PodcastDruhá fáze

Pohled do zákulisí triatlonové přípravy očima dvou běžných lidí a jejich zajímavých hostů

1:00# IRONMAN licence v ČR! Jaký bude IM 70.3 Hradec Králové 2027?

1:00# IRONMAN licence v ČR! Jaký bude IM 70.3 Hradec Králové 2027?

21. listopadu 2026

•

1h 6min

Shrnutí epizody

Po letošním ročníku IRONMAN 70.3 Hradec Králové se dlouho nevědělo, jestli závod vůbec bude. V této epizodě nám ředitel závodu Roman Šinkovský, u nás už potřetí, otevřeně vysvětluje, proč čekání trvalo tak dlouho, co znamená, že IRONMAN licence je nově přímo v Česku, a co čeká závodníky v roce 2027 – od ceny a kapacity po změny na trati.

Licenci pro Česko dosud držela polská firma Sport Evolution, se kterou Romanův tým závod pořádal. Tříletá smlouva skončila srpnovým závodem 2026, jednání o prodloužení se táhla celý rok a bez podepsané smlouvy pořadatelé nesměli nic komentovat. Když bylo jasné, že se Sport Evolution s IRONMANem nedohodne, zavolali z IRONMANu přímo Romanovi, jestli by si licenci nevzal napřímo jeho tým. Čtyřletou smlouvu podepsali 17. listopadu, pořadatelé teď vystupují jako IRONMAN Czechia s novými sociálními sítěmi a licence platí pro Česko i Slovensko – v budoucnu tak může přibýt další lokalita a v hledáčku je i Brno.

Ročník 2027 se pojede 15. srpna. Registrace poběží nově přes celosvětovou registrační platformu IRONMANu a otevře se zhruba čtyři až pět týdnů po oznámení termínu – Roman doufá, že ještě před Vánoci, a myslí i na to, aby to nebylo na Štědrý večer. Startovné bude kolem 400 eur, kapacita hlavního závodu vzroste na 2 100 míst, z běžecké trati zmizí nepříjemný kopec nahoru na náměstí a dál zůstane olympijská distance 5150 i kategorie PRO.

Probíráme také, co se na letošním ročníku povedlo a co ne – od koordinace startu po oddělenou finišerskou zónu –, proč Roman zatím nechystá celý ironman (chce mít jistotu, že je v Česku aspoň 1 000 Čechů ochotných ho jet), čím si vysvětluje rostoucí popularitu triatlonu a co bude s polskými IRONMAN závody a sérií Amber Series.

Na závěr prozrazuje, jak trénuje pod vedením Luboše Bílka – kvalifikoval se na mistrovství světa IRONMAN 70.3 do Chattanoogy a míří na Konu – a proč jeho tým rozjel vlastní fitness závod StageX.

Hlavní poznatky

  • IRONMAN 70.3 Hradec Králové se v roce 2027 pojede 15. srpna a registrace se otevře zhruba čtyři až pět týdnů po oznámení termínu – sledujte nové sociální sítě IRONMAN Czechia.
  • Počítejte se startovným kolem 400 eur: startovní ceny budou vyšší než u letošního ročníku a nová registrační platforma IRONMANu si k nim připočítává vlastní poplatky.
  • Do hlavního závodu bude 2 100 míst a běžecká trať bude rovinatější, protože z ní zmizí kopec nahoru na náměstí.
  • Olympijská distance 5150 zůstává – je proporcionálně výrazně levnější než 70.3, má stejnou kvalitu i zabezpečení závodu a láká do triatlonu nováčky.
  • Kdo chce pochopit, proč pořadatel dělá věci tak, jak je dělá, měl by si aspoň jednou vyzkoušet roli supportu, dobrovolníka nebo člena organizačního týmu.
  • Celý ironman v Česku zatím nebude – Roman by o něm začal vážně uvažovat, až si bude jistý, že ho je ochotných jet aspoň 1 000 Čechů.
  • Informace o závodě budou nově jen na ironman.com, samostatný český web nebude.

Host epizody

Kapitoly

  1. 00:00 Úvod podcastu
  2. 01:33 Co se z pohledu pořadatelů na letošním ročníku povedlo?
  3. 05:13 Co organizátory letos na závodě překvapilo?
  4. 07:53 Je možné zpřístupnit finisher zónu pro fanoušky?
  5. 14:07 Jaký byl důvod čekání na informace o dalším ročníku?
  6. 25:19 Jaké výhody má mít IRONMAN licenci napřímo?
  7. 28:56 Můžeme se těšit i na celý IRONMAN?
  8. 31:54 Jaké novinky nás čekají na IM 70.3 HK v roce 2027?
  9. 34:52 Kolik bude stát IM 70.3 HK 2027?
  10. 40:06 Bude na IM 70.3 HK 2027 i kategorie PRO?
  11. 41:34 Čím si Roman vysvětluje rostoucí popularitu triatlonu?
  12. 45:46 Budou letos IRONMAN závody v Polsku?
  13. 49:03 Jak Roman do toho všeho zvládá trénink?
  14. 55:11 Proč se rozhodli začít s fitness racingem / StageX?
  15. 01:02:20 Závěr podcastu

Epizoda na YouTube

Otázky z epizody

Kdy bude IRONMAN 70.3 Hradec Králové 2027?
Příští ročník se pojede 15. srpna 2027. Kromě hlavního závodu na distanci 70.3 bude opět i olympijská distance 5150 se stejným konceptem včetně doprovodných akcí. Do hlavního závodu bude 2 100 míst a běžecká trať bude rovinatější, protože z ní zmizí kopec nahoru na náměstí.
Kdy se otevře registrace na IRONMAN 70.3 Hradec Králové 2027?
V době natáčení přesné datum ještě nebylo. IRONMAN sjednocuje registrace všech závodů na jednu platformu a jeho korporátní struktura musí vše schválit, proto Roman Šinkovský odhaduje, že se registrace otevře čtyři až pět týdnů po oznámení termínu závodu – v listopadu ještě ne, doufá, že před Vánoci. Datum zveřejní pořadatelé na nových sociálních sítích IRONMAN Czechia.
Kolik stojí startovné na IRONMAN 70.3 Hradec Králové 2027?
Podle Romana Šinkovského se cena bude pohybovat kolem 400 eur. Startovné se řídí celosvětovou cenovou politikou IRONMANu, první cenová vlna bude dražší než u letošního ročníku a nově se k ceně připočítají poplatky registrační platformy, které nejdou pořadateli, ale jejímu provozovateli. Olympijská distance 5150 je proporcionálně výrazně levnější.
Proč se tak dlouho nevědělo, jestli bude IRONMAN v Hradci Králové v roce 2027?
Licenci pro Česko držela polská firma Sport Evolution a její tříletá smlouva s IRONMANem skončila srpnovým závodem 2026. Jednání o prodloužení se táhla celý rok a bez podepsané smlouvy pořadatelé nesměli nic komentovat. Když bylo jasné, že se strany nedohodnou, nabídl IRONMAN licenci napřímo Romanovu týmu a čtyřletou smlouvu podepsali 17. listopadu 2026.
Co znamená, že je IRONMAN licence nově přímo v Česku?
Licenci teď drží přímo tým ředitele závodu Romana Šinkovského, který vystupuje jako IRONMAN Czechia, a platí pro Česko i Slovensko. V budoucnu tak může vzniknout další IRONMAN závod v jiném městě – Roman zmínil, že mezi vytipovanými lokalitami je i Brno. Tým začíná s novými sociálními sítěmi, protože materiály z prvních tří let patří polské firmě, a web závodu bude nově jen na ironman.com.
Bude na IRONMAN 70.3 Hradec Králové 2027 kategorie PRO?
Ano. Zpráva, že Hradec v roce 2027 kategorii PRO mít nebude, vyšla ještě před podpisem nové smlouvy. Kategorie PRO není pro pořadatele povinná, přináší organizační starosti navíc a stojí prize money, ale Roman Šinkovský chce, aby na závodě startovali ti nejlepší.
Bude v Česku celý ironman?
Zatím ne. Podle Romana Šinkovského je uspořádat celý ironman mnohem dražší než dvojnásobek polovičního a IRONMAN si nemůže dovolit závod pro 500 až 800 lidí. Vážně by o něm začal uvažovat, až si bude jistý, že ho je ochotných jet aspoň 1 000 Čechů. Na zahraničních závodnících ho stavět nechce, protože licenci je potřeba platit, i když se závod kvůli uzavřeným hranicím, epidemii nebo povodním neuskuteční.
Budou v roce 2027 IRONMAN závody v Polsku?
Zatím to není jisté. Smlouva skončila i u čtyř polských závodů a jejich dosavadní držitel licence, firma Sport Evolution, se s IRONMANem nedohodl. Roman Šinkovský doufá, že IRONMAN najde někoho, kdo bude aspoň v některých lokalitách pokračovat, ale optimista není. Otazník visí i nad sérií Amber Series, která spojovala závody v Polsku, Česku a Tallinnu.

Přepis epizody

Zobrazit přepis

Upravený automatický přepis. Text jsme zkrátili o vatová slova a opravili chyby rozpoznávání řeči, význam zůstal zachován.

00:00 Úvod podcastu

Ahoj, já jsem Samuel. A já jsem Karolína. A společně vás vítáme u další epizody našeho triatlonového podcastu Druhá fáze. Moc děkujeme partnerům našeho podcastu – všechny partnery společně s výhodami pro vás najdete v popisku pod epizodou.

Byli jsme tak trošku v napětí, protože po našem oblíbeném závodě jako by se slehla zem. Dlouho jsme se báli, že náš oblíbený závod nebude. Ale čekání a napětí je konečně u konce. Už víme, že IRONMAN 70.3 Hradec Králové v roce 2027 bude, a my budeme u toho. Dnes jsme ale pořád v našem studiu a společně s námi je tu Roman Šinkovský, ředitel tohoto závodu. Ahoj, Romane.

Ahoj, hezký večer, děkuji za pozvání.

Romane, moc rádi bychom se dozvěděli, co za tím napětím bylo a proč jste nás letos tak trošku napínali. Předtím se ale pojďme podívat na to, jak probíhal letošní závod. Hodnotili jsme ho v naší oblíbené sérii Očima závodníka, konkrétně v epizodě 52, a myslím, že jsme se víceméně shodli, že závod byl perfektní. Je to náš oblíbený závod. Když jsem nad tím přemýšlel: velké světové triatlonové podcasty každý rok mluví o Koně, my každý rok mluvíme o Hradci Králové.

01:33 Co se z pohledu pořadatelů na letošním ročníku povedlo?

Romane, co se vám z pohledu organizátorů a pořadatelů letos opravdu povedlo a kde ještě vidíte prostor pro zlepšení?

Dáváš mi hned na začátku opravdu těžké otázky. Nejdřív děkuji za tahle slova. Od srpna uplynulo několik měsíců a během komunikační pauzy, kterou si ještě vysvětlíme, z toho některé emoce vyprchaly. Až teď díky téhle zpětné vazbě si asi uvědomuji, že se to opravdu povedlo. Nemyslím si, že je samozřejmost, že vám skoro všechno vyjde dohromady první den, první minutu. To se moc často nestává. Tady se to podařilo – ať už naším přičiněním, nebo tím, že jsme se věci postupně učili a pilovali, ale i díky počasí a náklonnosti všech okolo, a možná i někoho nahoře. Není to věc, která by byla opakovatelná nebo pravidelná, takže si toho opravdu vážím. Ze všech akcí, které jako pořadatelé děláme, to beru jako zatím asi největší úspěch.

Vrcholem je i anketa spokojenosti závodníků, kterou IRONMAN dělá během celého roku u všech závodů. Výsledky už známe a jsou zase o nějaká procenta lepší – pohybují se nad 90, kolem 91, 92 % u všech závodů. To je opravdu evropská špička. Už v roce 2025 jsme se chtěli posunout na 90 % a to se nám letos podařilo. Srovnání všech závodů napříč celým světem za rok 2026 vyjde někdy během zimy, ale myslím, že Hradec bude v regionu EMEA, jak IRONMAN označuje Evropu, Blízký východ a Afriku, opravdu hodně nahoře.

Podařilo se opravdu všechno, co je k závodu potřeba – skvělá práce týmu, rozhodčích, diváků. Kdybych měl odpovědět jednou větou, co se podařilo, tak probudit nadšení a zájem o triatlon nejen mezi triatlonisty, ale v komunitě celého regionu. Lidé najednou vnímají IRONMAN nejen jako sport, ale jako fenomén a zábavu, něco, kvůli čemu opravdu stojí za to strávit tam celý den, 10 hodin od rána do večera – jít na jídlo, na kafe, fandit, bavit se. To je podle mě největší pořadatelský úspěch: když se vám podaří město zbláznit. A to se nám podařilo.

A za druhé si opravdu cením poměru závodníků z Česka a ze zahraničí. Už jsme se o tom bavili: od prvního ročníku se každý rok posouvá ve prospěch českých závodníků a letos to bylo necelých 70 % Čechů. To je z celého startovního pole obrovský podíl.

To je krásné. Máš pro srovnání číslo z prvního ročníku?

Bylo to 42 % Čechů, nadpoloviční většina byli zahraniční závodníci. Teď se to úplně obrátilo.

Ten skok je obrovský.

Jo, je to znát.

05:13 Co organizátory letos na závodě překvapilo?

Dneska před natáčením jsem dal na Instagram výzvu, že budeme s tebou natáčet rozhovor, a zeptal jsem se, jestli naše posluchače a závodníky něco zajímá. Jedna slečna se ptala, jestli vás něco v organizaci překvapilo. Bylo letos něco, co vás překvapilo?

Úplně jsme nezvládli koordinaci startu. To je dobrá otázka, protože o těch věcech rád mluvím veřejně, nemyslím si, že je potřeba něco skrývat. U IRONMANu je hrozně důležitá atmosféra a konexe mezi moderátorem a diváky a do toho vstupují rigidní rozhodčí, kteří to mají nachozené. To se nám úplně nepodařilo sladit. Musíte ladit minutáž startu, hodiny, časomíru, nahoře DJ, přesnou hudbu a melodie, do toho Daniel Stach, ohňostroj – je to na sekundy. Start 5150, ten první, se z mého pohledu vůbec nepodařil. Pokud to veřejnost nezaregistrovala, jsem rád.

A já jsem tam na startu stála a nic jsem nepoznala.

Profíci to poznají. S pár lidmi, kteří to mají na starosti, jsme se na sebe podívali a řekli si: za hodinu a čtvrt líp. A líp to bylo. Ti, o kterých mluvím, vědí, o koho jde. Je to živý organismus, je tam víc lidí, kteří se musí spojit. Takže mě překvapilo, že i když to máte vyzkoušené a domluvené, máte signály a víte, co a jak, a jsou tam profíci, kteří to ve svém oboru dělají celý rok, dát to dohromady na vteřinu není úplně jednoduché.

Myslím, že tě můžeme uklidnit. Zrovna start je něco, na co spousta lidí ještě hodně dlouho vzpomíná, ten moment jim utkví v dušičce. A všichni máme na Instagramu uložená videa Daniela Stacha, jak motivuje dav. Ten proslov se mu obzvlášť povedl.

Já bych to doplnil, chtěl jsem Romana právě uklidnit: fakt jsem si ničeho nevšiml, protože jsem musel zatlačovat slzu. Daniel Stach mě vždycky trošku dojme a bylo to opravdu hodně emotivní, takže jsem si vůbec ničeho nevšiml.

07:53 Je možné zpřístupnit finisher zónu pro fanoušky?

Romane, při naší epizodě 52 jsem přemýšlel, co bys na takovém závodě ještě dal zlepšit. Víceméně jsem nevěděl, a když jsem si procházel celý den, byl tam jeden moment, kterého mi bylo líto: finišerská zóna. Je tam jídlo a je uzavřená, lavičky jsou jen v ní a mimo ni už žádné nejsou. A můj support – kamarádi, přítelkyně, rodina – je mimo finišerskou zónu. Říkal jsem si, že by bylo hezké, kdyby se to dalo nějak spojit, aby závodník mohl čerpat výhody finišerské zóny a zároveň být s rodinou, s přítelkyní, s kamarády. Je to na tom závodě možné, nebo to z nějakých důvodů nejde?

Neobjel jsem tolik závodů jako Petr Vabroušek, ten by tady asi vytáhl tři závody, kde to takhle určitě bylo. Ale ze všech, které jsem absolvoval jako pořadatel nebo závodník, jsou zóny oddělené dost striktně, a to z logického důvodu. Závodník se pohybuje v prostoru, kde je jídlo i pití zdarma a je toho tam spousta, a navíc je ten prostor omezený. Pouštět tam ještě veřejnost, i kdyby si to připlatila – taková možnost mě taky napadla: když si někdo z veřejnosti chce ve finišerské zóně sednout a dát si jídlo, proč ne? Ale prostor je natolik omezený a natolik naplněný závodním raušem a endorfiny, že když najednou kolem závodníka, který si to chce vychutnat s kamarádem nebo sám se sebou, začnou lítat cizí děti, trochu se to rozplizne a stane se z toho něco jiného, než by mělo být.

Přemýšlím, jestli nevymyslet nějakou extra zónu. Závodník v Hradci vstoupí do finišerské zóny a vezme si, co chce – má tác, proto ho máme, aby si mohl vzít rovnou víc a nemusel se vracet –, a pak by byl nějaký family place, kde by se rodiny se závodníkem, kdo chce, potkaly. V Hradci se ale dostáváme na limit prostoru, takže si nemůžeme úplně vymýšlet. Jako myšlenka, kam ještě jít dál v komfortu pro závodníky, je to ale dobrá. Nemyslím si, že by to využili všichni nebo že by to chtěl každý závodník.

Výhodou Hradce proti jiným závodům je, že na Masarykově náměstí, kde je cíl, nemáme dostatečný prostor na finišerskou zónu. Jinak normálně vstupuješ z cíle přímo do finišerské zóny a rodinu vůbec nevidíš. Tady máš aspoň ten první dojem – můžeš se vyplakat, pokecat a pomalinku jdete do finišerské zóny, takže se ty emoce prolínají. Za mě je to dobrý kompromis: podělit se o to a pak se ve finišerské zóně 5–10 minut najíst, rodina počká.

To je mnohem lepší, než když vyjdeš rovnou po dokončení závodu, musíš si v tu chvíli nabrat jídlo, jinak už ho nedostaneš, a nemůžeš se s rodinou přivítat. To je extrém, který nemám ráda. Takhle je to třeba v Šamoríně.

To je pravda a to je super point. Pamatuji si mistrovství světa v Marbelle: proběhla jsi cílovou rovinkou a strašně dlouho trvalo, než jsme se potkali. Ještě se procházelo k úschovnám a byla to celá dlouhá pláž.

Ještě mám jednu myšlenku k tomu, co se na takovém závodě dá zlepšit. Jsou dvě roviny a vy jako závodníci vnímáte jen tu svoji, závodnickou. Ptáš se, co by se dalo zlepšit pro závodníka – to bych tu mohl pořád vyjmenovávat, drobnosti, nějaká zlepšení. Ale pro mě jako ředitele závodu je stejně tak důležité, jak to zlepšit pro pořadatelský tým. Chcete, aby závod dopadl dobře pro závodníky, ale úplně stejně tak pro dobrovolníky, rozhodčí, váš personál a nejbližší lidi – aby se druhý den, když je uklizeno, probudili a nebyli na odvoz do nějakého sanatoria, ale měli z toho dobrý pocit a nenechali tam zdraví a nervy. Mým cílem je posouvat organizaci tak, aby to bylo pro všechny pracovníky komfortnější: lepší zázemí, víc personálu, lepší technické vybavení, víc vozů, čtyřkolek a tak dále. To jsou dvě různé roviny, nad kterými přemýšlím.

Skvělý bod, protože i to jsme v naší epizodě 52 lehce nakousli. Letos jste mě nechali trošku nahlédnout do zákulisí organizace závodu a pro mě to byla neskutečná zkušenost. Viděla jsem, že zatímco spousta závodníků běží svůj půlironman nebo olympijskou distanci, organizační tým mezitím zaběhne dva celé ironmany. Co se během několika dní děje a kolik energie to vyžaduje, je opravdu neskutečné.

To je moc hezké. Myslím, že je to dobrý point: každý závodník by si aspoň někdy měl vyzkoušet roli supportu, dobrovolníka nebo člena organizačního týmu, protože mu to dá hrozně moc, většinu odpovědí na jeho otázky. Proč to pořadatel dělá takhle? Proč to nebylo jinak? Proč je obrátka tady, proč se běží tudy? Stačí jen na chviličku jít na druhou stranu a najednou je to úplně jasné.

A spousta vašich dobrovolníků mi tam říkala, že jsou dobrovolníky právě proto, aby si závod načetli, podívali se, jak funguje, a další rok startovali.

Pro nás je to zase nevýhoda, že pořád ztrácíme nejlepší dobrovolníky. Ale je to samozřejmě logické a dělá radost vidět, jak se komunita takhle promíchává a rozšiřuje. To je skvělé.

14:07 Jaký byl důvod čekání na informace o dalším ročníku?

Romane, jsme zvyklí, že když skončí IRONMANský závod, skoro do týdne se otevírá registrace na příští rok. Na IRONMAN Hradec Králové jsme letos museli chvilku čekat. Jaký byl důvod?

Stále čekáme. Na registraci pořád čekám.

Je to dlouhý příběh. Asi na to máme čas, ale trošku ho zkrátím a půjdu k nejdůležitějším bodům. Licence se podepisuje s franšízanty, což je držitel licence – ne její majitel. Majitelem je jen jeden subjekt, investiční skupina, která vlastní většinu závodů po světě. Kromě závodů, které vlastní, ještě licenci půjčují, prodávají a licencují některým pořadatelům na světě na jeden, dva nebo víc závodů a podepisují s nimi smlouvu na nějaké období. Českou republiku měli podepsanou pořadatelé z firmy Sport Evolution, která dlouhodobě pořádala závody v Polsku – tuším, že už 11 nebo 12 let, od prvního závodu pod značkou IRONMAN v Gdyni. Postupně ta firma získávala licenci pro další města a rozšiřovala se, až se domluvili, že jejich smlouva platí i pro jiné země než Polsko, mimo jiné pro Českou republiku. To ale neznamená, že tam hned závod uděláte. Trvalo jim nějakou dobu, než našli spolupořadatele v Česku, a to jsme byli my, firma Sportvisio, která dělala jiné sportovní akce. Takhle vznikla spolupráce v Česku.

Smlouva s IRONMANem byla podepsána na tři roky. Provozovatelem licence pro Českou republiku byla polská firma Sport Evolution, která tu měla založenou českou firmu. Smlouva vypršela v roce 2026 srpnovým závodem, stejně jako u všech ostatních polských závodů – i u čtyř polských závodů, které byly v roce 2026, smlouva skončila. Už během celého roku 2026 probíhaly námluvy a diskuze, jak smlouvu prodloužit, a – long story short – ani jedné straně se nepodařilo najít konsensus. Původní držitel licence, polská firma Sport Evolution, se s IRONMANem na pokračování nedomluvil.

My jsme v podstatě čekali, až majitel té firmy a IRONMAN podepíšou smlouvu a dají nám signál: pokračujeme dál. To se odkládalo, protože námluvy trvaly dlouho. Jedna strana tvrdila, že už je to skoro domluvené, druhá že ne, a tak dále, takže šel týden za týdnem a my jsme to nemohli nijak komentovat. Naše smlouva skončila a nemohli jsme říct, jestli termín bude, nebo nebude. Dokud nemáte podepsanou smlouvu, nemůžete komentovat nic ani dávat žádné informace. Tak jsme si řekli, že do nějakého termínu to už musíme začít komunikovat i na veřejnosti. Někdy na začátku října jsme si stanovili konec října.

A v momentě, kdy jsme si ten termín stanovili, zavolali přímo z IRONMANu mně, že se s původní polskou firmou nedomluví, že to ovlivní český závod a že o něj nechtějí přijít kvůli kvalitě a rostoucí komunitě v Česku. A jestli bychom si licenci nechtěli vzít napřímo my. Začalo tedy kolečko vyjednávání, jestli ano, nebo ne, a to trvalo ten měsíc. Já jako ředitel závodu v české firmě jsem měl závazek vůči polské firmě, tak jsme si řekli, že do konce října nic nebudeme řešit a dáme jim pořád ještě prostor, aby se domluvili. Jakmile říjen uplynul, zavolali jsme si a řekli si: finále, karty na stůl. Polsko s Amerikou se nedomluví, my jdeme vlastní cestou. V ten moment jsme začali dojednávat detaily smlouvy mezi českou firmou a Američany. Podepsali jsme ji tuším 17. listopadu a 17. listopadu jsme to také poprvé mohli zveřejnit.

Proto jsme založili nové sociální sítě. To, co tu za první tři roky vzniklo – mimo jiné databáze, fotografie, videa a tak dále –, vlastnila polská firma a my to nemůžeme používat. Musíme začít sbírat nové materiály a můžeme využívat materiály přímo od IRONMANu – k tomu, jaké změny nás ještě čekají, se asi dostaneme. Budujeme novou image a musíme si posbírat novou databázi. Ale historie závodu je spjatá s mým týmem, který ho od začátku budoval, i když nám polská strana velmi pomáhala. Bez nich bychom ho za prvé nikdy sem nedostali a za druhé bychom se během tří let nedostali tam, kde jsme. Patří jim jednoznačně obrovské díky. Naučili nás to, ukázali nám cestu, a myslím, že my jsme tu cestu ještě vylepšili a dostali jsme se velmi rychle na top úroveň. To je podle mě díky tomu, že děláme spoustu jiných akcí, nejen triatlon, a tým je velmi univerzální a nabírá zkušenosti i z jiných sfér.

Proto ta nezvykle dlouhá mlčenlivost: mohli jsme to začít komunikovat až ve chvíli, kdy jsme měli podepsanou smlouvu. Smlouva je podepsaná na čtyři roky a jsou v ní zajímavé věci, které můžou český triatlon do budoucna posunout ještě dál. O tom se můžeme taky bavit.

To je skvělá zpráva. Gratulujeme k podpisu!

Děkuju moc.

To muselo být strašně práce.

Je to takový dramatický úvod, že? Není to jednoduché. Smlouva má 80 stran a je v ní spousta věcí, které můžete pokazit, které se nemusí podařit. Až teď, když je pod smlouvou podepsané moje jméno a vidíte všechny sankce a podmínky, si uvědomuji, proč se tady za posledních 20 let, kdy tu snahy byly, nikomu nepodařilo IRONMAN sem dostat. Chce to opravdu spoustu všeho možného, od odvahy až po nějaký kamikadze instinkt.

A koule.

Mně se líbilo, jak jsi zmínil, že se ti IRONMAN ozval sám od sebe, jestli to chápu dobře. To je podle mě krásný důkaz toho, že to děláte opravdu dobře a že IRONMAN vidí rostoucí popularitu triatlonu v Česku.

Zase bych to viděl trošku střízlivě. Určitě jde i o peníze, protože každá lokalita pro IRONMAN znamená velmi slušný příjem, i když ta lokalita není jejich a provozuje ji franšízant, což je podmínkou licence. Ale určitě, kdybychom organizátorsky pokulhávali, nebylo by to tak přímé, že by řekli: my vás chceme, jste vyzkoušení, děláte to dobře. Byla tam i varianta, že rok vynecháme.

Už se to blížilo ke konci roku.

No jo, i to byla varianta. Byla tam i varianta, že to vůbec nebude. Bylo tam spousta variant. Ale upřímně řečeno: zájem IRONMANu, že chtějí, abychom to dělali my, a k tomu i vy jako komunita nás trošku dostaly do slepé uličky, že jsme rok vynechat nemohli. Když jsem v rámci týmu vysvětloval, proč jsme rok 2027 nevynechali, i když se to táhlo až do konce podzimu, říkal jsem, že bych byl za hlupáka a image, kterou tu budujeme, bychom si pošlapali. Rok říkáte, že máte podepsané memorandum s městem – což je jiná věc, memorandum s městem a krajem nezaručuje, že akce bude, protože pořád potřebujete licenci – a že se všechno připravuje. I když jsme neměli podepsanou smlouvu, museli jsme se už setkávat s úředníky, řešit zábory, trasu a tak dále.

Podle IRONMANu v Hradci se teď plánují opravy v kraji, což je úžasné. Dostali jsme takovou důvěru, že se nás úředníci na kraji ptají na termín, aby mohli plánovat sanace, mosty, opravy a tak dále, a jsou ochotní posunout nějakou správu silnic do jiného období nebo ji dělat na etapy. To je obrovský závazek. Nemůžete teď přijít a říct jim: víte co, my jsme si to rozmysleli, v roce 2027 si dáme pauzu, běžte opravovat silnice, můžete začít.

Spíš si říkám, jaký to musel být tlak, že se všichni ptají, kdy bude IRONMAN, kdy bude registrace, kdy bude termín – a nejen závodníci, ale i úředníci. Muselo to být fakt ze všech stran a teď ti muselo spadnout velký kámen ze srdce, že nám můžeš přijít říct, jak to bylo a proč, a že termín už máme.

Hlavně přijít ven a říct pravdu, proč se to takhle táhlo. Proto jsou podcasty hrozně důležité, protože v tiskové zprávě tohle neřeknu. V rozhovoru to řekneš z očí do očí jednomu člověku, ale takhle se lidé můžou zeptat na některé věci. Rád to vysvětlím, protože důvěra, kterou budujeme vůči institucím, partnerům i komunitě, je podle mě to, co z toho závodu dělá to, čím je.

25:19 Jaké výhody má mít IRONMAN licenci napřímo?

Romane, licence je tedy v České republice?

Můžu to říct takhle: v Československu.

Československo? To je zajímavá informace. A jste teď majitelem té franšízy?

Ano.

Jaké další výhody z toho plynou, že ji máme doma? Na co se můžeme těšit? Že třeba do budoucna nemusí být jen jeden IRONMAN v Hradci?

Konkrétně v Hradci, nebo v jiném městě? Hradec není Chattanooga, kde mají příští rok třeba tři IRONMAN závody. Hradec určitě nebude hostit IRONMAN dvakrát, to nedává smysl. Ale licence nám umožňuje v budoucnu otevřít ještě novou lokalitu, buď v České republice, nebo na Slovensku. Je to buď, anebo – nebo i obojí.

A pouze tyhle dva státy, nebo ještě nějaké další?

Zatím ne. Nemáme teď ambice jít někam dál. Už jsem to několikrát zmínil, neděláme jen IRONMAN, takže musím hledět i na další akce, a růst týmu, který je s tím jednoznačně spojený, musí být postupný. Nějakou myšlenku a vytipované lokality už máme. Třeba někdo z posluchačů bude mít zaručený tip, kde by to bylo skvělé, ale požadavky na to, jak musí lokalita vypadat, jsou tak specifické, že je mnohdy neodhadnou ani sami triatlonisti. Řeknou: to by bylo skvělé – a přitom jsou tam kritéria, která normálním závodníkům vůbec nedojdou.

Tohle jsme trošku nakousli v naší první společné epizodě v roce 2024 – myslím, že to byla osmička nebo sedmička. Takže pokud máte v hlavě nějakou lokalitu, poslechněte si nejdřív tu epizodu a pak nám napište do komentářů.

A já bych vyzval i naše posluchače ze Slovenska, aby napsali do komentářů, kde by to podle nich mohlo být super. Třeba to pro vás bude dobrý zdroj informací. A čeští posluchači samozřejmě taky.

Já znám jedno krásné město – právě se v něm nacházíme. Brno je jedno z měst, která máme v hledáčku.

Ty jo, dobrý! To je krásná zpráva.

Jedno z několika.

Ještě jsem se chtěla zeptat, jestli polská franšíza měla pod sebou polské závody a ten náš český, nebo ještě nějaké další.

Je to tak, že franšízant, když je úspěšný, má na to tým a kvality a jeho závody jsou úspěšné, může s IRONMANem vyjednávat prodloužení licence do jiných zemí, pokud tam není jiný franšízant. Takže my teď například nemůžeme žádat o Rakousko, protože v Rakousku je to zajeté, a o Německo taky ne. Ale můžeme začít hledat země, kde IRONMAN není – třeba Slovensko, Maďarsko, napadá mě Bulharsko. V ten moment můžete přijít za IRONMANem – oni vědí, že máte stávající smlouvu – a říct: máme tuhle lokalitu. Musíte složit všechny garance, které jsou potřeba, a vyjednáváte dodatek, amendment smlouvy, kterým se doplní o další lokalitu. To my nemusíme, máme to v rámci naší smlouvy pro Československo. Ale kdybychom chtěli jít do nějaké jiné země, což nechceme, museli bychom dělat novou smlouvu.

28:56 Můžeme se těšit i na celý IRONMAN?

Romane, jedna z opravdu častých otázek na naši dnešní výzvu, aby nám posluchači poslali otázky pro tebe, byla, kdy se můžeme těšit i na celý IRONMAN.

Jedna z kolegyň v našem týmu mi říká, že mám velké oči. Nemyslí to jako poklonu, spíš že se do všeho nadchnu a pak to přeháním. Nechci říkat, že ne, ale IRONMAN si nemůže dovolit dělat závod na dlouhé distanci pro 500, 600, 700, 800 lidí. To je ekonomicky sebevražda. Závod jako IRONMAN, který má všechny povinnosti vůči majiteli, komunitě a tak dále, musí stát na ekonomicky udržitelném modelu. Nejde to dělat jen proto, že si řekneš: super, dlouhý by se tu hodil. Dlouhý ironman není ekonomicky jen dvojnásobek polovičního, uspořádat ho je mnohem dražší.

Mám pro sebe hranici, kdy bych o tom začal vážně uvažovat: až si budu jistý, že v Česku je 1 000 Čechů, kteří jsou ochotní ten závod jet. Ten pocit zatím nemám. A nechci to stavět na zájmu ze zahraničí, protože si myslím, že zájem o dlouhé distance zase tolik není. Když se podívám třeba na Tallinn, je jasně vidět, kdo ho zaplní – nejsou to Estonci, ale široká zahraniční komunita. Já nechci v Česku stavět závod pro zahraniční závodníky, protože se může stát cokoliv: uzavřené hranice kvůli bezpečnosti, kvůli migraci, nějaká epidemiologická opatření. A najednou máte závod, za který musíte pořád platit licenci, i když ho třeba na rok vynecháte. Ať je důvod jakýkoliv – bouřka, povodně, epidemie –, licenci musíte platit i za rok, kdy závod neuspořádáte.

Takže si počkáme. Každý rok nám dává odpověď na to, jak rychle komunita roste, a já si nejsem jistý, jestli tady roste i v pravověrných triatlonistech. Mám trošičku obavu, že jsou to takové prvosenky: vyzkoušet a pryč, vyzkoušet a pryč. Chci mít jistotu, že to nejsou prvosenky, ale lidé, ze kterých třeba z deseti dva odejdou a přestanou triatlon dělat, nebo si ho vyzkouší a přestane je bavit, ale sedm, osm jich u toho zůstane, začnou jezdit jiné závody, bude je to bavit a budou si svou hranici někam posouvat. Pak je to impulz: jdeme do toho.

31:54 Jaké novinky nás čekají na IM 70.3 HK v roce 2027?

Jasně. Tak pojďme zpátky k závodu, o kterém víme, že příští rok určitě bude. 15. 8. 2027 se můžeme těšit, že se všichni zase potkáme v Hradci. Jedna z opravdu častých otázek byla, kdy se spustí registrace. Už to víme, nebo ještě ne?

Jedna ze změn, které musíme udělat tím, že jsme napřímo držiteli licence, je, že se bude měnit registrační systém. IRONMAN sjednocuje registraci pro všechny závody na světě do platformy njuko. Dřív to bylo Active, které už nepoužívají – tuším, že ho změnili před rokem. Procesy jsou teď víc na straně IRONMANu a my musíme dodržet nějaké lhůty, kdy se přezkoumávají finanční toky, protože peníze se vybírají přes njuko a to je po nějaké době platí nám jako pořadateli. Odhad je 4–5 týdnů od oznámení termínu. Nemyslím si, že je důležité, jestli to bude 15., 16. nebo 20. 12. Zásadní je, že jsme zveřejnili termín závodu a že brzy zveřejníme i termín spuštění registrace. A to na našich nových sítích, které jsou všude jako IRONMAN Czechia. Tu entitu jsme museli přejmenovat na IRONMAN Czechia, protože vzniká jako nová firma, ale značka závodu je pořád stejná: IRONMAN 70.3 Hradec Králové. Všichni se to dozví přes naše sociální sítě a myslím si, že to bude rychlé.

Takový vánoční dáreček?

Myslím si, že jakmile to spustíme, bude to rychlé.

Že se to rychle vyprodá?

Jo. Jinak ta příprava trvá, musí se to zadat. V dnešní době se řekne, že všechno jde rychle – některé věci jdou, ale my jsme korporátní struktura. Musíme čekat na povolení někoho, kdo má o 9 hodin méně, v jiném časovém pásmu, a tak dále. Takže to nebude ze dne na den, v listopadu to ještě nebude a já doufám, že to bude před Vánoci.

Nebudeme muset odběhnout od stromečku, protože se otevřely registrace?

Na to budeme taky myslet, abychom nedělali nějaký naschvál, že by to bylo třeba 24. 12. v 18:00 a kazili vám Vánoce.

No, a třeba bychom pak měli šanci se zaregistrovat.

Totálně. Promiň, mami, na kapra nemám čas, musím se jít registrovat na závod.

Zajímalo by mě, kolik takových lidí by v tu dobu sedělo u počítače. Jestli se tady bavíme o tom, že poptávka bude v ten den vyšší než nabídka.

Uvidíme, uvidíme.

34:52 Kolik bude stát IM 70.3 HK 2027?

Další velká obava na našem Instagramu byla cena závodu. Předpokládám, že nám cenu neprozradíš, ale možná aspoň, jestli se zvýší?

Já jsem to naznačil. Není důvod nic tajit. IRONMAN má cenovou politiku, která je celosvětově daná, a nějakou doporučenou cenu startovného. V prvních třech letech jsme se snažili – a teď na to tlačíme ještě víc –, abychom byli na té nejnižší úrovni. Ale určitě začátek startovních tierů bude vyšší, než byl loni. A bohužel tím, že přecházíme na njuko, jsou tam i registrační poplatky. Jak jste zvyklí, když se registrujete kamkoliv do světa, startovné vám najednou skočí ještě o nějaká procenta, která nejdou nám jako pořadateli, ale provozovateli registrační platformy. Je to u všech korporátních závodů nebo velkých značek – UTMB, Hyrox, IRONMAN, Challenge to má taky. Jde o sjednocování registračních systémů, které něco stojí, a to se bohužel přenáší na závodníka. Takže cena se bude pohybovat kolem 400 eur.

Plánujete na příští rok nějaké změny v kapacitě závodu?

Původní plán byl, že závod bude postupně růst. V prvním roce jsme si troufli na 1 500 v hlavním závodě, pak to bylo tuším 1 600 nebo 1 700 a teď 1 750 nebo 1 800, už nevím. Určitě vnímáme poptávku a zájem a do hlavního závodu budeme registrovat 2 100 závodníků.

Ty jo!

A budeme měnit část trasy. Víme, že běžecká trasa nemůže být úplně jiná, protože v centru Hradce nemůžete udělat nějakou rovnou silnici na 5 km – už cyklistikou zavíráme velkou část města. Ale budeme měnit ten nepříjemný kopeček nahoru na náměstí. Ten zmizí.

Pecka!

Tím bude trasa rovinatější a průchodnější.

To jsou samé dobré zprávy. 2 100 – tak třeba se to do Štědrého večera nestihne vyprodat.

Ještě tu možná nezaznělo, že součástí bude i distance 5150 a koncept bude stejný, včetně doprovodných aktivit, protože není důvod ho měnit. Myslím si, že všechno do sebe dobře zapadá. Ekonomicky by pro nás samozřejmě bylo lepší 5150 vůbec nedělat a prostor radši použít pro další závodníky a natáhnout to na maximální kapacitu, což je 2 500. Ale myslím si, že díky tomu roste komunita, image a značka. Přiláká to nováčky, kteří si netroufnou na tu delší, poloviční distanci, a olympijská je pro ně – buď proto, že nemají čas trénovat, nebo už mají nějaký věk, nebo jsou začátečníci, nebo jsou naopak příliš mladí. To tam podle mě musí zůstat i do budoucna.

Taky si myslím, že je to úplně krásný první krok do životního stylu triatlonisty.

A hlavně cena je daleko nižší, i proporcionálně výrazně nižší než u polovičního ironmanu. Pro někoho je půlironman drahý, ale olympijská je za tu kvalitu a zabezpečení závodu naopak velmi levná.

Já jsem se rozbrečel i u proslovu Daniela Stacha na 5150, takže zážitek je tam opravdu stejný.

A teď, když vidím do naprosto všech čísel kolem závodu – co řešíte s pojištěním odpovědnosti nebo se zrušením závodu, kolik to všechno stojí a jaká je to zodpovědnost –, chápu cenu IRONMANu po světě, nebo nejen IRONMANu, ale i jiných triatlonových závodů.

Pokud chcete super terény, super atmosféru a super zázemí, dneska to nejde dělat polovičatě. IRONMAN nedělá kompromisy. Nemůžete vzít jen tak nějaké ozvučení, jen tak nějakého moderátora, nemůžete tam dát colu z Lidlu a tak dále. To jsou věci, které jsou se závodem bytostně spjaté. Komunita to očekává a to stojí peníze.

40:06 Bude na IM 70.3 HK 2027 i kategorie PRO?

Všiml jsem si jedné věci. Nevím, jestli znáš portál Pro Triathlon News – dělají přehled všech IRONMAN závodů, sledují profíky, mají svůj vlastní ranking a tak dále. A sdíleli příspěvek, že IRONMAN 70.3 Hradec Králové nebude mít v roce 2027 kategorii pro profesionály. Je to pravda?

Zaregistroval jsem to, teď jsi mi to připomněl. Pravidelně je nesleduji, ale tenhle příspěvek se ke mně dostal algoritmem, takže jsem ho viděl. Byl zveřejněný ještě dřív, než jsme podepsali smlouvu, a bylo v něm podle mě dalších 30 lokalit tradičních závodů, které budou pokračovat a budou mít PRO atlety. Stejně tak bude mít PRO atlety Hradec. To rozhodnutí je na nás, nemáme povinnost je tam mít. Máme s tím v podstatě jen organizační starost navíc a stojí nás to prize money, ale my to chceme. Je to závod, a když je to závod, chcete tam mít aspoň ty nejlepší, kteří jsou v danou chvíli, v daném termínu a regionu možní.

Eliťáci! Super, to rád slyším i jako hobík. Samozřejmě je nikdy nedostihnu, ale aspoň je na kole vidím v protisměru a vím, že jsem součástí závodu, kde závodí takoví borci jako profíci.

41:34 Čím si Roman vysvětluje rostoucí popularitu triatlonu?

Zrovna když se díváš na to, jak se po Evropě vyprodávají všechny závody… Hradec nás teď chvilku držel v napětí, takže zůstává jedním z mála nevyprodaných závodů. Nevím, co se stane se zahraničím. Bojím se, že v zahraničí sledují závody, které se otevírají, a že to nebude jako loni, kdy Češi vzali registrace útokem na začátku a zahraniční závodníci to neřešili a řešili to až někdy na jaře.

To si myslím, že se nestane, protože ta vlna obav, jak o ní mluvíš, je i v zahraničí. Teď to vezmou útokem úplně všichni, já si to tak myslím.

No, já se taky bojím. Ale doufám, že se dostanu.

Čím si to vysvětluješ? Jak sledujeme triatlon a jezdíme na závody, vidíme za ty čtyři, pět let, co závodíme na IRONMANských závodech, že to roste. Často se o tom bavíme s našimi hosty. Čím si to vysvětluješ ty?

Úplně jednoznačně sociálními sítěmi. Kdybych měl říct jedinou věc, která za to může, jsou to sociální sítě. Pohled doprava, doleva, co má soused, jaké má auto, jak má posekanou zahrádku – to je v nás. Dokud to nebylo kde ukazovat, komunita takhle nerostla. Byla silnější a stabilnější, protože se sdružovala v klubech a mezi kamarády, kteří drželi při sobě, ovlivňovali se, věděli, kam jedou na závod a jak trénují. Ale v osobním kontaktu to nestihnete říct 100 lidem, 1 000 lidem, milionu lidí, kdežto na sítích vám stačí kohokoliv znát. Každý z nás je obrovsky silné médium. Svět kolem nás se v tomhle mění a každý z nás jakýmkoliv postem na sociálních sítích ovlivňuje to, že se závody vyprodávají.

Protože tam nezveřejníte, že jste se rozbrečeli, že jste to vzdali, že jste na závod ani nejeli nebo že se vám nelíbil. To tam nikdo nedává, minimum lidí. Většina lidí tam dává opravdu to nejlepší, co nafotí – nejlepší z cesty, nejlepší z místa, jak to tam vypadá. Nedáváte tam odpadky. Jedině teď Tomáš Budka – viděl jsem fotku z běhu někde v Řecku, kde běžel kolem nějakého odpadiště, hnusných odpadků, a zveřejnil to. Ale obecně se ukazuje jen to nejhezčí, a díky algoritmům to už ani nemusí být váš známý. Tohle to jednoznačně změnilo.

Zmínil jsi Tomáše Budku, tak kdo neví, ať se podívá, jak letos startoval v Hradci Králové: přímo z živé reportáže skočil do vody.

To jsou ty věci. Navíc ten závod dělá i to, že je náš – komunita si řekne: ty jo, tam je moderátor České televize, jeden tam je, druhý na molu. Před rokem tam byl náš jediný olympijský medailista z triatlonu, letos Filip Ospalý na předávání slotů. Na závodě se objevují persony nejen z triatlonového, ale ze širokého sportovního světa, a myslím si, že příští rok to půjde ještě dál. Letos jsme tam měli hejtmana Jihočeského kraje a šéfy volejbalových oddílů z volejbalové extraligy. Myslím si, že se to bude posouvat a bude to taková vlna, takový vibe.

Slyšel jsem, že Petr Pavel rád běhá.

A pozor, Daniel je taky pořád ještě ve hře.

Že by startoval? A kdo by pak odstartoval závod?

Daniel Stach má navěky zablokovaný registrační účet na IRONMAN. Ten se nikdy nezaregistruje.

Myslím, že to všichni rádi slyšíme.

45:46 Budou letos IRONMAN závody v Polsku?

Romane, pojďme ještě na chvilku zpátky k Polsku. Mám hodně kamarádů, kteří čekají právě na to, jestli se vypíše i Polsko, protože ty závody měli rádi. Můžeš nastínit, jestli víš, že ty závody nebudou, nebo jestli je ještě naděje, že budou?

Navážu na to, protože jsem letos absolvoval všechny polské závody. Chtěl jsem mít celou sadu medailí. Nejsem sběratel medailí, ale tady, protože jsme byli pořadatelsky a firemně spojení, jsem odzávodil všechny čtyři – a Hradec jako ředitel. Mám tam strašně oblíbená místa – v Krakově jsem byl podruhé, v Poznani podruhé a v Gdyni podruhé. Je mi líto, že se to takhle natahuje. Je to úplně stejný příběh, jen s tím rozdílem, že nevím, jestli IRONMAN udělal to samé, co udělal s námi – že zvedl telefon a zavolal. Tipoval bych, že ne, ale to jsou domněnky, nebo možná informace, které nemůžu šířit. Doufám, že se domluví. Nejsem si úplně jistý, jestli se domluví se stávajícím, nebo s původním majitelem, ale doufám, že IRONMAN najde někoho, kdo bude v Polsku aspoň v některých lokalitách pokračovat. Úplně optimista ale nejsem.

K těm medailím: zasekla jsem se nad tou představou, když jsi řekl, že máš všechny. Oni letos v Polsku měli stejný styl jako my, že jo? Vy jste na to mysleli?

Před začátkem jsme udělali brainstorming, jakou cestou půjdeme, protože některé věci jsme logicky sdíleli – kvůli grafikám, návrhům, přístupu a tak dále. Tohle byla věc, kterou jsme si řekli na začátku.

Takže máš celou sadu těch lokálních motivů? To je hezké.

To je hezké, no.

Trochu jsem odskočila, pardon.

Takže pro Polsko uvidíme. Myslím si, že to pro ně bude trošku zbrzdění vývoje. Je možné, že můžou jít i jinou cestou, jiné série než IRONMAN, ale nevěřím tomu, že by Polsko do budoucna nemělo IRONMAN. Jen to bude trošku kostrbatější a nebude to v takové vlně, s takovým větrem v plachtách, jaký měli v posledních letech. Myslím, že je to zpomalí.

A budoucnost Amber Series? Na tu taky přišel dotaz na našem Instagramu.

Tohle je úplně mimo nás, protože Amber Series řídila původní organizace Sport Evolution, i když byla domluvená s Tallinnem i s Českou republikou. Vlastnili ji oni, takže vůbec nemůžu potvrdit, že bude pokračovat. Já bych byl samozřejmě ochotný se s Tallinnem domluvit, ale chybí nám polský partner, který zatím žádný není. Takže zatím velký otazník.

49:03 Jak Roman do toho všeho zvládá trénink?

Romane, zeptal bych se, jak stíháš trénovat na všechny ty závody, kromě toho, že ještě organizuješ velký závod.

Amatérsky jsem se dostal na mistrovství světa bez jakéhokoliv trenéra, jen zkušenostmi a metodou pokus–omyl. Dostal jsem se do Chattanoogy na příští rok a řekl jsem si: hele, kdy jindy než teď? Vezmu si trenéra – a kde jinde než u toho nejlepšího? Domluvil jsem se s Lubošem Bílkem a od srpna mi píše tréninky. Nejen kvůli triatlonu – mám to dost složité, protože přes zimu přesedlávám na běžky a závodím na nich, takže jde o sladění více disciplín. Řekl jsem si, že by to chtělo, aby se mi na to někdo podíval a kontroloval to. Společně jsme absolvovali dlouhý IRONMAN v Itálii a od té doby máme udělaný plán na příští rok, co chci odzávodit. A teď přecházím na běžky.

Hodně?

Tak tak. Je to pro mě skvělé, protože nedokážu dělat jeden sport celoročně – myslím, že bych brzo vyhořel. A jestli to stíhám? Nemám žádný jiný společenský život. Nechodím po kamarádech, po hospodách ani po koncertech, kultura nula, a mám poměrně striktní denní plán. Ale takhle jsem spokojený, vyhovuje mi to.

A ten dlouhý triatlon v Itálii byl tvůj první? Jak ho hodnotíš?

Všichni říkají, jak je to hrozné, ale mně to přišlo úplně v pohodě. Lubošovi jsem po závodě napsal – sice jsem to šel za ubohých 10:20 –, že si myslím, že mě to bude bavit. Historicky mám za sebou ještě delší závody, takže 10 hodin něco dělat pro mě není problém. Jen jako triatlonista stojím v podstatě na dvou nohách, ne na třech. Plavání pro mě není disciplína, ale brzda. Ještě když se plave v moři. Ale cíl je rozhodně Kona, chtěl bych se tam dostat ve věkovce. Myslím si, že v řádu dvou let je to reálné, takže tam budeme směřovat.

Takže adventure race – říkám to správně – jde stranou?

Adventure race teď jde stranou. Už dlouho.

Protože když jsme se bavili naposled, bylo to tak, že triatlon bys chtěl zkusit.

To bylo v roce 2024, kdy jsem končil. Měl jsem možná poslední mistrovství světa v Ekvádoru, to byl úplně poslední adventure, tuším v listopadu.

Kdy je termín mistrovství světa příští rok?

Vyjde to na poslední víkend v srpnu.

Takže ti bude vrcholit příprava zrovna ve chvíli, kdy bude Hradec.

Jo, už to máme nějak naplánované. Ale vrchol pro mě nebude Chattanooga. Domluvili jsme se – nebo spíš já jsem do toho Luboše tlačil –, že když už tam budu, dám si potom dlouhého. Takže tam zůstávám a pojedu Maryland, dlouhý, tuším tři týdny potom. A chtěl bych nasát i pořadatelství v Americe. Myslím si, že přestože to v Americe vzniklo a pochází to odtamtud, pořadatelská úroveň je v Evropě lepší. Tak si to chci osahat na vlastní oči.

A tam bude cíl kvalifikovat se na Konu?

Nemyslím si, ne, ne, ne. Tam budu ještě sbírat zkušenosti. Další zkušenost budu sbírat začátkem července ve Švýcarsku, v Thunu. To bylo takové spontánní rozhodnutí, nepromyšlené – bez kontroly trati, kudy vede cyklistika. Přihlásil jsem se a teprve potom jsem se podíval, jaká je tam trasa.

Ty jo.

Takže příští rok budu na dlouhém sbírat zkušenosti, ale spíš se připravovat na roky 2028, 2029, 2030. Času mám ještě dost.

Tebe ten triatlon úplně pohltil.

Baví mě to.

Když si vezmu, jak jsme se bavili v té první epizodě, kdy jsi ještě dělal adventure racing a hodně jsi mluvil o běžkách – že si musíš jít triatlon vyzkoušet, protože jsi s ním neměl zkušenost, nebo možná jen s nějakým menším závodem.

Jenomže ten první ročník byl pro mě pracovně strašný masakr. Byl to vůbec nejhorší rok, jaký jsem ve svém životě měl. Stěhovali jsme se do Finska, firmu jsem transformoval a připravoval jsem něco, co jsem nikdy nedělal, s mezinárodní kooperací. Myšlenky jsem měl dost zastřené a jel jsem jen v nouzovém režimu: hlavně to zvládnout, hlavně to zvládnout. A teď, od loňského roku, od druhého ročníku v roce 2025, jsem si to začal užívat. I pořadatelství IRONMANu už není utrpení, už si ho dokážu užít.

To jsme moc rádi. A gratulujeme ke kvalifikaci! To jsou nádherné zprávy – ředitel našeho IRONMANského závodu na mistrovství světa, krásný vzor. Držíme palce do hodně nabité sezóny příští rok. A vůbec bych neříkal – nevím, jaké jsi použil slovo –, ale 10 hodin a 8 minut je moc pěkný čas.

55:11 Proč se rozhodli začít s fitness racingem / StageX?

Romane, dneska tě tu výjimečně máme offline, fyzicky v našem studiu, po dvou online podcastech. Velmi si toho vážíme. Musím prozradit důvod, proč ses vypravil na výlet do Brna: tobě pořád nestačí triatlonové závody a pustil ses do dalších nových disciplín, kromě těch, které už máš v portfoliu. Chceš nám říct, co se tady teď chystá a jak to organizujete?

Už jsme se o tom trošku bavili v minulém podcastu. Před půl rokem jsme o tom začali mluvit v kanceláři – nebo spíš já jsem to začal říkat už loni. Dvanáct let děláme disciplínu OCR, obstacle course racing, tedy překážkové závody. Tam jsme získali největší know-how pořadatelství a toho, jak dělat série, protože se z toho vyvinul seriál závodů Gladiator Race. Letos ho během roku navštívilo 25 až 28 tisíc závodníků ve 12 lokalitách a jede to každý měsíc, posouvá se to jako cirkus. Mám pocit, že tomu už pomalinku bude zvonit hrana a že bychom se měli podívat po něčem jiném. Myšlenka samozřejmě padla na fitness racing, který ve světě jede jako Hyrox. Díky zkušenostem s licencí IRONMANu jsme si troufli i na licenci Hyroxu. Bohužel Hyrox zatím neumí dělat licenci jako IRONMAN, jako franšízu. Zaměřují se hlavně na velké země s velkou populací, protože vývoj je překotný, takže nás odmítli. My jsme nechtěli čekat, až se rozmyslí, a stejně jako jsme před 13, 14 lety založili Gladiator Race, založili jsme letos vlastní českou značku StageX.

Jede na principu Hyroxu, což znamená střídání běhu a funkčních disciplín – od SkiErgu přes veslování po výpady, prostě disciplíny, které jsou obvykle v posilovnách. První závod máme tenhle víkend: dneska, 20. 11., jsme měli testovací den a zítra, 21., je ostrý závod. Máme to v různých formátech: X4 jsou čtyři běhy, X6 šest a X8 je ta největší a nejnáročnější, která odpovídá i parametrům světově známého Hyroxu. Takže nové dítě, které doplňuje naše portfolio.

Je to vášeň – něco vytvářet, dělat, organizovat –, ale trochu je to i nutnost. Pokud chceme dělat IRONMAN na nejvyšší úrovni, potřebujeme profesionály, a profesionála nemůžete zaplatit z jedné akce, kterou děláte v srpnu. Musíte mít lidi, kteří to dělají celoročně v různých oblastech. Ideální by bylo, kdybychom mohli celý rok dělat triatlon a takhle ho opakovat, ale v našich podmínkách to nejde. Takoví pořadatelé nejsou nikde na světě, myslím, kromě těch, kteří rotují po světě a střídají lokality pro různé pořadatele. Takže jsme dobrovolně nuceni dělat celoroční závody a akce, abychom si postupně do týmu zařazovali profesionály. A díky tomu se nám podle mě podařilo tak rychle dostat IRONMAN v Hradci na top úroveň. Protože to nejsou lidé, kteří by přijeli jen jednou za rok – i těch je tam hodně a jsou hrozně důležití –, ale ještě důležitější jsou profíci, kteří tohle zažívají, řekněme, každý měsíc.

Divte se, ale na náš Instagram, přestože je to triatlonový podcast, přišel dotaz i na StageX, a to ze Slovenska. Plánujete expanzi na Slovensko?

Plánujeme. Není to tak, že bych řekl, že víme přesný termín, ale je to logický krok. Možná to může být krok společný s IRONMANem, uvidíme, ale Slovensko nás určitě zajímá. Pro mě Slovensko není cizina, jsme generace, která zažila Československo. Z Brna je to do Bratislavy blíž než do Prahy, asi tak to řeknu.

To je pravda.

Když to popisuješ, zní to tak, že fitness racing je jen další krok, který ve vašem portfoliu dává smysl.

Myslím si, že to bude dávat smysl i pro triatlonisty. Kolik půlironmanů si triatlonista za rok zajede? Chce se mu celý rok trénovat pořád to stejné a čekat na jeden, dva závody v roce? A v zimě stejně potřebuješ silovou přípravu. Takže jsem přesvědčený, že spousta triatlonistů, těch prvosenek, si zkusí půlironman a příští rok zase fitness racing, ať už Hyrox, nebo náš StageX. Takhle budou rotovat a další rok si zkusí půlironman, nebo půlmaraton, maraton nebo ultraběhy. Dneska je naštěstí variabilita a možnost volby tak obrovská, že opravdu záleží na tom, jak se k tomu člověk postaví. Možná je ta volba někdy až moc pestrá a lidé se v tom ztrácejí, přeskakují a nevydrží.

Já se moc těším, až si to zítra vyzkouším. Už jsme to zmiňovali v předchozí epizodě, pokud ji posluchači slyšeli – byla věnovaná právě fitness racingu, trošku jsme rozšířili náš triatlonový záběr. Zmínila jsem v ní, že jsem se na závod přihlásila, a je to hlavně kvůli vám, protože vím, že ho organizuje váš tým a že to zase bude skvělé. Těším se, že si vyzkouším i nové disciplíny, a doufám, že to zítra půjde hladce.

Nepůjde. Určitě to bude bolet, ale bude tě to hrozně bavit. Je to hrozně prožitkové a úplně jiné než triatlon, kdy jsi dvě, tři, čtyři hodiny na kole sama v kokpitu. Tady je to naopak moderní hudba, fakt párty při sportu. Pro někoho je to úchylné, to uznávám, ale rád říkám: nemůžeš soudit někoho jiného, dokud to nezkusíš.

01:02:20 Závěr podcastu

Romane, moc děkujeme, že jsi byl už potřetí hostem našeho podcastu.

A naživo je to lepší než online.

Je to mnohem lepší.

Kéž bys mohl jezdit do Brna častěji, abychom tě mohli jednou za čas takhle vyzpovídat, jestli nejsou nějaké další novinky.

Myslím, že se v Brně ještě ukážeme.

Výborně. Chceš nám ještě nasdílet nějakou další novinku?

Tím, že těch aktivit děláme opravdu hodně, Brno v příštím roce tuším navštívíme třikrát. Nepředpokládám, že počtvrté s IRONMANem, to by bylo ještě brzo. Ale rozhodně tu budeme v únoru s Gladiator Race a v listopadu zase se StageX a příští rok tu plánuju ještě jednu běžeckou akci, která je teď v plenkách, pracujeme na ní. Brno se nám líbí. Pocházím původně z Vyškova, takže mám k Moravě blízko.

To jsme opravdu moc rádi, to jsou pro nás skvělé zprávy. Budeme se těšit. Děkujeme, Romane, moc děkujeme. Byl to opravdu otevřený, upřímný, super rozhovor. Strašně jsem si to užil a budu se těšit na příští rok na IRONMAN Hradec Králové – pokud se tam dostanu jako závodník a ulovím si na Štědrý den nějaké to startovné.

Jak to máte vlastně mezi sebou rozdělené na příští rok? Střídáte se, že jeden závodí a druhý dělá support, nebo ho sleduje?

Nechtěl jsem to ještě prozrazovat, ale asi to můžu prozradit: přihlásil jsem se na Winterman a Kája mi bude dělat support. Takže takhle to máme rozdělené.

To ale neodpovídá na IRONMAN.

IRONMAN – to se musíme zeptat tvých kolegů v PR týmu, Romane, kdo bude dělat tvář sociálních médií. Jestli budou chtít vyměnit mě za Sama, pak můžu závodit já.

Já budu určitě závodit. Já chci závodit.

Tak uvidíme.

Já budu Tomáš Budka – odmoderuju a skočím do vody.

To je dobře. Pro nás je v každém případě, jak jsem říkal, promíchávání závodníků a pořadatelů nebo tváří závodu stejně dobré, ať jsi na jedné, nebo na druhé straně.

Dlouho jsem tam nezávodila, to je pravda.

Určitě sledujte IRONMAN Hradec na nových sociálních sítích – na Instagramu je to IRONMAN Czechia, na Facebooku taky.

Kde ještě vás můžeme sledovat?

České webové stránky nebudou. Jak jsem říkal o sjednocování: IRONMAN kromě registrační platformy sjednocuje i webové stránky pro všechny, i pro franšízové pořadatele. To znamená, že budeme stejně jako třeba Tallinn, Poreč nebo Turecko jen pod ironman.com. Ale je to dost intuitivní, dá se to najít podle termínu, na mapě, podle lokality.

Je to hezky udělané.

Jo, jo.

Mockrát děkujeme, že jste poslouchali až sem. Pokud vás epizoda bavila, líbila se vám nebo jste se dozvěděli něco nového – a já věřím, že v téhle epizodě jsme se dozvěděli opravdu hodně nového –, budeme moc rádi, když nám vyjádříte podporu. Můžete nám dát odběr na sociálních sítích, moc rádi budeme za odběr na YouTube, kde nám to opravdu hodně pomůže, a náš podcast můžete podpořit i přes platformu Buy Me a Coffee. Tak jo, to bude od nás asi všechno.

Byla to krásná epizoda, pro nás jubilejní.

To je pravda, pro nás byla jubilejní. A proč, to si řekneme v další epizodě. Posluchači, mějte se krásně. Romane, ty taky. Ahoj!

Buy Me a Coffee QR code

Líbí se vám epizoda?

Podpořte nás přes Buy Me a Coffee a přispějte tím na minuty nahrávání našeho podcastu.

🎙️Chci vás podpořit

Pořiďte si náš merch

Trička, mikiny a další podcastový merch v našem novém eshopu. Každý nákup nás podpoří.

Do eshopu

Sledujte nás!

Mrkněte na nové epizody, videa ze závodů a tréninkové tipy na Spotify, YouTube a Instagramu.