45# Petr Keclík: Legendární závod Czechman a novinky pro rok 2026

Ahoj, já jsem Samuel. A já jsem Karolína. A společně vás vítáme u další epizody našeho triatlonového podcastu Druhá fáze. Moc bychom chtěli poděkovat za podporu na platformě Buy Me a Coffee, kde můžete přispívat na minuty natáčení tohoto podcastu. Určitě se podívejte i do popisku epizody, kde najdete naše partnery a slevy, které u nich máte. Děkujeme, že nás podporujete.

V dnešní epizodě se podíváme do zákulisí jednoho velmi oblíbeného a velmi tradičního českého triatlonového závodu – Czechmanu. Jsme rádi, že na to nejsme sami, protože do našeho studia přijal pozvání Petr Keclík. Petr je jeden z hlavních organizátorů tohoto závodu a také dlouholetý triatlonista. Ahoj, Petře.

Ahoj, děkuju za pozvání.

Petře, začali bychom tím, že se letos jedná už o jubilejní 20. ročník. Pro posluchače, kteří Czechman ještě tolik neznají: letos se jede o víkendu 5.–7. června, hlavní závod na distanci 70.3 je v sobotu 6. června. Czechman se jede kolem Písníku Hrádek, kde je na malém poloostrově přímo centrum závodu i s depem. Plave se 1,9 km kolem poloostrova, potom je cyklistická trať 90 km ve dvou okruzích a nakonec klasický půlmaraton ve čtyřech okruzích. To je asi představení závodu. Říkal jsem, že je to dvacátý ročník, takže závod má dlouhou historii. Byl vždycky takhle oblíbený, takhle velký a na těchhle tratích?

Abych to uvedl na pravou míru: 20. ročník je pod organizací OMT, což je náš původní pardubický oddíl. Samotné kořeny ale sahají až do roku 1994, kdy se závod pod úplně prvním názvem Triatlon Sadská pořádal právě v Sadské, a tam byl tuším do roku 2004. Pak můj kolega Tomáš Petr, současný ředitel závodu, projevil zájem pořádat závody a domluvil se s tehdejším ředitelem Jirkou Horkým – kterému tímto děkujeme – že mu závod Czechman přenechá.

Naše novodobá historie začala v roce 2007, což do letošního roku 2026 dělá přesně 20 let. Původně se Czechman jel na těchto distancích v Mělicích, což je nedaleko současné lokality, u Přelouče. Tam byl do roku 2010. Tomáš mi říkal, že jeho prvním milníkem bylo dostat kapacitu závodu na 300 lidí, což se v Mělicích povedlo. Ta lokalita ale byla náročná, především z pohledu cyklistické tratě. Triatlon nemá žádný stadion, všechno si musíme vybudovat sami na zelené louce, a uzavírky v okolí byly velmi náročné.

Vzhledem k plánované expanzi jsme hledali nová místa a poštěstilo se najít současnou lokalitu, Písník Hrádek u Oplatil, který je podle mě ideálním místem pro pořádání takové akce. Každý rok jsem za to pokorně vnitřně rád, protože v tom máme obrovské štěstí a výhodu. Od roku 2011 jsme tedy na současné lokalitě, kde letos budeme už pošestnácté. Jak se vyvíjel samotný závod, tak se vyvíjel i areál. Kdo u nás závodí delší dobu, mohl zaznamenat progres závodu, rostoucí startovní pole i extrémní posun samotného areálu.

Je tam skvělá parta spolumajitelů, se kterými máme nadstandardní až přátelské vztahy, za což jim děkujeme. Je to parta kolem pana Jirky, kterého tímto zdravím, a jeho vizí bylo vybudovat takzvaný stellplatz – místo pro rekreaci obytných vozů a karavanů. Z bývalého těžebního prostoru, kde byla pískovna a nespočet železobetonových konstrukcí a ocelových lan, postupnou pílí přebudovali čtyřhektarový poloostrov, což je samo o sobě v České republice unikát. Dnes jsou tam prokácené břehy, spousta malých krásných pláží a unikátem je čistá voda, která v našich podmínkách, zvlášť v teplejších měsících, není samozřejmostí.

Vybudovali z toho opravdu nadstandardní krásný sportovní areál. Primárně ho využívají k plachtění a k výuce dětí na plachetnicích. Nám ho zapůjčují nejen na samotný víkend – jsme tam víceméně týden, téměř 8 dní, protože realizace obnáší hodně práce dopředu. Pro ty, kdo k nám nepojedou poprvé: hlavní změnou oproti loňsku je, že je zachovaná původní velká hala o 2 000 metrech čtverečních. Když jsem ji viděl teď na jaře, měla vyměněná okna, hotovou novou fasádu a před pár dny se začala dělat i nová střecha. Už loni byla vyasfaltovaná půlka plochy, na které bylo expo. Takže co se zázemí týče, je to místo opravdu dar a do budoucna neplánujeme, že bychom se posouvali někam jinam. Budeme se ho snažit zachovat v tomhle místě a v tomhle formátu.

Takže 10 let v Sadské, pak nějaká mezera a 4 roky v Mělicích. A 20. ročník pod pardubickým oddílem OMT počítáme od roku 2007, takže letošek bude 20. ročníkem Czechmanu pod naší taktovkou. Já osobně jsem v oddíle někdy od roku 2006, tedy ještě předtím, než se závod začal pořádat, ale na Czechmanu jsem byl poprvé v roce 2008.

Jako závodník, nebo organizátor?

Jako organizátor. V rámci oddílu se jezdilo pomáhat na závody a spolupráce s Tomášem Petrem, ředitelem závodu, postupem let a přes soustředění, která jsme spolu absolvovali, vygradovala do dnešní podoby. Myslím, že se doplňujeme a máme to rozdělené tak, jak nám to vyhovuje.

A teď malá plavecká odbočka. Venku se už dá plavat – my už jsme byli čtyřikrát. A co nám opravdu pomohlo, bylo pořízení nových čepiček a ponožek na swimaholic.cz. Swimaholic je plavecká specializovaná prodejna, kde najdeš snad úplně všechno, co bys mohl nebo mohla potřebovat na plavání. Pokud teď hledáš vybavení na venkovní plavání, mrkni na swimaholic.cz, kde s kódem „druhafaze“ získáš desetiprocentní slevu na svou objednávku. Moc děkujeme, že náš podcast podporujete používáním našeho kódu. A teď už zpátky do podcastu.

Petře, zmínil jsi, že v Mělicích bylo cílem naplnit kapacitu 300 závodníků. Jaký je váš cíl teď? Jaká je aktuální kapacita závodu a jak rychle se zaplní?

Dlouhodobě jsme si mysleli, že maximální kapacita je 700 závodníků, a drželi jsme to poměrně dlouho. Ještě trošku odbočím k historii: nejrychleji vyprodaný byl závod na podzim 2019 na ročník 2020, kdy se to vyprodalo asi za 5 dní. To byl asi největší boom, jenže pak přišel covid a byli jsme nuceni závod přesunout na září. K tomu se můžeme kdyžtak vrátit později. Od té doby jsme drželi 700 míst.

Jak jsem ale mluvil o tom, že se prostředí přetváří, každý rok vymýšlíme, co bychom mohli zlepšit a jak to přeskládat. Je to poměrně velká plocha – cíl a cílová rovinka, stany, zázemí, expo a tak dále. Takzvanou čtvrtou disciplínou triatlonu je depo a depo zabírá největší plochu. Když pominu bezpečnostní aspekt, ke kterému se ještě dostaneme, tak aby bylo depo v rámci možností spravedlivé pro všechny a logisticky dávalo v tom objektu smysl, je těch 800 lidí, na které jsme to z loňska na letošek zvedli, opravdu finální hrana.

Druhým aspektem je primárně bezpečnost, protože se pořád bavíme o polovičním ironmanu, který má zakázaný drafting na kole. Hlavně z tohohle důvodu už propustnost tratě nechceme nafukovat a nechceme dělat něco, co by bylo na úkor toho, že by se masově porušovala pravidla. Současných 800 závodníků je pro nás opravdu strop.

V tuhle chvíli bych chtěl závodníkům moc poděkovat, protože letos jsme byli vyprodaní tuším na přelomu prvního a druhého lednového týdne, hned po Novém roce. Pro realizační tým je strašný benefit vědět, s čím můžeme počítat, a nebát se do poslední chvíle, jakou kapacitu budeme obsluhovat. Za to bych chtěl všem příznivcům a závodníkům poděkovat.

To je super. Ještě jsem se chtěl doptat – máte takovou historii, že můžete sledovat, jak se vyvíjí typický závodník Czechmanu. Mění se nějak typický představitel závodníka na distanci 70.3 za těch 20 let? Vidíš tam zajímavou změnu?

Myslím, že máme výhodu i v termínu. Vždycky říkáme první sobota v červnu. Loni to padlo na sedmého, letos je to šestého – závod nemůžeme udělat v sobotu 30. května. Natěšenost závodníků přes zimní a jarní období, kdy se na jaře dá někdy líp, někdy hůř plavat venku, tam určitě je. A specifičtí jsme podle mě i tím, že jsme taková trošku kulturní akce pro triatlonisty. Po zimě, po jarní přípravě a po soustředěních se všichni potkají u nás, pokecají, pobaví se, ptají se navzájem, co je nového, a jdou si zazávodit. To je jedno specifikum.

Co se týče vývoje závodníků: tím, že máme víceméně rovinatou trať bez extrémně kopcovitého terénu, jsme asi vhodným závodem pro toho, kdo si chce odfajfkovat jeden poloviční triatlon. Je to na začátku sezóny, a když ho to chytne a baví, má v rámci Českého poháru další příležitosti si zazávodit, nebo může klidně navázat celým ironmanem. Protože jsme na začátku června, léto je dlouhé. Pokud jsme tou vstupní bránou do triatlonu, budou pak závodníci zcela logicky chtít mezinárodní srovnání na větších závodech – v sérii Challenge nebo IRONMAN – a buď zůstanou u polovičního ironmanu, nebo přejdou k plné distanci. Nemusí to být cílem každého triatlonisty, ale kdo si zkusí půlku, většinou si pak chce zkusit i celý.

Statistiku nováčků sledujeme. V registračním systému pro Českou triatlonovou asociaci máme volitelné políčko „můj první poloviční ironman“. A zároveň se na to ptá i náš komentátor, který je s námi taky těch 20 let – zdravím ho na dálku. Když před startem burcuje atmosféru, vždycky se ptá, kdo je tu poprvé, a závodníci zvednou ruce v neoprenech. Loni jsem si tu vizuální představu uvědomil – kolik lidí tam bylo poprvé. I čísla hovoří tak, že je to opravdu třetina startovního pole, ne-li víc, až ke 40 procentům. V absolutních číslech je to někde kolem 250 až 300 závodníků, kteří u nás jedou svůj první půlIRONMAN. Takže tak k tomu vývoji.

Zaujalo mě, že jsi říkal, že v roce 2019 byl boom a startovní místa se velice rychle vyprodala. Čemu to přisuzuješ? To jsme tady asi ještě neslyšeli – že v tom roce byl boom, který utnul covid, a teď jsme na něj zase navázali a máme druhou fázi toho boomu.

Já si úplně nemyslím, že to byl boom. Spíš to postupně gradovalo. Závod se pořád snažíme budovat a každý rok přidávat něco nového. Dnes se na to snažím dívat optikou, že závodník se pro nás rovná zákazník, protože odvádíme službu, kterou si závodník platí a něco za ni očekává. A mám takovou vlastnost, že se snažím závod udělat pro všechny závodníky tak, jak bych chtěl, aby ho někdo udělal pro mě. K tomu byl trend přecházet od půlmaratonů a maratonů k triatlonu, což se možná ve vlnách vrací a nemusí. Náš závod se tak stával populárnějším a populárnějším. A možná jsme i my trochu tlačili na to, aby se vyprodal brzo – hecovali jsme to na sociálních sítích a tak dále. Byl zkrátka takový enormní zájem, že se to rychle vyprodalo.

Co jsme sledovali po covidu a co jasně ukazují čísla: mezi sebou si říkáme, že někteří sportovci zůstali doma u televize a už se k tomu nevrátili. Ale obecně si myslím, že se v lidech vybudoval návyk zaplatit si něco radši později, byť o nějakou korunu dráž – až v momentě, kdy si jsem opravdu jistý, že do toho jdu. Trochu to jde proti logice tréninku, protože může mít motivační efekt, když si něco zaplatím na podzim a mám tři čtvrtě roku na to natrénovat. Nebo to může mít druhou rovinu, že si na poslední chvíli řeknu: hele, je ještě volno, zkusím to, hecnu to – natrénováno nemám, ale nějak to odjedu. Dá se na to dívat ze širšího úhlu pohledu.

Situace, ke které jsme se teď vrátili – jak jsi zmiňovala, že jsme vyprodaní hned po konci roku – nás neuráží. Nemáme ale tendenci tlačit na závodníky, že to potřebujeme vyprodat hned. Budeme rádi, pokud to takhle bude fungovat i do budoucna. Zmíním ještě jednu věc: i přesto, že se to vyprodá rychle, mě – protože část administrativy kolem závodu dělám sám – v současnosti do jisté míry zaměstnávají takzvané přeregistrace.

Pořád je možnost přeregistrace, tedy převést svůj startovní slot na jiného závodníka. Z celého startovního pole se bavíme o nějakých 10, možná 12 procentech. Myslím, že od února jsme teď na zhruba 50 přeregistracích a poslední měsíc bývá vždycky enormní. Ve valné většině jde o zranění, ale jsou tam i těhotenství závodnic, porody manželek závodníků, někdy do toho vstoupí svatba nebo jiná mimořádná událost, která se nedá odložit. Myslím, že jsme na plus minus 50 a za poslední měsíc jich zpravidla ještě 40 až 50 přibude.

Já jsem se taky registrovala přes přeregistraci od někoho jiného. Nikdy jsem si nekupovala včas.

Snažíme se být opravdu féroví. Buď si závodník sežene někoho ze svého okolí, nebo máme takzvanou čekací listinu, kde jsou závodníci zapsaní chronologicky. Nemáme žádné zkratky a neděláme v tomhle výjimky, protože sport i samotná registrace by měly být fér.

Do kdy je přeregistrace možná?

Z technických důvodů do 25. května, takže nějakých 10 dní před závodem. Je to proto, že pak jde všechno do tisku – sami to znáte: startovní čísla na jméno, startovka seřazená podle věkových kategorií a tak dále. Pak už do toho není možné zasahovat.

Myslím, že je to od vás velmi vstřícné, že je to 10 dní před startem. Ostatní větší závody, co vím, IRONMAN a Challenge, tohle neumožňují už dlouhé měsíce dopředu. Takže je to od vás moc pěkný krok.

Ještě doplním, co naopak odmítáme – převody do dalších ročníků. Často se stává, že člověk závod odloží, a historická zkušenost je, že by ho pak chtěl odložit znovu. Takže nabízíme: máte zájemce z čekací listiny, můžeme to převést, a když se budete chtít přihlásit znovu, přihlásíte se. Radši dáme šanci někomu jinému, ať může startovat letos, a vy se příští rok přihlásíte oficiální cestou, než abychom sloty někomu schovávali na další ročníky.

To je super. Pojďme na letošní ročník. Na jaké novinky se můžeme jako závodníci těšit? Možná jsem ještě neřekl, že se na Czechman chystám – letos budu závodit na distanci 70.3. Kája bude letos fanoušek, závodila minulý rok, kdy si udělala osobák. Takže pro mě je to motivace: na co se můžu jako závodník těšit a jaké změny Czechman letos přinese?

Doufám, že tam není rychlejší trať, protože to nemůžeme Samovi udělat jednodušší.

Rychlejší trať – tak to téma jsi už trochu nakousla. Změn je víc. Pevně věříme, že jsou všechny k lepšímu. Je to jubilejní 20. ročník a my se snažíme maximálně zaměřovat na bezpečnost. Kvůli tomu, co jsme chtěli, i kvůli vnějším okolnostem jsou jiné úplně všechny tři tratě – ne distance, ale tratě.

Začnu plaváním, ať jdeme chronologicky. Když se budu dívat z konce poloostrova od depa na výjezd na hlavní silnici, vždycky se plavalo zleva, kde bylo – jak závodníci, kteří tam už byli, vědí – restaurační zařízení a bar. To bylo na konci loňského roku prodáno. Ne že by to technicky nebylo možné, ale do budoucna tam už tenhle provoz nebude, bude tam trvalé obydlí a majitelé si to upravují. Takže se bude plavat z pravé části, když se díváme z poloostrova. Kdo to tam zná i mimo náš závodní víkend, ví, že je tam pláž. Na náš závodní víkend asi úplně v provozu nebude, ale pozemek patří majitelům celého poloostrova, takže zůstaneme na jednom pozemku. Distance 1,9 km samozřejmě zůstává. Plavat se bude z pravého břehu, obeplave se ostrůvek na konci a z vody se bude vylézat na konci poloostrova do depa, stejně jako loni.

Kolo je za mě největší změna. Historicky jsme jezdili osmikilometrový nájezd a potom dva okruhy po 41 km. Tím, že jsme chtěli závod posunout víc do mezinárodního měřítka – k tomu se dostaneme – jsme chtěli plnou uzávěru trati. To se nám povedlo, takže už nejedeme jen v rámci zvláštního užívání komunikace, ale na plně uzavřené trati. Historicky trať zasahovala do dvou krajů, Královéhradeckého a Pardubického, a z pohledu administrativy a povolení to bylo výrazně náročnější. Teď se stahujeme jen do Pardubického kraje a pojedeme dva okruhy po 45 kilometrech, bez nájezdu.

Jestli bude trať rychlejší, nebo pomalejší, necháme na závodnících, necháme se překvapit. Před dvěma dny jsem ji jel na kole a musím říct, že obce kolem mají tu výhodu, že se Pardubický kraj snaží opravovat i silnice nižšího řádu. Povrch na trati je za mě opravdu kvalitní.

U běhu jsme kvůli navýšené kapacitě chtěli mít ještě jednu občerstvovací stanici navíc. A jak jsi zmiňoval na začátku – nebudou to 4 okruhy po 5,25 km, ale 3 okruhy po 7 kilometrech. Dřív se běželo celé směrem k Lázním Bohdaneč a nazpět. Teď se po výběhu z poloostrova zahne napravo na vesnici Dolany, takže je to takové téčko. Na kraji obce Dolany je fotbalové hřiště a domluvili jsme se s obcí, že nám pomůže vybudovat zázemí občerstvovací stanice. To je velká výhoda, bude tam jedna občerstvovačka navíc.

K běžecké trati ještě zmíním, že když pominu výběh z poloostrova a hlavní silnici, je celá v lese, takže je krytá a není na přímém slunci. Kdyby bylo extrémní vedro, sami to znáte – to je určitě velké plus. Jedinou nevýhodou možná pro fanoušky a diváky je, že se závodník neotočí třikrát, ale dvakrát, když půjde do druhého a do třetího kola. A úplná rovinka zůstává – je to naprostá placka.

To jsou skvělé novinky, hlavně ta uzavřená trať. To je podle mě velký game changer.

Zveřejňovali jsme to, informace se dostaly dál, ale ještě to zmíním: na webu v propozicích v sekci Tratě je GPX ke stažení, se kterým určitě všichni umí pracovat, takže si můžete trať najet dopředu. Je tam jak jedno kolo 45 km, tak obě kola. Doporučuju si to projet dopředu. A necháme se opravdu překvapit – sami jsme zvědaví a nechceme spekulovat.

Super. Než se pustíme do dalších novinek, třeba co se týče zahraničních závodníků, zastavil bych se u plavání. Plavání na Czechmanu je specifické hromadným startem. Hromadný start sám o sobě specifický není, to je běžné na hodně závodech, ale letos na Czechmanu startuje 800 závodníků. Hromadný start 800 závodníků už není sranda, to je pořádná pračka, jak říkáme. Já osobně z toho mám vždycky trošku obavy a dokážu si představit, že nás je víc. Máte jako tým Czechmanu nějaké tipy, jak se s tím vypořádat, jaké taktiky zkusit, abych byl v té pračce co nejmíň? Říkal jsi, že skoro 250 lidí jde na Czechman poprvé – pojďme někomu, kdo má stejné obavy jako já, s hromadným startem pomoct.

U plavecké části jsem to nechtěl zmiňovat, ale čekal jsem, že ten dotaz přijde, protože je to hodně rozporuplné téma. Než budu zmiňovat novinky, chtěl bych říct důvody, proč jsme hromadný start drželi. Je to především kvůli atmosféře a kvůli závodnímu hledisku – když vás někdo předjede nebo předběhne, víte, že je před vámi, že je rychlejší. To je benefit hromadného startu. A ta atmosféra je pro nás taková satisfakce. Na startu vždycky říkáme, že se pak vlak rozjede a už to nejde zastavit. V průběhu závodního odpoledne můžeme jen hasit případné komplikace, ale závodníky už nezastavíme a nevrátíme je na start, že se něco nepovedlo a dáme si to znovu. Takže to jsou hlavní důvody – z pohledu závodníka mám přímé srovnání.

Jsme si toho ale vědomi. Čelili jsme takovému tichému tlaku ze startovního pole a různě se nás ptali i partneři, jestli to nechceme změnit. Poptávka po tom je. Nevím, jestli se to do budoucna nezmění, ale pro letošní rok jsme se s Tomášem Petrem dohodli, že budou 4 startovní vlny.

Ještě k tipům, na které ses ptal: vždycky všem říkáme, že se nemusí tlačit do první řady a pobít se tam ve vodě. Jestli pro tebe není rozhodujících 10, 15 vteřin, odstartuj si v klidu z kraje, naplav si to, podívej se, kde chceš zhruba plavat, a nemusíš se tam nechat semlít.

A budou 4 startovní vlny rozdělené podle věkových kategorií. Koncepci máme, ale nebudu ji dál rozebírat, závodníci se to dozvědí. Pro závodníky to bude určitě komfortnější a za nás to bude lepší i pro průchodnost depem. Nechci říct, že se tam tvořily fronty, ale nebude se tam shlukovat větší množství lidí na jednom místě – i když prostorově se snažíme depo dělat vždycky velkorysé.

Když se změnilo depo, máme tam ještě jednu novinku: po vzoru IRONMANu máme vyrobené nové stojany na transition bagy, na kolo i na běh. I to by mohlo přispět k tomu, aby se tam závodníci cítili líp a komfortněji. Tolik k depu. A samozřejmě rozmělnění startovního pole na trati, primárně na cyklistice, aby to bylo bezpečnější a plynulejší, aby se pole natáhlo a nedocházelo ke shlukování – kvůli draftingu i kvůli samotné bezpečnosti na trati. Na tu pořád apelujeme, je to pro nás primární aspekt.

Vy jste start plavání měli rozdělený na muže a ženy, aspoň sektorově. Zůstane to, že ženy budou mít své místečko bokem?

Ženy budou mít jednu startovní vlnu. To je takové odtajnění části toho. A pak to bude rozdělené podle věkových kategorií.

Výborně, to jsou super novinky, jsem nadšený. Ale jak jsi říkal, hromadný start má tu atmosféru a je něčím speciální. Nechtěl jsem říct, že je to nutně špatně. Úplně s tebou souhlasím, že to mělo své kouzlo a svým způsobem to bylo super, ale člověk z toho má nějaké obavy, nějaký respekt.

A ještě mě napadá – co profíci? Ti startovali původně všichni dohromady i s profíky?

Profíky jsme neměli. Do loňského roku jsme neměli kategorii PRO. To je taky jedna z novinek. Trochu jsme to nakousli tím, že bychom chtěli zvětšit konkurenci pro naše primárně české závodníky, aby došlo k většímu srovnání. Držíme si naši značku Czechman. Historicky došlo i na diskuzi, byli jsme osloveni, ale naším cílem není dostat se do nějaké světové série, ať už Challenge, nebo IRONMAN. Zcela logickým krokem, jak toho docílit, tedy bylo zařadit se do rankingu PTO, Professional Triathletes Organisation. Oslovil jsem je, jaké jsou podmínky pro zařazení do závodního kalendáře a co to z naší strany obnáší. Nevím, do jaké míry jste to tady už rozebírali.

Zmínili jsme to v epizodě s Pavlem Wohlem. Říkali jsme, že existuje stránka, kde můžeme jako návštěvníci vidět ranking všech profesionálních závodníků. Mají různé stupně závodů, závodníci z nich dostávají body, pak z toho mají nějaký průměr a na základě rankingu se počítá i síla startovního pole na závodě. Teď o víkendu byl třeba IRONMAN Texas, který měl obrovskou sílu startovního pole, protože tam byly snad všechny hvězdy ironmanských závodů. Naopak nějaký menší IRONMAN v Jižní Africe, který byl o stejném víkendu a žádné hvězdy tam nebyly, měl sílu startovního pole hodně nízko. Takže jsme to trošku zmínili, ale určitě o tom můžeš říct víc.

Hlavní podmínkou je vypsání určitého množství prize money. Eventy jsou škálované do čtyř kategorií. Nejvyšší, takzvaná diamantová, jsou závody T100, IRONMAN na Havaji a v podstatě asi mistrovství světa. Potom je zlatá, stříbrná a bronzová. My jsme na pomyslné nejnižší, bronzové příčce, kde je minimální prize money 10 000 dolarů. Rozpočítali jsme to tak, aby to od 1. do 6. místa vyšlo stejně pro muže i ženy na 11 000 eur, protože v Evropě se bude vyplácet v eurech. Myslím, že 2 000 eur pro vítěze je už poměrně slušná suma, abychom přilákali zahraniční závodníky.

Na druhou stranu jsme si vědomi, že to nebude z roku na rok. Je to závazek do budoucna. Je potřeba, aby si to závodníci mezi sebou řekli: hele, v Čechách je Czechman, dobrý závod, zajeď si tam, v porovnání s rankingem tam není taková konkurence. Postupně se hlásí závodníci z bližšího okolí, kteří jsou tuším kolem 150. místa, nejlepší asi kolem 140. Pro profíky to máme udělané stejně jako série Challenge – pokud jsou v rankingu do 250. místa, mají startovné zdarma. Komunikoval jsem dokonce s jedním závodníkem, tuším z Belgie, který byl asi 253. Když jsem mu to napsal, řekl mi, ať počkám ještě měsíc na nějaké závody, a pak mi poslal printscreen, že se dostal na 248. místo. Tak se přihlásil. Ostatní pak měli padesátiprocentní slevu. Bylo to úsměvné.

Tohle mě přivádí k tomu, že nejsme sport jako fotbal nebo hokej. Vůbec si nechci stěžovat, ale pokud chce někdo dělat sport na tak vrcholné úrovni, aby u nás vyhrával, je dnes vybavení, cestování na soustředění a na závody a k tomu třeba ještě rodina velmi ekonomicky náročné. Prize money by tomu tedy měly odpovídat. I z toho důvodu jsme se rozhodli jít tímhle krokem – když už tomu někdo tolik dává, ať si odveze pěknou odměnu. Za nás zcela logický krok. Museli jsme vypsat kategorii profíků, protože abych mohl brát prize money, musím se přihlásit do kategorie PRO.

K bodování ještě: diamantová kategorie je specifická, ale jen pro představu – na zlatém eventu, kde je prize money tuším nad 100 000 dolarů, bere vítěz 100 bodů. Myslím, že tam spadá Challenge Šamorín. Někde mezi 6. a 7. pozicí se to láme a závodníci tam získávají kolem 70 bodů. U nás na bronzovém eventu získává vítěz 70 bodů. Pro srovnání: někdo, kdo bojuje o 6. až 7. pozici na Challenge Šamorín, kde je velká konkurence, má za vítězství u nás v podstatě stejný počet bodů. Když jsem se nad tím logicky zamýšlel, z tohohle aspektu to pro zahraniční závodníky lákadlo být může – a pro naše závodníky konkurence. Jak jsem říkal, nebude to hned, bude to postupný vývoj. Těším se třeba na 25. ročník, uvidíme, kam se dostaneme. I s omezenou kapacitou se snažíme spíš zlepšovat službu a být exkluzivním závodem a třeba se do budoucna posuneme i do stříbrné kategorie. Uvidíme, jak to půjde.

A posun do kategorií je čistě o prize money?

Je to o prize money.

Museli jste ještě něco změnit, abyste se mohli zařadit?

Nebylo to úplně podmínkou, ale samozřejmě s tím souvisí, že když už si dáme takový závazek, tak právě uzavřená trať na cyklistice. Není to tak, že by PTO řeklo: pokud nebudete mít zavřenou trať, nebudete v našem rankingu. Ale nám to všechno zapadlo do sebe. Poslední roky si vždycky po závodě, dokud to máme čerstvě v hlavě, uděláme zpětnou vazbu – zapíšeme si jednotlivé kategorie z pořadatelského hlediska a nějaké výstupy do budoucna. A tyhle věci nám postupně začaly zapadat do sebe jako mozaika. Myslím, že to jde ruku v ruce.

A připomínka z naší strany: blíží se závody a je potřeba mít vyřešenou závodní stravu. Máme štěstí, že dlouhodobým partnerem našeho podcastu je Hyve. Dělá výživu pro sportovce, nabízí komplexní závodní i tréninkovou stravu v pevné, tekuté a nově i gelové podobě a nechybí ani recovery drinky nebo proteiny. Pokud teď hledáš svou závodní stravu, neváhej a vyzkoušej Hyve – s kódem „DRUHAFAZE“ uplatníš desetiprocentní slevu na svou objednávku. Moc děkujeme, že používáním našeho kódu podporujete náš podcast. A teď zpátky do podcastu.

Petře, ještě ze zajímavosti – jaká je vlastně komunikace s PTO?

Je to v pohodě. Nic komplikovaného to za mě nebylo, vykomunikovali jsme to velmi rychle. Ve chvíli, kdy jsme prize money uvedli na našich webových stránkách v rámci registrací a zavázali se k nim, uvedli nás do svého závodního kalendáře. Odtamtud myslím primárně plynou ty zahraniční registrace, spíš než že by si nás někdo našel přímo. Jestli na jejich straně dochází k nějaké lustraci závodu – jestli je vhodný, jestli se dívají na historii a na to, kolik závodí závodníků, nebo opravdu jen na prize money – to nevím. Ale komunikace byla naprosto v pořádku, dohodli jsme se rychle a bylo to možná jednodušší, než jsem čekal.

Myslíš, že příval nových profíků a zahraničních závodníků přivede i víc fanoušků? A máte nějaké novinky pro fanoušky? Letos budu fanoušek, tak na co se můžu na místě těšit?

Tvůj dotaz možná doplním. Pokud má pro mě Czechman nějaké mínus, je to fanouškovské zázemí. Jako fanoušek je poměrně těžké se tam dostat. A když čekám na svého závodníka, který je zrovna na kole, moc nevím, co bych tam mohl dělat.

Nechci, aby to znělo nabubřele, ale obecně – ať se člověk dívá doma u televize, nebo fandí přímo na utkání či na závodech – největší sledovanost je vždycky u těch nejrychlejších. Když se hraje finále extraligy v hokeji nebo olympiáda, sledují se nejlepší sportovci. Náš závod je poměrně dlouhý na to, abychom měli přímý přenos na ČT sport. I kdyby u nás někdo jel 3:30, udržet pozornost širší veřejnosti by bylo téměř nemožné. Ale fanoušek bude obecně chtít sledovat těsný souboj na čele závodu, který bude dramatický do poslední chvíle – jak to známe ze záběrů z IRONMANu na Havaji nebo z dalších světových závodů. To by do budoucna mohlo být přínosem, protože se závod zrychlí a mohlo by docházet k zajímavým momentům.

Co se týče pohledu diváka, jsme si toho vědomi a přijímám to – nechci říkat kritiku, ale je to dané. Je to dané místem, poloostrovem, který má relativně úzké hrdlo, těžko propustné pro diváky. Loni to bylo trochu kličkované, letos by to být nemuselo, právě kvůli startu na druhé straně. Diváky a všechny příchozí udržíme podél jedné strany výjezdní komunikace. Depo je někde na konci a z něj se musí vyjet na kole, pak musí všichni přijet, vyběhnout, proběhnout kolečka a doběhnout do cíle. Kdyby byla ta silnice o 10 metrů širší, bylo by to výrazně jednodušší, ale děláme to v podmínkách, v jakých to děláme. Historicky jsme se bavili, že tam uděláme most nebo postavíme tribunu – do budoucna je to možné. Myslím, že výrazně pomůže start plavání na jedné straně, kdy se plynule projde do expa až k registračnímu stanu, který kvůli tomu, že nám roste i expo, přesuneme až vedle depa úplně dozadu. Doufám, že to bude přínosem.

Dostat se na cyklistickou trať jde velmi těžko, zvlášť za plné uzávěry – leda byste se někam doběhli nebo dojeli na kole. Fandit se ale dá na výjezdu, aspoň při průjezdu do druhého kola. Běh už není tak rychlý jako kolo, takže je příjemnější na fanouškovskou atmosféru.

Pro fanoušky nabízíme takzvanou Czechman Family, což je fanzóna pro partnery, manžele, manželky a děti. Je to takový VIP prostor přímo v cíli, kde je po celý den občerstvení. Je tam vstupné, dá se zakoupit na našich internetových stránkách i v den konání akce. Máme to jen v sobotu na hlavní závod, s kapacitou nějakých 250 míst, a v rámci vstupenky je i fanouškovský balíček. Takže pokud se někdo nechce celý den o nic starat a chce mít postaráno, může tam kromě fandění strávit část dne a mít exkluzivní přístup do cílové rovinky.

K fanouškům mě napadá ještě jeden velmi pěkný krok z minulého roku, kdy jste spojili síly s We Are Creators. Na sociálních sítích jste dělali moc pěkný live content s hlavním moderátorem, Petrem Soukupem, hlavní tváří sociálních sítí. Byl jsem jako fanoušek na místě, ale zároveň jsem na sociálních sítích sledoval, co se děje, a fakt mě to bavilo. Takže to kvituju, dávám vám za to palec nahoru a doufám, že to bude i letos.

Bude to i letos. S loňskou spoluprací jsem byl extrémně spokojený – tady na dálku děkuji Matějovi, jsme v úzkém kontaktu. Na letošní rok se mi podařilo domluvit se se společností Garmin, se kterou teď za účasti We Are Creators vytváříme takový, řekl bych, triatlonově naučný materiál o funkcích jejich zařízení, který bude k vidění na našich sociálních sítích. Baví mě to, je to zase podané vtipnou formou. Spolupracujeme na tom, náměty jednotlivých témat jsme vytvořili dohromady a odkomunikovali s Garminem. Myslím, že se závodníci a fanoušci našich sociálních sítí, primárně na Instagramu, mají na co těšit.

Loňský rok byl za mě v onlinu extrémní posun. Závod probíhá offline na místě, ale online je dnes nedílná součást, a kdo není online, nemá šanci růst. Do jisté míry je to kreativita tvůrčího dua – Matěj Machytka z We Are Creators a Petr Soukup jako moderátor před kamerou. A legendární video, kde se v depu ptali, kolik stojí tvoje kolo a kolik sis řekl doma, s dosahem 2,5 milionu zhlédnutí, je prostě úlet.

Tys byla dotazovaná.

Já jsem to zrovna chtěla vytáhnout, protože jsem pak Matěje někde potkala a děkovala jsem mu za to video. Ozývali se mi spolužáci ze základní školy, z vysoké, lidé ze Slovenska, úplně random lidé, kteří s triatlonem nemají vůbec nic společného, posílali mi to video a psali: to jsi ty! Všichni to viděli.

To video bylo fakt virální. Úplně stejně reagovali lidé, se kterými jsem se dlouhé roky nebavil, nebo lidé úplně mimo obor, mimo triatlon. Jak jsou sociální sítě a Instagram schopné to takhle enormně rychle šířit – to byl unikát. Budeme věřit, že se něco podobného podaří zopakovat, letošní videa necháme na klucích. Ale za loňský ročník to byl za mě nejlepší podnět z naší strany, že jsme se takhle domluvili, a jak to We Are Creators uchopili, nemá obdoby. Strašně jim za to děkuju a téhle spolupráce si vážím.

Myslím, že to byl super krok pro fanoušky, kteří nemohli být na místě – povedlo se vám díky tomu přenést atmosféru závodu. Já jsem závodila, tak jsem se aspoň podívala zpětně.

Já se na všechno taky dívám zpětně. S nejužším realizačním týmem máme na místě zázemí, protože jsme tam opravdu týden, takže to pak večer procházíme u ohně a dívám se, co se vlastně za ten den dělo. Vidím závod z úhlu, ze kterého bych ho jinak nikdy neviděl, a uvědomuju si věci typu: hele, tady byl banner vzhůru nohama. Taková profesní pořadatelská deformace.

K tomu contentu s Garminem jsem chtěl říct, že tady máme takový, jak se říká, beef – Kája pořád řeší Garmin versus Apple Watch. Tak třeba se Kája konečně naučí Garmin používat, až ta videa uvidí.

To přesně potřebuju, já jsem cílová skupina.

Na závěr mě napadá, jaká je budoucnost Czechmanu. Už jsme si řekli, že tu je výhled posouvat ho směrem přes žebříček PTO. Logická otázka: když je progresem závodníka, který si vyzkouší 70.3, celý ironman – jak vy jako pořadatelé Czechmanu vnímáte plnou distanci? Máte v hlavě, že byste zkusili uspořádat závod na celou distanci v jiném termínu? Nebo to není nic, o čem uvažujete?

Interně se o tom bavíme, probíráme to každý rok, když jsme s Tomášem dohromady. Co jsme ještě nezmínili: v den konání akce máme zhruba 300 pořadatelů. Celý ironman je za mě na pořádání fakt na dvě směny, když to tak řeknu – klobouk dolů před organizátory, kteří organizují celý ironman. Z mého osobního hlediska: když děláme Czechman na takové úrovni, na jaké ho děláme, strašně bych chtěl dělat celý ironman na stejné úrovni jako poloviční distanci. A tady zase poděkuju závodníkům a fanouškům – máme komfort, že se nám hlásí. Je tam ale trošku obava, jestli bychom u celého ironmanu měli dostatek závodníků. A udělat ho v takovém formátu jako poloviční ironman je dost vysoká ekonomická zátěž. Nejsme si jistí ani tím, jestli ho dělat na stejném místě.

Je to fakt náročné. Závod chystáme od podzimu, o prázdninách si trochu oddychneme a zase jedeme – spoustu věcí je potřeba objednávat včas. Abychom tomu dali stejnou váhu a k tomu dělali bokem ještě nějaký full Czechman, do toho stádia jsme ještě nedospěli. Opravdu se snažíme, jak říkáme, tunit tenhle závod.

Jedna z věcí, kterou jsme ještě nezmínili: historicky jsme dělali ještě jiný závod, Triatlon Pardubice, v jiném termínu, na konci srpna nebo na přelomu srpna a září. Od toho jsme loni upustili a udělali jsme nedělní závod Short, který je vstupní bránou pro začínající triatlonisty, na distancích 600 metrů plavání, 26 km na kole – taky bez háku – a 6 km běhu. A to je taky jedna z novinek na letošní rok: Short měl kapacitu 200 slotů, a protože byl vyprodaný, myslím loni ještě rychleji než hlavní závod, rozhodli jsme se nabídnout 400 míst. A Short je vyprodaný taky.

Jsme zvědaví, protože po sobotě je to náročné. Nechci říkat, že bychom neděli nedělali tak dobře jako sobotu, ale únava po předchozím dni tam trošku je. Snažíme se mít pořadatele, kteří nejsou v sobotu a v neděli jsou čerství a plní sil. Chceme se opravdu soustředit na to, abychom závodní víkend zvládli na jedničku a podali maximální službu všem závodníkům, protože celý víkend má 5 závodů. To jsme také nezmínili.

V pátek máme Český pohár v dálkovém plavání – tím začínáme v pátek v podvečer, kdy už jsou otevřené registrace a závodníci si vyzvedávají balíčky na sobotní hlavní závod. V sobotu jsou k hlavnímu závodu štafety. A v neděli, která je podle mě stejně důležitá jako hlavní závod, máme ráno Short se 400 místy a pak Český pohár žactva. Z mého pohledu je lepší se soustředit na žactvo a přilákat co nejvíc sportujících dětí. Sami víme, jak rostou čísla dětské obezity, byť triatlon není úplně jednoduchý sport na začátek, protože obsahuje tři disciplíny, plavání na otevřené vodě a tak dále. Dětské kategorie u nás dnes čítají 200 až 250 závodníků, takže dohromady se Shortem je to v neděli 650 závodníků.

Takže za mě je lepší se soustředit na komfort pro všechny závodníky po celý víkend, než jít cestou dalšího závodu, celého ironmanu. Teď to není nic, co bychom zvažovali. Občas na to přijde diskuze a závodníci se ptají. Teď jsme byli na kempu, který pořádáme na Mallorce, a několik večerů jsme tam rozebírali aquabike. Na první dobrou jsme se tomu trochu bránili, ale když jsme nad tím začali přemýšlet do hloubky a vysvětlovali nám to účastníci soustředění, je spousta lidí, kteří mají problémy nebo nemůžou běhat – mají vyřezané plotýnky a tak dále – a je to pro ně cesta, jak si užít atmosféru a zazávodit si. Zaplavu si, odjedu to na kole a tím to pro mě končí, nebo dojdu 200 metrů do cílové rovinky. Nedávám žádné sliby do budoucna, ale tohle byl nápad, který jsme začali opravdu brát v potaz – že by tam možná byl prostor udělat ještě nějaký takový podzávod.

Petře, nazval jsi Short vstupní branou do triatlonu. Tvoje slova musím potvrdit – jeden z našich hostů, který tu byl před tebou, Jirka Střípek, nám vyprávěl přesně o tom, že právě Short přivedl jeho a jeho skupinu kamarádů k triatlonu a potom už samozřejmě šli na delší distance. Takže to určitě platí.

Každopádně dnes už bohužel musíme skončit. Moc děkujeme, že jsi za námi přišel a povídal o tak skvělém závodě, jako je Czechman. Říkal jsi, že tým čítá 300 lidí, tak bych jménem našeho podcastu poděkoval všem těm 300 lidem, dobrovolníkům, kteří se o tak skvělý závod starají a mají zásluhu na tom, že si my závodníci můžeme takhle dobře zazávodit.

Na závěr podcastu jsme pro vás připravili jedno překvapení. Kájo, řekneš nám, jaké?

Moc ráda, je to totiž naprosto skvělé překvapení. Jak jsme se tu před chviličkou bavili, Czechman Short je už vyprodaný. A my máme pro jednoho šťastného posluchače soutěž o startovné na vyprodaný Czechman Short. Sledujte naše sociální sítě – na Instagramu spolu s vydáním téhle epizody vyjde soutěž o jedno startovné. Budeme vám moc držet palce, ať vyhrajete jak soutěž, tak potom i samotný závod.

Pokud se chystáte na Czechman, za náš podcast vám samozřejmě přejeme, ať se vám závod vydaří tak, jak si přejete, a ať si ho užijete na maximum. A pokud se na závodě potkáme, určitě se nás nebojte oslovit. Moc rádi si popovídáme s kýmkoliv o čemkoliv, co se triatlonu týče.

Pokud zrovna nebudeš v polovině půlmaratonu.

Ano, pokud zrovna nebudu na trati v polovině půlmaratonu – tam bych si to rád doběhl. Pozdravím, ale asi to nebude úplně povídání, protože tam jsme vždycky v takovém transu a vypětí, že nevnímám.

Pokud se vám dnešní epizoda líbila, budeme moc rádi, když nás podpoříte na platformě Buy Me a Coffee, kde můžete podpořit náš podcast zakoupením minut natáčení. Můžete tak učinit pomocí odkazu pod epizodou nebo pomocí QR kódu, který se tu teď určitě objeví. Sledujte nás na YouTube, na Spotify a na Instagramu a sledujte taky Czechman na Instagramu, protože jak už jsme propagovali, moc se těšíme na letošní storíčka přímo z akce, která nás opět vtáhnou do atmosféry – ať už tam budeme na místě, nebo aspoň online.

Petře, ještě jednou mockrát děkujeme, že jsi s námi sdílel všechny novinky letošního závodu. Myslím, že každá z nich je úplně super. Uvidíme se 6. června na místě.

Taky mockrát děkuju za pozvání a budu se těšit.

Tak jo, posluchači, mějte se krásně. Ahoj. Ahoj.