píšou premium triatlon. Tak jak se nám s nimi po měsíci funguje? Mám začít já jako bývalý uživatel Garminu, který jen upgradoval model?

Asi ty začni, já to budu mít asi kratší.

Jsem strašně rád, že jsem si je pořídil a vyměnil za starší model. Strašně mi sedí AMOLED displej, na kterém jde konečně něco vidět. Na starém displeji na Forerunneru 255 jsem hodně trpěl, třeba pod vodou jsem na něm nic neviděl. A to ani ne v moři, ale třeba v bazénu, když plavu intervaly a chci vidět tempo nebo kolik mi ještě zbývá. Když mám třeba 4 stovky, stává se mi, že nevím, kolik bazénů už mám, takže je super to vidět na hodinkách. A teď to krásně vidím, takže jsem obrovsky spokojený.

Hodně na těch hodinkách kvituju funkční senzor srdečního tepu. Na těch starých mi už moc nefungoval. Jsem rád, že tady funguje normálně a můžu běhat vytrvalostní běhy bez hrudáku. Je to docela úleva.

Jsou to stejná data jako z hrudáku? Kontroloval sis to?

U vytrvalostních běhů, kde se moc nemění intenzita, je to úplně jedna ku jedné. Ale když jsem zkoušel běžet krátké intervaly, kde se hodně mění intenzita, hodinky to stejně neberou tak dobře jako hrudák, takže tam ho pořád používám. Ale na vytrvalostní běhy, třeba nedělní long run v zóně 1–2, jsou hodinky úplně dostačující a jsem rád, že můžu hrudák nechat doma. To je pro mě asi největší změna. Garmin už jsem měl předtím, takže jsem zvyklý na ekosystém a na to, jak všechno funguje. A jsou podle mě hezčí.

Nějaký mínus?

Asi nemám žádný mínus. Možná výdrž baterie je kratší, ale je to tím, že jsem si zapnul always-on displej, takže vydrží nějakých 5–6 dnů. Ty starší mi vydržely mnohem déle, i když mi pořád svítily, ale to je detail, moc mě to netrápí. Moje oblíbená funkce? Hodinky s vodotryskem. Kdybyste nevěděli, tenhle model má vodotrysk – když dokončíte plavání, začnou na vás prskat vodu, protože potřebují dostat vodu z reproduktoru. Ale nejoblíbenější fíčura je rozhodně AMOLED displej, na kterém je všechno vidět.

Pro naše posluchače – Kája právě zapnula baterku, takže hodinky mají i malou svítilnu, kterou si můžete svítit. A je pravda, že už jsem ji několikrát použil. Je to fakt super fíčura.

55:08 Jak se Kája sžívá s přechodem z Apple Watch?

A co ty, Kájo, jako bývalá uživatelka Applu a Apple ekosystému? Co říkáš na přechod na Garmin?

Pro mě je to rozhodně těžší a hůř stravitelné. Shrnu teda nejdřív, co je super – doufám, že toho je víc než mínusů. Kromě baterky, jak jsi zmínil, je to plavání. To je fakt rozdíl, opravdu jsou to hodinky, se kterými se dá trénovat. Byla jsem úplně překvapená, protože ve vodě jsem vždycky řešila, za kolik jsme měli tu stovku a kolik máme teď bazénů. V Apple Watch tyhle informace nezjistím a výstupy z plavání, které se posílají kamkoli dál, jsou nepoužitelné. Jediné, co můžu, je podívat se na aktivitu přímo v iPhonu, kde vidím jednotlivá tempa, ale v TrainingPeaks nebo na Stravě vůbec. Takže u plavání jsem neskutečně čuměla. Od té doby jsem ještě úplně netrénovala, takže se těším na nějaký plavecký trénink, až si to v bazénu pořádně užiju.

Líbí se mi, že tam mám tlačítka. Přijde mi docela těžké je zmáčknout, musím celé ty hodinky chytit, jsou takové robustní. Ale na druhou stranu jsem měla problémy s dotykovým displejem a tady vím, že si ho můžu vypnout a ovládat to tlačítky. Takže to je určitě plus. A wow – konečně věc, která vydrží 300 km na kole. Na té jízdě jsem měla svého tamagočiho, svůj Wahoo, který jsem opravdu potřebovala, protože jsme se střídali na špici a každý musel mít nahranou trasu. Na každé občerstvovačce jsem ho dobíjela do běla, protože je mega starý a vybíjel se nonstop. Kdežto hodinky vydržely celou cestu.

Úplně nabité?

Nenabíjela jsem je přes noc. Kolik procent jsem měla na konci vyjížďky, nevím. Pak jsem dala aktivitu na pauzu a měřila jsem z toho tamagočiho, hodinky jsem na aktivitu nepoužila, neměla jsem v nich trasu a možná jsem měla ztlumený displej, takže jsem to moc neřešila. Procenta jsem sledovala na tom Wahoo, protože se mi hodně vybíjel.

Každopádně pro mě byl problém hlavně na začátku, že po přechodu nemám žádná data. Když sleduješ resting heart rate, heart rate variability, cokoli, sleduješ to vůči nějakému svému trendu, a když na tebe jde nemoc, vidíš to vychýlení. V Garminu nemám žádná data, takže teď cokoli, jakákoli aktivita je best pace nebo longest run. U těch 300 km to byla pravda, ale jinak byl longest run i pětikilometrový běh a takové věci. To mě na začátku dost obtěžovalo. A hlavně tam pořád pípaly nějaké notifikace. Na kole jsem je musela sundat z ruky a dát do kapsy, protože jsem to v tu chvíli neuměla vypnout. Potřebovala jsem jet trénink a na mě pořád něco pípalo – že jedu moc pomalu, moc rychle, nevím, dýchám moc nahlas. Jak v autě.

To je pravda. I když jsem měl s těmi hodinkami první týden, zapomněl jsem, co všechno si musím vypnout, aby mě to neotravovalo, a taky mě to brutálně otravovalo a byl jsem strašně naštvaný. Ten první trénink byl hodně frustrující. Pak si člověk všechno nastaví a je to v pohodě.

A docela mě překvapuje, že říkáš, že ti hodinky nahrazují hrudák. Shodou okolností jsem se teď dívala, protože se pořád snažím nějak srovnat s těmi health daty, která mě fakt bavila z Apple Watch, a zjistila jsem, že Garminy měří o hodně nižší resting heart rate, než byl můj trend za posledních několik let. A heart rate variability mi dřív pár let ukazovala osmdesátky, teď jsou to třeba desítky. 46 mi přijde jako trošku blbost.

Tak jsi hodně trénovaný člověk.

Je otázka, jestli ten senzor taky není horší. Chtělo by to ještě nějaký třetí zdroj měření, třeba Oura prsten.

01:00:10 Proč Káje chybí zdravotní data z Applu?

A tím se dostávám k tomu, že data z Garminu zůstávají v Garmin Connectu. Tyhle hodinky jsem si vybírala konkrétně proto, že konečně měly všechno, co jsem chtěla z Apple Watch – měření teploty, heart rate variability, oxidaci krve kyslíkem, všechny ty health vychytávky, které jsem si tak hezky vyhodnocovala v aplikaci Athlytic. Jenže problém je, že si je Garmin nechává u sebe a neposílá je do Apple Health ani nikam jinam. Takže mám svá data za x let v Apple Health a k 1. 6. mi tam historie končí, je utnutá. Začala jsem od nuly v aplikaci, která to absolutně neukazuje tak hezky ani uživatelsky příjemně. A navíc se nemůžu podívat do historie a říct si: v únoru jsem byla nemocná a skočilo mi to takhle, teď se cítím podobně, tak se podívám. Chybí mi ta konzistentnost při přechodu z Applu nebo obráceně.

To je fakt problém, protože ztratíš kontinuitu.

Pokud nás teď někdo poslouchá a říká si: Ježíš, ona to hrozně řeší – vůbec se nedivím. Kdybych celou dobu viděla jen to, co je v Garminu, vůbec bych nevěděla, o čem mluvím, protože to, na co jsem byla zvyklá, je úplně něco jiného. Měla jsem krásné grafíčky, a když na mě šla nemoc, vyskočil tam oranžový nebo červený vykřičník. Teď jsem nemocná a hodinky mi píšou, ať dám intervaly, že jsem úplně super připravená k tréninku – a já jsem včera ležela celý den v posteli. Takže je to opravdu úplně něco jiného. Byla jsem zvyklá na Athlytic, který sbíral data z Apple Watch, a to mi chybí nejvíc.

Ráda bych našla nějaké řešení na vyhodnocení health dat, která Garmin sbírá, protože v Garmin aplikaci je to naprosto k ničemu, nedá se z toho nic vyluštit, i když to tam aktivně hledám. A ven posílá jen základ – resting heart rate, myslím, že heart rate variability a ještě něco. Ale třeba dechovou frekvenci nebo okysličení krve přes API nepošle nikam jinam. Není to jen o Applu, ale o jakékoli vyhodnocovací cool aplikaci, která by třeba teď vznikla – ta data tam prostě nedostane.

Zkusme se na to podívat, to mě taky zajímá. Já jsem to nikdy moc neřešil, vždycky jsem používal Garmin Connect a nějak mi to sedělo. Možná proto, že ho mám už 3 roky a mám to nějak zkalibrované. Těžko říct.

Takže by mě zajímalo, jak to kdo řeší se synchronizací. A pak mám celkově problémy se sehráním. Byla jsem zvyklá, že se režim, který mám na telefonu, promítne do hodinek. Budík na telefonu je budík v hodinkách, není to separátně. To mě vůbec nenapadlo – nastavila jsem si budík na telefonu, čekala jsem, že mě ráno vzbudí hodinky, a nevzbudily, protože si to musím nastavit na hodinkách. A měření aktivit: Apple Watch fakt dobře měřily plavání. Když jsem v půlce bazénu změnila styl nebo začala kopat nohama, všechno se změřilo, a tady mi skočí další bazén.

To je pravda.

Výškové metry mi tam vůbec neseděly – na té dlouhé jízdě byl rozdíl několik stovek oproti Wahoo. Takže je tam spousta věcí, které mě jako uživatelku Applu nepřekvapily dobře, což mi přijde bizarní. Proto o tom mluvím tak dlouho, protože všichni hrozně hejtují Apple, ale když to zpětně hodnotím, má to spoustu plusů, které nikoho nenapadnou – kromě toho, že hodinky musím každý večer hodit na nabíječku.

Pamatuju si, že když jsem přecházel z Applu na Garmin, taky jsem chvilku řešil health a vadilo mi, že jsem ztratil kontinuitu dat. Ale po 3 letech už je to fuk, jsem zvyklý na Garmin, protože nic neuděláš. Já si spíš myslím, že Apple nechce Garminu povolit vstup.

Já ti říkám, že to není o Applu. Garmin přes své API z Connectu ta data nikam neposílá. Zkoušela jsem i různé další aplikace – pro jistotu bych si to ještě ověřila – ale data ven nepošle, drží je jen v Connectu. I kdyby Apple – což je samozřejmě taky valid point, to je možné – ale není to o tom.

Je pravda, že s výškovými metry mám taky zkušenost, že je Garmin neměří úplně nejlíp. Rozdíl stovek metrů na 4 000 převýšení mi přijde docela dost.

Mně hodinky ukazovaly nějakých 4 200 nebo 4 300 a podle mapy by to mělo být kolem 3 800. Podle mého starého Wahoo to bylo 3 800 a ostatní měli na Stravě 3 600 až 3 800. Takže tohle byl úplný úlet. V dobré víře jsem si aktivovala i předplatné Connect+, protože musím zkusit všechno, jestli tam třeba ta data nejsou.

Zkoušela jsi free trial, neplatila jsi za to?

Ne.

To je dobře. Já to vůbec nestudoval a vůbec nechápu, k čemu to je.

Já taky ne. Jediné, co tam teď je, je nějaký nový leaderboard, který je i na Stravě. Fakt netuším. Mně přijde, že předplatné je teď cool, tak Garmin taky potřeboval předplatné. Ale podle hesla neber lidem něco, co mají zadarmo, a nedávej to za paywall, nemohli dát předplatné na tu svou aplikaci, kterou už lidi mají, tak museli vymyslet něco navíc. To jsem asi pochopila. Takže bojuju s daty – kdybyste měli někdo nějaký tip, budu ráda.

Já se na to taky podívám.

Hodinky jsou super, jen ta data mě mrzí.

Ještě jedno plus nezaznělo – sluší ti víc.

01:06:56 Jaký triatlon zvolit jako první závod?

Tak jo, jdeme se podívat na to, na co se nás ptali naši posluchači. Dneska jsme dali výzvu na Instagram a máme tam i nějaké dotazy z Discordu, kde už probíhají vášnivé diskuze na různá témata. Rozhodně nám tam můžete dát vědět i to, co si myslíte o Garminu nebo o tom, co jsme říkali.

Začneme klasickým dotazem: jaký triatlonový závod byste doporučili jako první závod?

To je hrozně obecný dotaz. Jaká distance, jaký posluchač – to všechno se musí zahrnout do naší odpovědi. Já bych jako první triatlonový závod určitě doporučila závod v místě, kde se cítím dobře, kde se toho nebojím, mám tam nějakou podporu nebo tam jdou kamarádi. A asi bych se pustila spíš do menší distance, ať si to můžu otestovat. Můj první triatlonový závod byl v Břeclavi, sranda závod. Ten bych asi úplně nedoporučovala, protože tam není uzavřená trať a kolo je trošku akční. Co byl tvůj první závod?

Můj první závod byl právě ten sranda triatlon v Novém Jičíně.

No vidíte, a ten je příští víkend. Nevím, kdy to vydáme, ale bude 13. 7. Takže nějaký menší klidný závod.

Já bych na to šel oklikou – jako první závod bych nedoporučil ten velký, na který se chceš připravit, třeba poloviční ironman, olympijský triatlon nebo nedej bůh celého ironmana. Jako první závod bych doporučil nějaký fakt krátký lokální. Jde o to vyzkoušet si přechody mezi disciplínami a nasát závodní atmosféru. Jak říkala Radka v epizodě s ní, závod je úplně něco jiného než trénink. To nenatrénuješ, je to úplně jiná zkušenost – závod natrénuješ jen tak, že budeš jezdit závody. Takže je dobré začít u kratších a menších závodů.

01:09:21 Na co se zaměřit při výběru časovky?

Tady mám otázku přímo na mě: kdy si Sam pořídí kozu a dá nám tipy, na co se u výběru zaměřit?

Já mám v plánu kupovat si časovku. Vůbec nevím, jestli jsme měli kozu v našem okénku nového žargonu.

Zařadíme ji příští sérii, dlouho jsme ho neměli.

Mám v plánu pořídit si časovku a budu ji pořizovat asi na podzim, abych ji měl do příští sezóny a mohl na ní začít trénovat. Je to takový můj další triatlonový sen v uvozovkách, protože mám triatlon prostě rád, tak si ho chci splnit.

Takže na podzim můžete očekávat novou sérii našeho podcastu: Jak si koupit časovku.

Přesně tak. Už jsem byl v obchodě Canyon Experience zeptat se, jaký je proces, kdybych si šel koupit třeba Speedmax. Je mi jasné, že předtím budu muset jít na bikefitting, abychom vybrali správnou velikost – a vůbec, jestli je pro mě Speedmax dobrý, protože se může stát, že geometrie rámu pro mě vůbec nebude vhodná. Takže před časovkou chci určitě jít na bikefitting.

Líbí se mi název bike tinder. Je to vlastně o tom, že si hledáš svoje kolo, které matchne.

To mi právě říkal ten týpek v Canyon Experience – že si zajdu na bike tinder. Takže to je můj proces, který chci určitě absolvovat. Nechci to podcenit, je to velká investice a strašně nerad bych si koupil něco, co by mi pak nesedlo. Jakmile budu v tom procesu nebo už budu mít kolo, natočíme asi nějakou epizodu, kde to probereme do detailu – jak jsem postupoval, jaký je výsledek a jestli jsem spokojený, nebo ne. Doufám, že jsem odpověděl.

01:11:17 Pojedeme celý ironman?

Kájo, máš v plánu odjet celého ironmana? Je to otázka na nás oba, případně v jakém časovém horizontu. A tuhle otázku bych doplnil dotazem z našeho Discordu – teď jsem zapomněl jméno posluchače, omlouvám se – jakého ironmana bychom si vůbec vybrali.

Já si myslím, že velice objektivně, se stejným tréninkem, za pár dalších let bez problémů. Taky si myslím, že kdybychom měli jet ironmana zítra, zvládneme ho – už teď máme určitě natrénováno na to celého ironmana odjet. Ale já osobně, kdybych do toho šla, bych se na to chtěla natrénovat asi trošku jinak. Abych se tam netrápila a ideálně tam nebyla víc než 11 hodin, abych to měla v nějakém rozumném měřítku. Teď jsem si zkoušela, jaké to je být v soustavné zátěži 12 hodin a víc na těch 300 kilometrech, ale byly tam pauzy, na občerstvovačkách se o mě zase starali jako o cykloprinceznu a nemusela jsem nic okolo řešit. Takže si myslím, že je to náročné, ale tímhle stylem rozhodně reálné. Co si myslíš ty?

Zněl dotaz, jestli to máme v plánu. To úplně asi nemám. Určitě to v plánu mám, ale ne příští rok, možná přespříští. Vždycky jsem si říkal, že pokud celého ironmana, tak už chci mít časovku a chci na to mít opravdu svědomitě natrénováno. Abych ho dokončil, někde tam nepadl a nedostával se z toho půl roku. Aby to mému tělu neublížilo, protože je to pořád obrovská zátěž. Mám z toho obrovský respekt a byl bych strašně nerad, kdybych si tou zkušeností nějak ublížil. Takže mám v hlavě nastavené, že to chce několik let soustavné přípravy, než člověk může tuhle vzdálenost absolvovat.

Takže ironmanské krůčky.

Přemýšlel jsem nad tím a vidím tam dvě cesty. Jedna je, že chceš mít full IRONMAN experience se vším všudy. Do Kony se nedostaneš, ale třeba Klagenfurt. Zajdeš si na IRONMAN do Klagenfurtu a dáš za to neskutečné peníze. Ale pro nás hobíky je celý ironman to hlavní ze sezóny, ten velký zážitek. Chystáme se na to, a když už bych do toho investoval čas i peníze, tak full power, ať je to ten nejhezčí závod, co může být, se vším všudy. To je jeden přístup, a v tom bych asi směřoval do zahraničí, konkrétně mám v hlavě Klagenfurt, protože je vyhlášený atmosférou a tak dále.

A pak je druhý přístup: zajímám se jen o sebe jako jedince. Jsem schopen absolvovat tuhle vzdálenost a podat ten výkon? A je mi úplně jedno, co se děje okolo. Tak si vyberu třeba Moravianman. Ten závod nechci nijak hodnotit, určitě je super a podle videí tam musela být úplně luxusní atmosféra, Kuba si tam zajel těch 8 hodin. Ale dost pravděpodobně tam ve srovnání s Klagenfurtem nebude ten experience. A pokud by mi šlo čistě o podání výkonu, proč nejít na Moravianman nebo jakýkoli jiný závod na celou distanci v České republice? Asi tak bych nad tím přemýšlel.

Já bych šla asi po destinaci. Musí mě tam něco táhnout, musí mě to lákat. Dá se to spojit s dovolenou, pak si tam odpočinout a udělat si to hezké. Takže záleží na každém.

01:15:44 Je potřeba se na IRONMAN kvalifikovat?

Kájo, je potřeba se na závod IRONMAN nějak kvalifikovat?

Jen na mistrovství světa, to jsme probírali v první části tohoto podcastu. Jinak na jakýkoli závod pod značkou IRONMAN, který patří do jejich série, se dá jen přihlásit za docela velké penízky. Kvalifikovat se není potřeba, je potřeba zaplatit.

A dá se triatlon odjet i na gravelu?

Dá, a že jsme jich viděli. Teď v Šamoríně jsi viděla gravely?

Tam asi zrovna ne. Ale já už jsem viděl pár závodů, myslím, že i v Hradci, kde někdo jel na horském kole. A nemusíme chodit daleko – jako příklad někoho, kdo odjel své první silniční závody na maminčině kole, si pusťte první epizodu. Myslím si, že na triatlonových závodech žádné omezení není. Můžete to odjet na jakémkoli kole, které je technicky způsobilé k závodění – to vám řekne každý rozhodčí při vstupu do depa.

01:17:16 Kolik času zabere jedna epizoda a bude merch?

Teď tu máme dotazy přímo na náš podcast. Kájo, jak dlouho nám trvá nahrávání a natáčení každé epizody?

Záleží na epizodě a na tom, kdo ji stříhá. Myslím, že máme spočítané, že celá akce – domluvit, zařídit, připravit, postříhat, vydat, postprodukce – trvá asi 20 hodin dohromady. Takže si můžete představit týdenní plán, kde je práce, pak trénink, kde je nějakých 10 hodin týdně, a do toho si rozdělíme 20 hodin práce na podcastu jednou za 14 dní.

To jsou ale primárně epizody s hosty, kde máme i tři kamery, takže je potřeba víc střihu. Tahle je trošku rychlejší.

Ale zase když tu kecáme dvě hodiny.

To je pravda.

Bude merch? Máme dotaz. Kdo ví, napište a uvidíme. Jeden kousek tady máme, narozeninový, ten se dostává jako první. A máme tu tip, že bychom mohli udělat aero merch. Aero ponožky, to by bylo ideální.

01:18:32 Co dělat, když bolí záda z kola?

Máme tu ještě jeden dotaz. Posluchačka píše: Hodně mě bolí záda z kola, až na něm pak nemůžu jet. Zkoušela jsem různé posedy, nemáte nějakou radu? Děkuju. Co bys dělala, Kájo, kdyby tě takhle bolela záda z kola?

Fyzioterapeut, bikefitting. Možná i v tomhle pořadí. Zrovna teď mě bolí koleno a v úterý jsme měli session v posilovně a fyzio mě posadil na trenažér. Nastavila jsem si tam kolo, jak jezdím, on zkoumal, jestli to náhodou nejde z kola, a chtěl i nahrávky toho, jak jezdím. Takže bych klidně šla touhle cestou – fyzio a pak bikefitting. Myslím si, že sám člověk to úplně nevyřeší. A záleží, kde ta záda bolí – bedra, nahoře mezi lopatkami? Po jak dlouhé době se to objeví a za jak dlouho to přejde? Po těch 300 km tě ujišťuju, že mě bolelo úplně všechno. Měla jsem úplně zablokovaný nějaký nerv nebo co někde v zádech. To je bolest, kterou už musím tolerovat, protože očekávám, že když budu tak dlouho sedět v téhle pozici, bude to bolet. Takže asi tak bych to řešila.

Já taky určitě doporučím jedině fyzioterapii a bikefitting. Nejsem v tom vůbec odborník, ale kdykoli jsem měl problém s nějakou bolestí – koleno, záda nebo tak – vždycky mi pomohl fyzio a většinou fakt stačilo jedno sezení. Dostal jsem nějaké cviky, a pokud je fyzioterapeut dobrý, je schopný velmi rychle identifikovat problém. I v mém případě jsem jen pár týdnů dělal cviky a bolest úplně zmizela.

Nebo je problém v kole. Řídítka moc daleko, sedlo moc vysoko nebo moc nízko, velké kolo, velký rám – může toho být strašně moc a někdo na to musí přijít. Musí se na to podívat nějaký profík.

Já už mám ten pocit tak navnímaný, že když jsem včera znova předělávala kolo ze standardu na časovku – kluci měli půjčenou moji hrazdičku – tak už od oka vidím, že mi to nehraje. Položím tam ruku a říkám: tohle tak nebylo. Stalo se mi i to, že jsem jela na kole, povolily se mi šrouby a posunulo se sedlo – zastavila jsem, protože to poznám. Když už víš, jak se sedí dobře, poznáš každý půlcentimetr.

Tak na to aspoň mám.

01:21:32 Závěr

Tak jo, to jsou všechny naše dotazy a myslím, že je to za nás pro dnešek všechno. Super, můžeme pokračovat v diskuzi na našem Discordu. Určitě nám dejte vědět, co si myslíte o našem pokecu, a pokud tam ještě nejste, přidejte se přes odkaz na Instagramu nebo přes odkaz, který přidám na náš web a na obrazovku.

To je super nápad. Až to budu stříhat, přidám ho tam.

A taky tam můžeš přidat Buy Me a Coffee, pokud chcete podpořit vydávání našeho podcastu a nahrávání dalších epizod. Budeme za to moc rádi. Myslím, že už máme jednu a půl epizody zafinancovanou od vás, takže jsme rádi, že nám takhle pomáháte – nejen s těmi 20 hodinami, které nad tím trávíme, ale i s pronájmem studia.

Mockrát děkujeme, že jste doposlouchali až sem. Doufám, že jste si dnešní epizodu užili stejně jako my, a přejeme vám, ať se vám daří v tréninku, ať je to na Hradec Králové, nebo na jakýkoli jiný závod, který vás teď čeká. Mějte se krásně, ahoj.

Buy Me a Coffee QR code

Líbí se vám epizoda?

Podpořte nás přes Buy Me a Coffee a přispějte tím na minuty nahrávání našeho podcastu.

🎙️Chci vás podpořit

Pořiďte si náš merch

Trička, mikiny a další podcastový merch v našem novém eshopu. Každý nákup nás podpoří.

Do eshopu

Sledujte nás!

Mrkněte na nové epizody, videa ze závodů a tréninkové tipy na Spotify, YouTube a Instagramu.