PodcastDruhá fáze

Pohled do zákulisí triatlonové přípravy očima dvou běžných lidí a jejich zajímavých hostů

#28 Roman Šinkovský: Jednou přijedete fandit na Ironman 70.3 Hradec Králové a za rok jste na startu

#28 Roman Šinkovský: Jednou přijedete fandit na Ironman 70.3 Hradec Králové a za rok jste na startu

26. října 2025

•

1h 3min

Shrnutí epizody

Skoro přesně po roce se do našeho podcastu vrátil ředitel závodu IRONMAN 70.3 Hradec Králové Roman Šinkovský. V této epizodě mluvíme o tom, proč se třetí ročník vyprodává rychleji než kdy dřív, co se organizátorům povedlo zlepšit, jestli se vrátí bidony, jestli je ročník 2026 ten poslední a jestli se v Česku někdy pojede celý ironman.

Zájem o třetí ročník překvapil i samotný tým: první den přišlo zhruba 700 registrací a za tři dny měli tolik přihlášených, kolik loni sbírali čtyři měsíce. Roman to přisuzuje hlavně tomu, že se druhý ročník povedl a závodníci ho doporučují dál. Po prvním roce tým prošel kritiku bod po bodu a ve druhém ročníku se zaměřil na drobnosti – občerstvení po závodě, rozmístění občerstvovaček a spolehlivější externí dodavatele. Spokojenost závodníků na 5150 dosáhla 95 %, na 70.3 89,9 %.

Hodně prostoru dostala kratší distance 5150, kterou Roman považuje za vstupní bránu do triatlonu a nabídl ji i do Českého poháru. Kája ji letos sama závodila a nadchlo ji, že za zlomek ceny dostala servis velkého závodu. Probíráme také výsledky na sociálních sítích (4,2 milionu zhlédnutí za závodní týden), výběr ambasadorů jako Zdeno Chára nebo Marcela Joglová i kontroverzi kolem influencera, který šel závod bez přípravy.

Roman prozrazuje, co se změní pro rok 2026: na části občerstvovaček budou bidony na památku, přibudou kelímky a toalety, běžecká trať zůstane stejná a kapacita poroste zhruba o 10 %. Poprvé veřejně mluví o vyjednávání s městem, krajem a IRONMANem o prodloužení smlouvy – do června 2026 chtějí mít podepsané další tři roky. Celý ironman v Česku si zatím představit nedokáže, chybí podle něj silnější česká komunita.

Na závěr řešíme nová pravidla pro rozdělování slotů na mistrovství světa, která podle Romana zvýhodnila kvalitní starší závodníky, a Romanovu vlastní sezónu – od adventure race v Polsku přes Czechman, Tallinn a Poznaň až po plán zimního závodu na běžkách na 230 kilometrů.

Hlavní poznatky

  • Registrace na IRONMAN 70.3 Hradec Králové se vyprodávají velmi rychle – kdo chce startovat, neměl by dlouho čekat.
  • Distance 5150 je podle Romana ideální vstupní závod do triatlonu: za zlomek ceny nabízí stejnou atmosféru, uzavřené tratě a zázemí jako 70.3.
  • Na ročníku 2026 se na části občerstvovaček vrátí bidony umístěné tak, aby si je závodník mohl dopít před depem a nechat na památku.
  • Běžecká trať v Hradci zůstane v roce 2026 stejná a nikdy nebude rychlá – závod se jede v centru historického města kvůli atmosféře, ne kvůli časům.
  • O pokračování závodu po roce 2026 se teprve jedná, organizátoři chtějí mít smlouvu na další tři roky podepsanou do června 2026.
  • Na triatlon se má člověk připravit zodpovědně – zda zvládne závod z fleku, se podle Romana nedá říct obecně, záleží na sportovní historii a zdraví každého.

Host epizody

Kapitoly

  1. 00:00 Úvod podcastu
  2. 00:39 Jak překvapil zájem o registraci na třetí ročník?
  3. 02:45 Co se organizátorům povedlo oproti prvnímu ročníku?
  4. 05:25 Jak závodníci hodnotili 5150 a 70.3?
  5. 10:50 Proč je 5150 vstupní branou do triatlonu?
  6. 13:05 Přicházejí lidé z 5150 na 70.3?
  7. 15:56 Jak se závod prezentoval na sociálních sítích?
  8. 20:39 Jak se vybírají ambasadoři závodu?
  9. 23:11 Je v pořádku jít na závod bez přípravy?
  10. 31:27 Co se ještě dá zlepšit? Vrátí se bidony?
  11. 36:01 Změní se běžecká trať?
  12. 39:58 Odcházejí lidé z organizačního týmu?
  13. 43:29 Je ročník 2026 ten poslední?
  14. 46:08 Bude v Česku jednou celý ironman?
  15. 50:05 Nová pravidla pro rozdělování slotů na mistrovství světa
  16. 52:33 Jak Roman hodnotí svou závodní sezónu?
  17. 58:10 Co je adventure race?
  18. 59:54 Závěr podcastu

Epizoda na YouTube

Zaznělo v epizodě

Otázky z epizody

Jak rychle se vyprodává IRONMAN 70.3 Hradec Králové?
Na třetí ročník přišlo podle Romana Šinkovského první den zhruba 700 registrací a během tří dnů měli organizátoři tolik přihlášených, kolik jim v předchozím roce trvalo nasbírat čtyři měsíce. V době natáčení se prodávala už pátá vlna, která byla skoro plná. Roman proto posluchačům radí s registrací dlouho nečekat.
Co je distance 5150 v Hradci Králové?
5150 je olympijská distance, která se v Hradci jede v rámci víkendu IRONMAN 70.3. Má kapacitu zhruba 600 závodníků a podle Romana je vstupní branou do triatlonu – nabízí stejné zázemí, uzavřené tratě a atmosféru jako 70.3 za zlomek ceny. Spokojenost závodníků na ní dosáhla 95 %.
Budou na IRONMAN 70.3 Hradec Králové bidony?
Ano. Pro rok 2026 organizátoři přidávají na část občerstvovaček na kole bidony, umístěné tak, aby je závodník dopil před depem a mohl si je nechat jako dárek. Zbytek občerstvení zůstane v PET lahvích od partnera. Na běhu přibudou kelímky s vodou, lahvičky ale zůstanou, ať si každý vybere.
Je ročník 2026 posledním IRONMANem v Hradci Králové?
To zatím není jisté. Memorandum s městem bylo podepsané na tři roky a organizátoři teď připravují jeho prodloužení s městem a krajem, na jaře pak budou jednat s IRONMANem o prodloužení licence. Roman Šinkovský si dal za cíl mít smlouvu na další tři roky podepsanou do června 2026 a podle dosavadních výsledků nevidí žádný zádrhel.
Bude v Česku celý ironman?
Podle Romana Šinkovského ne v příštích dvou letech. Finančně si dokáže představit jen kombinaci jako v Tallinnu – první den 70.3, druhý den celý ironman. Na to by ale musela zhruba zdvojnásobit česká komunita: na startovce je teď kolem 800 Čechů a reálně by závod mohlo zvládnout zhruba 1 100–1 200 lidí. Závod postavený hlavně na zahraničních závodnících dělat nechce.
Změní se běžecká trať v Hradci Králové?
Pro rok 2026 zůstane běžecká trať stejná jako v roce 2025, kdy ji závodníci hodnotili výrazně lépe než při prvním ročníku. Rychlá ale nikdy nebude, protože se závod jede v centru města a nelze zavřít další silnice. Změnit by se musela, pokud by kapacita závodu výrazně rostla nad plánované zhruba 10% navýšení.
Jak fungují nová pravidla pro rozdělování slotů na mistrovství světa IRONMAN?
Hradec patřil k prvním závodům, kde se nová pravidla použila. Roman je hodnotí pozitivně – IRONMAN na nich podle něj pracoval dlouho a vychytal je. Na mistrovství světa se díky nim dostává víc kvalitních starších závodníků z kategorií 45, 50 nebo 60 let, kteří dlouhodobě trénují.

Přepis epizody

Zobrazit přepis

Upravený automatický přepis. Text jsme zkrátili o vatová slova a opravili chyby rozpoznávání řeči, význam zůstal zachován.

00:00 Úvod podcastu

Ahoj, já jsem Samuel. A já jsem Karolína. A společně vás vítáme u dalšího dílu našeho triatlonového podcastu Druhá fáze. Na dnešní díl nejsme sami, máme tady vzácného hosta – ředitele závodu IRONMAN 70.3 Hradec Králové Romana Šinkovského. Ahoj, Romane, vítej u nás v podcastu.

Ahoj, děkuji. Po roce, přesně možná ne.

Myslím, že skoro. My budeme vlastně za chvilku slavit první narozeniny našeho podcastu a pokud se nemýlím, byl jsi naším druhým, nebo dokonce prvním hostem.

00:39 Jak překvapil zájem o registraci na třetí ročník?

Myslím, že náš podcast nemůžeme začít ničím jiným než otázkou, jestli jste očekávali takový zájem o registraci na třetí ročník. Ten podle mě překonal všechna očekávání – myslím, že je vyprodaná už i čtvrtá vlna.

Doplnil bych to: teď prodáváme pátou vlnu, ta už je skoro zaplněná, a je to opravdu na třetí ročník. Očekávání byla střízlivá. Já jsem byl asi z celého týmu nejoptimističtější, když jsme se různě sázeli a odhadovali, jak rychle může registrace začít. Z prvního ročníku jsme věděli, že začátek je vždycky rychlý, ale letos to mělo úplně jinou dynamiku a hlavně jiný důvod.

Zatímco u prvního ročníku tady bylo obrovské očekávání, že IRONMAN přichází do České republiky, a spousta lidí si to nechtěla nechat ujít, u třetího ročníku byla ta velká dynamika prvních dnů způsobená tím, že se nám akce velmi podařila. Asi to platí všude na světě: když se akce povede, lidé ji chtějí zopakovat, nebo ji doporučí dál. A zpráva, že Hradec je dobrý, se mezi triatlonisty šíří velice rychle. Takže i naše vysoká očekávání to předčilo.

Jestli se nepletu, za první den jsme měli asi 700 registrací a pak přes 1 000. Když jsem se díval do loňského grafu registrací, to, čeho jsme teď dosáhli po třech dnech, nám loni trvalo myslím čtyři měsíce. To je neskutečné.

02:45 Co se organizátorům povedlo oproti prvnímu ročníku?

Já jen doplním svou historku – taky jsem to vůbec nečekal, takže mi utekla první i druhá vlna a dostal jsem se až do třetí. Byl jsem naprosto překvapený. Říkal jsi, že se vám závod strašně povedl a že to je důvod toho obrovského zájmu. Co tam jako organizátoři vidíte, že se vám povedlo oproti prvnímu ročníku?

Vyhodnotili jsme hlavní chyby, které jsme udělali. A nebyl to jen formální dotazník z povinnosti – napište nám, co se vám líbilo a nelíbilo, děkujeme za zpětnou vazbu a budeme na tom pracovat. Takhle formálně jsme to nepojali. Opravdu jsme šli bod po bodu a dívali se, co jsme schopni ovlivnit. Řekněme, že asi 90 % kritiky po prvním roce jsme vyhodnotili jako opodstatněnou.

Byla způsobená tím, že jsme jako prvoročáci některé věci podcenili a nedohlédli na ně, nebo naopak, že je organizace tak náročná, že napoprvé ani napodruhé nevychytáte úplně všechno. V prvním roce jsme věnovali pozornost hardwaru a ve druhém roce jsme se zaměřili na software – začali jsme řešit drobné věci. Nakonec se ukazuje, že právě ty drobné věci jsou mnohem důležitější. Bez základních principů samozřejmě závod zorganizovat nejde, ty musíte zvládnout, ale rozdíl pak dělá nadstavba a drobnosti.

Když budu konkrétní: extra jsme si dali záležet na občerstvení po závodě, na rozmístění občerstvovaček a personálním zajištění všech míst. Vyměnili jsme některé externí dodavatele, ať už security, nebo firmy, které dělají dopravní opatření. To závodník nevidí, ale v konečném důsledku to přinese větší klid a pohodu do týmu. Tým se pak může zaměřit na věci, které sám ovlivní, protože má za sebou lepší služby a lepší firmy, a neunikají mu zásadní sportovní věci.

05:25 Jak závodníci hodnotili 5150 a 70.3?

Já jsem se letos účastnila kratšího závodu, 5150. Je tam stejný nárůst zájmu? Jak to vypadá na příští rok?

V tuhle chvíli máme myslím z kapacity 600 závodníků zaplněno 60 %. Asi před týdnem jsme dostali vyhodnocení dotazníku, který se posílá všem účastníkům hned po závodě. Je to dotazník spokojenosti závodníků, který má pravidla a parametry stejné po celém světě, aby se všechny IRONMANy daly srovnávat napříč zeměmi i ročníky. Dostali jsme obrovskou pochvalu a uznání z centrály, jak velká byla změna v hodnocení závodu mezi rokem 2024 a 2025.

Konkrétně u 5150 dosáhla spokojenost závodníků 95 %, což je extrémně vysoké číslo. Celosvětové hodnocení za rok 2025 jsem ještě neviděl, ale kdybychom takového hodnocení dosáhli v roce 2024, byli bychom nejlépe hodnoceným závodem 5150 na světě. To je obrovský úspěch. Nutno dodat, že závodů 5150 není na světě tolik jako 70.3 a celých ironmanů, protože je to až třetí distance, takže konkurence tam není taková.

Na půlce je ale úspěch skoro stejný. Dostali jsme se na 89,9 %. Chtěl jsem se dostat aspoň na 90, takže v tomhle jsme trošku neuspěli, ale i tohle číslo nás řadí k nadprůměrné spokojenosti napříč celým světem. Kdybych to srovnával s rokem 2024, kde celosvětové hodnocení znám, s tímto výsledkem bychom byli patnáctým závodem 70.3 na světě. To je obrovský úspěch, když má závod jen dvouletou historii. Poměřujeme se se závody jako Zell am See, který má 92 %, a my jsme dosáhli na 90.

To je perfektní výsledek, protože poskočit v tomhle rankingu byl jeden z vašich cílů. Já jako závodnice musím 5150 ohodnotit – a proto jsem se ptala, jak je populární, jestli má cenu se tomu tématu věnovat, nebo jestli je to vyprodané a radši to nemám dál propagovat.

Měli jsme tam stánek Druhé fáze a další aktivity, a protože jsem se chystala na mistrovství světa, šla jsem kratší závod. A byla jsem tak nadšená, že ani nevím, který bych si příští rok vybrala. Má to strašně moc benefitů. Celou dobu na běhu jsem viděla závodníky 70.3, jak plavou a jak vybíhají z vody, a bylo strašně zajímavé to vidět z různých úhlů. V jednu chvíli se probíhalo kolem elektrárny, kde byla vidět voda, ve které to vřelo – plavali tam závodníci, stříkalo to a cákalo, a pak je skok a o pár metrů níž úplně klidná hladina. Takový pohled! Bylo báječné sledovat, jak závod probíhá, a zároveň u toho závodit.

A když jsem doběhla, celá recovery zóna byla jen pro nás, protože ostatní byli ještě na trati. Takže pohodička, masáž, špagety. Za mě hrozná bomba, že se dají využít kvality velkého závodu – zázemí, občerstvení, všechno, co ten závod má – a zároveň je to kratší, pohodlnější distance.

10:50 Proč je 5150 vstupní branou do triatlonu?

Já na to navážu, protože jsem se o tom nedávno s někým bavil – 5150 je za tu cenu úplně super, za hubičku skvělý zážitek. Je to olympijská distance a dostanete perfektní servis, perfektní zázemí a uzavřené tratě.

Většina pořadatelů od toho ustupuje. I u nás byly tendence a myšlenky, že budeme dělat jen 70.3, ale já jsem to od začátku jednoznačně nechtěl. Říkal jsem: ne, 5150 bude součástí, protože to je vstupní brána do závodu a do triatlonu vůbec. Pokud tady IRONMAN něco mění – a já jsem přesvědčený, že mění, o tom nechci s nikým polemizovat – tak to, že se díky atmosféře do sportu dostává mnohem víc lidí, pro které je 5150 vstupní branou.

IRONMAN samozřejmě strhává větší pozornost než jakýkoli jiný nový závod v České republice. Přináší takovou lavinu, příliv, se kterým stoupají všechny lodě – to znamená všichni pořadatelé. Ti by z toho měli těžit. Nechci nikomu říkat, jak se má chovat, to je jeho rozhodnutí a zodpovědnost, ale může se podívat na příkladu Hradce, co je pro lidi zajímavé.

A jsem přesvědčený – a vy to víte z vlastní zkušenosti –, že jakmile začnete závodit v triatlonu, nechcete závodit jeden závod. Nepojedete jen do Hradce v srpnu. Budete si chtít otestovat formu jinde, v červnu nebo v červenci někde závodit, pravděpodobně si za sezónu dáte tři závody. Třeba si řeknete, že Hradec je váš vrchol, ale určitě předtím nějaký závod pojedete. Takže by z toho měli mnohem víc benefitovat i další pořadatelé.

13:05 Přicházejí lidé z 5150 na 70.3?

Romane, mě napadá otázka – máte vysledované, kolik lidí z 5150 reálně následující rok přijede na 70.3? Dá se to sledovat?

To jsme ještě nedělali. Vím, že to máme v pořadníku jako jednu z věcí, které nás zajímají. Spíš sledujeme, že se na 5150 hlásí lidé, kteří byli součástí diváckého publika, nebo rodinní příslušníci a známí – a bohužel i členové organizačního týmu. Už nám tady přibyli další dva, kteří se zapsali.

Dokonce takovým modelovým příkladem je moje žena. Nemá ráda závodění, hromadné starty, nechce se s nikým poměřovat, ale teď v srpnu po závodě dala v uvozovkách výpověď a řekla, že příští rok nebude v organizačním týmu, protože si tu atmosféru chce zažít. Vždycky hodně běhala, kolo na 40 kilometrů je nejjednodušší, to jde na čemkoli, a začala plavat. Plave sice jen prsa, ale je rozhodnutá, že si to užije a zvládne.

To je typický příklad člověka, který si to díky atmosféře, kterou přináší jen IRONMAN, půjde vyzkoušet. Jsem přesvědčený, že když bude mít chuť, zkusí si i něco dalšího, protože jí to nedá, aby šla do Hradce z fleku bez nějakého menšího závodu.

Já si myslím, že zrovna 5150 je výborný startovní závod pro ty, kteří se chtějí seznámit s triatlonem a bojí se delší distance.

5150 jsme na příští rok nabídli Českému triatlonovému svazu jako jeden ze závodů Českého poháru. Zatím nemáme žádnou reakci, uvidíme. Chceme jít touto cestou a otevřít IRONMAN i závodní komunitě, protože věříme, že pro každého závoďáka není nic lepšího než závodit před takovým publikem.

To je skvělá zpráva, doufám, že se vám ozvou.

Nechceme slyšet argumenty: nepojedu do Hradce, protože to není součást Českého poháru.

15:56 Jak se závod prezentoval na sociálních sítích?

Chtěl jsem se zeptat ještě na jednu věc. Letos jsem se bohužel nemohl zúčastnit kvůli nemoci. Byl jsem zaregistrovaný na 70.3, ale nakonec jsem nemohl dojet ani jako fanoušek a celé jsem to sledoval online na sociálních sítích. Musím říct, že se vám strašně dobře povedlo přenést atmosféru závodu skrz sociální sítě. Viděli jste větší dosah oproti minulému ročníku? Z mého pohledu to nebyly jen vaše sociální sítě – tím žila celá moje bublina a řekl bych, že i lidé mimo ni.

Zkusím někde vytáhnout čísla, protože jsme dělali prezentaci, ale samozřejmě nemám všechno z hlavy. Snad se mi podaří najít ty miliony zhlédnutí a dosahu. V každém případě je to špičková práce našeho týmu. Je nutno dodat, že to nejsou profíci kovaní v triatlonu nebo mediální práci, ani žádná externí firma, jak by si někdo mohl myslet. Jde to dělat i takhle, ale jsou to dva kolegové, Petr Picka a Jakub Muška, kteří do toho šli už v prvním roce jako úplní nováčci.

Kluci jsou velmi učenliví, hned pochopili, co nejvíc potřebujeme, a celý rok na sobě pracují – je to vidět. Ať už je to práce s ambasadory a sportovními influencery, nebo grafická práce před akcí, odvedli špičkovou práci. I tady je samozřejmě potřeba neustále pracovat a zlepšovat se, ale už přesně víme, co od toho čekat a kam se chceme posouvat.

Je to zajímavé, protože IRONMAN Hradec Králové začínal úplně od nuly. Zakládat profil na sociálních sítích od nuly není v dnešní době vůbec jednoduché. Takže to, že jste za dva roky dosáhli milionů dosahu, je samo o sobě velký úspěch.

Už se mi to podařilo najít, bylo to docela rychlé, takže se můžeme dotknout čísel. Celkově přijeli účastníci z 63 států. Zajímavostí je, že kromě Čechů byli nejpočetnější zemí Němci – 202 závodníků. Pokud se budete ptát na další zajímavosti, určitě je dohledám. Co se týká sociálních sítí, abych byl konkrétní: v závodním týdnu jsme měli 4,2 milionu zhlédnutí, zveřejnili jsme 340 příběhů a 137 příspěvků a jen během toho týdne nám přibylo 2 200 nových sledujících. Když vezmu, co říkala Karolína o naší historii – jsme teprve ve druhém roce –, je to skvělé číslo.

Klukům bych vzkázal: krásná práce a jen tak dál. Od někoho, kdo to celý týden sledoval jen online, bohužel z postele a s kapesníkem v ruce.

20:39 Jak se vybírají ambasadoři závodu?

Ptal bych se ještě na ambasadory, to nás s Kájou taky trošku zajímá. Viděli jsme tam sportovní influencery, třeba Matěje nebo Davida. Na základě čeho ambasadory vybíráte?

Je to kombinace více věcí, taková skládačka, koláč. První část koláče je brainstorming – naše povědomí o sportovním, společenském a kulturním světě. To znamená dva kolegové z marketingu a já. Druhá část je doporučení někoho známého nebo třetích stran. A pak je tam i náhoda. Do každé části koláče spadá něco jiného.

Do plánovaného brainstormingu zapadl Zdeno Chára, protože paradoxně všichni tři pocházíme z hokejového prostředí, máme k hokeji blízko a máme tam i kontakty. Proto jsme se se Zdenem přímo spojili. Komunikace probíhala dva roky a až napodruhé se nám ho podařilo do Hradce dostat.

Do části doporučení patří třeba Marcela Joglová. Tu nám doporučil bývalý spolupracovník, který se podílel na prvním ročníku a začal pracovat pro marketingovou agenturu, která s ní spolupracuje. A do třetí části, náhody – být připraven –, patří třeba Matěj, kterého Petr viděl jako divák na závodě Czechman v červnu. Matěj nedokončil, po plavání vylezl z vody a měl nějaké problémy. Na základě téhle zkušenosti ho Petr oslovil a nabídl mu, jestli nechce přijmout ještě větší výzvu v Hradci. Takže náhoda a dílo daného momentu.

23:11 Je v pořádku jít na závod bez přípravy?

To je super. S Matějem to bylo podle mě skvěle trefené. Chudák zrovna nedokončil Czechman, na který se, co jsem sledovala, dlouho připravoval – měl trenéra, pořídil si kolo a prožil celý ten cirkus hobby triatlonisty, který tady se Samem sdílíme. To mi přišlo hrozně hezky trefené.

Naopak nás trošku kontroverzí zaujal David. Já ho moc neznám a nesleduji, ale viděla jsem, jak svými výstupy prezentoval přípravu a závod – spíš jako fór: vůbec jsem netrénoval, vůbec se na to nechystám a nejedu žádnou výživu. Jak se na to tváříš jako závodník, ne jako ředitel? Jít do závodu bez přípravy, když se tady všichni dlouho chystáme – vrhnout se po hlavě do takového velkého závodu nemusí být úplně bezpečné.

K Davidovi bych ještě dodal, že je trénovaný sportovec, trénuje na maraton. Ale ve výstupech říkal, že vůbec neplaval, a to podle mě není dobré takhle propagovat. Člověk by měl závod vzít zodpovědně. Zrovna u plavání nechceme přidělávat práci organizátorům tím, že nejsme trénovaní. Tohle nás trošku zklamalo.

Popořadě. David nebyl nikdo, koho bychom oficiálně oslovili. Použil závod jako prostor pro svou prezentaci a pro ukázání toho, jak to vidí on, a požádal pouze o akreditaci pro svůj štáb, který ho natáčel. To jsme umožnili. Pravidla pohybu závodníka během IRONMANu zakazují telefony a doslova je tam napsáno, že nesmí ohrozit účastníky závodu kolem sebe. To je trošku prázdná formulace, která se dá vyložit jakkoli.

Nemáme možnost sledovat 1 500 závodníků. Kromě pravidel, která musí hlídat rozhodčí, bychom samozřejmě zakročili, kdyby to bylo viditelné. Ale nikdo z účastníků – ať už natáčí pro komerční, nebo osobní účely – to nebude dělat ostentativně před rozhodčím nebo pořadatelem. Spíš si vybere chvilku, kdy tam nikdo není, a natáčí se. Podle mě je to neuhlídatelné. Dá se to trestat a určitě nad tím nezavíráme oči, ale je to těžké.

Souvisí to i s tím, jestli natáčím pro své vlastní účely – abych to ukázal mamince doma, nebo to dal na Instagram, protože se chci pochlubit –, nebo je to moje obživa, protože se živím jako influencer. Co se týká samotného prezentování – já jsem starší generace než vy, takže jsem to zažil mnohem dřív, ještě předtím, než přišly sociální sítě. Pamatuju si, že v Mladé frontě svého času působil novinář Poláček, který měl reportáže založené na tom, že třeba nikdy neuběhl víc než 3–5 kilometrů a udělal reportáž o tom, jak běží maraton. Podobné extrémy v uvozovkách vždycky přitáhnou pozornost.

Má to dvě strany mince. Na jednu stranu to přitáhne obrovskou pozornost. A když se zeptáte triatlonistů ze špičky, co tenhle sport potřebuje víc než cokoli jiného, řeknou: pozornost. Pozornost médií, široké veřejnosti, tím pádem partnerů, a tím i větší prostředky pro špičkové závodníky, pro svaz, pro dětské kluby. Je to samozřejmě kontroverzní, ale žijeme v době, která není černobílá, a standardním konzervativním přístupem tu pozornost bohužel nezískáme.

Pro někoho, kdo žije sportem, ať už jste to vy, nebo já celoživotně, a trénuje pro sebe, pro své tělo, pro svou hlavu a pro své osobní výsledky, je to přístup, se kterým se neztotožňuje. Já jsem původně pedagog a jako trenér bych nikdy své svěřence neponoukal k něčemu, co neodpovídá jejich zkušenostem a kondici. Když nám přijde dotaz, jestli povolíme start na hradeckém půlmaratonu, nebo dokonce maratonu, patnáctiletému synovi – a takové dotazy jsme měli –, automaticky odpovídáme, ať se nezlobí, ale z fyziologického důvodu to absolutně neodpovídá. Máme tam 5 kilometrů a desítku, ať si vyberou něco jiného.

Osobně to tedy nepodporuju, ale naprosto chápu přístup lidí, kteří se chtějí zviditelnit a hledají v tom lajky, kudos nebo cokoli jiného. Každý z nás je ale dospělý člověk, který musí umět rozpoznat, co je ještě normální a co je jen takové chování. Myslím, že jediné řešení je dostatek kritického myšlení každého z nás.

Moc děkujeme za odpověď. A za studování našeho podcastu při přípravě na svůj první triatlon.

Já jako zodpovědná osoba za závod – kdyby se mě někdo zeptal, jestli to zvládne z fleku, a já toho člověka znal, věděl bych, že celý život hraje fotbal, nebo to byl můj student, který prošel základy plavání a cyklistiky, a posledních 10 let hraje jen fotbal, tak bych mu řekl: ano, zvládneš to. Pokud nemá nadváhu, nebo jen lehkou, řeknu mu, že to zvládne, protože vím, že limity jsou nastavené tak, aby tu vzdálenost zvládl fitness člověk i prsama.

Ale tohle doporučení můžu dát jen někomu, koho znám. Nemůžu to dát do veřejného prostoru a říct: hele, to zvládne každý. Musím znát historii toho člověka, jeho anamnézu, co dělal a jaké má zdravotní komplikace. Takže bych si nikdy nedovolil říct, že to zvládne každý.

Moc děkuju. Od toho je to výzva, aby to nezvládl úplně každý.

31:27 Co se ještě dá zlepšit? Vrátí se bidony?

Přesunul bych se na jiné téma, a to je zpětná vazba od závodníků. Kde ještě vidíte prostor pro zlepšení, jestli vůbec nějaký je? Řekli jsme si, že skóre jsou hodně vysoká, ale vidíte ještě nějaké změny, které můžete udělat pro třetí ročník? Na co se můžeme těšit?

Změny se dají rozdělit do dvou škatulek. Jedna jsou změny, které můžeme udělat my jako organizátoři svým přičiněním. Druhá jsou změny, které by kompletně změnily charakter závodu, ať už se bavíme o cyklistické, nebo běžecké části. Co můžeme změnit a na čem budeme určitě pracovat, je třeba přidání bidonů na cyklistickou část.

Rozhodl jsem to trošku na základě své zkušenosti, ať už z vlastního závodění na kole a v triatlonu, nebo z toho, co je obvyklé ve světě – třeba na americkém trhu, kde má dominanci Gatorade, se používají stylizované 0,75litrové lahve. Z marketingového hlediska je to logické: partner, který má výrazný podíl na realizaci závodu, chce, aby si závodník i veřejnost zapamatovali lahev a chuť ionťáku. Už tím, že ho přelijete do bidonu, ztrácí marketingovou hodnotu.

Mně jako závodníkovi to problémy nedělá. Vyzkoušel jsem si to přímo s touhle konkrétní značkou a konkrétním ionťákem a vždycky mi to maximálně vyhovovalo. Připravil jsem si svoje bidony, které jsem pak vyhodil, a místo nich si vzal PET lahve, které jsem měl od nich připravené. Ale chápu, že je spousta závodníků, kteří si chtějí bidon nechat jako památku, nebo jim to nesedne. Takže na příští rok připravujeme i tuhle variantu: část občerstvovaček bude mít bidony a budou umístěné tak, aby je závodník dopil před depem a mohl si bidon nechat jako dárek.

Doplním tě, protože to byl jeden bod, na který jsme se tě chtěli zeptat. Na našem Discordu nám hodně lidí sdílelo dojmy po závodě a psali, že je moc mrzelo, že tam nebyly bidony. Je to moc hezký suvenýr – každý chce jít za týden na trénink do bazénu a postavit si na kraj bazénu bidon z IRONMANu. Takže to určitě rádi uslyší.

Tohle je zrovna řešitelné a interně už jsme to rozhodli. Řešíme také víc kelímků s vodou na úkor lahviček. Já osobně s lahvičkou problém nemám, protože si to naplánuju – v hlavě si rozmyslím, že si z lahvičky dám dva loky, zbytek si vystříkám na sebe a během těch 40–50 metrů občerstvovací stanice ji zahodím. Spousta závodníků ale nad tím takhle přemýšlet nechce a impulzivně přiběhne, dvě ruce, dva kelímky, jeden si vyleje na hlavu, vezme si další dva, hodí si je do pusy a zahodí je. Ty dva kelímky už nenese až na konec občerstvovačky.

Je potřeba to vnímat i z pozice pořadatele. S kelímky vzniká mnohem větší binec a je to mnohem náročnější na přípravu a obsluhu, takže pak ubývají lidské síly na jejich podávání. Je potřeba vidět obě strany, ale budeme to takhle upravovat – přidáme kelímky a lahvičky necháme, ať si každý vybere, co uzná za vhodné. Z věcí, které můžeme ovlivnit, je to samozřejmě ještě větší kapacita toalet a jejich umístění blíž ke startu.

36:01 Změní se běžecká trať?

Mimochodem, měli jsme z Discordu napsaný ještě jeden bod, vlastně poslední, protože jinak byl závod asi opravdu perfektní. A to je běžecká část. Přišlo mi, že se na ní zase strašně moc lidí trápilo. Po prvním ročníku jste běžeckou část na základě zpětné vazby trošku změnili, pokud si dobře pamatuju, a teď byla zpětná vazba, že je pořád náročná, i když lepší než v prvním ročníku. Já jsem to bohužel nevyzkoušel. Plánujete ještě nějakou změnu, nebo to necháte takhle?

Hodnocení běžecké části bylo výrazně lepší než loni – a je náročná. V IRONMANu jsou závody dělané kvůli času, závody dělané kvůli atmosféře a závody dělané kvůli přírodním, historickým nebo kulturním hodnotám. Hradecká trasa, konkrétně běžecká, nebude nikdy rychlá. Děláme to v malém městě – se 100 000 obyvateli je Hradec jedno z nejmenších měst na světě, kde se pořádá nějaká distance IRONMANu – a Hradec je hlavně kulturně historické město, které má lidem co nabídnout.

Tím, že to děláme v centru města, zastavujeme kompletní život ve městě na dva a půl dne. Musíme tedy respektovat i kompromisy s městem. Zavíráme dva hlavní mosty v centru, což žádná jiná akce v Hradci nikdy neudělala ani na pár hodin, a my to děláme na celý den. Nemůžeme si dovolit zabrat ještě nějakou výpadovku nebo okruh, kde bychom běhali po rovných cestách.

Takže na příští rok 2026 zůstane běžecká trasa stejná, jako byla letos. Snažili jsme se ji trošku osvěžit doprovodným programem, bubeníky, a to se lidem moc líbilo. Pro rok 2026 navyšujeme kapacitu zhruba o 10 %. Pokud by to mělo někdy růst ještě výrazněji, budeme muset běžeckou trasu změnit nejen kvůli profilu, ale i kvůli kapacitě trasy. Letos si to tedy vyzkoušíme s desetiprocentním navýšením a závod se bude i dál profilovat jako závod pro atmosféru.

Já si tam jedu za atmosférou, ne pro rychlý čas. Je to přesně to, co říkala Karolína – nejen divák, ale i závodník vnímá krásu závodu v různých disciplínách, když běžíš do finiše svého závodu a sleduješ, jak plavou eliťáci. Mám husinu, jen když si vzpomenu. Byl to opravdu dokonalý zážitek, takže s tímhle vysvětlením jsem úplně v pohodě.

Přesně, nemusím na každý závod jet pro rekord. Teď jsem jela kopcovitý závod a tam jsou úplně jiné časy. Každý závod má něco svého – tady je kopec a u něj bubeníci, kteří nás do kopce povzbudí, takže si to musíme užít. Olympijská distance tam ten kopec neměla, takže tam to bylo skvělé.

39:58 Odcházejí lidé z organizačního týmu?

Romane, já jen úplně miniaturní zpětnou vazbu. Jak tady popisuješ, že přidáte ještě víc vody a tak dál, v mé hlavě se zdokonaluje něco, co už je velmi dokonalé. Teď jsem odjela úplně jiný závod a tam jsem se velmi střetla s realitou, jak nízko ten level může být. Jen vypíchnu toi toiky – myslím, že jsem tam u jedné občerstvovačky viděla jen dvě, schválně jsem se dívala. A na občerstvovačkách na běhu byl vždycky jeden člověk, který tam postával. Zařvala jsem z dálky, že budu vodu, a on teprve šel a podal mi ji. Takže v Hradci jsme už velice vysoko v tom, jaké služby od vás při závodě dostáváme.

Tady se dostáváme k tomu, proč se závod proti prvnímu ročníku tak změnil. Vy, kteří jezdíte po světě a vidíte srovnání – to, co děláte vy, děláme i my. Standard si nestavíme podle prvního ročníku, ale opravdu se díváme po světě a pokračujeme v tom. Já jsem v tom třeba našel zálibu. Změnil jsem úplně své sportovní zaměření, jako už několikrát ve své historii, a teď je ze mě amatérský triatlonista – nejen kvůli našemu závodu v Hradci, ale začalo mě to bavit. Jak už to bývá, člověk tomu pak dává všechno, a myslím, že to bude na kvalitě závodu znát ještě víc.

Takže i tebe pohltila atmosféra tvého vlastního závodu?

Dá se to tak říct. Loni jsem byl zralý na to, uvázat si kolem pasu nějakou traverzu a skočit z mostu do Labe. Stál jsem na mostě a měl v sobě takovou euforii, že bych z něj nejraději skočil a radoval se. To je na velkých akcích ta emocionální horská dráha – pohltí každého.

V týmu mám lidi, kteří nemají s vrcholovým sportem, nebo vůbec se sportem, nic společného, a už trvají na tom, abych je vzal do zahraničí, aby viděli, jak to dělají jinde. Fenomén té značky je strašně přitažlivý nejen pro závodníky, ale i pro organizační tým. Po letošním roce jsem při všech společných setkáních, vyhodnocováních a plácání se po ramenou cítil, že jsou opravdu hrdí na něco, čeho jsou součástí.

Kromě těch, kteří si to chtějí sami zazávodit, z týmu nikdo neodešel a neutekl, protože by to pro něj bylo extrémně náročné. To je ale vyvážené tím, co dostávají – nejen materiálně a finančně, ale i hrdost na Hradec, na Českou republiku a vůbec na sebe, že něco takového dokážou.

43:29 Je ročník 2026 ten poslední?

Romane, musím se zeptat na jednu věc. Před chvilkou jsi říkal, že se závod bude i nadále profilovat jako závod, kam si člověk jede pro atmosféru. Minulý rok jsme si v epizodě řekli, že memorandum s městem bylo podepsané na tři roky. Víme už teď, že bude i čtvrtý a pátý ročník, nebo je to ještě něco, co zatím nevíme?

Nevíme to, protože je zatím spousta práce. Můžu vám tady poprvé veřejně říct, že zájem je ze všech stran. Setkal jsem se s paní primátorkou i s panem hejtmanem, což jsou dvě zásadní municipality, a oba mají eminentní zájem, aby IRONMAN v Hradci Králové pokračoval. S úspěchem totiž, jak už to bývá, přichází v České republice i touha, aby ta značka byla i někde jinde než jen v Hradci. Mým úkolem tedy není jen zajistit průběh a realizaci akce, ale i její budoucnost.

Nejdřív vyjednáváme s městem a s krajem – v tuhle chvíli připravujeme memorandum na prodloužení licence. To je první krok. Druhý krok nás čeká na jaře, a to je vyjednávání s IRONMANem jako majitelem o prodloužení smlouvy. Jak už to znám z prvního roku, vyjednávání budou dlouhá a těžká, ale výsledky, které akce zatím má, nenaznačují, že by v tom byl nějaký zádrhel.

Mám interní termín, kdy to musíme mít odsouhlasené, a to je červen 2026 – abychom měli podepsanou smlouvu na další tři roky. Takže až budeme příští rok závodit, budeme už vědět, jestli je to třeba naposledy a máme do toho dát všechno, nebo jestli to bude pokračovat.

Výborně, moc vám držíme palce v těch vyjednáváních. Myslím, že budeme všichni moc rádi, když IRONMAN v Česku zůstane.

46:08 Bude v Česku jednou celý ironman?

Myslíš, Romane, že je tam po zkušenostech z těch dvou let i potenciál, že by z toho jednou byl dlouhý ironman?

Nemyslím si, že je to na pořadu dne v příštích dvou letech. To určitě ne – rok 2026 je daný a 2027 si myslím, že taky určitě ne. Můj dojem z vývoje značky IRONMAN po covidu je, že nás čeká zhruba pět let exponenciálního růstu zájmu o značku, což by se mohlo trefit někdy do roku 2028. Tehdy by mohl být zájem o dlouhý ironman nejen v České republice, ale i v zahraničí na vrcholu.

Technicky vzato je ale finanční zátěž dlouhého taková, že si nedokážu představit nic jiného než kombinaci: první den 70.3 a druhý den dlouhý ironman – něco podobného, jako je třeba na konci srpna v Tallinnu. Jinak by se to finančně nedalo pokrýt. To znamená, že by se česká komunita musela proti tomu, co máme aktuálně, zdvojnásobit.

Na startovce máme v tuhle chvíli asi 800 závodníků z České republiky, 820, 830 nebo něco takového. Reálné číslo lidí, kteří jsou podle našich odhadů schopní závod zvládnout, časově se jim to hodí a ekonomicky na to mají, se jen u českých závodníků pohybuje kolem 1 100–1 200. Takže máme třeba 400 závodníků, kteří do Hradce nepojedou, ale fyzicky, hlavou i finančně by na to měli. A to je pořád strašně málo na to, abychom naplnili dva dny za sebou.

Nemůžeme to naplnit jen zahraničními závodníky. Myslím, že tisíc závodníků ze zahraničí by na dlouhý ironman přijelo, ale pořád nám chybí silná česká komunita, kvůli které to chceme dělat. Nechci dělat závod pro zahraniční závodníky, abychom měli na startu 900 cizinců a 100 Čechů. To není smyslem IRONMANu.

Ta komunita se ale tady buduje právě tímhle závodem. Spousta lidí vstoupí do triatlonu kvůli tomu, aby se ho zúčastnila, jak jsme se bavili. Nemůžou tam jen tak skočit po hlavě, musí trošku natrénovat, a u dlouhého triatlonu o to víc. Takže teď musíme chvilku počkat, až všichni natrénujeme na dlouhý, a pak ho teprve můžete uspořádat.

V podstatě to říkáš správně. Ale zatím si nikdo z nás nedokáže představit, co to organizačně znamená. Tady se bavíme o časovém limitu 8:30 a tam o 15–16 hodinách. Organizační tým musí být silný, je potřeba mnohem širší penzum dobrovolníků, větší partneři, větší uzávěrky – je to prostě dvojnásobek. To po nás nikdo nemůže chtít. My chceme závod etablovat tak, aby byl vyšperkovaný, suprový a tradiční, a teprve pak se můžeme bavit o nějaké nástavbě.

50:05 Nová pravidla pro rozdělování slotů na mistrovství světa

Romane, taková zajímavost – pokud se nemýlím, váš závod byl jeden z prvních, které musely aplikovat nová pravidla pro rozdělování slotů na mistrovství světa. Je to tak? Zajímalo by nás, jestli vám to v praxi přineslo nějaké obtíže a jak to probíhalo, když se to zkoušelo poprvé.

Ne, ta změna je podle mě pozitivní. Nepřišla hned, IRONMAN na tom pracoval delší dobu a myslím, že to vychytal docela dobře – neoznámil žádný polotovar. Určitě se projevilo, že se na mistrovství světa dostane mnohem víc kvalitních starších závodníků, třeba z kategorií 45, 50 nebo 60, kteří opravdu dlouhodobě trénují. To je podle mě super, protože si to zaslouží za dlouhý čas, který trénování věnují.

Když se pak třeba šedesátník dostane pod pět hodin, má to skvělou hodnotu, kterou by třicátník musel zajet za 4:05, 4:10 nebo 4:15. Tím, jak stárnu, taky vnímám, že IRONMAN je jeden z mála nejférovějších sportovních podniků, který lidem dává smysl dlouhodobě. To je na něm asi nejcennější – není to pro eliťáky ani jako různé fitness závody pro lidi do 30 nebo do 40 let. Po čtyřicítce je tam pořád minimálně 20 let kvalitního sportování, pro někoho ještě déle. To je fantastické a u slotů se to projevuje tak, že jsou ty kategorie silnější.

Co 20 let – my jsme teď na Koně viděli osmdesátiletou paní, která dokončila celý ironman. Takže potenciál je tam mnohem větší.

52:33 Jak Roman hodnotí svou závodní sezónu?

Možná na závěr úplně z jiného soudku. Říkal jsi, že hodně závodíš. Naši posluchači to možná o tobě nevědí, ale letos ses objevil na docela dost závodech – pokud se nemýlím, byl to Czechman, Tallinn, Poznaň a další. Jak jsi jako závodník spokojený se svou sezónou? Vidíš tam mezery, které bys rád vylepšil do příští sezóny? Plánuješ zase tak závodit?

Jsem dost atypický závodník. Myslím, že jsem o tom už mluvil v nějakém podcastu – baví mě atmosféra kolem závodů obecně, a tím, že je to moje zaměstnání, mě závody přitahují o to víc, protože ten čas zároveň využiju i profesně. Každý závod mě někam posouvá. Během roku ale střídám různé disciplíny, čímž samozřejmě trpí moje výkonnost.

Letos jsem na konci června závodil v adventure race, což je původně moje hlavní disciplína, ve které jsem měl nejlepší výkony a výsledky. To je extrémní zátěž – představte si dlouhý ironman krát tři nebo krát čtyři za sebou, bez spánku. To pak samozřejmě nejde dohromady s nějakou rychlostí a skvělým výsledkem.

Abych odpověděl konkrétně: část sezóny aktuálně závodím na běžkách, věnuju se soupaži na dálkových laufech. Jakmile skončí zimní sezóna, přeskakuju buď na běžecké závody, nebo na adventure závody, nebo na trailové závody. Letošní léto jsem věnoval triatlonům, právě i profesně.

Prvním závodem byl Czechman a tam musím říct, že jsem si to strašně protrpěl, protože to bylo hromadné plavání. To je přesně ten střet: pokud jste triatlonista od začátku a děláte sprinty a olympijské distance s hromadnými starty, vyžíváte se v tom. A proti tomu je široká veřejnost, která chce dělat sport, protože je zdravý a je to super i v 50 a v 60, a nechce bojovat o život při hromadných startech.

Naopak intervalové starty si strašně užívám, protože vím, kam se mám zařadit, a vybuduju si kolem sebe prostor dva tři metry, který si udržuju. Takže Tallinn jsem si užil úplně skvěle. Ten závod se pořadatelům povedl fantasticky – nádherné město, spousta diváků, krásná trasa. A po Hradci jsem ještě jel Poznaň, z pracovních pohnutek. Taky jsem si to užil a výsledek pro mě byl odpovídající.

Teď mám v hlavě zase zimní sezónu – nově mám ve Švédsku nejdelší běžkařský závod na světě, na 230 kilometrů. Triatlon je pro mě teď jen tréninková metoda, jak zlepšit plavání, takže chodím skoro každý den plavat do bazénu a běhám. Kolo vynechávám, protože tady ve Finsku, kde aktuálně přes zimu pobývám, to smysl nemá, ale obecnou vytrvalost se dá běžkami nahradit.

Čekám, jak mě chytí triatlon v příští sezóně, kde chci mít závodů opět víc. Chtěl bych se posunout k dlouhému triatlonu – ne že by to pro mě byla extrémní výzva nebo životní závod, ale spíš abych pochopil rozdíl v uvažování závodníka, který se připravuje na 70.3, nebo na celý, a jestli to z pořadatelského hlediska vůbec někdy připadá v úvahu pro Hradec. Konkrétní plán ještě nemám, ale spíš ve druhé části sezóny na podzim. Srpen jako vrchol sezóny musím vypustit, protože pracovní zátěž na hradeckém IRONMANu je extrémní a potřebuju minimálně měsíc, abych se z toho dostal a dostal se do lepší přípravy. Takže konec října, listopad, někde v zahraničí bych si dlouhého zkusil.

Ty jo, tak budeme držet pěsti.

58:10 Co je adventure race?

Mě jen zajímalo, jestli můžeš pro zajímavost říct, jaké disciplíny byly v adventure race, který jsi letos jel. Vím, že se to může měnit.

Princip všech závodů je v tom, že jde o čtyřčlenné týmy, ve kterých je jedna žena, a závodí se nonstop podle mapy a různých checkpointů. Střídají se disciplíny, většinou je to cyklistika, samozřejmě na horském kole, převážně treky, běhy, orientační běh, kajak, slaňování a lanové aktivity obecně. Tenhle závod byl zrovna v Polsku.

Měli jsme ho jako přípravný před mistrovstvím světa v Kanadě, které proběhlo v září. Já jsem ale tu část musel odmítnout, protože jsme po IRONMANu měli ještě druhý pracovní vrchol sezóny – Hradecký půlmaraton, který spadal do toho období. Neodvážil jsem se odjet a nechat to na týmu samotném, protože jsme měli přes 4 000 účastníků. Dal jsem tedy přednost pracovní výzvě před závoděním v Kanadě. Samozřejmě mě to mrzí, ale takových mistrovství ještě bude.

Super, tak ti moc držíme palce do příštích závodů. 230 kilometrů na běžkách je v mé hlavě něco naprosto nereálného.

Je to jen rukama, jen soupaž – jsou to ty klasické laufy.

59:54 Závěr podcastu

Tak jo, budeme ti držet pěsti s organizací třetího ročníku, ať se všechno povede, jak si přejete, i při vašich vyjednáváních, ať všechna dopadnou kladně. Budeme se moc těšit na čtvrtý, pátý nebo šestý ročník.

Děkuju moc. Vždycky mě to hrozně baví, ať už je to váš podcast, nebo nějaký jiný, protože si člověk ty myšlenky řekne nahlas. Příprava a celý život kolem organizace mi běží hlavou celý rok, vždycky nějak potichu. Tím, že myšlenky konzultuju s někým, kdo závod absolvoval nebo se v tom pohybuje, to pomáhá závod posouvat. Takže já děkuji.

Ještě bych připomněla posluchačům, že na Discordu máme už vytvořené vlákno IRONMAN Hradec Králové 2026. Letošní vlákno kolem závodu dost žilo, pořád mi to tam zvonilo. Za váš tým se tam infiltroval Jakub, o kterém jsme se bavili na začátku, a odpovídal i na dotazy, které jsme nevěděli. Bylo tam spousta praktických dotazů – jak, co a kde. Takže kdo se připravuje a těší, může se připojit na náš Discord, kde už žijeme příštím rokem.

Chtěl bych posluchačům říct, ať moc dlouho nečekají, protože závod bude opravdu vyprodaný velmi brzy. A pokud někdo řeší výši startovného, je to naprosto legitimní otázka nebo připomínka. Z mého pohledu je startovné při srovnání s jinými ironmanskými i neironmanskými akcemi odpovídající kvalitě, atmosféře a hodnotě závodu. Pokud to ale někomu za to nestojí, doporučuju opravdu 5150 nebo štafetu, kde za zlomek ceny zažijete stejnou atmosféru a můžete si ochutnat, jestli hodnota závodu za to opravdu stojí. Zkuste kratší vzdálenost, nebo se s někým spojte do štafety. Uvidíte, že nebudete litovat.

To můžu jen podepsat, já jsem byla z kratší vzdálenosti moc nadšená.

Tak jo, Romane, ještě jednou mockrát děkujeme za rozhovor. Děkujeme také našim posluchačům, kteří doposlouchali až sem. Pokud se vám rozhovor líbil, nezapomeňte nás odebírat, hlavně na YouTube, kde nám vaše odběry moc pomůžou – primárně k tomu, aby nám YouTube otevřel nové funkce, na které čekáme. A nezapomeňte sledovat IRONMAN na všech sociálních sítích. Jak jsme se dnes bavili, dělají tam skvělý obsah a daří se jim přinášet atmosféru závodu až k vám do obýváku.

Mějte se hezky, posluchači, mějte se krásně. Ahoj.

Buy Me a Coffee QR code

Líbí se vám epizoda?

Podpořte nás přes Buy Me a Coffee a přispějte tím na minuty nahrávání našeho podcastu.

🎙️Chci vás podpořit

Pořiďte si náš merch

Trička, mikiny a další podcastový merch v našem novém eshopu. Každý nákup nás podpoří.

Do eshopu

Sledujte nás!

Mrkněte na nové epizody, videa ze závodů a tréninkové tipy na Spotify, YouTube a Instagramu.