

Shrnutí epizody
Za co všechno se dá v triatlonu utratit výplata? V jubilejní desáté epizodě naší série Cesta k triatlonu procházíme triatlonové vybavení disciplínu po disciplíně – od plavek a neoprenu přes hrazdu na silničku až po rychlotkaničky. Říkáme, co opravdu potřebujete, co je jen frajeřinka a jak začít s triatlonem bez obřího rozpočtu.
Na úvod probíráme novinky. Sam vypráví o rozhovoru s Haydenem Wildem, který má na každou disciplínu vlastního trenéra, a oba řešíme, že IRONMAN začal zakazovat některé běžecké boty – včetně Samových tréninkových ASICS Novablast 4. Kája se diví, za kolik se po našem doporučení prodává z druhé ruky Tréninková bible pro triatlonisty od Joea Friela, a vypráví o víkendovém plaveckém kempu v Chrudimi, kde za víkend naplavala 11, nebo 12 kilometrů. V žargonovém okénku pak vysvětlujeme, co je guma, koza, otevřená voda, aero, hrazda nebo hruďák.
Plavání začínáme základem – plavky, čepička, brýle a antifog, který Sam stříká na brýle den předem. Následují pomůcky jako packy, ploutve a deska, metronom pod čepičku, chytré brýle FORM s displejem nebo sluchátka na kost. Na otevřené vodě řešíme, jak vybrat a vyzkoušet neopren, proč se vyplatí neoprenové boty, igelitové sáčky a vazelína a k čemu je plavecká bójka a pončo.
Nejvíc prostoru dostalo kolo. Kája vysvětluje, jak vybírala svou jedinou silničku podle využití a rozpočtu a proč jí bazar dal lepší osazení než nové kolo, a radí, kde kola z druhé ruky hledat. Pak krok za krokem ukazuje, jak ze silničky Van Rysel FCR dělá závodní kolo: posed z bikefittingu, časovkářské sedlo, sedlovka označená lakem na nehty, hrazda Zipp Vuka s podložkami a řídítka, na která jde hrazda vůbec nasadit. Dojde i na aero helmu, aero kompresky, nářadí na trénink, světla, radar a triatlonovou kombinézu s kapsami na stehnech.
U běhu mluvíme o tréninkových a závodních botách, kšiltovce, hrudním pásu a rychlotkaničkách, které šetří čas v depu. V otázkách posluchačů pak řešíme, co koupit nejdřív, když chceme za co nejméně peněz ušetřit co nejvíc wattů, kde na vybavení vzít peníze, jakou výživu používáme na závodech a jakou podprsenku zvolit pod kombinézu. A připomínáme, že triatlon je běh na dlouhou trať – vybavení se dá pořizovat postupně a s rozumným rozpočtem.
Hlavní poznatky
- Neopren si před koupí vyzkoušejte, ideálně ve vodě – každý sedí jinak a výhodně se dá sehnat z druhé ruky, v komunitě nebo v půjčovně.
- U kola rozhodněte nejdřív o typu podle toho, k čemu ho budete používat, a pak o rozpočtu – bazarové kolo může mít za stejné peníze lepší osazení než nové.
- Samotná hrazda nestačí: aby byl posed na silničce aero a pohodlný, je potřeba upravit celý posed včetně sedla, sedlovky a výšky hrazdy, ideálně podle bikefittingu.
- Kája by watty šetřila v pořadí posed, helma, karbonky a neopren – drobnosti jako aero ponožky hobík bez wattmetru podle ní nepozná.
- Na tréninky na kole nepodceňujte světla a radar – nejde jen o to, abyste viděli, ale hlavně aby vás viděli ostatní.
- Rychlotkaničky, vestičku, kombinézu i karbonky si vyzkoušejte před závodem – i taková drobnost může v závodě nepříjemně překvapit.
- Vybavení se dá pořizovat postupně přes bazary, kamarády a výměny – triatlon je běh na dlouhou trať a statisíce do něj dávat nemusíte.
Kapitoly
- 00:00 Úvod podcastu
- 02:33 Co nás zaujalo ve světě triatlonu?
- 10:02 Jaký byl plavecký kemp v Chrudimi?
- 13:35 Žargonové okénko: guma, koza a otevřená voda
- 18:10 Žargonové okénko: aero, hrazda a hruďák
- 24:42 Co potřebujeme na plavání v bazénu?
- 29:23 Jaké plavecké pomůcky a vychytávky se hodí?
- 34:10 Co potřebujeme na otevřenou vodu?
- 41:00 Jak si vybrat kolo na triatlon?
- 45:44 Kde koupit kolo z druhé ruky?
- 47:15 Jak upravit silničku na triatlon?
- 50:40 Jak na silničku namontovat hrazdu?
- 56:46 Co dalšího se hodí na kolo?
- 59:16 Co vozit s sebou na trénink na kole?
- 01:03:53 Proč se vyplatí světla, radar a cyklopočítač?
- 01:06:37 Na co dalšího u kola myslet?
- 01:09:25 Jak vybrat triatlonovou kombinézu?
- 01:11:42 Jaké boty potřebujeme na běh?
- 01:14:48 Co dalšího se hodí na běh?
- 01:19:07 Otázky posluchačů: jak na rychlotkaničky?
- 01:20:50 Co koupit nejdřív v poměru cena a výkon?
- 01:26:09 Kde na vybavení vzít peníze?
- 01:28:37 Jakou výživu používáme na závodech?
- 01:30:04 Jakou podprsenku pod triatlonovou kombinézu?
- 01:32:19 Závěr podcastu
Epizoda na YouTube
Otázky z epizody
- Jaké vybavení potřebuju na začátek s triatlonem?
- Základ tvoří kolo, běžecké boty, plavky a plavecké brýle. Jako první další investici doporučuje Sam hodinky, protože bez měřitelných dat z tréninku se těžko zlepšovat. Plavecké pomůcky jako packy, ploutve nebo deska se hodí jen do tréninku a ostatní vybavení se dá podle nás pořizovat postupně – z bazarů, od kamarádů nebo výměnou.
- Jak vybrat neopren na triatlon?
- Neopren je nejlepší vyzkoušet, ideálně ve vodě, protože každý sedí jinak a má jinak rozložené flexibilní zóny – lidé se širokými rameny musí hlídat, aby v něm vůbec pohnuli rukou. Ceny se pohybují zhruba od 1 000 do 30 000 Kč, takže se vyplatí i neopren z druhé ruky, z komunity nebo z půjčovny. Podívejte se také, do jaké teploty vody je neopren určený. Na studenou vodu v květnu se hodí neoprenové boty.
- Jak vybrat první kolo na triatlon?
- Nejdřív si ujasněte, k čemu kolo budete používat – Kája i Sam zvolili místo časovky silničku, protože s ní můžou i na výlety, do kopců nebo na bikepacking. Pak rozhoduje rozpočet: za stejné peníze může mít bazarové kolo lepší osazení než nové, Kája tak místo nového kola se Shimanem 105 koupila bazarové s Ultegrou. Kola z druhé ruky hledáme na Cyklobazaru, Buycyclu, Facebook Marketplace nebo v Decathlon Second Life a triatlonové kolo si na závod můžete i půjčit – ideálně s předstihem, abyste si na něj zvykli.
- Jak dát hrazdu na silniční kolo?
- Nestačí jen přimontovat nástavce na řídítka – je potřeba upravit celý posed. Kája si na bikefittingu nechala změřit ideální časovkářský posed a podle něj na silničce mění sedlo za časovkářské, posouvá ho, zvedá sedlovku o 8 mm a hrazdu podkládá podložkami. Hrazda se upíná na kulatou část řídítek, takže na celá placatá karbonová aero řídítka ji lze dát jen přes adaptér na představec, nebo pomocí novinek z 3D tiskárny.
- Co na kole ušetří nejvíc wattů?
- Podle Káji je základem posed – bikefitting, aerotunel, nebo aspoň zkoušení doma – a teprve potom hrazda, sedlo a další úpravy. Říká se, že po posedu ušetří nejvíc wattů aero helma, a Sam by na silničce začal hrazdou a helmou. Na závod Kája doporučuje ještě karbonové boty a lepší neopren. Drobnosti jako aero ponožky, které mají údajně ušetřit až 4 watty, nebo aero kompresky s až 9 watty hobík bez wattmetru podle ní nepozná, i když jako placebo neuškodí.
- Co vozit s sebou na trénink na kole?
- Kája vozí v malé taštičce náhradní duše Tubolito, které mají asi pětinu velikosti běžné duše, sadu s knoty na opravu bezdušového pláště, bombičku na rychlé nahuštění, nástroje na sundání pláště, multitool, lepení, mini zámek s ocelovým lankem a světlo. Kvůli bezpečnosti doporučujeme na tréninky světla a radar, který hlásí auta blížící se zezadu – při rychlosti kolem 25 km/h a víc je člověk už skoro neslyší. Cyklopočítač s navigací je podle Sama bezpečnější než koukat na hodinky na zápěstí.
- Na co se zaměřit při výběru triatlonové kombinézy?
- Kromě vzhledu hlavně na kapsy. Sam má nejradši kapsy na stehnech z boku, kde jsou gely i odpad nejlépe dosažitelné, a sám má kombinézu od Fusionu. Pokud jsou kapsy na zádech, je lepší, když jsou spíš níž. Kombinézu si vyzkoušejte i při běhu, protože některé stahují od rozkroku nahoru.
- Co jsou rychlotkaničky a proč se hodí na triatlon?
- Rychlotkaničky jsou elastické tkaničky, které se nezavazují, jen se utáhnou. Šetří čas v depu, které je v triatlonu jakousi čtvrtou disciplínou – Sam si je pořídil poté, co se nechal natočit, jak si dvě minuty zavazuje tkaničky. Kája radí nastavit je předem a v závodě je nepřetahovat: jednou si je utáhla moc a po 500 metrech musela zastavit kvůli křečím v chodidle.
Přepis epizody
Zobrazit přepisSkrýt přepis
Upravený automatický přepis. Text jsme zkrátili o vatová slova a opravili chyby rozpoznávání řeči, význam zůstal zachován.
00:00 Úvod podcastu
Ahoj, já jsem Samuel. A já jsem Karolína. A společně vás vítáme u skutečně jubilejní desáté epizody našeho triatlonového podcastu Druhá fáze. V dnešní epizodě budeme pokračovat v naší malé sérii Cesta k triatlonu a podíváme se na dlouho očekávané téma, kterým je vybavení – s podtitulkem: Za co všechno se dá v triatlonu utratit výplata? A nejlépe úplně všechny.
Ještě předtím, než se do tématu pustíme, se tě zeptám, Kájo: jak ti jde teď trénink?
Mně to jde trošku bídně, protože mě skolila nějaká příšerná chřipka. Jsem teď po dvoutýdenním výpadku z tréninku, z toho týden úplně bez ničeho. Týden předtím jsem si ještě nebyla jistá, jestli chřipku mám, nebo ne, tak jsem šla na kolo, abych si to potvrdila. A pak už jsem nedělala vůbec nic. Takže se teď vracím do tréninku po pauze a není to vůbec jednoduché.
Je to fakt mazec, jak jsme zvyklí, že trénované tělo nějak funguje a má nějakou odezvu. Když běžím šestkovým tempem, normálně se u toho nezadýchávám, nebo jen málo. A včera jsem byla na hot józe, což je pro mě normálně relaxační činnost, a bylo to náročné. Je to fakt husté. Běžný netrénovaný člověk si při takovém nachlazení řekne, že se cítí mizerně, ale my jsme zvyklí, že jedeme jako stroj, takže je to znát dost. A co ty?
Ty jo, byl jsem na hot józe jen jedinkrát a nechal jsem tam duši. Nechápu, jak to pro tebe může být pohoda. To je teda relax. Jinak co se tréninku týče, mně jde zatím dobře. Musím zaklepat, že jsem nebyl nemocný ani zraněný, za což jsem strašně rád. Poslední týden ale cítím větší únavu mimo trénink, takže přemýšlím, čím to je. Trošku z toho viním tmu, která už trvá strašně dlouho, a zimu. Už mě to moc nebaví a strašně se těším, až se bude moct jít ven do tepla a do sluníčka. Doufám, že ta únava nějak přejde.
Možná potřebuješ taková ta červená světla.
Možná. To už je asi druhá fáze našeho vybavení. Je to teď všude hodně moderní.
02:33 Co nás zaujalo ve světě triatlonu?
A co tě v poslední době zaujalo v našem triatlonovém světě? Mně přijde, že se toho děje celkem hodně, i když nejsou žádné závody.
Kdybych měl vypíchnout něco, co mě teď hodně baví, je to třeba nový Instagram České triatlonové asociace. Myslím, že tam dělají skvělou práci. Strašně se mi líbí takeovery toho účtu od našich reprezentantů. A je strašně zajímavé, že spousta reprezentantů vůbec netrénuje v České republice a ani tu nežije – myslím, že jsou většinou v zahraničí. To je zajímavé sledovat.
Asi se snaží vyhnout té zimní únavě, kterou teď prožíváš.
Asi jo, možná že i v tom je ten klíč. Potom mě strašně bavil rozhovor s Haydenem Wildem v podcastu The Triathlon Hour, který z Austrálie hostuje Jack Kelly. Už jsem ho myslím jednou zmiňoval. Rozhovor byl zajímavý v tom, že zatímco profíci většinou skrývají všechny detaily svého tréninku, Hayden byl hodně otevřený. Překvapilo mě, že měl rovnou tři trenéry naráz – na každou disciplínu vlastního, na plavání, na běh i na kolo. To mě překvapilo i s ohledem na téma, které jsme měli naposled s Jirkou. Strašně by mě zajímalo, jak probíhá komunikace mezi těmi trenéry, když víme, jak těžká může být komunikace i s jedním trenérem. A strašně se těším, až uvidím Haydena zase závodit v T100, protože letos podepsal kontrakt. A ještě bylo zajímavé, že na cyklistiku má stejného trenéra, který trénuje Tadeje Pogačara.
Fakt? Tak to je ambiciózní.
A pak mám poslední zajímavost, a to, že IRONMAN začal banovat boty.
To byla i moje zajímavost.
Nedíval jsem se úplně na celý výčet bot, ale byly tam i boty, které mám já jako tréninkové – ASICS Novablast 4. Vůbec nevím proč, vůbec mi to nepřijde jako takzvaná super shoe. Musím si to ještě víc nastudovat, ale letmo jsem to přečetl a hodně mě to zaujalo, protože triatlonové závody jsou většinou ty, kde profíci zkoušejí boty, které si na klasické běžecké závody vzít nemůžou. A je to tak, že je zabanovali na všech závodech, nejen třeba na mistrovství. Pochopil jsem to tak, že i hobíci teď musí tyhle boty nechat doma. Nevím ale, jak budou to pravidlo vymáhat.
Asi při vstupu do depa můžou zkontrolovat, co mají lidi za boty. Stejně jako nás kontrolují, co se týče kola, přilby a tak, tak zkontrolují i běžecké boty.
To je mazec.
Mně to přijde docela zajímavé, taky mě to zaujalo a měla jsem to tady na seznamu. Musíme dávat pozor – už není cílem koupit co nejnovější super boty, protože v nich stejně nemůžeme běžet. Teď se musíš podívat, co ti dovolí. A je zajímavé, jaký to může mít dopad na samotné značky. Snaží se vyrobit botu a pak ti ji někdo jako IRONMAN zakáže, takže si ji lidi nebudou kupovat, protože k čemu ti je? Ještě se k tomu dostaneme: máš objemové, tempové a závodní boty a tohle je příklad těch závodních. A ty si je pak nemůžeš vzít na svůj závod.
Přesně tak. A jaké zajímavosti máš ty?
Jednu jsi mi vyfoukl. Pak tu mám takovou anomálii, trošku bizár. Pobavilo mě, jak náš vliv očividně roste. Sdíleli jsme tu doporučení na knížku, kterou máš teď za sebou – Tréninková bible pro triatlonisty od Joea Friela. Já jsem ji měla půjčenou z knihovny a tam se po tom, co jsme ji nasdíleli, samozřejmě okamžitě vypůjčovala, což mě nepřekvapuje. Co mě ale překvapilo: pokusila jsem se tu knížku koupit, protože ji nevlastním, a napsala jsem na inzerát, kde byla v prodeji z druhé ruky. Nabídla jsem paní adekvátní sumu – nová stála knížka čtyři stovky, tak jsem říkala, já nevím, dvě, tři. A paní mi odpověděla, že teď se tyhle knížky prodávají až za 3 000.
Ty bláho.
A já – pardon, tak mi pošlete zdroj téhle informace, protože mě to fakt zajímalo. Ten jsem bohužel nedostala, ale mezitím jsem monitorovala situaci. Paní vyvěsila knížku na Aukro za 1 500. A pak se ta kniha opravdu objevila na Knihobotu za 1 000 a během 12 hodin se prodala – za těch 1 500 ne, ani za 3 000. Já jsem je taky nedala. Takže pokud máte doma Tréninkovou bibli pro triatlonisty, je to očividně investiční kniha, nechte si ji doma. Možná to ještě poroste.
Zajímavá informace. Je pravda, že ta kniha je fakt dobrá, je skvělá. Já na ní stavím úplně celý svůj tréninkový plán.
Ale už do toho radši nehrabej, protože jinak bude za chvilku za pětku. Já už si ji nikdy nekoupím.
Možná bych dal disclaimer: tohle není investiční podcast a neděláme investiční poradenství. Ale kupte si knížku – a neprodávejte ji. Vlastně ne.
Takový bizárek, pobavilo mě to a taky zaujalo.
Podařilo se ti ji koupit?
Ne, nepodařilo. Paní jsem 3 000 nedala. Bavilo mě sledovat na Aukru, jak jí nikdo nedal ani 1 500, a na Knihobotu očividně za 12 hodin zmizela – měla jsem nastavené upozornění, a když jsem se tam podívala, už tam nebyla.
Takže pořád hledáš?
Pořád hledám, pošlete mi svoje knížky, prosím. Zaujalo mě, že triatlon roste na popularitě. To je dobrá zpráva a dobré znamení. A je to vlastně i trošku téma vybavení – pokud vlastníte nějaké knihy, nechte si je.
A pak mě dneska zaujalo, co jsem zjistila: začaly se vyprodávat závody na letošní rok. To jsem trošku nečekala, protože pořád nemám koupené ani jedno startovné, a závody na červen už jsou vyprodané – i jeden z těch, na kterých jsem chtěla být. Trošku mě to vyděsilo, že je čas začít něco dělat s nakupováním startovného.
Budeme muset znova přetočit epizodu o našich plánech na rok 2025.
Bude tam asi Czechman.
A ty jsi ho tam měla taky?
Ne, to bylo buď, anebo.
Jasně. Ale pozor, není už taky skoro vyprodaný?
No právě že je, takže musíme rychle jednat. Ale to je zase další dobrá zpráva, že popularita triatlonu roste. Takže moje jedna novinka jde ruku v ruce s tou druhou.
10:02 Jaký byl plavecký kemp v Chrudimi?
No a pak mě zaujala poslední věc: než jsem chytla chřipku, byla jsem ještě na plaveckém kempu. To je něco, co jsme zmiňovali v jedné z našich epizod – že je možnost zúčastnit se různých kempů po Česku, které nemusí být náročné na logistiku a můžou být třeba jen víkendové. Rozhodla jsem se jeden vyzkoušet. Byl to víkendový plavecký kemp v Chrudimi, ryze jen plavání, takže jsem měla novou zkušenost.
Pamatuješ si, kolik jste naplavali objemově? Ať si můžou posluchači udělat představu.
Super bylo, že na prvním tréninku v pátek večer jsme si zaplavali dvě stovky kraulem na čas a na základě toho času jsme byli rozdělení do skupin. Takže to bylo pro všechny typy plavců – rychlejší šli do rychlejších skupin a pomalejší do pomalejších, každý si našel tu svoji.
Kája byla asi uprostřed.
Ti, co byli uprostřed, byli v šedé zóně. Zrovna tam byli plavci opravdu rychlí až nejrychlejší, hodně natrénovaní, a pak spíš pomalejší a začátečníci, kteří chodili v jiný čas než my, takže jsme se všichni dohromady nepotkávali. My jsme v té nejrychlejší skupině měli za víkend 11, nebo 12 kilometrů.
Jedenáct, dobře. Tak pro představu: já jsem tento týden naplaval myslím 5 kilometrů za celý týden. A vy jste za jeden víkend dali 12 kilometrů. 5–6 kilometrů týdně je můj hrdý průměr a může se stát, že to bude 0–3. Takže 11–12 za víkend – to nezvednu ruku ani ke kafi. Ty jo, masakr.
Ale bylo to fakt skvělé. Bylo super podívat se na to i z jiného pohledu. Jsem zvyklá trénovat s našimi trenéry a informace jsou víceméně podobné, ale trošku jinak zprostředkované a předané – a možná to pořád slyším jednostranně. Když to najednou slyším z jiného pohledu, říkám si: aha, vždyť ten záběr musím dělat tak nebo tak. Takže se mi to fakt líbilo a určitě to doporučuju. Sešla se super parta a bylo to fakt náročné.
A plánuješ ještě jeden takový?
Určitě bych jela. Fakt se mi to líbilo, bylo to fakt náročné a bolely mě ruce. Bála jsem se, jestli mě bude bavit pořád jen plavat, ale celý víkend utíkal jako blázen, každý trénink byl jiný a hrozně se mi líbilo, že jsme dělali věci, které v tréninku běžně nedělám.
Super. Myslím, že jsi nalákala hodně posluchačů na další kemp.
Prý je pořádají i přímo v Praze, tenhle byl v Chrudimi. Pecka.
Tak já myslím, že se můžeme pustit do tématu dnešního podcastu.
13:35 Žargonové okénko: guma, koza a otevřená voda
Tak jo. A možná předtím ještě dáme zahřívačku.
Jdeme na to. Takže zahřívačka pro ty, kdo ji ještě neslyšeli – máme pro to nějaký název? Žargonová přestřelka? Žargonové okénko, dobře. V našem žargonovém okénku jsme si každý připravili nějaké slovíčko triatlonového žargonu. Navzájem jsme si je neřekli a teď se snažíme napálit. Schválně, jestli to uhodneme. Jak to minule skončilo?
Nevím, asi 3 : 3. Nejúspěšnější byl asi hlaďák.
Ten měl velký úspěch, hlavně na Instagramu. Začnu. Takže já mám slovo guma.
Počkej, guma. Bavíme se o triatlonu?
Ano. Dám ti to do věty: Bereš si dneska gumu?
Mě teda napadla asi úplně jiná věc: když jedeme za sebou na kole a někdo visí na gumě. To je, když je někdo pořád za balíkem, tak 2, 3, 4 metry. Vůbec ho nemůže dojet, ale pořád tam je – visí na gumě. To mě napadlo jako první, ale pak mi došlo, že asi myslíš neopren.
Myslíš neopren?
Oddychla jsem si, že se nechytneš za to, že je dneska Valentýn – tohle není valentýnský speciál.
Takže gumě se pracovně říká neopren. Neopren je oblek, který nám pomáhá při plavání na otevřené vodě. Chrání nás před chladem a plave se v něm mnohem snáz, protože nás nadnáší. Používáme pak výrazy jako „dneska bereme gumu“ nebo „plaveme v gumě“, protože když jdeme společně na trénink venku nebo na závody, potřebujeme se shodnout, jestli plaveme v plavkách, nebo v neoprenu – abychom všichni plavali stejně rychle.
Závody bez gumy.
Možná i bod a půl, protože viset na gumě je taky docela dobré. Našel jsem tam ještě další význam.
Fajn. Tak co máš ty?
Začnu něčím jednodušším. Co znamená, když někdo řekne, že si koupil TT bike?
Aha, dobře. Teď se snažím vyhnout dalšímu žargonovému výrazu. Je to výraz pro speciální kolo neboli triatlonový speciál, což je speciální časovkářské kolo. Má jinou geometrii, jiný posed a už integrovanou hrazdu v řídítkách. A taky se mu říká jiným žargonovým výrazem, za který dostávám určitě druhý bod, a to je koza. Takže „koupil jsem si kozu“, „bereš dneska kozu“, „jedeš na koze“ – opět tam není žádné vulgární přirovnání, je to triatlonový speciál.
Je to tak, bod pro tebe. Takže dva… nevím, jak to počítáme.
Dobře, takže 2 : 1,5. Tak dám ještě jeden. Navážu na svoje předchozí téma. Není to úplně slang, ale taky pojem: otevřená voda.
Otevřená voda se váže k plavání a znamená, že nejdeme plavat do bazénu, ale někam do přírody. Otevřenou vodou může být rybník, jezero, moře, oceán nebo řeka – třeba Labe, jak jsme plavali v Hradci. Takže jdeme plavat na otevřenou vodu a většinou s sebou bereme gumu.
Krásně. Takže jsi mi vyfoukl pojem.
18:10 Žargonové okénko: aero, hrazda a hruďák
Tak se zeptám já: co to znamená, když někdo řekne „aero is everything“?
Takže pojem aero. Snažíme se ušetřit každý watt, ať už děláme jakoukoli činnost, a platí to hlavně na kole. Snažíme se optimalizovat svůj vzhled, posed, materiál, všechno, aby nám proudění vzduchu kolem kola ušetřilo co nejvíc wattů. A tomu se říká aero. Takže když řeknu, že to jsou moje aero ponožky, aero kompresky nebo aero helma, je to něco, co je tvarem víc uzpůsobené tomu, aby to snižovalo odpor vzduchu. A „aero is everything“ znamená, že to mám úplně totálně v topu. Když sedím na svém kole s aero ponožkami, aero hrazdou a helmou, jenom krájím vzduch, ten mě obepíná a nemám žádný odpor.
Mně se poslední dobou zdá, že se tohle slovní spojení hodně pojí s nadsázkou, nebo s doháněním aerodynamiky až do extrému. Letos jsme to už moc neviděli, ale minulý rok jsme viděli, jak si profíci dávali do obleků – ježíšmarja – bidony.
Pak to zakázali.
Dějí se takové bizarnosti a extrémnosti jen kvůli tomu, abychom ušetřili fakt jeden, dva, tři watty. A skrývá se to za pojmem „aero is everything“.
Přesně. Nebo v pokynech k závodu můžete najít, že je zakázáno vyplnit mezeru, kterou má hrazda mezi nástavci – pokud nemám nějakou custom printovanou hrazdu –, například slepením izolepou, a tím snížit odpor vzduchu mezi těmi dvěma tyčkami. To je přímo napsané v pokynech k IRONMANským závodům, že se to nesmí. To už je asi moc aero.
Myslím, že sis to vysvětlila moc hezky.
Tak poslední. Taky zůstaneme u tématu kol: řekni mi, co je to hrazda.
Hrazda? Přes tu skáčou kozy, ne? Hrazda je… jak to popsat… řídítka, která míří dopředu. Jsou to vlastně nástavce na řídítka, které nám pomůžou udržet na kole lepší aerodynamickou pozici. Nejčastěji je můžeme vidět na časovkách, kde jsou dominantním prvkem, pokud jde o profesionálnější kolo. Ale na druhou stranu je dost často vidíme i u hobby závodníků, kteří si je jen domontovávají na svá klasická silniční kola.
Ono to na těch klasických kolech občas vypadá trošku vtipně, ale pomáhá to a dělá to strašně velký rozdíl.
Já jsem si myslel, že Hradec pojedu bez hrazdy, a pak jsem byl hodně rád, že jsem si to rozmyslel. Hrazdu jsem si koupil týden před závodem, což je špatně, ale to je zase povídání na jindy. I tak jsem za ni byl rád.
O hrazdě ještě dneska bude řeč, konkrétně o tom, že není tak jednoduché hrazdu na řídítka namontovat a je potřeba dávat si pozor na několik věcí.
Já je všechny neznám, takže si o tom určitě rád popovídám.
Hrazda je asi nejčastěji dotazované téma, takže se jí budeme věnovat.
A dostanu půl bodu?
Myslím, že máš celý bod.
Dobře, takže poslední pojem za mě: co je to hruďák?
Výborně. Hruďák je něco, co na mě právě teď čeká v Alzaboxu. Ale neobjednala jsem si hruďák – musíme vymyslet nový pojem, a když ho teď řeknu, třeba se chytne. Bicák je docela dobrý. Takže hruďák je hrudní měřič tepu. Klasicky je to pás, který si dávám na hruď a měří tep. Já jsem ho jako zkušená triatlonistka až do dneška neměla. Trénuju celou dobu bez hruďáku a spoléhám se jen na tepy z hodinek, protože tam mám pořád stejné tepy, takže je to víceméně asi jedno.
Každopádně jsem teď udělala velký krok ve svém životě. Posunula jsem svůj trénink do další fáze a objednala jsem si hruďák – a teď už tomu oficiálně říkám bicák. Je to takový ten hruďák, který má optický snímač a dává se na biceps, nebo možná i na předloktí. Zkoumala jsem různé recenze a nakonec jsem vyhodnotila, že fázi zkoušení hruďáku jako takového úplně přeskočím a rovnou přejdu na bicák, protože je to teď novinka a podle recenzí to vypadá, že je to fakt super.
Dobře, máš bod, určitě. Tak jsme opět uspěli. Myslím, že jsi vyhrála o půl bodu, jestli jsem počítal správně.
To je za tu kozu, a ty jsi zase měl visení na gumě. Takže jsme vlastně zase remíza.
Co se týče nového žargonu, strašně by mě zajímalo, jaké pojmy z našeho světa napadají naše posluchače a třeba tady nezazněly. Ať nám je určitě pošlou, protože když jsem vymýšlel pojmy na dnešní epizodu, říkal jsem si, že už jich moc neznám, a zajímalo by mě, co používají jiní.
Tak nám je hlavně pošlete, prosím.
24:42 Co potřebujeme na plavání v bazénu?
Tak super, pustíme se do našeho tématu. Naše téma je triatlonové vybavení a za co všechno se dá utratit. Asi bych to udělal tak, že to projdeme postupně po disciplínách. Zkusme si u každé disciplíny říct kusy vybavení, které se nám hodí na trénink a pak i na závod, protože v tom je dost často velký rozdíl. A zkusme si říct, které kusy vybavení opravdu musíme mít, které se hodí mít a o kterých bychom mohli říct, že už jsou jenom frajeřinka a machrovinka. Ty jsou zbytečné, ale můžou být i užitečné.
Super. A pokud nás posloucháte a nekoukáte na nás na YouTube, teď je ta správná chvíle to změnit. Přestaňte dělat, co děláte, a pusťte si nás, protože tady máme rekvizity. Zatím je nevidíte, ale je tu jich obrovská hromada. Tak jo, začneme plaváním.
Bez čeho se nedá plavat?
Bez vody.
OK, dobře, dostala jsi mě. Já jsem chtěl říct, že klasicky bez plavek. Když jsem si kupoval plavky, vůbec jsem nepřemýšlel nad tím, jestli si kupovat kraťasové, nebo takové ty, čemu se myslím říká speedos. Tak jsem si koupil speedos.
Takové ty slipové?
Ano, nevěděl jsem, jaké je pro to české slovo. Ty mi pak asi za dva roky v chlorované vodě v bazénu odešly, tak jsem si koupil ty kraťasové – jammers.
Jammers. Myslím, že je tam ještě rozdíl v tom, jak nízko máš plavky na zadku, že jsou tam dva typy. Když říkáš kraťasové, jsou to jammers?
Myslím si, že jsou to právě ty, které mají níž položený pás, že ti z nich až trčí zadek. Ty mi pán nabízel v obchodě, já jsem si je oblékl, a když jsem viděl, že mi trčí půlka zadku, říkal jsem: ne, to nechci, děkuju.
Aha, to jsem nevěděla. Takže jde o to, jak vysoko je ten pás.
Ale chtěl jsem říct, že když jsem si je koupil, slyšel jsem názor, že by si je člověk kupovat neměl, protože ve slipových je plavání těžší – a v tréninku chceš mít trénink těžší než potom v závodě. To je jediné, co mě napadá u chlapů u plavek, na co by se mohl člověk při výběru zaměřit.
Já jsem si myslela, že u chlapů jsou buď ty slipové plavky, nebo takové ty dvoje, co jsou úplně podobné, nebo právě jammers, které jsou jen delší. Že je to víc cool. Hodně kluků to nosí, protože se jim nelíbí slipy.
Jasně. Ale pak je tam ta nevýhoda, že plavání s nimi je jednodušší, takže si trénink děláš jednodušší, což nechceš.
Tak si to můžeš zase ztížit nějakými odporovými plavkami, gumou nebo padákem – nebo se s padákem jen běhá? To jsem nikdy nezkoušela. V ženských plavkách takové rozdíly neznám. Můžeš mít třeba víc vykrojené plavky, ale to asi záleží na preferencích, aby byly pohodlné. A kromě plavek máme čepičku na hlavu, brýle a antifog – to už jsme někde zmiňovali. Antifog je sprej.
Nevím, jak ten antifog používáš ty, ale já jsem zjistil, že je mnohem lepší, když ho na brýle nastříkám třeba den předem a nechám zaschnout. Druhý den si je vezmu na bazén a teprve v tu chvíli mi přijde, že to funguje.
Tohle nepíšou v návodu, ne?
Když přijdu na bazén a stříkám si to tam, tak mi to nefunguje.
Na bazéně to pak vymyješ, ne? Když se ti do brýlí nedostane voda, budeš mít v očích alkohol.
To se mi naštěstí ještě nestalo. Udělal jsem to tak jednou a zjistil jsem, že to nefunguje. Potom jsem to nastříkal dopředu a to mi přišlo daleko lepší. Ale možná to dělám špatně.
Ty si v bazéně nesundáváš brýle? Já je pořád sundávám a vyplachuju, protože tam mám vodu.
Nevím. Takže to je takový tip za mě, že mi to takhle funguje líp.
Tak to vyzkouším a pak řeknu, jak to dopadlo. Já to dělám tak, jak to píšou v návodu: antifog nastříkám dvě minuty předtím, než jdu do vody, vypláchnu to ve vodě a pak koukám, jak se mi to pěkně nemlží.
29:23 Jaké plavecké pomůcky a vychytávky se hodí?
Pak mám plavecké pomůcky – ploutvičky, desku a packy. Na základě mých zkušeností z kempu jsme teď zjistili, že naše packy, které používáme, jsou moc malé, a koupili jsme si obří packy, takové trošku pádla. Packy, se kterými jsme plavali, jsou údajně vhodné spíš pro prsaře nebo pro děti. A tohle jsou pořádné packy pro pořádné triatlonisty.
Packy jsou dobré na trénink síly. Když chceme zlepšit sílu záběru, je dobré si dát pár úseků s packami. A obecně jsou plavecké pomůcky vhodné jen na trénink – v závodě je používat nemůžeme, což dává smysl, plave se úplně bez pomůcek. Ale v tréninku nám můžou pomoct zlepšit sílu záběru i techniku, která je primární, a možná si trénink i něčím ozvláštnit. Když máš takhle velké packy a špatnou techniku, rukou to prostě neutáhneš.
Packy jsou zajímavé v tom, že člověk zjistí, jak dobře cítí vodu. Když máš ruku ve vodě nějak špatně poskládanou a máš packu, cítíš to mnohem víc, protože ti voda s rukou háže.
To mi zrovna nahráváš, protože specifikum těchhle konkrétních pacek je to, že mají na sobě díry. Co jsem četla v jejich popisku – ještě musíme vyzkoušet –, přes ně údajně cítíš vodu líp než přes ty, které jsou úplně plné. Zatím to nedokážu posoudit, ale jsem zvědavá.
Dobře, tak to je vybavení, které máme do bazénu na trénink. Co je ještě hezké mít do tréninku na bazén?
Když chce člověk trénovat frekvenci záběru – myslím, že nám to doporučoval Petr Vabroušek na jednom z kempů –, může si koupit nějaký pípák pod čepičku. Nastaví se tam frekvence a na pípání se snažíš mít záběr, a tím trénuješ frekvenci, kterou chceš mít.
Jako u klavíru. Je to vlastně takový metronom.
Pak mě napadá plavání s hodinkami. To je teď taky velké téma – plavat s hodinkami, nebo bez. Hodně lidí říkalo, že to kazí techniku, což je asi dost pravda, protože odpor hodinek je dost velký.
Aero.
Hydro. Jak se to dá vyřešit?
Třeba bicák, co jsem si teď koupila – optický měřič tepové frekvence se z něj dá sundat a je k němu nástavec, který si můžeš zakliknout za brýle. Máš ho pak umístěný na spánku, měří ti tepovou frekvenci ze spánku a zároveň snímá i data z plavání. Vyzkouším to ještě o víkendu a pak to doplním.
Nebo je určitě nějaký další způsob, jak to měřit?
Když máte zbytečně moc peněz, existují i brýle, které přímo měří všechno. A nejenom že měří, ale zevnitř na brýlích zobrazují i trénink – mají displej a ukazují vám aktuální tempo. To je podle mě jejich největší přidaná hodnota, protože když si třeba já napíšu do tréninku, že chci plavat 1:50, 1:45, 1:40 a 1:35, nikdy to netrefím. Kdyby mi to něco ukazovalo, hodně by se mi to líbilo. Myslím, že aktuálně je dělá jen jedna firma. Jmenuje se to FORM goggles a stojí to docela dost peněz. Ale když člověk neví, co s penězi, proč ne.
Počkejte, než začnete objednávat, protože náš podcast ještě nekončí a budeme mít spoustu dalších zbytečných tipů na utrácení.
Dobře. Pak jsou ještě všelijaká sluchátka – když se ve vodě nudíš, můžeš poslouchat hudbu. Dáš si je pod čepičku.
To jsem viděl u hodně profíků, že plavou se sluchátky. To jsou sluchátka, která si nedáváš do uší, ale na kost, že?
Jo, a přes vibrace to nějak přenáší zvuk. Zajímavé.
Nedokážu si představit, že bych pod vodou poslouchal hudbu.
A můžeš poslouchat náš podcast.
Tak jo, co ještě do bazénu? Napadá tě ještě něco?
34:10 Co potřebujeme na otevřenou vodu?
Říkám si, co potřebujeme na otevřené vodě. Třeba gumu, tu jsme si už řekli – nebo ji nepotřebujeme, ale je to lepší. A primárně na závod. Takže nějaký neopren.
Co je super na plavání v neoprenu: člověk si pod něj může dát hruďák, když si chce snímat srdeční tep, a ten mu neuplave jako třeba v bazénu.
Když máš bicák, právě.
OK, možná že bicák ty problémy řeší. Když už máme neopren – máš nějaký tip, jak si neopren pořídit? Když si člověk na internetu zadá, že si chce koupit neopren, zjistí, že ceny se pohybují od 1 000 do 30 000.
Neopreny – my jsme v naší komunitě udělali ultimátní „škatulata, hejbejte se“. Koupila jsem si nějaký, ten mi byl malý, tak jsem ho prodala kámošce, té byl velký, tak ho prodala jiné kámošce, a já jsem si zase koupila od jiné kámošky neopren, který jí neseděl v ramenou. Takže jsme si absolutně vyměňovali neopreny. Koupila jsem si neopren, který nebyl ani moc použitý, jen někomu nesedl. Je dobré mít takhle komunitu, kde si to můžeš půjčovat a vyzkoušet.
Jinak je určitě dobré si neopren vyzkoušet, ideálně ve vodě, protože doma na suchu se kupuje těžko. Každý neopren je jiný, má jinak třeba zóny, které jsou víc flexibilní. Člověk, který má široká ramena, by měl řešit, aby tam vůbec dokázal pohnout rukou. Takže ideální je neopren vyzkoušet.
Já s tím nemám zkušenost, ale vím, že Blueseventy, který mám i já – teda ne oficiálně z distribuce, ale z druhé ruky –, jde vlastně přes Petra Vabrouška a je možné si ho nejdřív objednat a vyzkoušet.
Je to tak. A to je super služba.
Takže kdybych si vybírala nový, asi bych si ho takhle koupila napřímo, protože si můžu vyzkoušet, aby mi přesně seděl. Kdybych si nějaký objednala na internetu, je to složitější.
U neoprenů mě ještě napadá, že se liší podle teploty. Člověk by se možná mohl podívat, do jaké teploty je neopren určený, podle toho, kde nejčastěji plave.
Dobře. Kromě samotného neoprenu se dají koupit různé doplňky – čepičky, boty, rukavice.
Rukavice se ale moc nepoužívají, kvůli citu pro vodu.
Ale boty jsou podle mě super, protože když začínáme chodit na otevřenou vodu v květnu, chceme na sobě úplně každou teplou ochranu.
Neopren se dá koupit i bazarový, když zrovna trefíš, nebo už víš svou velikost. A myslím, že jsou i půjčovny neoprenů – na vyzkoušení to asi není úplně špatné.
Já mám ten základní od Blueseventy a nedokážu vyhodnotit, o kolik lepší by to bylo, kdybych měla ten úplně nejlepší Helix. Věřím, že tam nějaký rozdíl asi je.
Četl jsem recenzi lidí, kteří si zkusili ten základní Sprint a pak šli na Helix, že je tam obrovský rozdíl, že to mnohem víc klouže. Sám bych si to chtěl vyzkoušet.
A ty máš který?
Sprint, taky ten základní. Máme stejný a zatím mi stačil. Co dál na otevřenou vodu? Na neopren potřebuješ ještě něco, abys ho třeba nandal.
Já si ho nandavám tak, že si nechám ponožky, a pak líp protáhneš nohu neoprenem. Když nemáš ponožky, spousta lidí si bere igelitové sáčky, což je asi ještě lepší, protože to klouže. A nejlepší je, když máš k tomu ještě rukavice. Myslím, že k Blueseventy se rukavice dodávají.
Taky pěkné. Bílé rukavičky, aby sis nehty nepodrápal neopren. A když pak plaveš dlouho nebo v závodě, je dobré namazat si krk vazelínou, abys ho neměl odřený. Takže malá krabička vazelíny.
A nejenom krk, ale kdekoli. Když člověk zjistí, že ho to tam trošku drhne, je dobré si to namazat, ať není zbytečně odřený. Někde se maže i předloktí a nohy, tam, kde končí neopren, aby šel hladce sundat. Ale je důležité nemazat si to rukama, abys fakt neztratil cit pro vodu a neměl mastnou ruku. Když nemáš s sebou parťáka – vím, že třeba kamarádka s sebou brala gumové rukavice na namazání vazelínou.
OK, to je takový hack. To jsou vychytávky. Máš ještě něco?
Na otevřenou vodu celkově určitě bójku. Bójka se hodí hlavně ve chvíli, kdy jsi na otevřené vodě. Jednak abychom byli vidět – kvůli bezpečnosti, aby nás na vodě všichni viděli. A taky se hodí kvůli tomu, že si do ní můžeš dát věci. Dost často si neradi necháváme věci na břehu – máme tam většinou klíčky od auta, mobily, peněženky a tyhle věci. Takže je dobré, když si je můžu vzít s sebou a vím, že jsou v bezpečí. Samozřejmě je dobré si ji fakt dobře zavřít, ale to si člověk otestuje na břehu, jestli je všechno v pohodě zavřené.
My jsme chvíli plavali na otevřené vodě tak, že vždycky jeden z nás vzal bójku a dávaly se do ní úplně všechny věci od všech. Trénink byl pak trošku stresovější v tom, že měl člověk velkou zodpovědnost, a taky za sebou celou dobu táhl takový kámen. Takže to může fungovat i jako odpor, když chceš trénovat sílu záběru.
Takže bójka. A pak pončo.
To je dobrý hack. Já jsem ho letos dostal od Ježíška a jsem za něj strašně rád. Těším se, až ho konečně využiju, protože převlékání na břehu pod ručníkem už mě fakt nebavilo.
A člověku taky občas bývá zima. Pončo přes sebe přehodíš a hned je ti fajn.
Tak jo, plavání asi všechno.
41:00 Jak si vybrat kolo na triatlon?
Zkusíme kolo. Kde začít?
Já bych začala u toho, kde se takové kolo vůbec vezme.
Takže jak k tomu vůbec přistoupit a pořídit si kolo? Když nemám kolo, jak se k němu dostanu, nebo jak vůbec vyberu vhodné kolo?
Můžu popsat, jak jsem nad tím přemýšlela já. Vyhodnotím budget, který na kolo mám, a zkusím si nadefinovat, co za něj chci získat. Takže si nejdřív musím vybrat, jaké kolo. Já jsem přemýšlela tak, aby mělo kolo pro mě co největší využití. Mám jen jedno kolo – nemám zvlášť ještě gravel, časovku a nevím, co ještě všechno za kola. Když jsem si kupovala kolo, které teď mám, zvažovala jsem, jestli si nekoupit časovku. Jenže s časovkou pak nepojedu na výlet do Itálie a do kopců, takže jsem se rozhodla, že si koupím silničku, hodně aero, která bude pro mě multifunkční. Takže už typem kola si vybrat, co si kupuju a proč. A pak říct, jaký mám budget a co za něj chci nebo můžu získat.
Pak jsou různé přístupy: buď půjdu po bazarech a koupím si nějaké bazarové kolo, nebo po kámoších, kteří upgradovali vybavení, nebo si koupím nové kolo. A tady se dostáváme do takového něco za něco. Když jsem to řešila, hodně jsem viděla, že buď můžu mít nové kolo z obchodu, se zárukou a se vším, ale na horším vybavení, protože můj budget nedosáhne na vybavení, které bych si představovala. Nebo si koupím bazarové, nějakým způsobem ojeté kolo, které může být pár let staré, ale i tak může mít lepší vybavení. Jako příklad bych dala osazení: dívala jsem se, že v té cenové hranici by nové kolo bylo na Shimanu 105, kdežto bazarové jsem mohla mít na Ultegře – ještě kabelové, ne bezdrátové. Chtěla jsem lepší osazení, takže mi logicky dávalo větší smysl koupit si bazarové.
Navíc jsem si vybírala svoje první, nebo druhé kolo a pořád jsem padala s nášlapy. Asi není úplně dobrý nápad koupit si jako první kolo takové, u kterého nechceš, aby skončilo na zemi.
Pokud člověk začíná, tak asi jo, to je pravda.
Takže je dobré se nad tím zamyslet komplexně, jaký přístup chci zvolit, protože vždycky to bude něco za něco. Pokud samozřejmě nemám k dispozici velký našetřený budget jen na triatlon, bez finančních omezení a bez ohrožení rodinného rozpočtu, je asi dobré si rozmyslet, jaký typ kola chci a co si můžu dovolit.
Já jsem nad tím přemýšlel úplně stejně. Pro mě byla nejdůležitější využitelnost. Přemýšlel jsem i nad časovkou, ale věděl jsem přesně, že si ji nevezmu na dovolenou a nepojedu s ní žádnou delší trasu ani bikepacking jako třeba ty. Z toho důvodu jsem se taky rozhodl pro silničku a pak už to bylo jen o budgetu a o tom, co jsem schopný sehnat v bazaru. Takže jsme nad tím myslím přemýšleli stejně.
Triatlonová kola – zmiňovala jsem to – se dají půjčit na závod. Samozřejmě není dobré půjčit si kolo až v den závodu. Já jsem měla loni půjčenou kozu na měsíc a to mi stačilo, abych si na kolo zvykla a v závodě netrpěla, než si zvyknu na tu pozici. Fakt jsem na tom lítala. Myslím, že jsem najezdila třeba 600 kilometrů, ale to už bylo těsně před závodem, takže už jsem toho tolik nenajížděla. Na kole jsem byla spokojená, ale samozřejmě je lepší závodit na kole, na které jsem zvyklá, ať už je to cokoli.
Dobře, takže si koupíme silničku, pak jdeme na triatlonový závod a chtěli bychom ušetřit watty. Co s tím?
45:44 Kde koupit kolo z druhé ruky?
Ještě si možná řekneme, kde silničku koupíme. Třeba jaký portál totálně sjíždíme. Já jsem si kolo kupoval na Cyklobazaru a koukám tam pořád. Poslední dobou se tam objevují neskutečné silničky za docela zajímavé peníze. Moc nevím, co se děje.
Tam jsem koupila svoje první kolo a taky jsem ho tam prodala, takže Cyklobazar je super. Pak je takový ten Buycycle. S tím zkušenost nemám, ale vím, že tam někdo kolo koupil. Je to platforma, která na globální úrovni dělá to, co Cyklobazar tady – je celosvětová. A pak je Triatlonový bazar, ten ale není moc aktivní.
To se přiznám, že se tam občas podívám a nepřijde mi, že by to tam nějak žilo, spíš tam jsou zastaralejší inzeráty.
A pak asi nějaký Facebook Marketplace. A já můžu doporučit Decathlon Second Life, kde Decathlon vrací kola do oběhu – ať už jsou rozbalená, s poškozeným balením, nebo už používaná. Mají tam nějaké hodnocení, myslím A, B, C, podle toho, v jakém je kolo stavu, a dají se tam koupit pěkné silničky, gravely, všechno. Takže je dobré se tam dívat.
Dobrý tip.
47:15 Jak upravit silničku na triatlon?
Takže máme silničku a jdeme na ni dát hrazdu.
Je to velké téma, obrovské téma. Když je někdo jako já, kdo má silničku a nemá k tomu časovku, potřebuje silničku optimalizovat, aby byla co nejvíc aero a aby byl posed vhodný i pro triatlonový závod. Posed v aero pozici v hrazdě je totiž trošku jiný – nohy tam zabírají z jiného úhlu a jsou pak na běh trošku čerstvější. Tím jsem už trošku nakousla, že to není jen o tom, že na svoje silniční kolo přidám hrazdu.
Já jsem to na svém kole udělala, ale předcházela tomu velká úvaha a velké zkoumání. Moje kolo je Van Rysel FCR, takový ten typ závodního kola z Decathlonu. Má hodně aero, agresivnější geometrii a ta geometrie umožňuje, že na něm dokážu dosáhnout skoro identického posedu jako na časovkářském kole. Vím to proto, že to mám změřené: na bikefittingu jsem si naměřila svůj ideální posed na časovkářském kole, které neexistuje, a pak jsme tenhle ideální posed přenesli na parametry mého kola. Rozdíl byl tak minimální, že i můj bikefitter musel říct, že je to vlastně v pohodě.
Je potřeba zohlednit, že samotné přidání hrazdy – nástavců na řídítka – není úplně to, co chci udělat. Potřebuju změnit celý posed: posunout sedlo, snížit, zvýšit. V mém případě to znamená, že když budu měnit svoje silniční kolo, které teď mám doma, na závodní, sundám sedlo a dám tam časovkářské. Mám speciální časovkářské sedlo, které má kratší čumák, jak se tomu říká, a umožňuje jiný typ sezení. Jedna věc je, že ho tam nasadím, a druhá, že mám izolepou poznačené jeho umístění, abych si ho dokázala vyměnit sama a nemusela už nic měřit. To mi naměřil bikefitter, já jsem si to pak doma přeměřila a udělala si na sedle značky pomocí izolepy. Umístím si sedlo tam, kam patří – teď nevím úplně z hlavy, myslím, že je to blíž k představci.
Zároveň si v mém případě zvedám sedlovku výš, myslím o 8 milimetrů. To jsem zase udělala tak, že jsem si odměřila výšku a označila ji černým lakem na nehty. Moje sedlovka je matná a já jsem vzala lesklý lak, takže přesně vidím výšku a už to nemusím měřit.
Super.
50:40 Jak na silničku namontovat hrazdu?
Takže se změní celý posed a potom jsem schopná nasadit hrazdu. Já mám tuhle hrazdu, je na ni spousta dotazů. Je to Zipp Vuka Carbon Evo, karbonová hrazda, a je strašně pohodlná, protože má na konci hrubší úchop, takže se pěkně drží a je hrozně příjemná do ruky. A podložka je dostatečně velká na to, aby mi podložila loket.
Hrazda ale nekončí tím, že ji jen namontuju na řídítka. Záleží na bikefittingu – musím třeba zvýšit nebo snížit, kde hrazda je. Myslím si, že většina řídítek je moc nízko na to, aby na nich byla hrazda. V mém případě jsem ji potřebovala zvýšit o 2 centimetry. Tohle jsou podložky na 2,5 centimetru, protože dvoucentimetrové neexistují, a jsou to podložky přímo od Zippu. Zkoušela jsem i jiné podložky, které měly přesně 2 centimetry, ale nepasovaly na zbytek hrazdy. Takže mám naměřený posed – kde mám sedlo i jak vysoko mají být moje ruce – a podle toho si tam dám výšku podložek a hrazdu.
A aby sis tam hrazdu mohla dát, potřebuješ, aby řídítka měla nějaké vlastnosti.
To je taky celé téma. Moje řídítka vizuálně vypadají, že jsou placatá. Ale je to hrozný hack: jsou to řídítka Deda Vinci od italského výrobce silničního vybavení Deda. Jsou to normálně krásná placatá aero řídítka, nahoře všechno aero, ale v místě, kde se upíná hrazda, mají plastový kryt, který se odmontuje malým šroubkem, a pod ním je kulatina. Ultimátní hack. Na tu kulatinu můžu nasadit hrazdu, protože všechny hrazdy mají kulaté otvory pro řídítka.
Pokud jsem si ale koupila aero řídítka, která jsou celá placatá, je to docela problém. Placatá aero řídítka jsou celá karbonová a myslím si, že výrobci nemají úplně ošetřené, aby se na ně nějakým způsobem upevnila hrazda. Vím ale, že nejnovější model Aeroadu od Canyonu to má nějak vyřešené – dávají hrazdu na představec, takže z něj vychází.
Nedáváš to vůbec na řídítka?
Přesně. Existují takové adaptéry a vlastně jediná možnost, jak na placatá aero řídítka dát hrazdu, je adaptér, který se dá na představec. Ten zase musí být přesně hranatý, nebo kulatý, podle toho, jak je adaptér vytvořený. Našla jsem jen asi dva výrobce a nedáš na to tyhle hrazdy, ale jen tu, která na adaptér pasuje. Jmenuje se to clip-on a jsou to jen nějaké dva typy hrazdy. Většinou je taková do čtverečku, takže to není úplně ideální.
A dokonce mě teď někdo z našich posluchačů upozornil, že ve Francii udělali na 3D tiskárně věc, která se jmenuje Aeroplug. Vypadá to hodně slibně. Mají tam normálně různé typy řídítek a vize je taková, že se pomocí jejich Aeroplugu dá hrazda dát přímo na placatá řídítka. Musíme důvěřovat tomu, že karbonová řídítka udrží naši váhu, ale očividně se to fakt prodává a funguje to. Asi bych s tím byla opatrná, ale stojí to za vyzkoušení.
Na to se podívám, protože já mám teď na silničce taková řídítka, která přecházejí z kulatiny do aera. Nemají vlastně ani kulatý, ani pořádně aero profil a vůbec nevím, co s tím budu dělat. Ale tím, že závod je daleko, jsem to ještě neřešil.
Tak jedině ten clip-on na představec – ten ale nedoporučuju, protože se mi nelíbí hrazdy, co se na něj dají –, nebo ten nový francouzský.
Uvidím, podívám se na to.
A pak se ještě musíš rozhodnout, jakou hrazdu. Teď si nepamatuju, ale tohle je myslím JS-bend. Jsou vlastně tři druhy hrazd. J-bend je takhle úplně nahoru, že máš ruce fakt úplně nahoře. S-bend je naopak takhle dolů – například hrazda z Decathlonu, kterou máš ty, je S, protože máš ruce jako kdyby natažené dolů. To se teď už moc nedělá. Z hlediska komfortu a aerodynamiky se doporučuje spíš tahle JS, což je kombinace mezi nimi – jdeš nahoru a pak zase dolů. Tu mám já a vybírala jsem si právě, aby to byla JS. A potřebovala jsem samozřejmě karbonovou, takže mám tuhle. Neskutečná. Máš ještě nějaký dotaz k hrazdě?
Asi ne. Ani jsem nevěděl, že se o hrazdách dá tak neskutečně povídat. Jsem úplně fascinovaný a zjišťuju, jak to nemám vůbec dořešené, takže je to další králičí nora, do které se člověk může zahrabat.
Asi je vidět, že jsem nad tím strávila docela dost času a zjišťovala jsem spoustu věcí.
56:46 Co dalšího se hodí na kolo?
Prošli jsme kolo, ukázala jsi, že můžeme mít i časovkářská sedla, máme hrazdy. Co dalšího se ještě na kolo hodí?
Z vybavení mě napadá, že pokud chce člověk ušetřit nějaké watty, hned druhá nejlepší věc je podle mě nějaká helma – že místo klasické helmy, kterou používám na trénink, si pořídím nějakou aero helmu. Vím, že ty používáš aero návleky a aero ponožky.
Jo. Říká se, že helma je asi po posedu druhá věc, která ti ušetří nejvíc wattů. Asi bychom museli jít do tunelu a myslím, že sportovci jako my to asi úplně nepoznají, ale říká se to. A já mám samozřejmě – protože aero is everything – aero ponožky. Měla jsem je už loni. Mají na sobě takové vroubky, které ti údajně ušetří až 4 watty.
Ty bláho.
Jenže letos jsem zjistila, že můžeš mít aero kompresky. A aero kompresky ti ušetří až devět wattů. Ale pozor, tím to nekončí. Aero ponožky jsou vysoké, takže se v depu strašně dlouho oblékají – jsou dost úzké a je to docela těžké. Aero kompresky si nandáš už předtím, než jdeš plavat, necháš si je pod neoprenem, takže je to vyřešené, a pak si dáš jen malé krátké ponožtičky, které si rychle nandáš.
A tím to ještě nekončí. Aero kompresky jsou kompresky, takže zatímco jedeš závod, taky regeneruješ. Když jsem tohle všechno viděla, okamžitě jsem si aero kompresky objednala, protože to je prostě mazec. Člověk s aero kompreskami regeneruje, protože pomáhají cirkulaci a odbourávají laktát, a ještě jedeš rychleji. Vždyť mi dejte vaše peníze.
To jsme asi probrali. A z pohledu závodu – ještě něco na závod?
Určitě bidony. Na závod bidony, které chceme vyhodit, protože si chceme vzít IRONMANský bidon.
To je dobrý tip. Když jde člověk na závod, je dobré si vzít bidony, které chce vyhodit, protože dostane závodní bidon – když si ho chytí. To je disciplína sama o sobě, chytit si bidon na občerstvovačce.
59:16 Co vozit s sebou na trénink na kole?
A na trénink potřebuješ pořád nějaké nářadí.
Asi jo. Když jde člověk trénovat, je podle mě nejdůležitější bezpečnost a s tím se váže i to, aby v pohodě dojel domů, když se něco stane. Kájo, ty sis sem donesla svou úplně neskutečnou taštičku plnou věcí. Co všechno s sebou vozíš, když jdeš trénovat?
Podíváme se na to. Mám duše od Tubolita. Původně jsem je pořídila na závod, protože je neskutečné, jak jsou malé – posluchači teď nevidí, ale je to asi pětina velikosti normální duše. Takže jsem si tuhle duši koupila, abych s sebou na závodě netahala velkou duši. Naštěstí jsem ji ještě nevyzkoušela, takže nedokážu říct, jestli jsou v pohodě, ale jsou malé a skladné.
To jsou věci, které si koupíš, ale nechceš je nikdy použít.
Doufám, že nic z toho, co je v téhle taštičce, nebudu muset nikdy použít, ale prostě to s sebou musím vozit. Musím upřesnit, že jezdím bez duší, takže duše mám s sebou jako rezervu, pokud se mi nepodaří akce s knotováním. Mám tu takovou tužtičku – na jedné straně je jehla, kterou se udělá větší díra, a na druhé straně jehla, kterou se tam zaknotuje knot, nevím, jestli je to vosk, nebo co to je. Principem je, že když se mi na bezdušovém kole udělá díra, tímhle ji zadělám.
To jsi někdy použila?
Ježiš, ne. Ale mám teoretické znalosti, jak se to dělá.
Teorie zní dobře.
Pak tu mám věc, kterou taky nechci nikdy použít, a to je bombička. Místo pumpičky, kterou se pumpuje, mám bombičku – nasadí se na ventil a okamžitě tam nastřelí spoustu vzduchu. Tu jsem ale zkoušela, trénovala jsem si to doma, protože jsem se toho bála. Tahle by měla být plná, ale vzhledem k tomu, že je v ní trošku dírka, si nejsem jistá.
Pak tu jsou samozřejmě nástroje, kterými se sundává plášť – na to se mě ani neptejte. A pak mám multitool, který je podle mě úplně totálně super. Dostala jsem ho k narozeninám a má spoustu nástrojů na kolo, je tam i nýtovačka na řetěz – nevím, kdy bych ji používala – a všechny imbusy. Tohle je hodně teoretické, ale všechno to tam je a něco z toho občas používám.
Pak mám malinký zámeček na kolo, taky z Decathlonu, úplně mini. Všechno, co teď popisuju, tahám ve své malé taštičce, takže jsou to extrémně malé věci. Nutno říct, že kdybych tam neměla malé duše od Tubolita, nemohla bych tam tahat zámek. Je to malinký zámeček s ocelovým lankem. Ne že by úplně ochránil naše drahá kola před krádeží, ale rozhodně to pomůže, nebo krádež aspoň znepříjemní. My ho třeba na bikepackingu používáme k zamknutí kol ve vlaku, když se přesouváme. A světlo. To je všechno.
To je skutečná Hermionina kabelka.
Ještě lepení, ale to všichni znají.
Krása. Já vozím podobné věci, kromě zámku, a nemám knotovačku, protože jezdím na duších.
01:03:53 Proč se vyplatí světla, radar a cyklopočítač?
Na tréninky – jak jsem říkal, jde nám o bezpečnost – je dobré si koupit světla. A já jsem teď dostal radar. Ty už máš taky radar dozadu? Ten nám říká i to, že se zezadu blíží nějaké vozidlo, což je strašně super, protože když člověk jede tak 25 a víc kilometrů v hodině, už pomalu neslyší, co za ním jede. Radar to řekne a člověk pak není vyděšený.
A světla dopředu určitě nikdy nepodceňovat, protože člověk nikdy neví, kdy dorazí za tmy. Píchne a zjistí, že věci, které má v téhle kapsičce, nikdy nepoužil a neví, co s nimi, takže se stejně zasekne. Najednou je tma a člověk se musí nějak vrátit domů, a bez světla je to na prd. A není to na prd jen pro nás, protože nic nevidíme, ale hlavně pro ostatní, kteří nás na silnici nevidí. A to je mnohdy ještě důležitější.
Co na trénink ještě? Já mám strašně ráda svého tamagočiho. Víme, proč se tomu říká tamagoči?
To byla taková ta dětská hračka, ne? Vychovávala sis nějaká zvířátka.
Přesně. Já tomu říkám tamagoči, protože to pořád hrozně pípá a tamagoči se zvířátky taky hrozně pípala. Ale nedávno jsem slyšela lepší přirovnání: že tamagoči není cyklopočítač, ale hodinky – akorát to zvířátko, které se snažíš udržet naživu, jsi ty.
To je dobré, to se mi hodně líbí. Ty bláho, teď se mi úplně změnila perspektiva, co se hodinek týče.
Takže moje tamagoči je malý cyklopočítač, který jsem vyměnila za flašku vína s někým u nás v tréninkové skupince.
Dobře barteruješ.
Ano, tady dávám i návody, jak si vybavení získat. Je to hrozně staré, ale ukazuje mi to, kam mám jet, a je to hrozně super.
Navigace je na kole velmi fajn věc. A s Garminem nám to s tou Varií ukazuje, jak daleko je auto, které se přibližuje, a kolik jich tam je. Za mě je to lepší než hodinky. Já jsem jezdil jen s hodinkami a vždycky jsem si do nich dal navigaci, a když jsem se chtěl podívat, kam mám jet, musel jsem vytočit ruku a mít ji divně na řídítkách. Bylo to nebezpečné, jak jsem se tak díval. Kdežto když má člověk tamagočiho celou dobu přímo před sebou, je to mnohem bezpečnější.
Nebo sundat hodinky – jsou takové ty držáčky, které si člověk může přidat na kolo a dát si na ně hodinky.
01:06:37 Na co dalšího u kola myslet?
To je asi k vybavení všechno. Nešli jsme moc do detailů, co se kola týče, protože dá se bavit o pláštích – o jejich různé šířce, o GP 5000. Jakou šířku máš ty?
28, samozřejmě.
Dá se řešit, že se jezdí na duších i bez duší, to jsme vůbec neřešili. Osazení jsme jen naťukli. Já jezdím na elektrice, ty vlastně taky.
Jo, já jsem z toho úplně nadšený. Když jsem poprvé přehodil, nevěřil jsem, že je v tom takový rozdíl. Je to paráda.
Ty ses na to těšil. Ale na to bych se možná někdy zaměřila v samostatném dílu o kole, protože je to dost černá díra.
Přesně tak. Chtěl jsem jen říct, že u kola je toho samozřejmě strašně moc, co se dá řešit. My jsme primárně řešili hrazdy, protože když si člověk koupí kolo a chce zrychlit, je asi ve finále největším přínosem hrazda. Kromě tréninku samozřejmě.
Nebo časovky. Ale na hrazdu chodilo hodně dotazů, protože to myslím všichni na naší úrovni řešíme podobně: plácneme na kolo hrazdu a jedeme. Proto je tu důležitý třeba ten můj příběh – že to není jen o tom plácnout na kolo hrazdu, ale je to o celkovém posedu. A k té hrazdě: i když tady vytahuju spoustu věcí z Decathlonu, hrazda z Decathlonu, kterou máš ty, naopak není úplně vhodná. Není dobrá ani materiálem, ani sklonem, takže je dobré se nad tím zamyslet.
Nemusím se zamýšlet, tu svoji mám jako domácí úkol z dnešního podcastu.
Máme nějaké hacky k ježdění na kole, kromě toho jezdit a nespadnout?
K ježdění na kole – vždycky si dát dobré kafe.
To je dobré. A nejezdím ve spodním prádle.
Ano, to je takové věčné téma. Myslím, že chlapi to moc neřeší, ale vím, že u vás žen je to téma, ne?
Jo. Mně taky musel až někdo říct, že takhle se prostě nejezdí, když jsem začala jezdit na kole. A proč se tak nejezdí? Protože to není pohodlné. Samo o sobě není úplně pohodlné dlouho sedět v sedle, takže když tam jsou další třecí plochy navíc, není to úplně žádoucí. Další hack, na který jsem osobně nepřišla napoprvé: když si udělám culík z dlouhých vlasů, mám ho prostrčit dírkou v helmě.
To mě zatím moc netrápí.
01:09:25 Jak vybrat triatlonovou kombinézu?
Na závodě pak máme kromě toho, co máme na sobě, ještě triatlonový obleček neboli kombošku. To je taky dobrý nákup – nevím, jak tomu pořádně říkat česky – kombinéza.
Co tě u kombinézy nejvíc zajímalo?
Jak vypadá, samozřejmě. A hlavně jsou pro mě důležité kapsy. To si myslím, že si člověk dost často neuvědomí, a když kombinézu reálně používá, najednou zjistí, že si musí někam dát gely a vůbec výživu – a pak i odpad z gelů, který nezahodíš hned někde. Takže já mám rád kombinézy, které mají kapsy na stehnech z boku. Tam mi to přijde úplně nejpohodlnější.
Nevypadne ti to, když šlapeš na kole?
Ne, ne, jsou dostatečně hluboké, takže síťka všechen ten v uvozovkách náklad zakryje a vůbec to nevypadává. A přijde mi, že tam jsou věci nejsnáz dosažitelné.
To je pravda.
Když je máš na zádech, musíš si vykloubit ruku, abys tam někam dosáhl. Některé kombinézy mají kapsy fakt hloupě úplně nahoře, takže se tam snažíš něco vylovit a pak tam i něco dát zpátky – třeba ten odpad může být peklo. Takže za mě je super, když mají kombinézy kapsy na stehně, a když je mají na zádech, tak spíš níž než výš.
To je pravda. Já vždycky lovím a pak třeba vylovím jiný gel, než jsem chtěla.
A spadne ti a už máš penalizaci, protože házíš odpadky.
To je pravda. Bacha na to. Já jsem si svou triatlonovou kombošku koupila na Bike24. Jestli se nepletu, byla úplně ultra levná, ale je to značka a je super, závodím v ní do dneška.
Já jsem si koupil kombinézu od Fusionu a taky jsem s ní spokojený, právě protože má kapsy na stehnech. To je za mě ultimátní hack.
Kolo asi všechno?
Asi jo.
01:11:42 Jaké boty potřebujeme na běh?
Tak už zbývá jen běh. Tak boty – a mějte se hezky, jsme rádi, že nás posloucháte.
Kromě bot, že jo. Já mám boty tréninkové a boty na závod. Na závod mám s karbonem a budu se muset podívat, jestli v nich ještě můžu na IRONMANských závodech běhat, nebo ne. To je smutné.
A tréninkové bys měl mít teoreticky tempovky a objemovky.
Teoreticky jo. Ale myslím si, že to není nutná podmínka k tomu, aby člověk mohl pohodlně běhat. Spíš bych se opravdu zaměřil na to, abych si botu opravdu vyzkoušel a nešel do úplně nejlevnějších modelů. Tam se mi dost často stalo, že bota nevydržela moc dlouho a strašně rychle se změnily její vlastnosti, co se týče dopadu. To, co jsem si vyzkoušel v obchodě, už třeba po 100 kilometrech vůbec neodpovídalo tomu, co mi bota reálně dávala v dalších 50 tréninkových kilometrech. Takže nákup bych určitě nepodceňoval.
Já jsem byla dlouho přežívač na jedné botě. Stejně jako mám jedno kolo, vydržela jsem běhat vždycky v jedněch botách. Samozřejmě to není správné ani vhodné, ale dlouho, ještě před triatlonem, jsem nerozlišovala ani trailovky a silničky. Říkala jsem, že je to blbost a že mi stačí jedny boty na běhání. Ale je fajn mít různé typy bot.
Rozhodně neběhat pořád v karbonkách. Karbonky jsou na závod. Ale před závodem si je vyzkoušet – když se člověk na závod připravuje, trénink by měl být víc specifický a v rámci té specifiky si můžeš dát i trénink v karbonkách, protože zjistíš, že se v nich běhá trošku jinak, a je dobré si na to zvyknout.
Já si to vždycky ráda dělám tak, že si den před závodem koupím nové boty, prostě na den závodu. Dělám to pravidelně.
Takže závod bereš jako oslavu toho, že sis koupila něco nového.
Fakt úplně nejhorší rada, kterou můžete v životě slyšet. Ale to je můj styl.
Přijde mi, že v téhle epizodě je trošku i sarkasmu.
Pardon. A ještě takový hack: jak se všechno dá pošmelit na bazaru nebo od kámošů, tak i boty. Když přesně vím, jaké boty a jakou velikost chci – a nekupuju bazarové, ale nové –, dají se sehnat boty, které si někdo koupil, nestihl je vrátit a jsou mu jiná velikost, takže se jich potřebuje zbavit. To není úplně špatné. Dá se to sehnat třeba na Vinted, na nějakých bazarech, nebo po kámoších.
01:14:48 Co dalšího se hodí na běh?
U běhu už asi toho moc není. Pak je fajn mít kšiltovku, když jsou horké závody.
To jsem chtěl říct. Mně se nevyplatilo, že jsem běžel bez kšiltovky. Běžel jsem bez ní maraton a to byla hloupost. Samozřejmě jsem dostal úpal a bylo to peklo. Takže to pro mě byla velká lekce a už bez kšiltovky neběhám.
A kombinézu je dobré si vyzkoušet i v běhu, jestli všechno funguje, protože u některých kombinéz člověk zjistí, že ho stahují od rozkroku nahoru. Takže i na běhu je dobré si to vyzkoušet.
A ke kšiltovkám – já jsem to hrozně vnímala na olympiádě, jak všichni běhali s chladicími krystalky na hlavě.
Myslíš v triatlonovém závodě?
Ne, ne, v maratonu.
To je teď hodně moderní, že na hlavě můžete vidět závodníky s krystalky. Myslím, že dělají čelenky, kšiltovky a všechno možné. Člověk si dost často říká, co to tam mají na hlavě.
Pak jsem to hledala. Údajně – opět jen teoretické znalosti, protože tohle je něco mimo naše triatlonové budgety – se to asi polije vodou a pak to chladí.
Potom je podle mě na běh dobré mít hruďák, nebo nově bicák, nebo cokoli, co měří tep, pokud člověk běhá podle tepu. Já mám takovou zkušenost, že hodinky tep měří, ale když mě zajímají data z intervalů, tam už to hodinky moc nezvládají. A pokud je někdo jako já na data – já jsem hodně na data –, tak na běhu se podle mě hruďák vyplatí nejvíc.
A v závodě se hodí…
Tkaničky.
Ano, to je pravda. Když jdete závodit, hlavně na triatlon, kupte si rychlotkaničky, protože nesmíte zapomínat na jednu věc: triatlon je závod o čtyřech disciplínách.
A pátá – jídlo.
Jídlo, dobře. Chtěl jsem říct, že čtvrtou je depo. Tam běží čas a je dobré ho tam ušetřit.
A ty tkaničky – jak se tomu říká? Rychlotkaničky, samozavazovací?
Jsou to tkaničky, které jsou na gumičce a nezavazují se. Jen si nazuješ botu a utáhneš je. Popisoval jsem to v jedné naší epizodě – naučil jsem se to zase tou těžkou cestou, když jsem se nechal natočit, jak si dvě minuty zavazuju tkaničky. Od té doby mám rychlé samoutahovací – nevím, jak to nazvat – rychlotkaničky.
Napadá tě ještě něco k běhání?
Asi nic.
Ještě mě napadá, že hodně lidí běhá s vestičkou. Běháš s vestičkou?
Jo, když běžím nějaký delší běh. Mám dva batůžky, taky z Decathlonu. Mají tři velikosti a já mám ten nejmenší a největší. Ten největší používám, když jdu někam na trail nebo jako celodenní batůžek, je docela dost velký. A ten nejmenší, když potřebuju s sebou pití, sušenku nebo telefon. Přijde mi to fajn.
Když jsem trénoval na maraton, taky jsem trénoval s vestičkou a nedal jsem si pozor na to, jakou si kupuju. Koupil jsem jednu, kterou jsem viděl, a měl jsem problém, že vestička měla volný konec, který mi furt bouchal do břicha. A když člověk běží třeba tři hodiny, to mlácení pak způsobilo bolest, bylo mi z toho špatně a říkal jsem si, čím to může být. Až na tréninku jsem si najednou řekl: aha, mně tam furt něco mlátí. Takže je dobré si i vestičku vyzkoušet, aby všude hezky seděla, nikde netahala, netlačila a neměla žádný volný konec. I takovou věc jako vestičku je dobré nepodcenit.
Každá malá blbost, je to tak.
01:19:07 Otázky posluchačů: jak na rychlotkaničky?
A myslím, že nás to pomalu posunulo do sekce, kterou jsme slíbili: že když se propracujeme až k naší jubilejní desáté epizodě, projdeme i dotazy od našich posluchačů.
To je pravda. A shodou okolností se spousta dotazů točí kolem vybavení, takže jsme je už částečně pokryli. Ale můžeme si je ještě projít zvlášť a pár vybraných vytáhnout.
Jsem pro.
Začnu hned tím jedním, protože jsme se o tom teď bavili: Jakub nám poslal dotaz na tkaničky do bot. Na to jsme rovnou odpověděli.
Já jsem je kupoval v Decathlonu, tam rychlotkaničky určitě mají.
Já mám odjinud. Nevím, jestli tam může být vůbec nějaký rozdíl.
Podle mě asi ani ne.
Já to dělám tak, že si botu nasadím, utáhnu si to a pak už s tím nic nedělám a sundám ji.
A pak jsi schopná tu botu zase nasadit?
Teď přemýšlím, protože se mi stalo, že jsem si to v závodě utáhla – a je fakt lehké to přetáhnout – a hrozně mě z toho bolela noha. Takže ten poslední kousek, který se zatahuje, si dotáhnu, ale celou botu stáhnu dopředu a už na to nesahám. Fakt se mi stalo, že jsem pak měla křeče v chodidle a musela jsem se zastavit hned po 500 metrech závodu.
To je zase další důkaz toho, že by si člověk měl před závodem vyzkoušet i takovou blbost, jako jsou rychlotkaničky.
01:20:50 Co koupit nejdřív v poměru cena a výkon?
Je to tak. Pak tu máme další dotaz – vlastně dva, zopakovaly se nám stejné a myslím, že jsou hrozně super. Radek se nás ptá na poměr cena versus ušetřené watty. A Kuba se nás ptal, kterými z věcí, co jsme vyjmenovali, začít – když se na to podíváme z pohledu wattů versus koruny. Docela mě baví, že máme spoustu wattových otázek. Přemýšlím, jestli je to myšleno přímo na watty, nebo jako výkon – co si koupit v poměru cena a výkon, aby to bylo to nejlepší, co si koupím, když začínám s triatlonem.
Je to napsané vysloveně jako ušetřené watty, takže asi ušetřené watty.
Já bych to možná ráda uvedla tím, že i když jsem přešla z aero ponožek na aero kompresky, protože je to ze 4 na 9 wattů, říká to člověk, který nemá wattmetr. Takže to berme s velkou nadsázkou. Myslím si, že v naší výkonnostní skupině asi úplně nepoznám, jestli mi víc wattů ušetří ponožka, nebo kompreska. Pokud nemám aerotunel a takový výkon jako Pogačar, kde budu cítit každý wattík sem a tam, tak mě tyhle drobnosti asi úplně neposunou. Ale pokud mi to funguje jako placebo efekt, tak proč ne.
Že tvoje nohy budou šlapat silněji a rychleji.
A ještě regenerovat.
Ano. Mě napadá, že buď máš časovku, nebo silničku. Když máš silničku, jedna věc je určitě hrazda a druhá věc je asi helma. A pak už jsou to malé věci, myslím.
Já bych šla asi tímhle postupem: první věc je posed. Ať už mám časovku, nebo silničku, odladit svůj posed, aby byl co nejvíc aero. To taky stojí peníze – bikefitting, čas. Můžu to zkoušet i sama, můžu jít do aerotunelu a zkoušet to tam. To je velká jednička.
Za tu návštěvu už si koupíš časovku.
Takže nějakým způsobem odladit posed. Ať už jsou to aplikace, kde se vyfotíš – viděla jsem ve facebookové skupině o triatlonu, že tam někdo sdílel aplikaci, která vás nahrává a přímo vám říká, jaký máte posed –, nebo podomácku. Já jsem se třeba držela za stůl a zkoušela, co je pohodlnější, a zkoušela šlapat jen nohama. A samozřejmě jsem pak šla k fitterovi, a to bych řekla, že jsou velice dobře investované peníze. Z posedu už jdu přirozeně do fáze dvě, a to je hrazda, sedlo a všechno, co se s tím pojí. Ale základním kamenem je posed. Takže kdybych začala utrácet peníze a energii na to, abych ušetřila víc wattů, první věc je posed. Druhá je asi helma, i když to nedokážu úplně posoudit. A třetí – nevím, jestli úplně na watty – karbonky. Mít fakt dobré boty na závod.
OK, dobře.
Protože ty tě fakt můžou vystřelit a ušetřit několik sekund. Stejným způsobem by možná byl lepší neopren.
Takže pokud člověk nemá neopren, tak neopren.
Nebo lepší, než má. Takže já bych šla takhle: posed, ať už to v tom případě znamená cokoli, helma, karbonky, neopren.
Já bych k otázce od Kuby ještě přidal svůj pohled, kdyby byla myšlená tak, čím má člověk začít v poměru cena a výkon. Řekl bych, že pokud je mým cílem se v tréninku nějak zlepšovat – a co neměříš, to nemůžeš zlepšit –, začal bych tím, že si pořídím něco, z čeho budu mít data, abych měl zpětnou vazbu a mohl se zlepšovat. Počítám s tím, že už máš kolo, boty, plavky a brýle – to už beru jako dobrý základ. A potom bych si fakt pořídil něco, čím můžu z tréninků získávat data, protože jen na základě měřitelných dat se můžu zlepšovat – musím mít něco v čase, abych se porovnal. Takže si myslím, že dobrá investice pro trénink jsou hodinky, ať už to člověk chce, nebo nechce. Samozřejmě to nemusí být hodinky, člověk může mít stopky nebo jinak získávat data o tom, jak se zrychluje, ale to asi není moc pohodlné – v bazénu, na dráze ani na kole. Takže nějaké základní hodinky – podle mě je ten dlouhodobý zisk z toho, že má člověk data, největší.
Je fakt, že hodinky bereme jako nepsané pravidlo, takže jsme je ani nezmínili ve výčtu.
01:26:09 Kde na vybavení vzít peníze?
Tak můžeš pokračovat odpovědí na otázku od Josefa, která se pojí s našimi předchozími otázkami: Kde na to mám vzít peníze?
Tak tady jsme měli investiční poradenství ohledně knih. To nechám asi na zodpovědnosti každého z nás. Myslím, že nějaké hacky jsme už v průběhu podcastu nakousli – samozřejmě investovat do triatlonových knih, poslouchat náš podcast, ale i různé bazary.
Výměnné obchody.
Když se na to podívám z druhé strany – kde peníze spíš ušetřit –, tak to už jsme určitě něco řekli. Ale kdyby otázka opravdu zněla, kde na to vzít peníze, nechávám to na každém z nás. Celou dobu se v našem podcastu snažíme o jednu docela velkou věc, a to ukázat, že to prostě jde, i když nemám nic. Já jsem třeba neměla vůbec nic, ani plavky. Dá se to nějakým způsobem udělat průběžně, v nějakém časovém horizontu a bez obřího kapitálu. Není to tak, že bychom oba měli na účtu našetřený půl milion a šli ho investovat do triatlonu. To je teď naše přesvědčení – oba si myslíme, že to dokážeme udělat nějakým budgetovým způsobem a že nejsou nutné statisíce a kola za statisíce, abychom se mohli tomu sportu věnovat.
Ten sport samotný je běh na dlouhou trať. Trénink neuděláš za měsíc, uděláš ho za rok, za dva, za tři. A za ten rok, dva, tři člověk postupně nasbírá i vybavení. Nemusíš ho mít hned od začátku jen proto, že jsi na YouTube viděl video nějakých profíků, kteří na závodě vypadají úplně nejvíc profi. Nemusíme to mít. Postupně se tam za tu dobu, co triatlon děláme, dostaneme. Když nás to baví, kupujeme si nové věci a vychytávky – všechna možná tamagoči, hrazdy a packy, co tu máme. A nebo ne.
Nebo máme tamagočiho z roku 2000, protože je pořád dobrý. Takže asi tak.
Nebo si najít nějakého sponzora, nebo počkat na Ježíška.
01:28:37 Jakou výživu používáme na závodech?
Dobře, ještě chci dát další otázku. Vím, že se nás někdo ptal na stravu – ne na tu aplikaci, ale jakou stravu používáme na závodech. Měli jsme tady dotaz, jestli používáme Precision Fuel & Hydration.
Já jo.
Já taky. Používám to, protože jsem si teď vyzkoušel hodně věcí – nějaké české značky i jiné zahraniční – a musím říct, že Precision mi sedí nejvíc. Jejich neutrální chuť je nejlepší chuť, jakou jsem kdy v gelech měl. Není mi z toho vůbec špatně, nikdy jsem s tím neměl žádné potíže a nemám důvod to měnit. Za mě asi tak.
Já nemám, co bych dodala. Teď mám sérii produktů od Infinitu a používám je v tréninku. Některé věci jsou super, chuťově jsou super, a složení, když jsem ho zkoumala, je taky super. Ale úplně si nedokážu představit závod bez gelu, což je ten způsob Infinitu. Myslím si, že to může někomu sedět. Mně zatím vyhovuje Precision, takže bych to tak nechala, ale zrovna teď jsem na trénink přešla na Infinit a taky jsem spokojená.
Takže Precision máme rádi.
Velmi.
01:30:04 Jakou podprsenku pod triatlonovou kombinézu?
Máme tady dotaz, jaký typ triatlonové podprsenky pod trisuit zvolit, pokud má žena větší prsa.
Ježiš. Já si myslím, že obecně pod triatlonovou kombošku potřebuješ dát nějakou podprsenku, která nenasákne moc vody, protože pak by dlouho schla. A kdyby byla třeba větší zima, může to být fakt na prd. Některé podprsenky bývají vycpanější a mohly by nasáknout hodně vody. Takže obecně bych hledala asi něco, co nemá vycpávky, ale je dostatečně pevné, aby to udrželo větší prsa.
Já jsem našla – opět v Decathlonu –, že mají spodní prádlo na plavání. Je to jako sportovní podprsenka z plaveckého materiálu, bez vycpávek, a přijde mi to super. Nevím, jestli by zrovna tenhle kus byl dobrý pro větší prsa, ale ten styl – sportovní podprsenka z plaveckého materiálu, která rychle schne – mi přijde super. Ptala jsem se i kamarádek, které mají větší poprsí, a myslím, že mi doporučovaly značku Under Armour, která má pevnější podprsenky. Ale myslím si, že to není úplně o značce, spíš o stylu: aby to nenasáklo moc vody, rychle to uschlo a udrželo to. To potřebuješ na všechny disciplíny, protože nesmíme zapomenout, že pak běžíme a tam je potřeba velká opora. Máš k tomu něco?
Já jsem to jen odkýval. Naprosto ti věřím, nemám co dodat.
Dobře. Tak to je asi všechno – udělala jsem výběr těch nejzajímavějších. Pak tu máme hrazdy, ale ty jsme probírali do detailu. Všechno jsme probrali, takže myslím, že jsme to prošli docela zdárně.
01:32:19 Závěr podcastu
Já bych teda poděkoval našim posluchačům, že nám zaslali otázky. Klidně posílejte další, určitě je zase probereme v některé z dalších epizod.
V nějaké jubilejní, takže musíte počkat.
Ano, skutečně jubilejní. Myslím, že za nás už je to všechno.
Tak jo. Moc vám děkujeme, že jste s námi vydrželi hodinu a půl u našeho povídání o triatlonovém vybavení. Doufám, že jste si z toho něco odnesli a že tam zazněly nějaké zajímavé tipy.
Já myslím, že jo. Já z toho mám minimálně jeden domácí úkol, a to vyřešit hrazdu na svoje kolo.
Chtěli bychom poděkovat, že nás sledujete. Teď vás na Instagramu přibylo opravdu hodně, takže moc děkujeme. Budeme rádi za další odběry na všech našich platformách – na YouTube, na Spotify i na Apple Podcasts. A napište nám, jak se vám epizoda líbila, jestli jste se dozvěděli něco nového a jestli jsme vám řekli všechno, co vás zajímalo.
Přesně tak. Takže všechno nejlepší do dalšího tréninku a budeme se těšit u další epizody. Ahoj!
Série Cesta k triatlonu
#6 Cesta k triatlonu: Jak začít s triatlonem od nuly?22. prosince 2024
#10 Cesta k triatlonu: Triatlonové vybavení od A do ZTato epizoda
#11 Cesta k triatlonu: Aplikace a triatlon - když se spojí technologie a trénink2. března 2025
14# Cesta k triatlonu: Jak si vybrat silničku s Liborem Meišnerem5. dubna 2025
42# Cesta k triatlonu: Kompletní průvodce přípravou na triatlonový závod19. dubna 2026

Líbí se vám epizoda?
Podpořte nás přes Buy Me a Coffee a přispějte tím na minuty nahrávání našeho podcastu.
Pořiďte si náš merch
Trička, mikiny a další podcastový merch v našem novém eshopu. Každý nákup nás podpoří.
