

Shrnutí epizody
Trenér triatlonu Jan Kubeš, který vede vycházející hvězdu dlouhého triatlonu Jakuba Stádníka i reprezentanta Matěje Procházku, byl hostem, kterého si naši posluchači přáli nejvíc. V této epizodě vysvětluje, proč trenérství není jen o psaní plánů, jaká data u svěřenců sleduje, co dělat a nedělat těsně před závodem a co se děje v depu na Challenge Šamorín.
Začínáme Honzovou cestou k trenérství – od fotbalu a vrcholového volejbalu přes první wattmetr PowerTap až k laktátoměru a inspiraci norskou školou tréninku, z níž vzešli Gustav Iden a Kristian Blummenfelt. Podle Honzy je uměním najít, co na konkrétního sportovce funguje, nastavit mu dlouhodobou cestu k cíli a nekopírovat hotové plány. Kdo trénuje sám, se podle něj dostane jen do určité úrovně a pomaleji.
Honza popisuje, co u svěřenců sleduje: HRV z prstenu Oura nebo z Whoopu, subjektivní vnímání zátěže na Borgově škále, laktát i Moxy Monitor, který infračerveným světlem měří saturaci svalu kyslíkem. Data vyhodnocuje v TrainingPeaks, WKO, Intervals.icu nebo v aplikacích Moxy a VO2 Master. Laktátoměr má zhruba 70 % jeho svěřenců – po roce se ale podle něj sportovec naučí intenzitu vnímat a přestane být otrokem laktátu.
Velký prostor dostal rozdíl mezi tréninkem Kuby Stádníka (22–26 hodin týdně) a juniora Matěje Procházky (15–18 hodin), udržování maximální rychlosti celoročně pomocí rovinek a otázka, proč nejít na celého ironmana hned po první půlce. Honza otevřeně rozebírá Kubův Moravianman – plavání, kolo s průměrem 42,9 km/h i to, proč přišla krize v závěru maratonu – a prozrazuje, kam s Kubou míří.
V praktické části radí Káje dva týdny před mistrovstvím světa IRONMAN 70.3: plné zásoby glykogenu, hydratace, výživový plán, zachování intenzity při nižším objemu a hlavně zůstat zdravý. Na závěr popisuje, jak funguje depo na Challenge Šamorín, kterému už sedm let šéfuje, a dává tipy, co si do depa přichystat – od elektrikářské pásky přes náhradní baterie až po vlastní pumpu.
Hlavní poznatky
- Dobrý trenér nekopíruje plány – hledá, co na konkrétního sportovce funguje, a trénink průběžně upravuje podle jeho zpětné vazby a únavy.
- Laktátoměr pomáhá zkalibrovat pocit. Po zhruba roce práce s ním se dá intenzita odhadovat i bez něj a měří se už jen klíčové tréninky.
- Maximální rychlost se ztrácí, proto Honza nechává svěřence každý týden běhat rovinky a stupňované úseky – udržují tak v kondici i hamstringy.
- Na celého ironmana je lepší jít až po dvou sezónách půlek. Zátěž pro organismus je obrovská a závod si člověk užije víc, když na něj je připravený.
- Před důležitým závodem snižte objem, zachovejte závodní intenzitu, doplňte glykogen a hlídejte hydrataci a zdraví – nachlazení v posledních dnech je velký problém.
- Do depa si přibalte elektrikářskou pásku na uchycení kola proti větru, náhradní baterie k elektronickému řazení, hadr s mazivem na řetěz a sadu imbusů.
Host epizody
- Jan Kubeš
Trenér triatlonu
Kapitoly
- 00:00 Úvod a představení hosta
- 01:12 Cesta Honzy k trenérství
- 07:50 Jak Honza testuje nové tréninkové metody
- 09:35 Trenérství je umění
- 14:27 Když se člověk trénuje sám
- 17:00 Jaké metriky Honza u svěřenců sleduje
- 23:45 Kam data zaznamenávat
- 26:50 Rozdíl v tréninku Kuby Stádníka a Matěje Procházky
- 36:16 Proč hned nejít celého Ironmana
- 42:10 Honza a letošní Moravianman
- 48:12 Cíle s Kubou Stádníkem
- 52:20 Co ne/dělat dva týdny před závodem
- 01:07:33 Role šéfa depa na závodě Challenge Šamorín
- 01:13:40 Tipy od Honzy do depa
- 01:19:24 Rozloučení s hostem a ukončení podcastu
Epizoda na YouTube
Zaznělo v epizodě
Otázky z epizody
- Jak se liší trénink na dlouhý a krátký triatlon?
- Podle Jana Kubeše se liší hlavně objem a důraz na rychlost. Jakub Stádník, který se zaměřuje na dlouhé tratě, dnes trénuje 22–26 hodin týdně a na soustředění až 30–35 hodin, junior Matěj Procházka zhruba 15–18 hodin. U mladšího sportovce na krátké tratě je klíčové rozvíjet maximální rychlost, ale i on potřebuje vytrvalostní kapacitu na zhruba hodinový závod. Objem se navíc vždy přizpůsobuje věku, vyspělosti a tomu, co sportovec natrénoval dřív.
- Proč do tréninku zařazovat rovinky?
- Maximální rychlost se podle Honzy ztrácí, a proto ji u svěřenců udržuje celoročně. Při pomalém běhu pracuje hlavně kvadriceps, kdežto hamstringy a flexory kyčle se zapojují až ve vyšší rychlosti. Kdo rychle neběhá, riskuje, že si je při náhlém sprintu natáhne. Honza proto zařazuje každý týden rovinky nebo stupňované úseky na 100–120 metrů, ne však sprinty na maximum.
- Kdy jít na celého ironmana?
- Jan Kubeš doporučuje dát přípravě zhruba dvě sezóny na polovičních distancích a teprve potom jít na celého ironmana. Závod podle něj sice dokončí i méně připravený člověk, ale zátěž pro organismus je obrovská – i u trénovaného Kuby Stádníka ukázaly krevní testy po závodě velké svalové poškození. Kdo se připraví, nepůjde jen o dokončení na hraně limitu, ale může si závod užít a zajet ho výrazně rychleji.
- Co je Moxy Monitor a co měří?
- Moxy Monitor je zhruba pět krát pět centimetrů velká krabička, která infračerveným světlem prosvítí kůži až do svalu a měří saturaci svalu kyslíkem (SmO2) – na rozdíl od SpO2, kterou měří oxymetr na prstu. Z grafu je vidět, kdy poptávka po kyslíku výrazně převyšuje jeho dodávku. Honza ho používá k řízení intervalů a podle něj se jím v tréninku optimalizují už jen procenta výkonu.
- Je potřeba měřit si v tréninku laktát?
- Zhruba 70 % svěřenců Jana Kubeše má vlastní laktátoměr a laktát mu slouží ke kontrole, jestli byl sportovec v tréninku opravdu tam, kde měl být. Po roce práce s laktátoměrem se ale podle Honzy člověk naučí intenzitu vnímat a přestane být otrokem laktátu. Pak ho měří jen v klíčových trénincích, kde se intenzita nesmí přepálit, nebo kde je cílem dostat se na vysoké hodnoty.
- Co dělat týden až dva před závodem?
- Honza radí snížit objem, ale zachovat intenzitu – u půlky zařadit ještě úsek v závodním tempu a stupňovaný trénink, aby se systémy, které bude tělo v závodě používat, neprobouzely až na startu. Tři až čtyři dny před závodem nepodcenit stravu a doplnit glykogen, hlídat hydrataci podle barvy moči a žízně a připravit si plán, kdy si vezmete který gel. Hlavně je potřeba zůstat zdravý.
- Pomáhá otužování po tréninku k regeneraci?
- Jan Kubeš koupání ve studené vodě po tréninku příliš nezastává, protože podle studií, které zmiňuje, zastavuje zánětlivý proces a následnou superkompenzaci. Místo toho doporučuje střídat teplou a studenou vodu ve sprše, lymfatické kalhoty nebo masáž. Pro imunitu, hlavně přes zimu, řeší vitamín D3 s K2 užívaný s tukem.
- Co si vzít do depa na triatlonu?
- Jan Kubeš, šéf depa na Challenge Šamorín, doporučuje dát věci v pytli na noc ještě do druhého igelitu, kolo za sedlo nebo řídítka přichytit k tyči elektrikářskou páskou proti větru a druhý den mít nůžky. Hodí se mít nabité a náhradní baterie k elektronickému řazení, místa pro baterie omotat igelitem, vzít si hadr, mazivo na řetěz, vlastní pumpu a sadu imbusů na kontrolu hlavních šroubů.
Přepis epizody
Zobrazit přepisSkrýt přepis
Upravený automatický přepis. Text jsme zkrátili o vatová slova a opravili chyby rozpoznávání řeči, význam zůstal zachován.
00:00 Úvod a představení hosta
Ahoj, já jsem Karolína. A já jsem Samuel. Společně vás vítáme u dalšího dílu našeho triatlonového podcastu Druhá fáze. Dnes tu opět nejsme sami. Pozvání do našeho podcastu přijal trenér triatlonu, mezi jehož svěřence patří například vycházející hvězda – a já bych řekl, že možná už vyšlá hvězda – českého dlouhého triatlonu Kuba Stádník. A doufám, že brzy i toho světového. Mezi jeho svěřence patří také Matěj Procházka, člen české triatlonové reprezentace.
Rád bych dodal, že je to host, kterého si naše publikum žádá nejvíc. Když jsme se tenkrát zeptali, koho byste si u nás přáli, byl to právě Honza Kubeš. Ahoj, Honzo.
Ahoj, zdravím vás oba. Děkuju za pozvání.
Jsme moc rádi, že jsi pozvání přijal, moc si toho vážíme a na podcast s tebou jsme se hodně těšili. I když jsme jen hobíci, kteří se trénují sami – nebo možná právě proto – nás teorie tréninku hodně zajímá.
01:12 Cesta Honzy k trenérství
Poprosil bych tě na úvod, jestli by ses v krátkosti představil. Jaká byla tvoje cesta až k tomu, že jsi trenér triatlonu?
Zkusím to co nejvíc zestručnit. Studoval jsem fakultu se zaměřením na sport, dělal jsem fotbal, vrcholový volejbal, a pak jsem si říkal, jaké sporty by byly dobré, abych se udržoval. Vyšly mi z toho dva – zimní, to byly běžky, a letní, to byl triatlon. Po ukončení vysoké školy – dělal jsem ještě druhou, ekonomku – jsem začal s triatlonem koketovat. Napomohlo tomu asi i to, že jsem tehdy bydlel s triatlonistou a v okruhu přátel jsme měli triatlonisty, kteří jezdili velmi dobře.
Tak jsem k tomu přičichl a pak to nějak šlo – najednou jsem si koupil wattmetr. Tehdy to byl PowerTap, který už možná někteří ani neznáte. Byl to wattový měřič v náboji zadního kola. Mám je doteď a jsou funkční, akorát jsou jen na jednom kole, takže se nedaly měnit ráfky za čtyřstovky nebo osmistovky. Měl jsem hliníkové ráfky a na tom se jezdilo, ale měl jsem watty, takže jsem byl in.
Pak jsem se dal do dýchání. Říkal jsem si, co kdyby se dalo dělat s lepším dýcháním, tak jsem si koupil PowerBreathe. S tím dělám, abych nekecal, možná 16, 17 let. Triatlon mě bavil a najednou se mě začali lidi ptát, jestli bych jim neporadil. To byla taková kratší cesta k tomu někoho začít trénovat a zajímat se o to.
Začalo se to nabalovat, až jsem získal mladšího svěřence – Ondrovi bylo myslím 14 nebo 15. To byl nakopávač k tomu, že potřebuju být lepší trenér, co se týká znalostí. Poznal jsem, že to, co se učí na školách, je nedostatečné vzhledem k tomu, co jsem viděl, že se dělá venku. Teď už je to možná jiné. Začal jsem se tomu věnovat den a noc a snažil se zjistit obrovské kvantum znalostí.
Určitě tomu napomohlo i setkání s Jirkou Dostálem, kterého znáte jako ikonu sportovní medicíny a testování. Nasměroval mě a dal mi hodně otázek, na které jsem pak hledal odpovědi. Takhle jsem se k tomu dostal a teď jsem trenérem, možná i úspěšných sportovců. Snažím se je dostávat na vyšší a vyšší level, ale je jen na nich, jak moc jsou úspěšní.
Řekl jsi zajímavou věc – že tě motivovalo vzdělávat se, protože jsi viděl, že venku se dělá něco jinak. Vzpomínáš si, co to tenkrát bylo?
Teď se strašně jedou double thresholdy a Ingebrigtseni – tenhle typ tréninku jste asi slyšeli. To je ale strašně staré, už Marius Bakken to dělal snad před 20 lety. Já jsem s tím začínal asi před 10 lety – testovat, jak to funguje, co za tím je, jestli je jejich program nejlepší, nebo se s tím dá pracovat jinak. Tehdy už jsem měl Lactate Scout, laktátoměr, a kupoval jsem si proužky. Když jsem viděl něco v zahraničí, začalo mě to zajímat a nakupoval jsem ty věci. Hodně slepých uliček – koupíš a zjistíš, že společnost skončila, tak to vyhodíš a koupíš něco jiného.
Dost mě ovlivnili Norové – Olav Aleksander Bu a ještě před ním Arild Tveiten, kteří dali úplně nový směr vnímání intenzity. Takže to byl taky impuls dívat se na to, kde jsou ostatní a jak k tomu dospěli.
Pro posluchače doplním, že oba jsou trenéři, kteří trénovali Gustava Idena a Kristiana Blummenfelta.
Přesně. Arild to začal a vzal všechny tři – byl tam ještě Casper Stornes, bylo jich tam víc. Jeden byl plavec, to byl Blummenfelt, u Caspera si nejsem jistý, co přesně dělal, a Iden byl cyklista. I ten program měl hodně přešlapů. Bavil jsem se s ním, když byl před lety v Karlových Varech, a šel nějakým svým směrem, který čerpal ze znalostní báze Norů. Je důležité říct, že oni mají vytrvalostní složku napříč sporty zmáknutou velmi dobře a teď ukazují třeba v atletice, že umí i rychlostní a silové sporty – mají skvělé desetibojaře, překážkáře a tak.
07:50 Jak Honza testuje nové tréninkové metody
Říkáš, že tě vždycky zaujalo něco v zahraničí a pak jsi to zkoušel testovat a aplikovat. Testuješ to nejdřív na sobě a pak na svěřencích, nebo to rovnou dáváš do praxe a čekáš, jak na to budou reagovat?
Na začátku určitě na sobě. Sám jsem si měřil laktát a sledoval, jak to funguje – naučit se vnímat intenzity. Neříkám zóny, protože zónu si nějak řekneš, ale intenzita je podle mě přesnější vyjádření toho, kde se nacházíš, protože je ovlivněná mnoha faktory. A pak určitě ve spolupráci s atlety. Mám nějakou představu, jak by to mělo fungovat, a pak je důležitá zpětná vazba – že mi řekne: cítil jsem se dobře.
U rychlostních tréninků je to jednoduché, tam jen počítáš, jaká je maximální rychlost. Ale u thresholdů, jestli tam byl, nebo nebyl, si to zkontroluješ laktátem, pocitem, třeba rychlostí. Dostaneš zpětnou vazbu a zkalibruješ to. Takže abych ti odpověděl – tak půl na půl. Na sobě jsem si testoval dost různých věcí. Jestli můžeš sníst 60, 90 gramů sacharidů – tak to zkoušíš, nacpeš do sebe gely a zjistíš, že je jich asi moc.
09:35 Trenérství je umění
Honzo, na tvém Instagramu se mi ve stories highlights líbí jeden citát: „Coaching isn't just about writing training plans, it's an art…“ Pro naše posluchače – trénink není jen o psaní plánů, je to umění. Co je pro tebe řemeslo trenérství a kde vidíš to umění?
To je dobrá otázka. Napsat plán – že jeden týden půjdeš tohle desetkrát a tohle dvanáctkrát – je jednoduché. Zásadní věc je ale navnímat toho člověka, co na něj funguje, protože ho někam chceš dostat. Řeknu, jak s lidmi pracuju: dávám si s nimi cíle. Mohou být krásné, dlouhodobé, nejen co se týká úspěchu, ale i výkonnostní. Řekne mi: chci jet na mistrovství Evropy. Super, ale to je jen třešnička.
Abys se tam dostal, potřebuješ v triatlonu – a teď mě neberte za slovo – běžet třeba trojku za 9 minut, plavat čtyřstovku za 4:30 a na kole umět jet, já nevím, 350 wattů. K tomu se snažíš dostat. A já se snažím zjistit, jak jsou na tom ti nejlepší. Když se bavíš o tom, že chceš být na topu, vím třeba, že mladí sportovci v kategorii do 23 let by se měli přiblížit 8:15 na trojce a být schopní běžet 14:20, 14:15 na pětce – letmo, nemyslím v závodě.
Když tohle víš, naplánuješ s tím člověkem v určitém věku přibližnou cestu a uvidíš, kde se zbrzdí, kde má ve výkonu nějaké plato, a snažíš se najít, co na něj funguje. To je podle mě to umění – že nekopíruješ plán. Nekoupím si plán v TrainingPeaks – pardon, TrainingPeaks používám – protože tam je něco, co může fungovat na 50 lidí, a na mě ne. Nebo ho koupím, ale pak ho zkonzultuji s někým, kdo mi ho upraví. Najít to, co na sportovce funguje, je alfa a omega trenéra.
To je pak gró – aby byl trénink plně individualizovaný a trenér se každému svěřenci věnoval na sto procent. Kdybych měl desítky svěřenců, asi bych s každým nemohl strávit tolik času. Předpokládám, že se svěřenci chodíš i do terénu – že je nekoučuješ jen online, ale podíváš se na ně na dráze, uděláš si nějaké testy a pracuješ s nimi i při tréninku.
Když mám kapacitu, tak na nějaké zásadní tréninky ano. Teď před posledním závodem ve Francii jsme byli s Kubou testovat v Račicích, tak jsem tam s ním odjel, abychom měli představu a viděl jsem ho v tom. Řekli jsme si doopravdy, jaký bude race pace a co je schopen vydržet. Na všech trénincích člověk není, protože lidi jsou po celé republice, ale soustředění se snažím dávat na první místo. Matěj Procházka a Kuba Stádník byli spolu v Livignu, připojil se tam i Ondra a měli i společné tréninky. Takhle se to dá dělat.
14:27 Když se člověk trénuje sám
Říkáš, že nejdůležitější je navnímat svěřence a zjistit, co na něj funguje. Co si myslíš o tom, když člověk trénuje sám? Myslím si, že když dostatečně poslouchá sám sebe, je schopný adaptovat trénink podle toho, jak se cítí. A to je něco, co je pro trenéra těžko dosažitelné, rozhodně pro takového, který s tebou není v denní komunikaci. Když má člověk základní pojmy a chápe tréninkové principy, jak dobře se může trénovat sám?
Myslím si, že se to dá do určité úrovně. Člověk se tréninkem začne poznávat – poběžíš nějaké tempo a řekneš si: to bylo dobré, tohle bylo těžké. Rozdělíš si to třeba jen na tři zóny. Je důležité, abys poznala sama sebe, to je alfa a omega. Zároveň ale nesleduješ jen to, že byl trénink těžký, ale i to, za jak dlouho jsi odpočatá.
Pokud ale půjdeš tímhle směrem, trvá to déle. Trenér ti dokáže připravit plán a z dat a z tvého feedbacku se doptá. Já mám se svěřenci pravidelné cally, SMS, prostě jedeš komunikaci. Dneska jsem třeba člověku napsal, byl trošku unavenější po včerejšku, tak jsme hned změnili trénink na něco, co ho připraví na zítřejší trénink. Nevím, jestli je člověk sám, pokud je z jiné oblasti než sport, schopen tohle navnímat a dát do toho kvalitu.
Nechci to přirovnávat, ale když se podíváme na Sanderse, vystřídal 20 trenérů. Je mi ho na jednu stranu líto – řekne, že bude dělat tohle, za týden řekne, že už to dělat nebude, a za 14 dní něco jiného. On jde slepými uličkami a něco si najde. Má výsledky? Určitě. Ale myslím si, že s trenérem je to určitě lepší.
Zrovna v případě Sanderse bych řekl, že kdyby to dělal tak, jak se to s trenérem dělat má, triatlon by byl o 50 % méně zábavný.
To jo.
17:00 Jaké metriky Honza u svěřenců sleduje
Chtěl jsem se zeptat – říkal jsi, že se snažíš navnímat svěřence. Co si pod tím představit? Jsou to nějaká data nebo čísla, která ti pomáhají ho lépe poznat a zjistit, co v tréninku potřebuje?
Mám říkat, co všechno sleduju? Dobře. Začínal jsem před lety, to ještě podle mě nebyla Oura ani Whoop, s Kubiosem. To je finská firma, která je lídrem v měření HRV přes mobil. Kubios jsem sledoval strašně dlouho – ranní měření a takové věci. Teď polovina lidí má Whoop a polovina Oura ring. HRV je metrika, kterou si měřím, ale zároveň dám na pocit toho člověka. I když má nízké HRV a cítí se dobře, řeknu si: OK, je to nemoc, nebo není? Už mám nějaké zkušenosti s tím, jak to vyhodnotit.
Pak ho navnímáváš i tím, jak mu jdou různé typy tréninku. Když budeme úplně u základu – LT1 a LT2, tedy aerobní a anaerobní threshold – jak mu to funguje na prvním a na druhém prahu, jak se v tom cítí, jestli je schopen ti vůbec říct zátěž podle Borgovy škály – máme 6 až 20, nebo 1 až 10, podle toho, kterou chcete. I tohle navnímávám. Pak se koukám, jak funguje jeho fyziologie. Dost lidí u mě, řekněme 70 %, má laktátoměr a měří si sami.
Výborně. Laktátoměr dostanou od tebe, nebo si ho musí pořídit?
Záleží, jaký program máš. V tom top programu ode mě laktátoměr dostanou, ale proužky si hradí. Když to ale řeknu úplně upřímně – a teď budu mluvit za kluky i holky – po roce práce s laktátoměrem nejsi otrokem laktátu, jak říkám. Dokážeš si zkalibrovat pocit. Po roce ho potřebuješ míň a míň, jen na session, které jsou fakt zásadní – kde se to nesmí přepálit, nebo kde chceš dosáhnout laktátu třeba 9, 10. Je rozdíl, ty se můžeš cítit, že je to těžké na čtyřce, ale my tě v ten moment potřebujeme dostat až na 9, 10, protože potřebujeme ten systém nastartovat.
Co dál měřím? Už dva tři roky jedu heat training, to je teď zase in. A Moxy Monitor – tu krabičku mělo ode mě asi pět lidí. To už ale jdeš fakt do detailu. Ten svět je na vysoké úrovni tak daleko, že tam nehrají roli desítky procent, ale už jen procenta. Takže se snažíš optimalizovat, co jde.
Možná pro doplnění bychom si mohli říct, co je ten Moxy Monitor a co měří. Laktátoměr je podle mě mezi triatlonisty docela známá věc, ale Moxy se u nás teprve teď dostává do povědomí.
Nevím, jestli ho tu mám – nemám ho u sebe. A aby tu nebyla placená reklama – nebo neplacená, Moxy Monitor je úplně neplacený. Je to malá krabička, rozměry nechci kecat, asi pět krát pět centimetrů. Infračerveným světlem prosvěcuje kožní řasu až do svalu a je schopná to světlo snímat zpátky a přes nějaké výpočty, do kterých nebudu zacházet, říct, jaká je saturace v daném svalu.
Rozlišuje se saturace SpO2 a SmO2. SpO2 je ta v prstu, kterou vám měří, když někam jdete – jestli máte saturovanou krev. SmO2 je saturace ve svalu, v daném svalovém snopci, kam se senzor dá. Neříkám, že je saturace ve všech svalech stejná, je to jen na tom místě, kde měřím. Jsem schopen sledovat kinetiku kyslíku a ta je závislá na intenzitě. Když člověk jde do anaerobní zóny, kde je pořád nějaký kyslík, ale vyčerpává se fakt strmě – respektive poptávka po kyslíku je daleko vyšší než jeho dodávka – vidím to na grafu. Můžu podle toho říct: teď stop, nebo podle toho měřím třeba intervaly. To už jsou ale specifické věci, nevím, jestli mám zacházet do detailu.
Myslím, že takhle to stačí.
Ale vysvětlím cokoliv.
23:45 Kam data zaznamenávat
Napadá mě, kam si všechna ta data zaznamenáváš. Když jsi zmínil HRV – vyjedeš si k tomu nějaký extra graf v TrainingPeaks, nebo to máš bokem? Ani nevím, jestli se data z Oury posílají do TrainingPeaks. Máš nějaký separátní systém, kam si ukládáš data z měření a zdravotní data o svěřencích, abys je měl v přehledném grafu?
Aplikace umí měsíční grafy, takže si nechám posílat měsíční přehledy. A když máme specifické období, jako teď, nechával jsem si je posílat na denní bázi. V TrainingPeaks se ti to propisuje, máš tam i Whoop, takže vidíš, jak se HRV hýbe, protože člověk má placený TrainingPeaks jako kouč. Dá se to analyzovat. Pak máš další možnost analýzy v Intervals.icu, neplacený Golden Cheetah, což je pokročilejší software, kde si můžeš dělat grafy, a pak ještě WKO. Je toho trošku víc. Hledáš, abys dokázal najít odpovědi na otázky, které si pokládáš.
Pochopil jsem správně, že ve své praxi používáš všechny tyto nástroje a v každém si najdeš to, co tě zajímá a co nejlíp zobrazuje?
Golden Cheetah už jsem přestal používat. Mám WKO, ale cíleně mám TrainingPeaks jako platformu, ve které plánuju tréninky a koukám se na věci, které potřebuju. Ten umí data ze všech měřičů, včetně VO2 Masteru – vyjede ti to v excelovském formátu, nebo se to dá převést do Excelu. Mám připravenou šablonu, hodím do ní jen data a ukazuje mi grafy, když jdeme do něčeho specifického.
Moxy má vlastní aplikaci a aplikace VO2 Master je taky dobrá – můžeš do ní napojit všechny tyhle věci a vidíš data v reálném čase. To je dobré, když jsi u toho člověka, třeba na pásu nebo na stacionárním kole, nebo když vedle něj jedeš na kole, když běží.
26:50 Rozdíl v tréninku Kuby Stádníka a Matěje Procházky
Posunul bych se trošku dál, do samotného tréninku a do praxe. Na začátku jsem říkal, že mezi tvé svěřence patří Kuba Stádník, který se zaměřuje primárně na dlouhé distance. Pokud vím, letos poprvé absolvoval celého ironmana na Moravianmanu, kde mimochodem neskutečným způsobem vyhrál – ale o tom později. A taky Matěj Procházka, který se naopak zaměřuje na kratší distance, ve světovém triatlonu sprint a supersprint. Mohli bychom zkusit popsat, v čem se liší trénink těchto dvou svěřenců, kteří se zaměřují na hodně jiný druh triatlonu?
Určitě je dobré si říct, kde se ten člověk nachází – nejen tréninkově, ale i věkově a vyspělostně. Tomu jsem se kdysi hodně dlouho věnoval: Long-Term Athlete Development, dlouhodobý plán rozvoje sportovce. Musíš se podívat, jestli je člověk už dospělý, jestli ještě poroste, jestli má dorostlé kosti. Podle té analýzy si řekneš: fajn, můžu ho zatížit tak a tak, potřebuju ještě rozvíjet tohle, protože mi teď vyroste, bude samá ruka, samá noha a potřebuje koordinaci. A pak se díváš na to, co vyžaduje jejich disciplína.
U Matěje je to rychlostní triatlon – supersprint, sprint, ale za dva roky už bude jezdit olympijský. Jakub si vybral půlky. Za měsíc to budou tři roky, co spolu jsme – převzal jsem ho před třemi lety a řekl si, že chce dlouhé půlky a pak třeba dlouhý triatlon. Dlouhý chtěl jít už před dvěma lety a já jsem ho ukecal až na letošek.
Rozdíl je určitě hodinový objem tréninku, který jsou schopní vstřebat. Kuba začínal podle mě na 16, 17 až 25 hodinách a teď jsme na 22 až 26 hodinách týdně, pro představu. Jasně, jsou tam soustředění, kde jsme na 30, 35 hodinách. Je to jen zevrubně, aby byla představa. A řekněme, že 20 a více hodin jedeme dva roky. Není to tak, že by si člověk řekl, že to za měsíc zvládne – musí se vybudovat kapacita na danou disciplínu.
Matěj začínal níž. Jen taková vsuvka: když člověka převezmete, nemůžete nastavit, že je mu 15 a teď pojede 16 hodin a tak to bude. Dívám se na to, co natrénoval, kam ho můžu zatížit, vnímám únavu, nachlazení, jestli má sklon být nemocný a tak. S Matějem jsme teď byli kolem 15 až 18 hodin. Jde do druhého roku juniorů, takže si myslím, že je to odpovídající i tomu, jak je vyspělý.
A co se týká složení tréninku – střední triatlon se posunul do docela nesmyslných rychlostí. Po 90 kilometrech na kole jsou schopní běžet po 3:20 a ještě rychleji, třeba 3:15, což je rychlé. S Kubou jsme začínali tak, že těch 3:30 by mohlo být v pohodě, takže jsme cílili na rychlosti kolem 3:30. Myslím, že je schopen běhat 3:35, 3:30 po docela dobrém kole. Dívali jsme se, kde svět byl, teď se díváme, kde bude, respektive kam chce Kuba, a kam se musíme posunout.
U Matěje, jelikož je mladší a jeho závody mají vyšší průměrnou rychlost, se musíme zabývat tím, aby byl rychlostně rozvinutý na maximální úroveň, kterou je schopen zvládnout. Rychlost se ztrácí a u věkově starších je horší ji rozvíjet než u mladších, kde je to alfa a omega. Zároveň ale potřebuje určitou kapacitu vytrvalosti, protože sprint trvá kolem hodiny, a potřebuje vydržet hodinu v té intenzitě a umět běžet.
Kdyby to lidi zajímalo, loni jsme měli plán běžet trojku za 8:50 – to bylo zlepšení asi o 15 až 20 vteřin oproti roku předtím – plavat čtyřstovku za 4:20 a jet kolem 350 wattů. Vím totiž, že pokud nejste úplně začátečník, zlepšení je od určité úrovně pomalejší. Největší zlepšení je vždycky, když začínáte.
Zmínil jsi, Honzo, že rychlost se ztrácí. Čím se dá rychlost ztratit? Jsou nějaké specifické tréninky, které by ji ovlivnily, kdybych trénovala třeba na něco úplně jiného?
Řekl bych to přesněji: maximální rychlost. Rychlost se dá rozdělit do několika složek – máš maximal sprinting speed, anaerobic speed reserve a podobně. Kdybyste si vyhledali graf MSS versus ASR, na internetu vám vyjedou grafiky, ze kterých je to lehce pochopitelné. Maximální rychlost ztrácíš – to jsem nastudoval, ne že bych to ověřoval. Rovnou to aplikuju, respektive maximální rychlost udržuju celoročně. To je další věc, kterou dost lidí nedělá, nebo to nepovažují za nutné, ale já vidím, že to má smysl.
Když se podíváte, jak fungují svaly na dolních končetinách v různých rychlostech – zase úplně jednoduchý graf – uvidíte, že při běhu 10 kilometrů v hodině vám strašně pracuje kvadriceps, ale hamstringy jsou na dovolené. Čím jdete do vyšší rychlosti, tím víc zapojujete hamstringy, protože nohu potřebujete skrčit a dát dopředu. Pracuje flexor kyčle a hamstringy. Když tohle neděláte, není od věci, že si někdo ty svaly natrhne – najednou dá někde sprint a je to.
Když to ale vkládáte do tréninku ve formě, které říkám strides, tedy rovinek, udržujete hamstringy pořád v nějaké funkčnosti. Nemyslím, že byste šli 20krát 100 metrů na max, ale řekněme nabíhané, stupňované stodvacítky, stovky – pořád tam něco mám každý týden.
36:16 Proč hned nejít celého ironmana
Můžu to doplnit osobní zkušeností. Když dlouho nesprintuju a pak si dám jen dvě tři rovinky, strašně cítím hamstringy a většinou mám fakt strach, že si s nimi něco udělám. Takže je to pro mě velmi zajímavá informace, že to dáváš fakt každý týden, aspoň v jednom tréninku.
Byl bych rád, kdyby tu zazněla ještě jedna věc. Říkal jsi, že jsi Kubu Stádníka vykecal z toho, aby šel dlouhého ironmana hned. Chtěl bych se zeptat proč. Přijde mi, že hlavně letos to bylo hodně vidět na posledním Hradci – strašně moc lidí šlo svou první půlku a týden na to se zaregistrovali na dlouhého ironmana. Pořád si myslím, že to není zdravé. Pokud jsi tři měsíce trénoval na půlku a hned týden po ní si koupíš registraci na celého ironmana, nemůžeš na to být připravený – i když je závod třeba za šest měsíců. Proč jsi to tenkrát Kubovi vymluvil?
Řeknu to takhle: on by to ujel. S hodinami, co měl, by to ujel. Ale neměl by z toho dobrý pocit – neříkám, že ho teď měl úplně, i když vyhrál. Ten pocit by byl ovlivněný tím, že pro to neudělal maximum, nebo že by to najednou zajel, já nevím, za 8:30. Z mého hlediska bych to bral jako selhání – že ho pouštím do závodu, který má obrovské nároky na organismus.
Letos jsme Kubovi po závodě nechali udělat krevní testy, abych viděl, jak se tělo s tou obrovskou zátěží vypořádává. Nebudu říkat čísla, ale obecně – svalové poškození, které se projevuje zvýšenými hodnotami v krvi, bylo fakt velké. A to je Kuba trénovaný. Pokud do toho půjde normální člověk, nezničí se, ale dokončí to a není na to úplně připravený, je to pro organismus fakt velká zátěž, obrovská.
Lidem bych to spíš rozmluvil, ať dají přípravě dvě sezóny půlek a pak jdou na dlouhý. Budou z toho mít lepší pocit a nepůjdou tam za 16:59:57, jen aby dokončili, ale půjdou to třeba za 13 hodin, za 12, za 10 – co jim tělo dovolí, protože ne každý jsme na to stavěný. A i na půlku, která může trvat od 4:30 až do 6, 6 a půl hodiny, se člověk potřebuje trošku natrénovat. Kvůli tělu – aby tam nebyly nějaké následky, že si něco natáhnou, natrhnou, metabolické změny, přetížená štítná žláza, cokoliv. Je toho hodně.
Já hrozně vidím, když srovnám svou první půlku a tu poslední, nebo klidně všechny mezi tím, jakou má tělo reakci. Jednak regenerace – vždycky jsem si říkala, že ani nemůžu vylézt z auta, abych šla natankovat, a teď jsem už běhala, pohoda, jako by se nic nedělo. A jednak i pocit ze závodu. V první a druhé jsem fakt jela na dřeň, ale tady už jsem to měla s rezervou a vidím, jak se to zlepšuje. Proto souhlasím se Samem, že k celému se člověk musí nějakým způsobem dopracovat. Není to hned.
Zmínil jsi, že jste měřili krevní hodnoty. Co to je za hodnoty?
Jdeš normálně na testy. Děláš jaterní testy, protože játra po závodech jedou na sto procent, co můžou. Pak řešíš ledviny. Řešil jsem i hemolýzu – jak se mu rozpadly červené krvinky – a jestli má dost železa. Díváš se na to komplexně. Hodnoty jsou vždycky několikanásobné. Kdyby člověk takhle dokončil ironmana a pak šel na testy, na interně by ho nechali si lehnout, protože by mu řekli: vy tady musíte zůstat, vy nám tady zkolabujete. Takže z hlediska toho, abychom se podívali, jak na tom byl a jak na tom je. A pak jsme zase na tom zapracovali a ukázalo se to.
42:10 Honza a letošní Moravianman
Honzo, mám ještě jednu otázku ke Kubovi – k tomu videu z Moravianmanu, které myslím oběhlo český internet, když Kuba dobíhal do cíle. Nevím, jestli jsi tam byl na místě, ale co sis jako trenér v tu chvíli říkal?
Řeknu story. Odpověděl bych ti: měl jsem tam být dřív. Byl jsem na svatbě kamaráda v Mostě, sbalil jsem se a jel přes celou republiku na Moravu, abych to stihnul. Kubu jsem stihnul v poslední zatáčce, na obrátce, a pak už dobíhal. Takže ano, byl jsem tam.
Šel to famózně. Asi můžu prozradit, že ode mě měl daný – myslím, že bych teď dokázal najít tu SMS – plavání s depem za 52:30 nebo 54, něco takového, a šel to o 30 vteřin rychleji. Kolo měl jet za 4:15, protože jsem se podíval na data a spočítal si, jak by mohl jet. Jel 4:14:39. Říkám: pecka. Všechno jsem sledoval, když jsem jel autem, říkali mi, jak na tom je. Pak jsem říkal: dobrý, teď ať se rozběhne za 3:54.
Kuba, když má ten motor, prostě jde. Pokud jsem to dobře koukal, prvních 10 a půl kilometru poslal za 3:36 na kilometr a druhých za 3:42. Když tam pošlete půlmaraton po 3:40, vezme to nějakou energii a myslím si, že Kubu dostalo jen to, že si sáhl do rezerv, které už nemohl dojíst. Neměl energii, kterou by odněkud bral. Proto to vypadalo, jak to vypadalo.
Ale chápu ho. Po kole, kde měl průměr myslím 42,9 kilometru v hodině na 180 kilometrech, běžel famózně a já jsem z toho byl úplně hotový. Asi můžu říct, že jsem byl na telefonu s Lubošem Bílkem, který tam měl Tomáše Řenče. Říkal jsem mu: Kuba jde podle plánu, půjde pod 8. Měl jsem to spočítané na 7:58. On říkal, že ne, že nejde. A když Kuba dojel kolo, říkal: asi máš pravdu. Doufal jsem, že tam Tomáš bude, aby ho hecoval, což je vždycky dobré, když máte vedle sebe někoho a můžete se na trati tahat.
Kuba to rozběhl, cítil se na to – úplně to chápu. Tepově byl v pořádku, ale sáhl si podle mě do zásob, které měly vystačit na posledních třeba 10 kilometrů. Upřímně, předtím takhle maraton neběžel. Měl zaběhnuté půlmaratony, praktikujeme i double runy, dlouhé běhy, ale maraton neběžel.
A když jsi říkal, že jsi tam měl být dřív – co bys udělal, kdybys tam byl?
To je dobrá otázka. Asi bych ho stáhnul hned po prvních 10 kilometrech. Nevím, jestli by to už nebylo pozdě, ale snažil bych se mu říct, že to stačilo, protože ve své podstatě pak běžel hůř než 3:54. A 3:54 je pro něj easy, tam je laktát pod 1 – v jiném závodě. V tomhle závodě už byl prošitý a tam se to posouvá.
Sleduju třeba výkony po tom, když vydáš 1 500 kalorií nebo 2 500 kalorií. Vidím, že když člověk vydá 2 500 kalorií, už nemá své FTP – když má většina lidí třeba 300 wattů, najednou má 270. To jsou další věci, které na těchto typech závodů vstupují do hry. A k tomu jsme s tím šli i do heat trainingu, takže se bavíš i o tom, že vyšší teplota těla znamená větší spalování cukru a takové věci.
48:12 Cíle s Kubou Stádníkem
Ke Kubovi ještě poslední otázku. Myslím, že z našeho podcastu je vidět, že dlouhý triatlon nejen děláme, ale jsme i fanoušci, hlavně toho světového. Vždycky hodně probíráme, jak dopadly poslední závody T100 nebo IRONMAN Pro Series, a mně osobně tam chybí nějaký Čech. Míříte s Kubou až tam?
Před třemi týdny měl Kuba jet do Francie na svůj první závod mezi profíky. Byl vyladěný – běžel desítku po 3:20 pod thresholdem úplně easy a to měl v nohách 60 kilometrů na 370, 380 wattech. A bohužel dostal covid. Už byl ve Francii a nemohl nastoupit.
Myslím si, že Jakub má vysoké cíle, a jestli je to T100, nebo něco jiného, to asi nechám, to se třeba dozvíte. Kuba má super hlavu, má skvělou rodinu a podporu. Je to hodně tréninkový typ, ale je vidět, že to v závodech umí i prodat. Věřím, že pokud zůstaneme zdraví a bude na sobě makat, budu ten, kdo mu bude moct pomoct dosáhnout toho, co si přeje. Z pohledu trenéra je takový člověk fajn, ale na druhou stranu je to velká challenge, protože se posouváš někam, kde chce být lepší než třeba bývalí nejlepší.
Nás třeba nakoplo – a moc lidí to neví – že byl v Šamoríně letos už podruhé. Loni vyhrál kompletně age group – jen vsuvka, v Šamoríně se koná The Championship a paralelně ještě hobby závod. Byl nejdřív v age group, vyhrál všechny age groupy a mezi age groupery a championshipem bez profíků byl loni šestý. Letos už jel v championshipu, byl první ve své kategorii a druhý celkově, a zároveň na dálku, na čas, porazil třeba Henriho Schoemana, olympionika, a další profíky.
Řekl si, že už je na jejich úrovni, i když mu pořád pár minut chybělo – nejrychlejší mu dali pořád 10 minut, nebo 8. Krok, který musíme udělat, je stáhnout ještě fakt těch 10 minut. To znamená, že se musíme začít na půlce pohybovat – je to blbé říct – po 3:35. Časy 3:35, 3:40 na rovinatých tratích prostě člověk musí mít, aby bojoval o přední příčky.
Moc děkujeme a budeme držet pěsti, protože bychom tam nějakého Čecha strašně rádi viděli.
Děkujem.
52:20 Co ne/dělat dva týdny před závodem
Pojďme se přesunout od Kuby k naší Káje, zase něco z praxe. Kája je teď ve Španělsku a podcast budeme vydávat v neděli – Kája v sobotu pojede mistrovství světa na distanci IRONMAN 70.3. Co bys doporučil týden, dva týdny před takovým závodem? Co má ještě význam dělat a co už bys nedělal?
Nejdřív gratuluju k nominaci, že ses tam dostala. Je to ještě za 10 dní. Slyšel jsem, že jsi teď v Torre del Mar. Byl jsem tam několikrát na soustředění, takže chápu a rozumím. Na rohu je tam vynikající cukrárna, myslím, že kafe…
Aha, už jsem byla ve všech možných.
Vynikající. Takže 10 dní do závodu. Cesta, kterou jsi vykonala, abys se tam dostala, určitě nebyla z fleku, takže máš natrénováno. Nechci mluvit do toho, jak tě připravuje trenér, spíš řeknu, na co bych si dal pozor. Dal bych si pozor na to, abys do závodu šla s plnými zásobami glykogenu – to znamená nepodcenit stravu řekněme tři čtyři dny před závodem. To je alfa a omega, protože každý gram glykogenu, který tam budeš mít, je energie.
Hodně se zapomíná na hydrataci. Abych řekl proč: pokud je člověk dehydratovaný, snižuje se krevní plazma a máš hustší krev. Když máš hustší krev, ale stejnou produkci laktátu, je v ní vyšší koncentrace laktátu. Takže když je člověk víc dehydratovaný, rychleji se může dostat do stavu, kdy mu sekne, kdy se vyčerpá. Hydrataci si sleduju podle zbarvení moči a podle toho, jestli má člověk žízeň.
Máš ještě dost času si vyzkoušet gely. Jestli se nepletu, na trati je Maurten a Precision Fuel & Hydration.
Precision jsou tam jen elektrolyty, což je můj styl, a mám svoje gely.
Tak si spočítat příjem. Já to s lidmi vždycky dělám tak – a letos jsem to měl na ultra bězích, na etapě ve Francii, v Čechách – že si doopravdy projdeš, kdy co vezmeš. Mají vyzkoušené, kdy přibližně gel cítí, že jim zabere. Vypiješ ho, nic, a najednou za 3, 4, 5 minut, podle toho, v jaké jsi intenzitě, tě to kopne a můžeš jet líp. Zároveň se podívat, jestli je to hydrogel, nebo normální gel, který musíš zapít, a udělat si takovou road mapu na jídlo. Sice je to jen půlka, ale i tam může seknout. To bych nepodcenil, máš na to dost času, to bych si naplánoval.
To je z pohledu přípravy. Mechanické věci – na akcích, které jsem pořádal, jsem se setkal s tím, že lidi přišli ráno a neměli nabité baterky, nebo je ztratili. Nevím, jestli máš Shimano, nebo SRAM, jestli máš elektriku, ale mít doma dvě náhradní, ráno v depu ji nacvaknout, v aplikaci zkontrolovat, jestli máš dobře nastavené přehazování, abys neměla vepředu jen velký a vzadu jen nejtěžší převod.
A z pohledu tréninku? 10 dní – má ještě cenu běhat intervaly, dlouhé běhy, dlouhá kola, nebo už jen nějaká udržovačka?
Jak říkáš – snížíš objem, aby sis odpočinula, a uchováš intenzitu. Intenzitu půlky mám na takovém nižším LT2. Na laktátu, kdyby se měřil, je to kolem 2,5, maximum 2,2 až 2,6. Závod je tak dlouhý, že vyšší intenzitu bys glukózou nebyla schopná uživit. Takže bych v intervalech ještě částečně cílil na race pace tohohle typu. Když je dneska středa, určitě bych ho tam ještě jednou vložil.
A co ještě praktikuju: když má někdo závod řekněme příští týden, dávám rád stupňované věci – projdeš si všechny intenzity a znovu aktivuješ organismus, třeba až do maxima, pokud to závod vyžaduje. Tenhle závod to nevyžaduje. Jen aby systémy, které budeš v závodě používat, byly aktivované a neprobouzely se až v závodě.
Já osobně jsem zastáncem teorie, že potřebuju do závodu jít odpočatá, nebo mi aspoň přijde, že mi to funguje. Takže než abych ještě něco doháněla, dávám si pozor, abych zkrátila délku tréninků a nechala tam, přesně jak říkáš, nějakou intenzitu. Pamatuju si případ kamarádky, která před poslední půlkou onemocněla. Pořád jsem jí říkala: lehni si, teď už to nedoženeš. Odpočiň si, vylež tu nemoc. Ten trénink se v posledním týdnu ani v posledních 10 dnech nestane – ten trénink je tady za poslední rok, co se na to připravuješ. Myslím si, že když něco v posledních pár dnech vynecháš, spíš to může pomoct, než abys něco přehnala a přišlo zranění nebo nemoc. Takže já jdu na odpočatost, ale zachovat tam intenzitu.
Dobře jsi řekla – zůstat zdravý. Jakékoliv nachlazení je problém. Když se stane, přestanou ti na sto procent fungovat plíce, máš horší přenos kyslíku, zahlenění. Zdraví je fakt důležité. I když si člověk myslí, že je teplo, klidně si vezmu čepici, chodím v mikině, a když lidi večer chodí v žabkách, já si vezmu boty. Neudělám nic, co by mě mohlo ohrozit, protože organismus triatlonisty v tomhle tréninku pořád balancuje na hraně onemocnění. Takže zůstat odpočatá, zdravá, už jen poladit, být najedená, vycpaná a mít servisované kolo, a můžeš se tam mít.
Na to existuje checklist, normálně si ho vzít a odškrtávat.
Fakt. Přesně – plavání: jedna čepička, druhá čepička, co kdyby jedna praskla. Jedny brýličky, co kdyby praskly, druhé brýličky. Zní to jako blbost, ale je to tak. Pak neopren, vazelína, papírové utěrky, abyste si vazelínu utřeli, nebo rukavice. Pak potřebuješ ponožky nebo plastové sáčky, abys neopren natáhla.
Říkáš, že tělo v tréninku balancuje na tenkém ledě s nemocí. Každá tréninková zátěž znamená, že je tělo konstantně v takovém polozánětu – reakce svalů je zánětlivý proces. Co je správně a co můžeme udělat, abychom podpořili regeneraci a nedostali se na tu špatnou stranu?
Abychom to nepřepískli – na to jsou dva pojmy: overtraining a overreaching. Overreaching je fajn, overtraining už není úplně cool, z toho se špatně dostává. A pak máš optimal training – to jsou takové tři stupně. Když máš třeba soustředění, pohybuješ se u overreachingu, ale pokud to nenaplánuješ dobře, řešíš overtraining a hrabeš se z toho třeba 14 dní. Místo toho, abys přijela ze soustředění, dala si dva dny volna a hned začala zase trénovat.
Abych odpověděl na otázku, jak se do toho nedostat: určitě můžeš zařadit různé regenerační metody. Zrovna teď jsem viděl někoho koupat se ve studené vodě. Já na to úplně nejsem, protože je spousta studií, že tím zastavíte proces zánětu a následnou superkompenzaci. Můžu střídat teplou a studenou vodu ve sprše, lymfatické kalhoty, můžu dát masáž.
Co se týká imunity, hodně řeším, aby lidi měli hlavně přes zimu – kdy je nedostatek vitamínu D, nedostáváme ho – vitamín D3, ideálně s K2. To je podle mě alfa a omega. Doplníte ho s nějakými tuky, aby se měl v čem rozpustit a vstřebat. Víte, jaká je mnemotechnická pomůcka pro vitamíny rozpustné v tucích? Je to ADEK. Když před to dáte písmeno Z, vyjde vám slovo, které se dobře pamatuje, a máte to úplně přehledně. Takže D3 s K2 a s tukem – omega kyselinami, nebo si ho dáte třeba s avokádem – a máte vitamín, který vám pomůže nejen do kostí, ale i do imunity.
Já třeba miluju omegu a D3. A s céčkem si nikdy nejsem jistá – vlastně je protizánětlivé, ale my nechceme úplně zabít zánět. Teď mě trošku začalo škrábat v krku, tak si dám céčko, ale radši to nepřeženu.
Teď už jsi 10 dní do závodu, takže bych tam klidně dal i 1 000, 1 500. Berte to jako můj názor. Důvod je, že se už nepotřebuješ na nic adaptovat, potřebuješ být zdravá a to má vyšší prioritu. Jinak nejdu přes 1 000 za den – spíš 500, nebo obden, nebo se ho snažím dodávat citrusy a dalšími přírodními věcmi, než abych cucal šumivé tablety.
Souhlasíš tedy s tím, že by se céčko nemělo brát nonstop, aby nebojovalo se zánětem?
Určitě jsem zastáncem toho nedávat příliš velké dávky a nechat tělo adaptovat se. Jen adaptace, která následuje po zatížení, vás dostane na vyšší úroveň. A výsledek té vyšší úrovně je buď vyšší rychlost a vyšší watty, nebo že se celkově cítíte líp.
01:07:33 Role šéfa depa na závodě Challenge Šamorín
Přeskočil bych na naše poslední téma. Tady hodněkrát zazněl závod Šamorín a vůbec jsme nezmínili, že tě se Šamorínem pojí víc, než se může zdát. Konkrétně to, že jsi vedoucí depa v Šamoríně. Takže tě lidé, kteří tam byli, mohou znát z depa. Kája se s tebou letos bavila, ale vůbec si neuvědomila, že jde o tebe.
Nevadí. Jak ta situace byla?
S kamarádkou jsme měly problém, že se nám trošku ztratily taštičky, a když jsme to řešily, přivolali tam na pomoc velkého šéfa, aby to přišel vyřešit. Takže jsme se viděli, ale neviděli.
Já jsem vždycky v takovém transu, že mi to pak ani nepřijde.
Chtěl jsem se v souvislosti s touhle rolí zeptat, co taková role na tak velkém závodě obnáší. Co tam máš na starost a jaká je tvoje zodpovědnost?
Jsem už sedm, osm let šéfem celého depa v průběhu všech závodů, které se konají v Šamoríně během víkendu The Championship. To jsou ve své podstatě čtyři závody – hobby triatlon, sprint, olympijský triatlon a půlka – a druhý den taky, takže by se dalo říct pět závodů, ale beru to podle vzdáleností. Mám na starosti příchod lidí a to, aby bylo depo připravené. Dostanu vždycky jen rozpis, kolik bude čísel a jak by to mohlo vypadat, a upravím si to, jak to bude označené. Flow lidí už je dané – za ty roky jsme to vychytali, vymyslel jsem to tak, aby to bylo co nejjednodušší.
Mám na starosti nějakých 15 až 20 dobrovolníků v rámci depa. Na tomhle závodě se dávají tašky – vezmete si tašku, převlíknete se a hodíte ji za převlékací stan. My ten bágl pak věšíme zpátky a musíme to stihnout v nějakém časovém horizontu, kdy na to máme třeba jen 15, 20 minut, aby to všechno jelo.
Komunikuju s rozhodčími – je tam už taková parta mezinárodních rozhodčích, což je docela vtipné. Před dvěma lety jsem byl v Hamburku na mistrovství světa juniorů a kategorie do 23 let a Thomas Klinger, který mi v Šamoríně dělá šéfa, byl šéfem v cíli v Hamburku. Člověk mávne a on se rozběhne, pozdraví – ta parta lidí je tam prostě skvělá. Pak dělám celý check-out, to znamená kontroluju, aby batohy a všechno měli lidé, kteří je mají mít, a nic se neztratilo.
Jsem součástí týmu, kde jsou na běžeckou trať, cyklistickou trať i na depo šéfové, a nad námi – což moc lidí neví – sedí Čech, Tomáš Vrzák. Ten teď šéfuje závodu v Šamoríně a zároveň pracuje pro Challenge Family. Je tam super domluva a celá ta parta lidí bude myslím ještě několik let dělat ten championship závod.
Je to zodpovědnost, že všechno musí být připravené. Depo musí být bezchybné. Nemůže se stát, že přijdete ke svému místu a nemáte tam kolo, nebo ho máte někde jinde, nějaké přečíslování. Všechno musí být perfektní. A teď si vezměte, že v sobotu odjedou závod, třeba ve dvě, ve tři hodiny skončí, a my ve čtyři otevíráme depo pro další závod, který je v neděli. Nezbývá nám nic jiného, než mít všechno připravené, čísla perfektně, aby se během té hodinky zvládlo tisíc lidí ven a tisíc lidí dovnitř.
Ta hodinka, kterou jsi popsal, byla letos myslím naše nejoblíbenější na závodě. Čapli jsme se na plot s Kájou a ještě s kamarádkou a sledovali jsme profíky, jak nosí svoje časovky za 250 tisíc a nevím kolik, a jen jsme si říkali: tahle je hezčí, ne, tahle je hezčí, tu si koupím já. Na tuhle hodinku moc rád vzpomínám, letos to byla fakt příjemná.
Taky jsem chtěl dodat, že moc rád slyším, že to bude ještě nějakou dobu dělat stejná skupinka lidí. Letos jsem tam byl jen jako fanoušek a na příští rok jsem se přihlásil jako závodník – právě proto, že mě atmosféra závodu i to, jak to bylo organizačně zmáknuté, úplně uchvátilo. Říkal jsem si, že tam příští rok prostě chci jet. Takže klobouk dolů.
Když to vyjde a budu zase osloven na depo, tak se uvidíme.
01:13:40 Tipy od Honzy do depa
K depu jsem se chtěl zeptat ještě na drobnost nebo zajímavost. S čím se tam nejvíc potkáváš, s čím mají závodníci největší problém? Napadá tě něco, co bys doporučil závodníkům, ať si před depem fakt zkontrolují?
To je docela dobré, že můžu vašim posluchačům poradit. Na takovou otázku jsem se ještě nedostal, takže zapátrám. Ať je jakékoliv počasí – nikdy nevíte, jaké může být. Do depa se musí donést helma a musíte tam nechat kolo. Občas tam lidé nechávají i věci v pytli na běh a ty pytle nebývají úplně uzavíratelné. Takže vždycky doporučuju: pokud si tam něco necháváte, dejte to do druhého igelitu. Nechávám tam boty na běh – fajn, budou v igelitu. Druhý den ráno si je můžu vyndat, ale kdyby přes noc pršelo, nechci, aby byly mokré. To je jedna věc.
Co se týká kola – teď mě pořadatelé zabijou, jestli to lidi budou dělat, ale stává se to. Kolo většinou pověsíte za sedlo, máte ráfky čtyřstovky, osmistovky, větší nebo menší, a může foukat. Když fouká, kolo může sjet, za 100, za 200 tisíc podle toho, jaké máte, někam narazí a může se tam mlátit. Berte to jako doporučení: musíte mít dvě věci – elektrikářskou pásku a druhý den nůžky, abyste si ji mohli ustřihnout. Když si kolo za kolejničky sedla přiděláte k tyči, už se nehýbe. Můžete ho tam dát i za řídítka.
Teoreticky, když hodně fouká a necháváte ho tam přes noc – pokud je kolo menší a nedosáhne na zem, protože je tyč vysoko, může fakt spadnout. Takže je lepší ho buď za řídítka, nebo za sedlo převázat a druhý den pásku jen odštípnout. Pásku si ale schovejte a vyhoďte, ne že ji tam někam pohodíte – to pak člověk sbírá.
Určitě bych měl nabité baterky a s sebou náhradní, kdyby se vám náhodou vybila. Místa, kam zacvakáváte baterky, bych si omotal třeba igelitem, aby tam nenapršelo – prostě chránit. Měl bych ještě hadr a případně nějaký lube na řetěz, jen pro případ, že bude pršet. Druhý den přijdete, máte to tam mokré, tak bych to jen otřel a v rychlosti ještě promazal.
Pak vlastní pumpu do depa, nebo aspoň jednu na dvojici, když máte známé. Jinak ji tam pak sháníte. V Šamoríně jsme zajistili, že máme čtyři pumpy, které tam kolují a můžete si je půjčit, to je určitě dobré. Mít s sebou sadu imbusů, kdyby se vám něco povolilo, a jen čeknout hlavní šrouby. Když vám zajede sedlo, jede se na tom fakt blbě.
A ještě páska – když něco přidáváte na kolo, mějte nějakou jednoduchou. Já mám rád lékařskou – jestli si pamatujete, když vám odebírají krev, přilepí vám ji na ruku. Ta je skvěle trhatelná, lepší než elektrikářská, kterou neutrhnete. To je asi všechno, a kdyby byly dotazy, určitě odpovím.
Moc děkuju za krásný seznam tipů. To s tím kolem je moc dobrý podnět, vůbec mě nenapadlo, že tam hrozí poškození kola kvůli větru.
Když máš pět kol, která mají disky vedle sebe, a fakt zafouká, sesypou se na jedno místo. Takže je to jednodušší.
01:19:24 Rozloučení s hostem a ukončení podcastu
Myslím, že s tímhle seznamem tipů se můžeme rozloučit s našimi posluchači. Honzo, moc ti děkujeme, že jsi byl hostem našeho podcastu. Moc jsem si to užil a věřím, že naši posluchači taky.
Je to teprve můj druhý podcast, takže si cením, že jste mě pozvali. Doufám, že některé informace budou lidem k užitku a že si některé věci dohledají – možnost dohledat si cokoliv je dnes určitě velká – a že tipy na trénink nebo na to, na co si dát pozor, určitě využijí.
Přejeme tobě i tvým svěřencům, ať se vám v další sezóně daří, a moc se budeme těšit na Kubu v T100 nebo kdekoliv jinde. A doufám, že se se všemi posluchači potkáme v Šamoríně.
Pokud se tam posluchači chystají, určitě dejte vědět. Rád vás v depu uvidím, vidím tam rád všechny, a Čechy obzvlášť. I Slováky – máme i slovenské posluchače.
Našim posluchačům mockrát děkujeme, že doposlouchali až do konce. Pokud se vám epizoda líbila, budeme moc rádi, když nás začnete sledovat na YouTube i na Spotify. To je asi ta nejjednodušší forma, jak nám můžete pomoct. Taky nás můžete podpořit na platformě Buy Me a Coffee – odkaz najdete v popisu epizody. Do popisku se pokusím nalinkovat všechny zajímavé věci, které tu zazněly, protože tu bylo hodně pojmů a tipů a nerad bych, aby se zapomněly.
To je pro dnešek všechno. Honzo, mockrát děkujeme, našim posluchačům přejeme krásný den. Mějte se hezky, ahoj.

Líbí se vám epizoda?
Podpořte nás přes Buy Me a Coffee a přispějte tím na minuty nahrávání našeho podcastu.
Pořiďte si náš merch
Trička, mikiny a další podcastový merch v našem novém eshopu. Každý nákup nás podpoří.
