PodcastDruhá fáze

Pohled do zákulisí triatlonové přípravy očima dvou běžných lidí a jejich zajímavých hostů

31# Mezi námi: Ironman mění pravidla. T100 upadá?! My slavíme 1. narozeniny!

31# Mezi námi: Ironman mění pravidla. T100 upadá?! My slavíme 1. narozeniny!

30. listopadu 2025

•

1h 2min

Shrnutí epizody

Druhá fáze slaví první narozeniny! V této epizodě se ohlížíme za prvním rokem podcastu, ale hlavně probíráme, co se v triatlonovém světě dělo: IRONMAN mění pravidla pro rozdělování slotů na mistrovství světa na celé distanci, závod T100 v Dubaji skončil chaosem s počítáním kol a Mathieu van der Poel prý pokukuje po IRONMANu.

Začínáme dozvuky mistrovství světa IRONMAN 70.3 v Marbelle. Kája se pořád vrací autem domů přes jih Španělska a Portugalsko, zatímco stovky závodníků čekaly dny a týdny na kola, která zůstala viset na letišti v Málaze. Sdílíme, co si z toho odnášíme – AirTag v kufru, pevný kufr na kolo a otázku, jestli se dá kolo na cestu pojistit.

Velkou část epizody věnujeme novým pravidlům IRONMANu. Sloty, které neodeberou ženy na prvních třech místech v kategorii, dřív padaly do společného performance poolu, a podle IRONMANu z něj v první třetině kvalifikačního cyklu připadlo mužům až 96 % slotů. Nově mají ženy i muži vlastní performance pool jako na distanci 70.3 a na modelovém příkladu IRONMANu California si krok za krokem ukazujeme, jak se sloty počítají.

Pak přichází na řadu T100 Dubai. Hayden Wilde s dalšími dvěma závodníky si na kole přidali kolo navíc, na běhu selhalo počítání kol a 13 ze 17 mužů běželo jen sedm okruhů místo osmi. Vyhrál Morgan Pearson, který jako jeden z mála běžel všech osm. Řešíme, jestli si mají profíci kola počítat sami, jak spolehlivé jsou v tom hodinky a kam PTO a série T100 směřují.

Na závěr slavíme. Za rok jsme vydali 30 epizod, na Spotify nás odebírá přes 700 lidí, epizody se přehrály přes 41 000krát a na YouTube mají 54 000 zhlédnutí. Děkujeme vám za podporu na Buy Me a Coffee i za všechny zprávy a zveme vás k ještě většímu dialogu – napište nám, jaká epizoda vás bavila nejvíc a koho byste rádi slyšeli.

Hlavní poznatky

  • Když kolo letí letadlem, vložte do kufru AirTag – polohu jde nasdílet i aerolince jako argument při reklamaci.
  • Pevný kufr na kolo stojí hodně peněz, ale pokud vám záleží na tom, abyste po příletu mohli závodit, vyplatí se.
  • Nově mají ženy i muži na celém ironmanu vlastní performance pool, takže slot určený ženám už nemůže připadnout muži.
  • Velikost performance poolu se dělí mezi ženy a muže podle jejich podílu na startovní listině a dál se zvětšuje o sloty, které závodníci v kategoriích odmítnou.
  • Na okruhových závodech se nespoléhejte jen na GPS – na 400metrové dráze Samovi hodinky naměřily 10 km o kolo dřív, pomůže aktivita typu běh na dráze.
  • Pro srovnání profesionálů a odhad, jak silná je startovka závodu, se hodí žebříček PTO na stats.protriathletes.org.
  • I krátké triatlony jako 70.3 je potřeba brát s respektem a připravovat se důsledně, hlavně na plavání.

Kapitoly

  1. 00:00 Začátek podcastu
  2. 00:54 Pár slov na úvod
  3. 03:20 Partneři podcastu
  4. 04:34 Novinky na našem webu
  5. 07:15 Dozvuky mistrovství světa Ironman 70.3 Marbella
  6. 14:14 Ironman - změna pravidel pro rozdělování slotů na MS
  7. 19:37 Modelový příklad rozdělování slotů na MS
  8. 26:55 Neskutečný závod T100 Dubai
  9. 46:40 Mathieu van der Poel se chystá na Ironman?
  10. 48:34 Slavíme 1. narozeniny podcastu
  11. 01:01:50 Závěr podcastu

Epizoda na YouTube

Otázky z epizody

Jak IRONMAN změnil pravidla pro rozdělování slotů na mistrovství světa?
Na celé distanci IRONMAN dřív posílal sloty, které neodebraly ženy na prvních třech místech v kategorii, do performance poolu společného pro muže i ženy. Podle IRONMANu z něj v první třetině kvalifikačního cyklu připadlo mužům až 96 % slotů. Nově mají ženy i muži vlastní performance pool, stejně jako na distanci 70.3, a IRONMAN sloty zpětně nabídl i lidem, kteří by na ně podle nových pravidel měli nárok.
Jak se počítají sloty na mistrovství světa IRONMAN?
Každý závod dostane pevný počet slotů a každá obsazená věková kategorie má automaticky jeden – nabízí se prvnímu místu, a když ho odmítne, druhému a třetímu. Zbytek tvoří performance pool, který se rozdělí mezi ženy a muže podle jejich podílu na startovce. V modelovém příkladu IRONMANu California s 55 sloty bylo 11 ženských a 13 mužských kategorií, takže do poolu šlo 31 slotů: 6 pro ženy (19,5 % startujících) a 25 pro muže. Sloty z poolu se pak přidělují podle času přepočteného koeficienty věkových kategorií.
Co se stalo na závodě T100 v Dubaji?
Hayden Wilde viděl při vjezdu do depa na cyklopočítači 76 km místo 80, a tak s dalšími dvěma závodníky ujel jedno kolo navíc. Na běhu pak nefungovalo počítání kol a 13 ze 17 mužů dostalo informaci o posledním kole už v sedmém okruhu z osmi. Pořadí se nakonec určilo podle času po sedmém kole. Vyhrál Morgan Pearson, druhý byl Mika Noodt a třetí Gregory Barnaby.
Jaká je distance závodu T100?
Závod T100 se jede na 2 km plavání, 80 km na kole a 18 km běhu. V Dubaji měla cyklistická trať deset osmikilometrových okruhů a běh osm okruhů. Série vrcholí 12. prosince finálovým závodem v Kataru.
Mají si profesionální triatlonisté počítat kola sami?
Kája si myslí, že ne – když pořadatel vymyslí deset kol na kole a osm na běhu a má k tomu techniku, nemůže po závodnících chtít, aby kromě sacharidů počítali ještě okruhy. Sam je rozpolcený, ale také se kloní k tomu, že by to měl řešit pořadatel. Na vlastní zkušenosti z dráhy ukazuje, že ani GPS hodinky nejsou na krátkém okruhu spolehlivé.
Jak ochránit kolo při cestě letadlem na závod?
Po mistrovství světa 70.3 v Marbelle čekaly stovky kol dny až týdny na letišti a další dorazila poškozená. Jako nejužitečnější se ukázal AirTag v kufru – závodníci sdíleli jeho polohu aerolinkám jako důkaz, kde kolo stojí. Kája by navíc volila pevný kufr místo měkkého a my se ptáme posluchačů, jestli mají zkušenost s pojištěním kola.
Co je žebříček PTO?
Professional Triathletes Organisation vede žebříček profesionálních triatlonistů na stats.protriathletes.org. Podle Sama se počítá z několika nejlepších závodů za určité období a započítávají se do něj i závody IRONMAN. Hodí se ke srovnání závodníků i k odhadu, jak silná je startovka – stačí si udělat průměr hodnocení startujících.

Přepis epizody

Zobrazit přepis

Upravený automatický přepis. Text jsme zkrátili o vatová slova a opravili chyby rozpoznávání řeči, význam zůstal zachován.

00:00 Začátek podcastu

Ahoj, já jsem Samuel. A já jsem Karolína. A společně vás vítáme u dalšího dílu našeho triatlonového podcastu Druhá fáze. Dnešní díl je opravdu speciální. Vím, že to říkáme docela často, ale dneska je 24. 11. a náš podcast má narozeniny. Je to přesně rok od chvíle, kdy jsme vydali naši první epizodu, a rok, co jste s námi a posloucháte nás.

Takže dnešní epizoda je opravdu speciální. Podíváme se v ní nejen krátce zpátky za naším rokem, ale i na to, co se v triatlonovém světě poslední dobou stalo a co nás zaujalo.

00:54 Pár slov na úvod

Ještě než se do toho pustíme, máme na úvod několik věcí. Rádi bychom vám, posluchačům, poděkovali za veškerou zpětnou vazbu a reakce na epizodu o Marbelle.

Mě moc potěšilo, jakou zpětnou vazbu nám posíláte, i zprávy, které mi chodí na Instagram nebo na náš Discord – jak vás bavilo sledovat celou cestu do Marbelly a teď i moji cestu zpátky, že vás to nějak inspiruje a třeba nakoplo do nějakého závodu nebo k něčemu, na co jste se chystali. To mě moc těší a doufám, že vás to bude inspirovat dál.

Natáčíme 24. 11., to je nějakých 16 dní od závodu, pořád na dálku. Takže ty jsi vlastně ještě pořád na cestě, že?

Já jsem už zpátky ve Španělsku a teď už jsem fakt na cestě domů. Z Marbelly jsem vyrazila, trošku jsem rozbila kompas, vzala jsem to na druhou stranu a jela na jih, na nejjižnější výběžek Španělska do Tarify. Říkala jsem si, že dál už to nejde, ale zjistila jsem, že to jde ještě dál – do Portugalska. Je to cestovatelský podcast, ne? Celé Portugalsko jsem projela minulý týden a teď už jsem fakt na cestě zpátky.

Už se na tebe těšíme. Říká se, že mistrovství světa je celoživotní zážitek, a ty jsi z toho s tou cestou udělala celoživotní zážitek na druhou.

Přesně. Hlavně pro Coopera určitě – to je pes, kterého můžete často vidět na fotkách na jejím Instagramu.

03:20 Partneři podcastu

Na úvod bychom chtěli poděkovat našim partnerům. Partnerem našeho podcastu je plavecká speciálka Swimaholic, kde máte s kódem „druhafaze“ slevu 10 %. Blíží se Vánoce, takže je to ideální příležitost, a k tomu je tu vnitřní plavecká sezóna – bazénová sezóna. Udělejte si radost novými plavkami, plaveckými brýlemi, destičkou, packami, prostě čímkoli.

Dalším partnerem našeho podcastu je cyklistická speciálka Bikepower, kde máte slevy 15 až 20 % na většinu značek. V nabídce je oblečení, světla, trenažéry i kola. Napište nám na Instagram nebo na náš Discord a my vám řekneme, jak se ke slevě dostat.

A děkujeme také vám všem, kdo nám přispíváte na Buy Me a Coffee – tím se všichni stáváte našimi partnery a pomáháte nám v tvorbě. Moc děkujeme i za krásné zprávy, které nám tam posíláte. Vždycky si je přeposíláme mezi sebou a zlepší nám den.

04:34 Novinky na našem webu

A ještě máme na úvod jednu velkou novinku, a ta se týká našeho webu. Tak to řekni.

Na základě diskuze na našem Discordu jsme na web přidali seznam závodů. Chceme z toho udělat největší termínovku závodů v Česku a na Slovensku pro rok 2026. Primárně tam chceme mít triatlonové závody a vůbec nechceme rozlišovat, jestli jde o tak velký závod jako Hradec Králové, nebo tak malý závod, jako je třeba hobby Čerťák triatlon v Novém Jičíně, na kterém jsme byli minulý rok. Chceme tam mít opravdu každý závod, protože nám jde o to zvýšit viditelnost právě těch menších závodů.

Pokud jste pořadatel takového závodu, neváhejte nám poslat e-mail. Můžete k tomu využít tlačítko přímo na stránce druhafaze.cz/triatlonove-zavody – myslím, že je dole a jmenuje se nějak jako „přidat závod“. Otevře se vám e-mailový klient se šablonou, jen vyplníte údaje, e-mail pošlete a my závod dříve nebo později přidáme.

Ale naši posluchači tam nenajdou jenom závody. Přidali jsme ještě něco, co je podle mě opravdová pecka – seznam triatlonových kempů. Teprve ho tvoříme a snažíme se vlastními silami dát dohromady, kde víme, že se nějaké kempy pořádají. I tam je stejná sekce, přes kterou nám můžete napsat. Pokud o nějakém kempu víte nebo ho pořádáte, pošlete nám ho a my ho přidáme. Myslím, že je to super, protože takový seznam na jednom místě opravdu nenajdete.

Takže neváhejte – pokud jste pořadatel závodu nebo organizátor kempu, napište nám, budeme moc rádi. Na webu druhafaze.cz najdete odkazy na obě stránky: triatlonove-zavody a treninkove-kempy.

A teď už k novinkám. Dnešní novinky bychom mohli rozdělit do dvou kategorií podle dvou organizací, které pořádají závody – IRONMAN a PTO se svou sérií závodů T100. Začneme IRONMANem.

07:15 Dozvuky mistrovství světa IRONMAN 70.3 Marbella

Říkali jsme, že pro tebe mistrovství světa ani po 16 dnech od závodu ještě neskončilo. A asi nejsi jediná, pro koho úplně neskončilo.

Bohužel je to tak. Já mám naštěstí to privilegium, že cestuju 16 dní domů z vlastního rozhodnutí. Jedu sama autem a vezu s sebou dokonce dvě kola – svoje závodní kolo a gravel, na kterém teď ze srandy jezdím. To samé se ale nedá říct o kolech, která cestovala domů po závodě se svými závodníky. Šest tisíc závodníků a šest tisíc kol, která se slétnou na jedno letiště, je asi něco, co letiště není úplně schopné zvládnout.

Fascinovalo mě to celou dobu, už když jsme na závod přijížděli. Všichni psali do skupin na Facebooku: nedorazilo mi kolo, nemám kolo, pomoc, kde seženu půjčovnu kol. Lidi byli zoufalí, že jim kolo nedorazilo, nebo že dorazilo poškozené. Pamatuju si jeden příspěvek, kde někdo psal, že má na časovce urvané řazení – nic, co by šlo jednoduše vyměnit, bylo to opravdu přelomené železo. Takže velmi vážné závady, a to bylo před závodem.

A po závodě? Ty skupiny sleduju doteď a až teď, včera a dneska, tam začaly skákat příspěvky, jak lidé objímají svoje kufry s koly a nastává šťastné shledání. Stejně jako moje cesta domů trvá už nějakých 16 dní, stejně dlouho očividně trvala cesta i kolům, která zůstala viset na letišti. Kola stála v Málaze na letišti a nikdo s nimi nic nedělal, nikam se nepohybovala. Na e-maily nikdo neodpovídal, na telefonáty odpovídali roboti, protože to je svět, ve kterém teď žijeme, a nebylo se kam dovolat ani u koho najít pomoc. Přijde mi to úplně šílené. Vem si, co to bylo za depo v hodnotách – nevím, stovky milionů. A celé to depo se poztrácelo někde po cestě, nebo stálo na letišti.

Takže tohle mě fakt zaujalo. Asi bych se fakt bála letět s kolem letadlem na takhle velkou akci, protože vidím, že to není tak jednoduché, jak si všichni představujeme. Chápu, že letadlo není nafukovací, ale s tímhle bych úplně nepočítala. Teď už to vím.

Přemýšlím nad tipy, co se s tím dá dělat nebo jak se tomu obrnit. Sám jsem v takové situaci nebyl a docela se toho bojím, až jednou nastane. Klasický tip je asi pořídit si AirTag, ale to už asi všichni znají a myslím, že to dělají úplně všichni.

AirTag je podle mě úplný life changer. Lidi třeba posílali a sdíleli polohu AirTagu aerolinkám, se kterými komunikovali: hele, moje kolo stojí na letišti v Málaze už sedmý den, vyřešte to. AirTag můžeš nasdílet někomu dalšímu, takže to používali jako argument při komunikaci a vyjednávání s aerolinkou.

To je určitě skvělé. Pak mě ještě napadá, jestli se dá pořídit nějaké pojištění pro případ ztráty kola, aby byl člověk aspoň nějak pojištěný. To mě docela zajímá, takže výzva pro naše posluchače: pokud jste to už řešili a víte, jak postupovat, když ztratíte kolo, a jestli se dá nějak pojistit, budeme moc rádi, když nám napíšete.

Já si z toho beru dvě věci. Kdyby moje kolo cestovalo letadlem v kufru, stoprocentně by v něm byl AirTag – já ho mám v batohu. A druhá věc je, že bych brala pevný kufr, ne ten měkký. Vím, že stojí spoustu peněz, ale pokud by kolo mělo letět letadlem a mně by záleželo na tom, abych na něm mohla po příletu závodit, snažila bych se sehnat pevný kufr. Protože největší téma, které lidi na mistrovství sdíleli ve skupinách, bylo: kde mám kolo, nebo mám poničené kolo.

Šlo to vidět i v den závodu a den před závodem – u mechaniků byly obrovské fronty a bylo jasné, že každý řeší nějaký problém.

A byl tam ještě docela zajímavý twist. Někdo založil vlákno s logickým nápadem: hele, v neděli bude k dispozici 2 600 kol, která nebudou mít využití, a máme tu stovky lidí, kteří nemají kolo na závod, tak se pojďme domluvit. Třeba by holka mohla půjčit kolo chlapovi na jeho závod, nebo naopak, a rychle si to tam vyměnit.

To je dobrý nápad. Zajímalo by mě, jestli to někdo zrealizoval.

Tak to jsou ještě dozvuky mistrovství světa IRONMAN 70.3. Doufáme, že se všichni shledají se svým kolem nejpozději do Vánoc.

14:14 IRONMAN – změna pravidel pro rozdělování slotů na MS

Pojďme na další téma. V jedné z minulých epizod jsme probírali, že IRONMAN změnil pravidla pro rozdělování slotů na mistrovství světa. A není to tak dávno – myslím, že pár týdnů zpátky – kdy IRONMAN přišel s další novinkou, že pravidla pro rozdělování slotů mění znovu, tentokrát pouze pro celou distanci.

Ty jsi o tom v minulé epizodě trochu mluvila, když jsi zmiňovala organizaci Women for Tri a problém, že ženy s novými pravidly dostávají na celou distanci málo slotů. IRONMAN na to reagoval, což je podle mě super – že tak velká organizace je schopná relativně rychle reagovat na vzniklé problémy.

Původně byla pravidla pro celou distanci taková, že slot měla automaticky k dispozici první tři místa v každé kategorii. Nejdřív si ho mohlo vzít první místo, pokud ho odmítlo, tak druhé, pokud i to odmítlo, tak třetí. A pokud slot odmítlo i třetí místo, automaticky spadl do takzvaného performance poolu. Na distanci IRONMAN 70.3 je performance pool rozdělený podle pohlaví, takže ženy i muži mají vlastní. U IRONMANu na celé distanci to tak nebylo. Pokud první tři ženy v kategorii odmítly slot, na který měly nárok, přešel do performance poolu, který byl společný pro muže i ženy.

A v tom je podle mě ten problém a tam ho viděl i IRONMAN a vůbec celá komunita. Najednou mohl slot, který byl původně určený pro ženy, získat muž. A bohužel se tak i dělo. Do doby, kdy IRONMAN oznámil změnu pravidel, připadlo v první třetině kvalifikačního cyklu mužům až 96 % slotů z performance poolu. To je obrovské číslo, neskutečně hodně. Myslím, že byly dokonce i závody, ze kterých si žádná žena neodnesla kvalifikační slot. Což je samozřejmě velký problém.

Ty jsi v minulé epizodě mluvila o tom, že jeden z hlavních důvodů, proč tomu tak bylo, byl takzvaný Kona efekt.

To zmínil ředitel IRONMANu na té snídani. Mě strašně překvapilo, že takhle zareagovali a pravidla změnili, protože proslov, který jsme slyšeli před 14 dny, to ani zdaleka nenaznačoval. Naopak říkal: máme data, vidíme to, řešíme to, díváme se na to, ale musíme počkat, až nashromáždíme data, na základě kterých můžeme učinit další rozhodnutí – teď je to podle něj předčasné vyhodnocovat. A jako jeden z důvodů uváděl právě to, co hezky nazval Kona efekt: řada žen, které by teď sloty akceptovaly, se připravovala na závod na Koně, takže se nemohly kvalifikovat.

To je zajímavé, protože pár týdnů na to IRONMAN reaguje změnou pravidel. To už musel v té době vědět, když to v tom proslovu říkal.

Taky si to myslím.

A jak změna pravidel vypadá? Je to úplně jednoduché. Přešli na úplně stejný model jako na distanci IRONMAN 70.3, takže ženy i muži budou mít od teď vlastní performance pooly. Pokud slot nepřijme žádná z žen na prvním až třetím místě v dané kategorii, spadne do performance poolu, ale pro ženy.

Zajímavé je také, že zavedli určitou retrospektivu – zpětně nabídli slot všem lidem, kteří by na něj takhle získali nárok. Bylo to celkem dost lidí, kteří tak dostali možnost zúčastnit se mistrovství. Myslím, že obepsali zpětně i nějaké Češky.

Což je podle mě moc fajn, že to uplatnili retroaktivně – nevím, jaké je správné slovo – zpětně.

19:37 Modelový příklad rozdělování slotů na MS

Říkal jsem si, že bychom si mohli projít konkrétní modelový příklad, jak se sloty přerozdělují, abychom si udělali opravdu silnou představu o tom, jak to funguje. IRONMAN má na svém webu modelový příklad pro závod IRONMAN California.

Každý závod dostane konkrétní počet slotů. Pro tento IRONMAN to bylo 55 slotů, takže všichni závodníci vědí, že závod má 55 slotů a víc jich mít nebude. Ze všech závodníků, kteří se tohoto závodu účastnili, bylo 19,5 % žen a 80,5 % mužů. Ta procenta jsou důležitá a později uvidíme proč.

Stejně tak je důležité, kolik kategorií se pro ženy nebo muže zaplní závodníky. Na daném závodě klidně nemusí být obsazená třeba kategorie 50–54 nebo 60–64. IRONMAN proto vždycky spočítá, kolik kategorií je pro dané pohlaví obsazeno. Pro tento závod to bylo 11 kategorií žen a 13 kategorií mužů.

Z pravidel víme, že každá kategorie má automaticky přiřazený jeden slot – to je právě to, že slot automaticky získává první místo, a pokud ho nepřijme, může si ho vzít druhé a pak třetí. Jestliže bylo na tomto závodě obsazeno 11 kategorií žen, z 55 slotů jich automaticky 11 dostávají tyto kategorie. A jestliže bylo obsazeno 13 kategorií mužů, z 55 slotů automaticky 13 získávají muži. To je dohromady 24. A 55 minus 24 je 31. Těch 31 slotů automaticky propadá do performance poolu.

Řekli jsme si, že performance pool je nově rozdělený na muže a ženy. Těch 31 slotů je tedy ještě potřeba rozdělit mezi muže a ženy, a to se dělá právě podle procent mužů a žen ze všech závodníků. Jestliže žen bylo 19,5 %, z 31 je to 6 slotů, a mužů bylo 80,5 %, takže z 31 je to 25 slotů. To jsou výchozí podmínky pro sloty na tomto závodě. A performance pool se teď už může jenom zvětšit o sloty, které závodníci v kategoriích nepřijmou.

Přesně tak. Třeba na tomto konkrétním závodě při ceremoniálu, kde se sloty rozdělují, odmítly slot dvě kategorie žen, takže dva sloty spadly do performance poolu pro ženy. Ve finále by to tedy dělalo 6 plus 2, to je 8 slotů. A z performance poolů se pak sloty rozdělují mezi všechny ženy, nebo všechny muže podle přepočtu času pomocí koeficientů.

To jsme si vysvětlovali v minulé epizodě – existuje tabulka, podle které jsou schopní pomocí koeficientů přepočítat tvůj čas tak, aby byl srovnatelný s časy ostatních závodníků z ostatních kategorií. A to je celá věda.

Mně se to taky hodně líbí, přijde mi to fér a v pohodě.

Pokud vím, IRONMAN svůj původní model testoval na historických datech, to můžeš klidně udělat. A měl predikci, že by to mělo hezky vyjít – myslím, že chtěli, aby finální rozdělení slotů na mistrovství světa bylo 35 % ženy a 65 % muži. To se ale vůbec nepotvrdilo, takže teď na to reagují touhle změnou.

Zajímavé. Na tom meetingu žen, kde jsme byly na snídani, to vyvolávalo velké emoce. Ženy o tom chtěly diskutovat a pokládat dotazy, ale ředitel to okamžitě utnul, že to vůbec není možné, že by se to tam teď rozebíralo. Prostě nadhodil svoje vysvětlení a tím to uzavřel. Celý zbytek závodního týdne to ale vyvolávalo velké ohlasy.

Jak jsem říkal, je super vědět, že i tak velká organizace, jako je IRONMAN, je schopná dělat změny v průběhu.

A jestli chtějí prodávat víc startovného na Konu, musí se tam dostat víc lidí – víc žen.

To je pravda. Jinak by tam bylo víc chlapů, ženské by se naštvaly a to by IRONMAN nechtěl.

U IRONMANu ještě zůstaneme, máme tu bohužel ještě jedno velmi smutné téma. Zmiňujeme ho jen proto, že jsme se o tom závodě bavili před dvěma epizodami. Proběhl IRONMAN 70.3 v Jižní Africe a nevím, jestli to víte, nebo ne, ale bohužel tam při plavecké části utonuli dva závodníci. Zmiňujeme to proto, že je to připomínka toho, že tenhle sport je náročný a obzvlášť plavecká část je nějakým způsobem nebezpečná a je potřeba k ní přistupovat zodpovědně.

Nebezpečné jsou všechny části. Kolo je nebezpečné samo o sobě a běh může být nebezpečný fyzicky, třeba pro člověka, který má nějaké zdravotní problémy. Víme, kolikrát na maratonech, půlmaratonech a menších závodech lidé kolabují třeba z horka. Takže je potřeba se do toho nepouštět úplně bezhlavě. Tohle byl poloviční ironman, ani ne celý – distance, kterou závodíme my všichni. Měli bychom z toho mít stále respekt a připravovat se důsledně.

Tak jo, pojďme na druhou organizaci, a to je PTO.

26:55 Neskutečný závod T100 Dubai

Na posledním závodě v Dubaji se stala velmi zajímavá věc. Sledovala jsi T100 v Dubaji?

Nesledovala. Kdyby ses chtěl bavit o cestování, mám spoustu tipů, co navštívit v Portugalsku, ale T100 jsem u toho sledovat nestíhala. Věděla jsem ale, že to bylo fakt zajímavé, a říkala jsem si, že moje hledání kola v depu na mistrovství světa pak není zas takový průšvih. Tak co se tam stalo?

Ty jsi na mistrovství hledala kolo a závodníci na T100 v Dubaji hledali časomíru.

To je pravda.

Hlavní pozornost si ten víkend určitě vzal závod mužů. Začalo to na cyklistické části, v podstatě v jejím závěru, kdy Hayden Wilde, Marten Van Riel a ještě jeden závodník – na jméno si teď nemůžu vzpomenout – netrefili vjezd do depa a dali si jedno kolo navíc.

Jak dlouhé?

To je super dotaz. Možná je dobré si připomenout, že závod T100 se jede na distanci 2 km plavání, 80 km kolo a 18 km běh. Trasa cyklistické části v Dubaji byla udělaná tak, že jedno kolo bylo dlouhé 8 km.

Takže deset koleček na kole.

Přesně tak, měli deset kol. Je to divácky atraktivní, ale zrovna v Dubaji, když se díváš na záběry ze závodu, vidíš, že je to naprostý ghost town. Vůbec nikdo tam není, nikdo nefandí. Je vidět, že závod tam musí být, protože PTO někdo z Dubaje samozřejmě velice dobře sponzoruje, ale triatlon tam reálně nikoho moc nezajímá.

Každopádně zpátky na cyklistickou část. Ti tři závodníci jeli kolo navíc, protože Hayden zmiňoval, že na svém cyklopočítači viděl u odbočky do depa 76 km, ne 80. Na základě toho se rozhodl: hele, mně ještě chybí kilometry, tak musím jet ještě další kolo. A ti dva další závodníci ho samozřejmě jen následovali, protože věděli, že celou dobu musí jet za ním.

Takže ho slepě následovali.

Přesně tak. A dopadlo to, jak to dopadlo. Je to zajímavý point: na jednu stranu ti organizátor říká, že trať má 80 km, ale ty na jejím konci vidíš, že ti chybí ještě čtyři.

To se nám taky stalo, že jo – v Brně na půlmaratonu.

Ano, přesně tak, to je krásný příklad. Na brněnském půlmaratonu se ale naštěstí běží na pár kol a tam se nedalo splést. Tady už je to zavádějící, i když ti chybí kilometry.

To je hodně blbé. Myslím, že si toho všimlo poměrně hodně lidí, protože na ně začalo dost lidí řvát, že dělají chybu. Ale už to pak dojeli.

A pak se to ještě zhoršilo. Běžecká část byla mimochodem na osm kol a na ní nevypadla časomíra, ale myslím, že vypadl lap counter, takže závodníci nevěděli, v jakém jsou kole. Měli tam zařízení, které počítá kola, takže si je nemuseli počítat sami. Buď se pokazila časomíra, nebo lap counter, teď si nejsem jistý. Každopádně většina závodníků dostala v sedmém kole informaci, že je to jejich poslední kolo.

A nemělo jich být osm?

Ano, mělo jich být osm. To je přesně ten problém – někdo něco pokazil a většina závodníků, 13 ze 17, běžela pouze sedm kol místo osmi.

A ty tři, co jeli kolo navíc?

Kolik kol běželi oni, to se přiznám, že nevím, tak podrobně jsem to nesledoval. Ale je to neskutečné, že tři závodníci na kole jedou kolo navíc a 13 závodníků na běhu jde kolo míň. V závodě tak strašně dlouhou dobu nikdo nevěděl, kdo nakonec vyhrál. Protože pokud běžíš o kolo míň, nesplnil jsi podmínky trati a podle téhle úvahy bys měl být automaticky diskvalifikovaný. To by znamenalo, že závod reálně dokončili a měli by být hodnoceni pouze čtyři závodníci.

To si organizátoři asi úplně nechtěli dovolit, takže se nakonec se závodníky domluvili, že pořadí se rozhodne podle času po dokončení sedmého kola na běhu. Naštěstí ten, kdo závod podle těchto pravidel vyhrál, byl Morgan Pearson, který opravdu běžel všech osm kol. Takže aspoň na tom nebyl trapně. Na druhém místě se umístil Mika Noodt, typický svými velmi dlouhými blonďatými vlasy, a na třetím místě byl Gregory Barnaby.

To, co se stalo v Dubaji na mužském závodě, má velké ohlasy v celé triatlonové komunitě, hlavně mezi profíky. Nevím, jestli jsi to sledovala, ale dost chlapů se k tomu vyjadřovalo. Třeba Marten Van Riel se vyjádřil v tom smyslu, že PTO, tedy Professional Triathletes Organisation, by se měla přejmenovat z PTO na TO, protože už to není professional. A musíme si připomenout, že to je člověk, který celou sérii minulý rok vyhrál. Když se takový člověk vyjádří takovým způsobem, je to pro organizaci a pro sérii strašná PR rána.

To jsem nesledovala, já jsem sledovala ztracená kola z Marbelly.

Mám na tebe otázku. Myslíš si, že by si to měli závodníci počítat sami?

Nemyslím si, že by si to profíci v Dubaji na T100 měli počítat sami. Je jich tam osmnáct, na trati můžou mít techniku, mají race rangery a všechno, můžou jim počítat kola. Když vymysleli deset kol na kole a osm na běhu – takovýhle nesmysl – nemůže po nich přece nikdo chtít, aby ještě počítali v závodě. Vždyť ty počítáš, kdy máš sníst kolik sacharidů, kolik minut uběhlo, kolik gramů za kolik minut, a ještě budeš počítat, kolik koleček jsi odjel na kole? To je podle mě nesmyslné.

Samozřejmě je to jinak i odpovědnost každého z nich. Ale když ti řeknou, že jedeš poslední kolo, já bych jim taky věřila. Pokud tam bylo něco, co počítá kolečka za tebe, ty se na to spoléháš a pak ti někdo řekne, že máš sedm, tak bych neřekla, že za to může závodník, nebo že je to jeho zodpovědnost. Já osobně bych to absolutně nezvládla. Když plavu čtyřstovku, je pro mě naprosto nezvládnutelné spočítat si tolik obrátek, vždycky zapomenu. Zamyslím se nad něčím jiným a už nevím. Takže deset nebo osm koleček je pro mě naprosté ne. A ty si myslíš, že…?

Já právě vůbec nevím, jsem pořád hodně rozpolcený. Na jednu stranu chápu argument, že chceme profesionální triatlon přiblížit velkým profesionálním sportům – PTO si klade za cíl udělat z T100 něco jako Formuli 1. A ve Formuli 1 samozřejmě všichni závodníci spoléhají na lap counter. Co by to bylo, kdyby si tam měli počítat padesát kol? To je asi blbost.

Ano, a taky mají vysílačky a svoje kouče, lidi od aut, kteří jim říkají, jak rychle mají jet do zatáčky, kdy mají zatočit volantem, tady pozor, a vymění jim kolo za dvě vteřiny, ne za patnáct minut jako mně. To je trochu jiné – mají normální pomoc. Ale když jedeš triatlon, nesmí tě nikdo koučovat, nesmí na tebe nikdo na trati mluvit. Takže teoreticky, když mi někdo řekne, že mám sedm kol, je to vlastně zakázané chování, protože je to koučování.

Asi jo, je to zajímavá úvaha. Myslím si ale, že pokud takovou informaci poskytne pořadatel, bude to asi v pohodě.

Chtěl jsem k tomu říct, že mně vždycky fungovalo měření aktivity. Na kole si měřím, kolik mám kilometrů, když mi zrovna funguje Garmin, a na běhu taky vždycky vidím, kolik mám kilometrů. Ale na druhou stranu musím říct osobní zkušenost z minulého roku, kdy jsem na dráze běžel 10 km. Čtyřsetmetrový okruh, který člověk pořád běhá dokola. Měřil jsem si to a spoléhal jsem na to, že budu mít v cíli přesně 10 km. Já jsem 10 km v cíli měl, ale chybělo mi právě jedno kolo. Bylo to tím, že GPS signál není na tak malé ploše, jako je 400metrová dráha, přesný.

Tam jsem se poučil, že je vždycky velice vhodné zvolit pro daný typ závodu správnou aktivitu. Garmin má třeba aktivitu běh na dráze, která měří poměrně přesně. Takže není vůbec jednoduché si kola počítat a u profíků jsem asi taky zastáncem toho, že by to měl řešit pořadatel.

Na techniku bych se nikdy nespoléhala.

Zeptám se tě – a kdyby to byly Apple Watch, spoléhala by ses na ně?

Ty mě možná nikdy nezradily. Ale zase bych se třeba někde ztratila. Ne, všeobecně bych se na techniku radši nespoléhala. Ale docela mě potěšilo, že tam prostě jeli o kolečko víc a míň. Já si tady lámu hlavu, jak jsem nemohla najít kolo v depu a měla prázdné místo, a pak vidíš profíky, jak jedou kolo navíc. Chyby se prostě stávají všude a pořád.

Je to jen další důkaz toho, že triatlon není sport o třech disciplínách, je toho mnohem víc.

Každopádně v Dubaji se nejel jenom mužský závod, jel se i ženský, a tam dopadlo všechno naprosto bez problémů. Závod proběhl podle veškerých očekávání a standardů a všechny zajely správný počet kol. Samozřejmě získal strašně málo pozornosti, protože všichni jen řešili, jak dopadli chlapi, jak se ta situace měla vyřešit a co to znamená pro T100. Na prvním místě se umístila Julie Derron, na druhém Kate Waugh a na třetím Jessica Learmonth.

K tomu počítání jsem si ještě vzpomněla na jednu věc. V bazénu plavala jedna paní na úhlopříčku a plavala strašně pomaloučku, takže bylo těžké se do ní netrefit. Na konci bazénu měla lístečky a kytičky a vždycky, když přeplavala úhlopříčku, vzala jeden lísteček a přeřadila ho z jedné řady do druhé. Takže si takhle počítala svoje úhlopříčky. Paní z bazénu to zvládla, tak to zvládnou i profíci.

A třeba v Poreči nám dávali gumičky na ruku, když jsme proběhli kolem. A to bylo i v Hradci, teď jsem si to připomněla. Já ji mám dodnes a nosím ji vždycky na triatlonový závod ve vlasech – je to moje závodní gumička.

To je hezký talisman, to je moc pěkné.

Takže co dál – čárky do asfaltu? Drobečky jako Jeníček a Mařenka? Nebo mít nějakého supportera, který to bude počítat za tebe? Víš, jak bývají ty kartonové cedule s nápisy, které tě mají povzbuzovat – tak by na ni dělal čárky.

To by bylo úplně v pohodě, dokud by nešel někam na kafe a nevrátil se za hodinu. Já bych pořád jezdila dokola a on: ještě tři.

Ještě k T100 – celá série finišuje 12. prosince závodem v Kataru, kde bude vyhlášený vítěz celé série, jak u mužů, tak u žen. A ještě jsem chtěl říct, nevím, jestli to naši posluchači vědí, že PTO má ranking profesionálních závodníků. Je na stránce stats.protriathletes.org a člověk si tam může vylistovat všechny profíky a podívat se, jak si v rankingu vedou. Myslím, že se počítá ze tří nejlepších závodů za nějaké období.

Je to celkem zajímavý způsob, jak mezi sebou srovnávat závodníky, a také způsob, jak si určit, jak silná je startovka daného závodu. Uděláš si průměr rankingu pro celou startovku a uvidíš, jak zajímavý ten závod asi bude. Takže jen takový tip, pokud vás tohle víc zajímá – je to něco jako hodnocení všech závodníků po celém světě.

Mohli bychom ještě hodnotit hobby závodníky.

Myslím, že to už někdo dělá, ale nikdy jsem to nestudoval. Každopádně do rankingu PTO se nepočítají úplně všechny závody, má to nějaká pravidla, z jakých závodů PTO výsledky bere. Počítají se tam ale například i závody IRONMAN, což je podle mě fajn.

Tak to je asi k T100 a PTO všechno. Vyzval bych naše posluchače, ať nám napíšou, co si myslí o Dubaji a vůbec o T100 jako takové – jaká je budoucnost té organizace? Když PTO vzniklo, viděl jsem ho jako něco, co IRONMAN trošku nahradí. Asi jsem byl hodně naivní, protože mi přijde, že zrovna letos se PTO moc nedaří a spíš to upadá. Takže mě zajímá, co na to naši posluchači.

Mně přišlo, jako by do toho nasypali hodně peněz, hodně si to nahypovali, a tak jsme měli velká očekávání. Zase nemají tolik závodů a teď si to zkazili jedním závodem. IRONMAN má závodů po světě za rok mnohem víc a to, co pokazí, tolik nevidíš, protože se to v tom ztratí.

Každopádně T100 mi chybí do sbírky kvalifikačních závodů na mistrovství světa. Ale po tomhle si myslím, že by se mi asi nikdy v životě nepodařilo se kvalifikovat, kdybych si musela spočítat osmnáct kol.

Ještě máme na závěr jednu novinku, která je spíš menší a úsměvná a mě moc potěšila. Nevím, jestli jste si všimli, naši posluchači, ale…

46:40 Mathieu van der Poel se chystá na IRONMAN?

…na sociálních sítích kolovaly fotky Mathieu van der Poela, jak trénuje s Janem Frodenem. Byli spolu na nějakých cyklistických trénincích, ale Mathieu van der Poel pak sdílel i nějaké běžecké tréninky. Plavecké jsem ještě neviděl, ale doufám, že na to brzy přijde. A spekuluje se, že by závodník ze světového pelotonu, který jezdí za Alpecin, mohl závodit na IRONMANu. Za mě by to bylo hodně fajn, protože to jen dokazuje, že popularita toho sportu neskutečně roste.

A vůbec to není fér – bývalí cyklisti a bývalí plavci.

To je pravda. To je věčná otázka, kdo bude nejlepší triatlet – ten, kdo jako dítě celou dobu plaval, celou dobu běhal, nebo celou dobu jezdil na kole?

Záleží na distanci. Podle mě na olympijském a všeobecně draftingovém sprintovém triatlonu, když nejsi dobrý plavec, už to nikde nedoženeš. Na distancích, kde se jedná o draftingový triatlon, jako je olympijský triatlon na olympiádě, jsou to podle mě jednoznačně plavci. Ti se pak můžou zaháknout a kolo dotrénovat. Ale plavce už podle mě nedoplaveš.

To je dobrý point. Opět by mě zajímalo, jak to vidí naši posluchači, tak nám dejte vědět, jak to vnímáte vy.

Tak jo, to bylo k novinkám asi všechno. A myslím, že se můžeme přesunout na moc milé téma na závěr.

48:34 Slavíme 1. narozeniny podcastu

Kájo, všechno nejlepší k narozeninám.

Tobě taky. Chtěli jsme si dneska v úvodu dát kilometr, protože na narozeniny se běhá tolik, kolik je nám let, takže bychom ho museli jít uběhnout.

To je velká pravda, to jsem dneska prošvihl. Byl jsem plavat, ale uplaval jsem víc než kilometr a míň než 2 km, takže teoreticky by se to dalo počítat.

Dnes je to přesně rok, kdy vyšla první epizoda našeho podcastu. Je úplně neuvěřitelné, jak rychle to uběhlo, a řekli jsme si, že bychom si mohli udělat rekapitulaci toho roku. Když se nad tím zpětně zamyslím, je to dost úsměvné, protože jsme si určitě nemysleli, že se nám za rok podaří vydat 30 epizod. A přesně 30 – to jsme si krásně naplánovali kulaté číslo.

Já už myslel, že chceš říct, že je mi 30.

Krásné kulaté číslo. Já osobně jsem s tím strašně spokojený, protože jsme oba lidé, kteří to dělají ve svém volném čase. Oba pracujeme full time a ještě se snažíme věnovat triatlonu. Já jsem to letos tréninkově z více důvodů neměl tak nabité, ale ty jsi měla naprosto neskutečnou sezónu, nabitou k prasknutí, už se tam nemělo co vejít, a ještě se ti se mnou dařilo dělat náš společný počin, podcast. Takže těch 30 epizod je krásné číslo. Zvlášť když jsme si spočítali, že vyprodukovat jednu epizodu nám v průměru trvá zhruba 15 hodin. Takže jsem s tím číslem extrémně spokojený.

Náš podcast můžete sledovat na Spotify, na YouTube a dalších podcastových platformách, ale my primárně sledujeme Spotify. Tam nás ke včerejšímu dni odebírá 701 lidí a dneska jsem viděl, že už je vás 703, což je taky krásné číslo. Celkově se náš podcast přehrál přes 41 000krát, což je taky super. V hodinách je to 14 000 hodin. To je číslo, které moc neřekne, ale když si ho přepočteme na roky lidského života, dalo by se říct, Kájo, že jeden člověk s námi v uších strávil rok a půl.

To je dost.

To je docela dost. Takže to jsou čísla za Spotify. Na YouTube toho máme o trošku víc – kromě klasických dlouhých epizod vydáváme i shorts a teď jsme začali dělat i klipy, výstřižky z epizod. Máme tam dohromady nějakých 85 videí a 403 odběratelů a všichni uživatelé YouTube u nás dohromady vygenerovali 54 000 zhlédnutí, což je za mě taky úplně neskutečné číslo.

Je to tak, když si to dáš do kontextu – kolik lidí je třeba na Čerťák triatlonu nebo kolik lidí jde závodit na IRONMAN v Hradci. Myslím, že kapacita byla 1 600 a letos je kapacita 1 750 lidí. Mimochodem, pro naše posluchače: 1 500 míst už je vyprodáno, takže zbývá posledních 250 míst.

To je mazec, to je fakt neskutečné.

Teď jsem si zrovna procházela závody na stránkách IRONMANu a strašně moc závodů na příští rok už je vyprodaných, zbylo jich jen pár. Přijde mi to fascinující.

Scott na tom proslovu říkal, že kdyby zítra vypsal v Evropě nový závod, do týdne by byl vyprodaný. Tomu bych věřil.

Takže když si to dám do kontextu – kolik z toho je Čechů – a nás sleduje 700 lidí na Spotify a 400 lidí na YouTube, řekla bych, že jsme se dostali skoro ke všem triatlonistům v Česku. Je to taková malá komunita tady v Česku a na Slovensku, a možná jsme se už dostali do uší spoustě z nich.

Já doufám, že se dostaneme ještě do víc uší. Je potřeba se na to podívat i tak, že těch 1 750 jsou závodníci jenom na 70.3, pak je tam ještě olympijský triatlon, takže je to mnohem víc lidí. A hodně lidí v České republice dělá i kratší distance, nejen 70.3. Takže pořád věřím, že máme obrovský prostor k růstu, a doufám, že ho zaplníme.

Hlavně čím víc roste podcast a triatlon všeobecně, tím víc roste i posluchačů, protože každý nový posluchač je potenciální nový triatlonista. Máme rozpracovanou celou sérii – v backlogu máme epizody na téma, jak začít s triatlonem, přímo určené pro začínající triatlonisty. Takže možná nějaký posluchač je budoucí triatlonista a naopak budoucí triatlonista je budoucí posluchač.

Ještě jsme hodně aktivní na Instagramu, kde teď máme 834 sledujících, což je taky krásné číslo a jsem za to strašně rád. A ještě jednu platformu se snažíme propagovat – tu, přes kterou nás můžete podpořit, Buy Me a Coffee. Tam jste nám už zajistili 140 nahrávacích minut, což je taky neuvěřitelné číslo.

To jsou v průměru dvě a půl epizody.

Přesně tak. A ještě máme jednu platformu, a to je Discord. Tam se snažíme společně probírat všechno kolem triatlonu a aktuálně tam máme 149 členů. Pokud ještě na našem Discordu nejste a chtěli byste se přidat, můžete přes QR kód, který se teď objeví na obrazovce, nebo přes odkaz v popisku tohoto videa.

Tenhle výčet statistik byl za mě osobně spíš proto, abychom vás třeba inspirovali. Jsme malý podcast s malou cílovou skupinou, ale myslím, že to jsou moc hezká čísla. Šlo mi spíš o to ukázat vám, co takový podcast dokáže za rok udělat v číslech – a co zvládnou dva obyčejní pracující hobíci ve svém volném čase.

Na závěr statistik jsem chtěl ještě říct, že tohle jsou tvrdá čísla z platforem. Ale co se v tomhle podcastu nedá vyčíslit, je množství zpráv a reakcí, které jste nám za ten rok poslali. I to je moc krásné číslo a jsme strašně rádi za každou reakci a každou zprávu. Moc rádi čteme vaše příběhy o tom, jak jsme vám třeba pomohli dostat se na první závod nebo jak jsme vás motivovali. Je to opravdu moc fajn. Takže za náš podcast a za ten první rok moc děkujeme.

Je to tak. Určitě nám dejte vědět, co vás za ten rok nejvíc bavilo a která epizoda se vám líbila nejvíc. Je to těžké, protože vím, že každá z nich je speciální – minimálně 20 epizod bylo fakt speciálních, možná víc. Ale kdybyste měli vybrat jednu, která by to byla? A co byste chtěli slyšet do budoucna? Na jaké epizody nebo na jaké hosty se těšíte? Když nám o nějakém hostovi napíšete, klidně se tu pak objeví – už se to v minulosti stalo, takže se nebojte. Dejte nám vědět, koho byste rádi slyšeli nebo jaké téma bychom měli rozebrat a čemu bychom se měli věnovat v dalším roce našeho triatlonového podcastu.

Přesně tak, protože náš podcast samozřejmě vůbec nekončí. Musím říct, že mě to baví víc a víc a už se těším na další rok. Máme hodně témat, která jsme ještě neprobrali, a hodně hostů, se kterými jsme se ještě neviděli, a myslím, že rozhovorů bude jenom víc. Na začátku podcastu jsme si dali cíl, že bychom se se všemi hosty chtěli vidět offline a natočit to ve studiu. Asi vám došlo, že se nám to úplně nepodařilo, a primární důvod je asi ten, že jsme v Brně, co si budeme povídat.

Počkej, počkej, v Brně to bylo ještě dobré. Primární důvod byl ten, že se naše cesty rozdělily.

To samozřejmě, ale měl jsem pocit, že u hodně hostů, které jsme oslovili, bylo Brno problém. A my to samozřejmě nikomu nemáme za zlé, naprosto víme, v jakém městě žijeme.

A sám sis ho vybral.

Tak teda super. Je super, ale dostaň se do něj. Nebo z něj.

Na druhou stranu si moc vážím všech hostů, kteří za námi bez váhání a bez mrknutí oka přijeli, třeba i docela dlouhou cestu z Prahy, jen aby s námi natočili podcast. Není to úplně jednoduché a stejně si s tím dali tu práci, takže si toho moc vážím. Online jsme natočili jen pár epizod a tři hosty – vlastně dvakrát jednoho hosta. Takže si myslím, že jsme si s offline natáčením vedli docela dobře.

To je pravda. Já bych měl pro náš podcast ještě jedno malé přání do dalšího roku, k narozeninám se přece přeje. Moje přání je ještě větší dialog s našimi posluchači. Možná to trochu nedává smysl, protože podcast je o tom, že se bavíme my dva spolu, ale nemusí to tak nutně být. Jak jsem říkal, přišlo nám spoustu reakcí a zpětné vazby a přál bych si, aby jich bylo ještě víc. Abychom to, co tu spolu probíráme jen my dva, ještě víc probrali s našimi posluchači – přes sociální sítě, přes náš Discord a vůbec jakkoli.

Já jsem čekala, že řekneš, že tvoje přání je, aby triatlonový podcast vyhrál podcast roku. Žádný fotbal a všechny ty sportovní kanály, ale triatlon s takovou popularitou, že podcast roku.

To je přání, co? Tak si to můžeme dát jako KPI na příští rok.

Myslím, že cíle podle SMART mají být i reálné.

Tak já asi nejsem SMART.

Tak jo, myslím, že to už je pro dnešní podcast asi všechno.

Tak jo. A já se obávám, že moje cesta, moje road back from Marbella, se blíží ke konci a příště se uvidíme zase offline.

Ty se obáváš? Já myslel, že se těšíš.

Těším, dobře. Dostala jsem se do míst, kde je sníh, a už se těším – stejně je sníh tam i tady.

01:01:50 Závěr podcastu

Tak jo, moc vám děkujeme, milí posluchači, že jste poslouchali až sem. Kdyby vás k dnešní epizodě cokoli napadlo, neváhejte nám napsat na jakékoli sociální síti, nebo přijďte na náš Discord. A pokud vás tato epizoda bavila, můžete nás podpořit na platformě Buy Me a Coffee, kde je ještě spousta minut k podpoření.

Jak jsme říkali, natočili jsme 30 epizod a díky vám jsme z nich natočili dvě a půl epizody, takže prostoru je opravdu hodně.

Bohatý prostor. Tak jo, mějte se všichni krásně a uvidíme se zase příště. A uslyšíme. Ahoj. Ahoj.

Buy Me a Coffee QR code

Líbí se vám epizoda?

Podpořte nás přes Buy Me a Coffee a přispějte tím na minuty nahrávání našeho podcastu.

🎙️Chci vás podpořit

Pořiďte si náš merch

Trička, mikiny a další podcastový merch v našem novém eshopu. Každý nákup nás podpoří.

Do eshopu

Sledujte nás!

Mrkněte na nové epizody, videa ze závodů a tréninkové tipy na Spotify, YouTube a Instagramu.