59# Michael Pozdenkov: Kde se vzal fenomén Hyrox a jak na něj trénovat

Ahoj, já jsem Samuel. A já jsem Karolína. A společně vás vítáme u dalšího dílu našeho triatlonového podcastu Druhá fáze. Moc děkujeme za veškerou podporu na platformě Buy Me a Coffee, kde můžete přispět na natáčení tohoto podcastu. Taky moc děkujeme partnerům našeho podcastu – všechny partnery společně s výhodami pro vás najdete v popisku pod epizodou.

Jak víte, v našem podcastu se věnujeme převážně třem disciplínám, které dohromady spojuje sport s názvem triatlon. V poslední době ale nabírá na popularitě další sport, který zahrnuje víc disciplín dohromady. Jmenuje se Hyrox a převážně o něm bude dnešní epizoda.

Jsme moc rádi, že na toto téma nejsme sami. Do našeho podcastu přijal pozvání výkonnostní hobby sportovec, youtuber, trenér, spoluzakladatel primárně běžeckého klubu, spoluzakladatel sportovní výživy a hlavně – pro tuto epizodu asi nejdůležitější – aktuální držitel českého rekordu v Hyrox doubles, který drží společně s Ladislavem Bořilem. Je to Michael Pozdenkov. Čau, Michaele.

Čau, díky za pozvání.

Jsem moc rád, že jsi tady. Pojďme rovnou na to. Michaele, kdyby se tě někdo zeptal, jaký je tvůj další závod, tys mu řekl Hyrox a on by na to: „Ty jo, co je Hyrox? Vůbec netuším“ – jak bys mu ho popsal?

Je to v podstatě vytrvalostní event. Pořád ho považuju za vytrvalostní event se silovými, respektive silově vytrvalostními prvky – některé jsou víc silové, některé víc vytrvalostní. Ale pořád je to pro někoho hodina, pro někoho hodina a půl, pro někoho dvě hodiny vytrvalosti bez pauzy. Takže ho spíš považuju za vytrvalostní event.

Chceš popsat i jednotlivé disciplíny?

Začíná se během. Kilometr běhu se střídá se stanovištěm, a takhle osmkrát. Stanoviště jsou následující. První je lyžařský trenažér, SkiErg – přiběhnete k trenažéru, ujedete na něm kilometr, zamáváte, rozhodčí se podívá, že máte na počítadle kilometr, a můžete běžet další běžecký kilometr. Druhé stanoviště je sled push, tlačení saní. Podle kategorie a pohlaví tlačíte nějakou váhu, 50 metrů. Třetí je sled pull, tahání saní za lano – to stejné, ale trošičku nižší váhy. Pak máte angličáky, 80 metrů angličáků. Pak je veslo, to stejné jako u lyžaře: přijdete k trenažéru, odveslujete kilometr a běžíte zase kilák.

Pak jsou, jestli se nepletu, farmáři – držíte kettlebelly, taky podle váhy, liší se to pro kategorie Open a Pro, a jdete 200 metrů, což je teda celkem dost. Pak jsou výpady, 100 metrů výpadů se sandbagem, taky záleží na pohlaví a kategorii. A nakonec wall bally – házení míčem na terčík. Liší se to podle pohlaví, ženy se trefují do nižšího terče, muži do vyššího, a liší se to i váhově.

Od wall ballů běžíš rovnou do cíle, nebo je tam ještě ten kilometr?

Kilometr tam není, končí to právě wall bally a takovým doběhem, 10 nebo 20 metrů – záleží na trati a na hale. A ještě bych k tomu přidal takovou mezidisciplínu. Jako my máme v triatlonu depo, tak tam je Roxzone, a ta může být dost dlouhá. Záleží, jak je hala postavená a jak jsou rozložená všechna stanoviště, protože kilometry se běží po okruhu. Hala může být obrovská, takže stačí jedno kolečko, ale někde se běží tři kolečka a stanoviště jsou tam nahňaná jako puzzle. Roxzone může mít 200 metrů, může být i delší, takže fakt záleží, jaká trať to je.

Už teď se objevují přepočítávače pomocí AI – když zaběhnete v Poznani 1:05, kolik to bude v Berlíně a tak. Takže je to v podstatě podobné jako u běžeckého eventu: máte berlínskou trať, newyorskou trať a víte, že mají určitá specifika a nějak se liší.

Takže to není vždycky stejné.

Není to vždycky stejné a to je vlastně trošičku to kouzlo. Ale zároveň se drží pořád stejný layout.

Chápu správně, že v našem světě je Roxzone občerstvovačka?

Ne. Je tam i občerstvovačka, ale já jsem ji třeba nevyužil. Roxzone je prostor, který není ani běžecký kilometr, ani stanoviště. Doběhneš kilometr a je tam banner „In“, což znamená, že vcházíš ke stanovištím. Ta jsou oddělená, vejdeš k nim a vybíráš číslo podle toho, kam potřebuješ – stanoviště 1, 2, 3, 4 až 8. A to je ta zóna, než doběhneš ke stanovišti, k té disciplíně. Vedou se debaty, že je to ještě kilometr navíc. Já nemám Stryd, wattmetr, který by to přesně změřil, ale odhaduje se, že to může být fakt kilák navíc.

A jak se říká té občerstvovačce? Nemá nějaký název?

Nemá, nevím o tom. Většinou je tam jenom stánek Red Bullu.

Myslela jsem, že to má nějaký specifický název, něco takového mi vyskakovalo na Instagramu.

To je docela zajímavá informace. Myslel jsem, že trať je fakt standardizovaná a dají se jednoduše porovnat časy mezi sebou. Dost mě překvapilo, že to tak vlastně není a že Roxzone v tom může hrát dost velkou roli.

Mega. Třeba v Poznani jsem loni jel čas 1:03 a v Londýně jsem jel taky 1:03, ale tam byl poslední kilometr mnohem delší, protože wall bally byly úplně na jiném místě než všechny předchozí disciplíny. Běžel jsem ho asi o dvě minuty déle než všechny předchozí kilometry a najednou mě zaskočilo, že běžím ještě dál. A to byl ten samotný kilometr, Roxzone se do toho nepočítá. Takže je to rozdílné.

Zase bych to ale srovnal s běžeckým eventem. Někde máš kopec, někde větší převýšení, někde nižší, povětrnostní podmínky – dává to tomu takový touch. Kdyby to mělo být laboratorně přesně standardizované, tak to třeba přijde s nástupem na olympiádu, o čemž se u hybridních závodů teď taky dost mluví. Tam to možná bude muset být, ale to už se musí řešit každých pět centimetrů. A taky chápu, že sport se musí časově pořád posouvat, takže pořadatelé to podle mě budou pořád nějak optimalizovat, aby profesionálové mohli časy stahovat dolů.

Michaele, tys tady vyjmenoval všechny disciplíny a mě bolí celé tělo, jenom když je slyším. Já jsem tady u stolu jediný, kdo s tím sportem nemá moc velkou zkušenost. Ty to děláš celkem pravidelně a máš za sebou několik závodů. A na Káju prásknu, že se přihlásila na Stage X a teď trénuje.

Stage X je jenom jiný event v tomhle sportu, tak bych to nazval. Jiný brand.

Tak se vás zeptám – nejdřív tebe, Michaele. Tvoje nejméně oblíbená disciplína?

Řeknu tu aktuální, a pak jaká to byla, když jsem byl v tvé pozici. Když jsem byl v tvé pozici, nejhorší byly angličáky. Jsou strašně náročné aerobně a potřebuješ se je trošku technicky naučit, aby se do nich přelila výkonnost, kterou máš třeba ze tří sportů. To chvilku trvá. Těch 80 metrů je strašně moc a máme tendenci všechna stanoviště, ale hlavně angličáky přepalovat. Když chci jít na lyžaři nižší intenzitu, stáhnu si damper setting dolů a pojedu pomalinku. Ale jít angličáky co nejnižší intenzitou nejde – tam se ta výkonnost musí trochu vybudovat a přelít.

Podle mě je úplně perfektní přejít z triatlonu na Hyrox. Pár technických tréninků a je to super. Vůbec se nemusíš bát, zvládneš to.

Očividně se vůbec nebojím.

A teď aktuálně je moje nejneoblíbenější lyžař. Nějak mě z něj bolí záda. Pořád se mění techniky, které jsou na něj ideální. Dřív jsem do toho šel hodně nohama, hodně do dřepu, a pak jsem zjistil, že to strašně ničí kvadricepsy, které pak chybí v dalších částech závodu. Tak teď jedu víc rukama, a na to mám asi slabá záda, takže musím dělat silový trénink. Technika se mega optimalizuje. Je super, že jsme fakt na začátku toho sportu, je to celkem kouzelné. Uvidíme, jak to bude vypadat dál.

Kájo, jaká je tvoje nejméně oblíbená disciplína, když už jsi zkusila pár tréninků?

Tři. Musím říct, Michaele, že my bychom spolu asi nemohli jít do doublu.

Proč?

Protože jsem chtěla říct úplně ty samé disciplíny. Myslela jsem si, že nejméně oblíbené budou angličáky, protože angličáky prostě nesnáším. Nicméně po mých konkrétně třech hyroxových trénincích jsem zjistila, že angličáky nejsou zas tak hrozné. Běžky pěšky – SkiErg – jsou úplně nejhorší. Ten mě bolí nejvíc a nejde mi to.

Doporučuju fakt využít váhu těla, pořádně se do toho opřít a nejet to jenom vrškem. Podle mě máme vršek slabý v porovnání třeba s crossfiťáky, kteří přicházejí z CrossFitu. Umíme možná efektivní záběr v plavání, ale tohle je něco jiného.

Mě z toho strašně bolí ruce, mám je úplně nafouklé, a pak spodní záda. Radši to jdu nohama.

Možná pro kontext: když říkáš „my“, myslíš triatlety, že? Na začátku jsem totiž neřekl, že máš velkou zkušenost i s triatlonem jako takovým.

Pořád ještě. Letos jsem triatlon šel, měl jsem tam 4:30.

To je krásná věc. V našem podcastu se implicitně myslí, když se řekne „my“, triatleti. Já jsem to jen chtěl doplnit, kdyby náhodou někdo Michaela neznal.

Kája na začátku říkala, že je to poměrně mladý sport, ale obrovský fenomén poslední doby. Jak vlastně Hyrox vznikl? Mně to přišlo, že to bylo zničehonic – najednou jsem to viděl všude.

Vzniklo to v roce 2017 v Německu. Jeden ze zakladatelů je Toetzke, to vím, jméno druhého si nepamatuju. Jeho misí bylo, aby byl ten sport takovou konkurencí běhu. Vnímal, že běžecké eventy – pětky, desítky, půlmaratony, maratony – jsou nejnavštěvovanější. Ale vnímal taky brutální konkurenci Spartanů a crossfitových akcí, kde ale cítil, že jejich slabou stránkou je, že se pokaždé obměňují. Pro někoho je to samozřejmě lákavé. Ale to, co Hyrox prodává, je fakt, že se můžu porovnat s kýmkoli na planetě. Můžu se člověka z druhé strany planety zeptat, za kolik má Hyrox, on mi řekne číslo a pro mě to něco znamená. Když se zeptám, za kolik máš CrossFit, tak se řeší jaký, kde, co a jak. To už je meganiche. Ale Hyrox má podle mě potenciál být hodně pro širokou veřejnost.

Ještě tím, že je jednoduchý.

Neřekl bych, že je jednoduchý jako běh. Běhání je za mě úplně nejjednodušší – postavíš se na start pětikilometrového závodu a dokončíš ho i bez tréninku, i kdybys to měl jít pěšky. Hyrox je obdoba: pokud je někdo trošku aktivní, zvládne ho i bez tréninku. Těžce, samozřejmě se tam vytrápí, ale určitě to nějakým způsobem dá.

Probrali jsme osm disciplín. Nevíš, jak vznikly? Když jsme teď byli trénovat, říkal jsem si, jak je napadlo dát to takhle dohromady.

Myslím si, že tam chtěli mít disciplíny, které se nedají nedat. To stoprocentně. Podle mě se na to dívali čistě marketingově. Lyžař se nedá nedat. U tlačení a tahání saní vnímám, že je to jediné místo, kde to člověk teoreticky nemusí dát, pokud je fakt hrozně slabý. Všechno ostatní se dá dát kdykoli a jakkoli, nějak to tam dotlačíš. Takže si myslím, že to tak splácali, aby to bylo pro celé tělo, aby tam byly silové prvky a k tomu aby člověk musel mít vysoké VO2max. Za mě je to prostě zdraví.

To jsi řekl úplně suprově. Neznáš doktora Petera Attiu? Má knížku Outlive a definuje v ní něco, čemu říká centenariánský desetiboj. Nadefinoval disciplíny, které když bude člověk zvládat, bude dlouho žít. Kromě nich říká, že je důležité vysoké VO2max. A když se vrátím k těm disciplínám, je tam přesně tahání těžkých věcí, chození po schodech nahoru nebo jestli se dokážeš zvednout ze země, aniž bys použil ruce. V tom vidím Hyrox – určitě je tam spojení s dlouhověkostí a zdravím. Proto mi ten sport přijde sympatický.

Přesně, mně taky. A má i takovou obecnou použitelnost. U farmářů si vždycky děláme srandu, že jdeme s nákupem.

Kolik je to kilo v jedné ruce?

24 kilo, to je velký. Šestnáctky, to je dobrý.

To už by holky zvládly naplnit v obchodě oblečením.

Pojďme trošku zpátky k závodu. Když jsi ho popisoval, zmiňoval jsi kategorie muži a ženy, ale nezmínili jsme kategorie Pro a Open. Jaký je mezi nimi rozdíl? V triatlonu jsme zvyklí, že máme age groupy, což si představuju jako ten Open, a pak kategorii pro, kde už potřebuju licenci a tak dále. Jak se v Hyroxu dostanu do Pro kategorie?

Licence tam není. Do Pro kategorie se dostaneš tak, že se do ní při registraci přihlásíš. Za mě je to trošičku marketingové využití toho slovíčka – člověk si pak připadá jako pro, ale s profesionálem to nemá nic společného. Kategorie Open a Pro jsou u každého pohlaví a liší se zhruba o třetinu váhy tam, kde jsou nějaké váhy. Stejné jsou lyžař, veslo a angličáky – ty tři jsou stejné jak vzdáleností, tak způsobem. Když řeknu přímo ty váhy, tlačení saní je u žen 102…

Dáme tabulku, to se vyřeší. Pro mě je spíš důležitá informace, že mám jenom jednu kategorii Open a ta má jenom jedny váhy. Není tam nic podle věku?

Ne, vůbec. Age groupy jsou jenom pro výsledky. Na mistrovství světa se můžeš kvalifikovat pouze z Pro kategorie, z Openu to nejde. Výjimka je nad 60 let, tam je jenom kategorie Open. Ale pod 60 je všechno jenom Pro, pokud se chceš kvalifikovat na mistrovství světa. Pokud vím, je tam jeden slot na každou age group, takže je to poměrně přísné.

Skoro jako na Koně.

Je to stejné jako v triatlonu – slot můžeš získat hned na prvním závodě, nemusíš objet tři závody, sbírat body a až potom dostat slot. Kvalifikuješ se a dostaneš slot. Pak je tam ještě jedna kategorie, opravdoví profesionálové, a to je Elite 15. To jsou opravdu ti nejlepší, kteří nějakým způsobem sbírají body – jak se mě to netýká, vůbec nevím jak. Elitní patnáctka je 15 nejlepších podle aktuálního žebříčku. Ale není na všech závodech – třeba v Poznani podle mě vůbec nebude, možná ve Varšavě. Teď byl Hamburk a to už je taková world tour, když bych to přirovnal k triatlonu.

Tomáš Tvrdík je v elitní patnáctce, že?

Ten je snad sedmý. Na každém závodě se umisťuje do desítky, což je úplně krutý.

Chtěla jsem ti do toho skočit. Vzpomněla jsem si, jak jsi popisoval, že se do Pro jenom přihlásíš. To nám tady už někdo vykládal, podle mě Petr Vabroušek – že v triatlonu se taky kdysi dalo přihlásit do profíků, stačilo omylem něco zaškrtnout. Víš, jestli to má nějaký vývoj do budoucna? Teď to vyplníš při registraci, ale za deset let se třeba budeš muset kvalifikovat nebo mít nějakou hyroxovou licenci.

Je to dost možné, ale myslím si, že to tak nebude. Pokud se chce člověk v tom sportu posunout, musí chodit do Pro kategorie. To je hlavní kategorie sportu. Což mě trochu mrzí, protože mi přijde, že Open je super vytrvalostní, nepotřebuju na něj tolik silových tréninků a můžu víc fungovat hybridně, z triatlonu na něj hezky přesedlávám. Ale Pro váhy jsou na mě hrozně moc. Nemám silový ani crossfitový background. Crossfiťáci se vysmívají – oni s devítkami házejí jako s babykami a šestikilový wall ball pro ně vůbec neexistuje.

Uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Michael už říkal, že má Hyrox za cíl dostat se na olympiádu. Mimochodem, nevím, jestli jsi zaznamenal, že před dvěma týdny spojil World Triathlon síly s Hyroxem?

Viděl jsem. Dva sporty, které jsou naprosto rozdílné, se takhle spojily, aby dostaly Hyrox na olympiádu – co jsem pochopil, výměnou za to, že World Triathlon z toho bude mít nějaké drobné. Přesné podmínky nevím, ale přijde mi, že World Triathlon trošku hledá marketingové cesty, protože ho IRONMAN a Challenge válcují, nebo PTO.

Co se týče článků, už je to asi PTO. A jinak IRONMAN.

Na olympiádě by to ale nemělo být vyloženě Hyrox, protože Hyrox je značka. Nějak by se to pojmenovalo, třeba hybrid racing. Možná by to mělo jiné parametry, možná přísnější standardizaci. A chápu, že může přijít další velký organizátor, který dělá hybrid racing v jiném formátu. Od Adidasu existuje ATHX Games. Je to víc crossfitové, je tam víc silových prvků a nemá to ten formát start–cíl, je tam nějaký běh a pak silové prvky. Když jsem to viděl, dal jsem to pryč, protože to už za mě není takové to echt závodění, že se postavím na start, doběhnu do cíle a vím, jak na tom jsem. Má to crossfitové prvky. Tím jsem chtěl říct, že může přijít další velký organizátor s něčím podobným, může se vyšvihnout jako Hyrox a může pomoct tomu, aby bylo hybridní závodění na olympiádě.

Ještě jsi nezmínil jednu kategorii, která se mi na tom sportu strašně líbí – tu, ve které máš rekord, tedy doubles.

Jo, zapomněl jsem, že jsou ještě dvojice a ještě štafety, relay.

Tak začni dvojicemi. Jak probíhá závod dvojice?

Dvojice jsou hodně populární. Plno lidí jde jeden den single a druhý den třeba se svou přítelkyní. Kilometr běžíte oba dva a stanoviště si rozdělíte úplně, jak chcete.

Takže reálně může nastat moment, kdy je jeden z vás úplně na kaši a druhý pojede sto procent dané disciplíny? Nikdo to nekontroluje?

Podle pravidel jen musíte proběhnout čipovými checkpointy ve stejný moment.

Máš nějaký tip, jak se střídat? Já jsem se totiž přihlásila na double. Rozdělíte si to třeba předem – půjdeme fifty-fifty, nebo tobě jdou líp angličáky a já mám radši wall bally, tak si to rozdělíme jinak?

My s Ladislavem Bořilem jsme šli spolu double v Istanbulu, kde jsme dali ten český rekord ve dvojicích, 57:21. To je pořád asi o tři minuty pomalejší, než dal Tvrdík sám – jenom to tady chci říct, že to není nic úplně světoborného. Předtím jsme šli jeden ladicí trénink a vnímal jsem, že on je na tom silově mnohem líp než já. Moje největší výhoda je ale dlouhá aerobní vytrvalost – nespadne mi výkonnost ve druhé polovině, pořád to držím a vím, jakou intenzitu držet.

Takže silové disciplíny dělal on, trošku víc procent na délku, ne na intenzitu, a já jsem disciplíny začínal a končil, aby si on mohl aerobně odpočinout. On šel prostředek a já začátek a konec. Po běhu tak měl pauzu, mohl trošku vydechnout, pak šel prostředek stanoviště a já jsem to dokončil. On zase mohl vydechnout, než jsme se rozběhli do dalšího kilometru. Takže strašně záleží, s kým jdeš. Je super si najít někoho podobného, protože rozdíly se tam projeví hrozně moc. Myslím si, že máme strašně podobnou výkonnost, a i tak jsem vnímal rozdíl.

To mi přijde jako úplně skvělý tip. Sam třeba jde se sestrou v Katovicích. Sestra je na tom samozřejmě mnohem líp, ale nejde jim o výkon, jde o to, aby si to užili. Teď trénuje jenom techniku na stanovištích, a když bude průšvih, ségra to odtahá.

Ale říkám si, že mixy jsou v tomhle docela těžké, protože rozdíl je velký. Dívala jsem se, že ženy pak musí tahat chlapské váhy. To mi přijde jako jediná hustá věc.

Ale chlap se tam zase pochlapí, trošičku se zamachruje. Všichni jsou bez trika, všichni tam běhají – je to mega mačo. Musíme trošku bojovat, aby to nebylo tak macho, takže musíme chodit double s našimi partnerkami.

Můžeš ve dvojici tomu druhému, kdo zrovna dělá disciplínu, nějak pomoct?

Ne, není tam nic.

Jen se sladit na předávky, třeba u výpadů – víš, že si přehodíte sandbag?

Jo, to je těžké. Ten, kdo dělá výpady, na raz, dva, tři hodí sandbag za sebe a ten za ním si ho chytí a přehodí. A vždycky musíš navázat přesně tam, kde ten před tebou skončil. Když děláš wall bally – házení míčem o zeď – a skončíš tím, že ho chytáš, ten, kdo po tobě pokračuje, ho musí jakoby dochytit, jít do dřepu a znova vyhodit. Nebo můžeš skončit tak, že ho necháš spadnout na zem, a druhý ho zvedne a pokračuje. Podle pravidel to jde, ale efektivnější je samozřejmě hodit, chytit a předat.

A on musí samozřejmě do dřepu.

Ano. A u angličáků si musí stoupnout přesně na ten centimetr, kde parťák skončil, a navázat tam. Angličák končí skokem na nohy a druhý začíná tím, že si lehne na zem. Takže oba stojíte vedle sebe a tím začíná předávka. V moment, kdy Ladislav Bořil doskočí, si lehám na zem, úroveň mých rukou a jeho nohou musí být stejná, a takhle pokračuju dál. To je taky hrozně těžké a je potřeba si to strašně natrénovat, protože mě to hlava nebrala. Jsem netechnický typ a říkal jsem si, že tady ztratíme dvě minuty.

Samozřejmě jsme tam měli penaltu. V Istanbulu Ladislav Bořil skočil a měl nohy pár centimetrů od sebe, pravou před levou, a dostali jsme 15sekundovou penaltu. A ještě se chviličku dohadoval, protože nechápal, o co šlo. Tam jsme něco ztratili, takže doufám, že tam máme prostor zlepšit se aspoň o těch pár sekund.

Jaké další penalty jsi dostal? Za co ti tam vynadají?

V Poznani v roce 2024 se mi stalo, že jsem běžel o jedno kolečko míň.

Jak to?

Prostě se mi to stalo. Dostal jsem penaltu asi tři minuty, ale dozvěděl jsem se to až v cíli. Měl jsem u běhu 179 tepů, protože to byl můj druhý Hyrox a moc jsem nevěděl, s jakou intenzitou do toho jít. Byl jsem úplně vymletý, bylo to někdy na třetím, čtvrtém běhu a nedocvaklo mi to. Je tam totiž takový moment: vstup do Roxzone, kde děláte stanoviště, je na jiném místě než výběh z ní. Takže neběžíte třeba přesně tři kolečka, ale třikrát proběhnete kolem „In“ a počtvrté jdete dovnitř, nebo dvakrát proběhnete a potřetí jdete dovnitř. To jsem si nezapamatoval a fakt jsem nevěděl, kolik běžím.

Jak ses to naučil?

No takhle – dvakrát probíhám kolem „In“ a potřetí, když ho vidím, běžím dovnitř. Doufám, že na výstavišti bude jenom jeden okruh. Uvidíme.

Na sebe prásknu, že jsem na desetikilometrovém závodě na dráze taky běžel o kolečko míň. Tam je 25 koleček. Hodinky hlásily 10 km hotovo a až v cíli jsem zjistil, že musím doběhnout ještě jedno.

Ale na Stravě sis asi udělal dobrý rekord.

Byl to můj rekord, ale nebylo to pod 40, jak jsem chtěl, takže mě to zpětně hodně mrzelo.

Ještě bude možnost.

Věřím, že ještě bude.

Ještě jsem si všiml, když jsem se ptal na tipy, že u sled pullu za tebou Ladislav Bořil vždycky stojí a něco ti tam říká.

On nic neříká, samozřejmě mě jenom podporuje – „pojď, pojď“. Ale stojí tam, abych věděl, kam až můžu jít dozadu. Musím se držet ve čtverečku a stačí se dotknout čáry – za to jsem taky dostal penaltu, hned 15 sekund. Jsou momenty, kdy to nekontrolují, šlápneš blbě a nic se neděje, ale z velké části to sledují.

Je to jako na triatlonových závodech, že jednou za čas projede rozhodčí a zapíská?

Musím říct, že jsem byl na triatlonu v Itálii, kde se jezdí po skupinkách, a na Hyroxu je to mnohem přísnější, rozdává se tam hodně penalt. Stačí se při výpadu nedotknout kolenem země a dostaneš penaltu. Mě rozhodčí peskoval, že jsem při výpadu nešel do full extension. Nechtěl jsem to tahat zadkem, začal jsem to tahat kvadricepsem, a on že to musí být úplně propnuté. Nevím, jestli je to podle pravidel.

Pravidla si teprve sedají, je znát, jak je to nové. Dostal jsi za to taky penaltu?

Ne, u toho jenom upozornění. Full extension ale musí být i u wall ballů a zadek musí být v dřepu na úrovni kolene, ideálně lehce pod. Jinak je to no rep a musíš opakovat, dokud to neuděláš správně.

Teď si říkám, že bychom si měli říct, jak vůbec závod probíhá, protože když popisuješ, jak rozdávají penalty, začínám se trošku děsit. Mám to za dva týdny. Jdeme tam všichni v jedné lajně? Nebo jde zároveň několik lidí na stejné disciplíny a rozhodčí chodí kolem, koukají, komu to nejde, a pak zapískají píšťalkou?

Ne, přijdou k vám, upozorní vás, napíšou si to do svého zařízení a automaticky vám přidají 15sekundovou penaltu. Nemusíš do penalty boxu jako v triatlonu, kde zajedeš na dvě minuty. Přičtou ti to k času a ve výsledném čase pak vidíš +15.

Startuje víc lidí zároveň vedle sebe v řadách?

Start u Hyroxu je z takových uzavřených koridorů. Pro zvýšení atmosféry je tam odpočítávadlo na minutu. Je to fakt uzavřené, nikoho nevidíš, jenom tunel před sebou. Na efekt celkem dobré. Kolik lidí vybíhá, záleží na tom, jak je hala velká. V menší hale musí na daný heat narvat míň lidí, ale co deset minut startuje další vlna, takže to musí hlídat a mít spočítané, aby se tam vůbec vešli.

Vím, že se někde stal průšvih na wall ballech, že lidi nemohli pokračovat. Zajímá mě, jak se taková situace řeší.

Jinak to mají celkem vychytané. Nikdy jsem nezažil průšvih, jaký se třeba na Spartanu stává úplně běžně, že čekáš, než můžeš pokračovat. Tady se mi to nestalo vůbec. Vždycky jsou volné dráhy, vždycky je volný stroj, a když přibíháš ke stanovišti, sami tě pošlou, kam máš jít, nemusíš se nikde hledat. Toho se vůbec nemusíš bát – já jsem logisticky fakt katastrofický a neměl jsem s tím problém.

Máš nějakou preferovanou startovní vlnu? Je lepší startovat na začátku?

Ty si ji vůbec nevybíráš, nebo myslíš v tom heatu?

Teoreticky, kdybys měl možnost si vybrat. Já jsem ji dostala a nevěděla jsem, co říct – jestli mám jít na začátku, nebo na konci.

Těch lidí v heatu tolik nestartuje, je to třeba maximálně 25. Ale obecně lidi začátky přepalují skoro všude, a u Hyroxu obzvlášť, protože je tam plno závodníků z CrossFitu, kteří mají naučenou maximální intenzitu po dobu dvou minut. Takže vysprintují – to fakt jsou normálně sprinty 2:45 na kilometr, to byste nevěřili. Takže je radši nechat odběhnout, to je v pohodě, a fakt jít podle sebe, rozložit si to spíš konzervativněji, protože ve druhé části můžeš vždycky trošku zabrat. Nebojím se, že bys začala moc pomalu. Ale začít konzervativněji je vždycky lepší.

Co výbava na Hyrox? Taková zvláštní otázka. Napadá mě asi jediné, co je potřeba – boty, samozřejmě. Tričko nepotřebuješ, že?

Ani tričko nepotřebuješ, přesně.

To je vtipné, když to porovnám s triatlonovými závody. Mám kraťasy a boty, to je super.

To mi tam přijde úplně boží. Říkám si, že to s tím triatlonem děláme tak složité. Mně se třeba líbí spojit sport s cestováním, a cestovat za triatlonovým závodem do zahraničí je dost náročnější, než když si vezmeš do batůžku boty a trenky a víc nepotřebuješ.

My triatlonisti, když cestujeme na triatlonový závod, máme v hlavě jenom triatlon – není to tak, že se tam budu potom procházet. Možná pokud letíš na Havaj, tak si to tam chceš trošku prodloužit, ale to už jsi se vším všudy mínus milion, to je úplně šílené.

Takže to dává mnohem víc možností. Já jsem přihlášený třeba ještě do Kodaně v březnu a poletíme s dcerou a s přítelkyní, dáme si to pěkně.

Zpátky k botám – karbon, nebo nekarbon? Jaké preferuješ na hyroxový závod?

Rozhodně karbonové. Teď jsou za mě dva top modely. Puma Deviate Nitro Elite 4 s karbonem a s hyroxovou podrážkou PUMAGRIP. Já mám nehyroxové čtyřky, mají taky PUMAGRIP, ale silniční, a u tlačení cítím rozdíl. U trojek, Elite 3, nebyl rozdíl mezi hyroxovou a silniční edicí, grip je pořád dobrý. Takže dobrý kauf je Puma Deviate Nitro Elite 3. Trojky jsou super, čtyřky jsou lepší, ale musíš mít ten hyroxový PUMAGRIP – to jsou takové štětinky dole, a při tlačení saní je to fakt znát.

Mám trojky i čtyřky, akorát ne ty hyroxové.

Super, tak si je porovnej. Třeba ti trojky budou připadat lepší u tlačení a tahání saní.

A nejsou karbonové boty při disciplínách nestabilní? Necítíš to?

Pumy jsou obecně dost stabilní, mají super základnu. Ale já už jsem závodil v různých botách, myslím, že i v Saucony Endorphin Elite 2, a to jsou úplně největší žvýkačky, co existují, a bylo to v pohodě.

Ještě mě zajímá věc, kterou jsme taky řešili strašně moc, a to je strava. Řešíš ji vůbec na Hyroxu? Dáváš si něco v půlce?

Jo. Hodně to přejedu kofeinem, jsem na kofein zvyklý, takže si klidně dám 200 miligramů kofeinu před závodem a pak mám s sebou ještě jeden gel, který má 100 miligramů kofeinu. Není to uprostřed závodu, dávám si ho třeba ve 20. minutě, aby to mělo ještě efekt na wall ballech.

Abys byl na fotce fit – kofein nastupuje těch 40 minut, tak abys byl na závěrečné fotce…

Přesně, dotlačím to. Takže takhle stravu. Předzávodní výživu obecně asi nebudu rozebírat, to by bylo další hrozně dlouhé téma.

Pojďme na téma, které by mohlo zajímat Káju – tipy do tréninku. Představme si situaci, že je měsíc do závodu a já jsem se teď přihlásil. Na co se zaměřit, abych v závodě co nejmíň pohořel? Je vůbec reálné přihlásit se měsíc před závodem?

U tebe rozhodně ano. Nejedeš od nuly. Tím, že trénuješ na triatlon, tak – když to přeženu – z 80 % trénuješ i na Hyrox. Je to pořád vytrvalostní event a je to otázka opravdu tří až pěti technických tréninků. Když si to ošaháš, převedeš výkonnost, kterou máš, do těch disciplín, aby tam tělo pracovalo efektivně, a máš to v kapse. Pak už to jenom tlačit dolů. Na Stage X, kam jsi přihlášená, je nejdelší běžecká část 800 metrů?

Je to tak.

Takže je to kratší než Hyrox, může to trvat třeba hodinu nebo nějak tak. Na co míříte?

To jsme si ještě nespočítali, ale spočítáme.

To je taky dobré vědět, ať víš, jakou intenzitu držet. Dá ti to i obrázek, jak rychle máš běžet. Víš, že třeba vydržíš tempo 4:30 na půlmaraton – pardon, nevím tvoje závodní číslo – zhruba si to převeď. Půlmaraton ti v tom případě trvá hodinu čtyřicet, hodinu třicet… Myslím, že čtyřicet nějak vychází. To znamená, že do běhu bys ideálně mohla jít trošku rychleji. A vy to máte navíc v doublu, že? Takže rozhodně rychleji.

Teď se trošku vracím k disciplínám, ale mně přijde strašně těžký přechod třeba ze sled push do běhu ve 4:15. A to jsem člověk, který je docela zvyklý…

4:15 je možná trošku přepal, ale tohle je asi nejhorší přechod – ze sled push na běh nebo z výpadů na běh. Je to fakt silové a naše tělo na to technicky vůbec není zvyklé. Takže tady možná trošku ubrat. Ale u věcí jako farmář máš jenom trošku vytahané ruce a jinak se tam dá dost nabombit. Doufám, že jsem se nezamotal – já jsem vlastně radil nováčkovi, a tebe rozhodně neberu jako nováčka.

Jak k tréninku na Hyrox přistupovat? Podobně jako k triatlonovému nebo běžeckému tréninku, kde taky neděláš pořád dokola jeden typ tréninku?

Tak bych k Hyroxu přistupoval. Například struktura tři běhy týdně plus dvakrát gym. Jeden z nich může být intenzivní gymový trénink, kdy střídáš běh se stanovišti – to je zároveň intenzivní i aerobní trénink. Ten druhý gymový by měl být buď čistě silový, nebo na techniku. Já moc rád chodím všechno ve hrozně nízké intenzitě a jsem v gymu třeba dvě a půl hodiny. Střídám si to, mám tam i pauzy, ale chodím tam, abych si vybudoval správnou efektivitu v daných disciplínách. Na to tam potřebuju strávit nějakou dobu, a to nejde na 170 tepech, to nic nevydržím. Takže podobně jako u běhu.

Takže běhat, běhat, běhat – v Hyroxu je to 55 % běhu, je to start–cíl a není tam žádná pauza, takže aerobně je to velmi důležité. Jiná strategie je u doublu, kde máš pauzy, takže do toho můžeš dát vyšší intenzitu, ale musíš na to být zvyklá. To se dobře trénuje intervalovými tréninky.

Mohli bychom si říct jeden konkrétní trénink, ten intenzivnější v gymu, který jsi šel za poslední dobu?

Warm-up 20 minut progresivně. Pak jsme šli jenom čtyři hyroxové disciplíny: sled pull, sled push, angličáky a výpady. Sled pull 30 metrů, rozdělený s Ladislavem Bořilem napůl – do půlky lajny Ladislav Bořil, od půlky já. Takhle 30 metrů dohromady, pak 400 metrů běhu v závodní intenzitě, hned zase sled pull, to stejné, 30 metrů, pak 400 metrů běhu a pak dvě minuty pauza. Pak další disciplína, sled push, taky dvakrát za sebou a se střídáním se 400 metry běhu v závodní intenzitě. A zakončili jsme to stovkou wall ballů, samozřejmě.

Když jsi v tréninku, dáváš si závodní váhy, nebo nižší?

Záleží. Pokud je to technický trénink, dám si klidně i nižší. Chci závodit s devítkovými wall bally, tak si dám šestky a jdu třeba třikrát 50 – to je dost – ale naučím se v tom být. A na trenažérech, lyžaři a veslu, jdu tempo lehce. Těžce to jdu jenom v intervalech nebo v compromised runningu – tak se říká tréninku, kdy střídáme běh se stanicemi.

Já bych měl osobně největší strach z přechodů.

Přechody jsou bolestivé. Teď tady v Brně můžeme trénovat ve Winning Fitness, ale komerční gymy na to nejsou úplně ready, že tam běháš. To je trošku kámen úrazu, protože potřebuješ fakt co nejrychleji přejít ke stanovišti, aby se to tělo naučilo. Takže jsem rád, že tady můžeme.

Na Hyroxu je strašně zajímavé sledovat, jak rychle na něj reaguje komerční sféra.

Mega. Říkali jsme, že vznikl v roce 2017, teď máme 2026, to je devět let, a velké značky dělají boty pro Hyrox. Kolik fitek se staví se zaměřením na Hyrox! Který sport dokázal za devět let takhle ovlivnit komerční sféru? Je to neuvěřitelné. A i v Brně, které považuju za menší město, a přestože Hyrox tady v Česku ještě není, se to dokázalo adaptovat. Za mě je to dobře.

Rozhodně, je to super. Můj osobní názor: čistá síla v gymu na strojích je super důležitá a zdravá, ale pokud k ní není třeba i vysoké VO2max, je to zbytečné. Zadýcháš se do kopce a nemůžeš pokračovat, třeba ve 22 letech, a přitom chodíš do gymu pětkrát týdně. To moc nechápu.

Vidím to úplně stejně. Jsme tedy triatlonový podcast, i když to jsou dva sporty, které spolu moc nesouvisí. Pojďme je zkusit srovnat – myslím, že ty do toho máš krásný vhled. Na začátku jsme říkali, že Hyrox je event. Triatlon je taky event, a když se my hobíci hlásíme na závod, jdeme ve finále za zážitkem. Jak Hyrox, tak triatlon nám může zprostředkovat nějaký zážitek. V čem vidíš výhodu Hyroxu, co nám triatlon nemůže zprostředkovat, a naopak?

Když řeknu úplně svůj názor: triatlon – poloviční ironman a ty delší vzdálenosti – jsou hlubší zážitky. Víc se ti zaryjí pod kůži. Hyrox je za mě super změna. Je tam atmosféra celého závodu, jsou tam lidi, kteří fandí – sice třeba ne tobě, ale řvou všude – a je to úplně něco jiného. Je skvělé to zažít. Ale cesta zdolat triatlonový závod je za mě těžší než zdolat hyroxový závod, takže to má pro tebe automaticky trošku vyšší váhu. Je to takový hlubší experience.

Ale Hyrox je skvělý zážitek a závidím ti, že poprvé půjdeš na hyroxový závod. Určitě bych ti doporučil přihlásit se i na čistě hyroxový závod, protože nevím, jak na tom bude s atmosférou Stage X.

Snad nezklame.

Může to být slabší, a stoprocentně to slabší bude. Ta hyroxová hala… Poprvé jsem byl v Miláně a to mě úplně dostalo. Hala byla celá černá, hudba samozřejmě hrála na plné pecky a bylo to krutý.

Tady v Brně to bude kde, v té nové hale?

Je to na výstavišti, myslím v géčku.

Takže to není ta nová?

Géčko je ta kulatá.

Já vůbec netuším.

Myslím, že je kulatá. Ale vím, že když se zjišťovalo, kde by se eventuálně mohl pořádat Hyrox, splňovaly to dvě haly v Brně na výstavišti, v Praze ani jedna.

Vždycky jsem si říkal, jaký je důvod, že Hyrox ještě není v České republice a že pořád jezdíme do zahraničí. Takže je to jenom ta hala.

Je to tak. Výstaviště PVA je super velké, ale má mezi sebou strašně úzké průchody. A jinde není. Přitom se bude pokračovat v Česku – po Brně je myslím Hradec a pak Ostrava. Podle mě chtějí nějakým způsobem začít a nepotřebují mít všechno úplně standardizované. Stačí míň drah a míň lidí a jdou do toho. Je to podle mě otázka času a celkového růstu.

A když se vrátíme k triatlonu – jak to aktuálně vidíš s triatlonem?

Tuhle otázku jsem si přemítal v hlavě a došel jsem k závěru, že nevím. Určitě ho ještě dám. Snažím se být v pohodě s tím, že jsem strašný závodník, a chci se umět postavit na start a zkusit si to užít, i když vím, že tam nedám svůj rekord. Pomalinku se s tím smiřuju, protože natrénovat na čas pod čtyři hodiny pro mě znamená fakt hodně. Vím, co to obnáší v celkovém životě, a na to teď aktuálně nemám. Je to asi druhý rok, co si to takhle říkám.

Ale zároveň ten sport mám hodně rád, tak se snažím uklidnit a postavit se na nějaký start třeba příští rok. Budu trénovat, jak se říká, hybridně a nějakým způsobem tam něco odjedu, ale nebude to pro mě nic světoborného. A se situací kolem startovného – snad ještě nějaký závod zbyde. Všechno je vyprodané, všechno předražené.

Tak to dáš na nějakém českém.

Jo, to je cesta.

Jenže i poloviční ironman Czechman je už velký závod. Musíš zalovit, abys ještě něco našel.

To je fakt.

A já to mám pořád jako takový vroubek, že jsem nikdy nejel celého ironmana. Hrozně bych chtěl, ale právě s těmi cenami a s vyprodáním si to asi odjedu sám někde. Nebo nějaký lokálnější závod, třeba Moravianman, prostě bez brandu IRONMAN.

Ale to už jsi taky říkal, že je všechno vyprodané.

Moravianman ještě ne. Tam to není jako na IRONMANu. Já jsem si vždycky říkal, že ironmana dám kdykoliv, ale musím na to trénovat. A teď ani to ne.

A ty jsi trénoval zároveň na Hyrox a na maraton?

Dalo by se říct. Věřil jsem, že tím, že běhám, z 80 % trénuju i na Hyrox.

Takže primárně jsi trénoval na maraton?

Primárně jsem trénoval na maraton a hyroxové tréninky jsem tam vložil ani ne před měsícem. Tělo si to nepamatuje, ale z aerobní vytrvalosti se to tam přelije fakt rychle – chce to pár tréninků. Nechci to říct celoplošně, třeba to takhle funguje jen u mě. Ale je to fakt z 80 % běžecký trénink.

Na maraton jsem poprvé ve své – jak se tomu dá říkat – kariéře trénoval hodně čistě aerobně, hodně v zóně 1 a 2. Historicky jsem běhal všechno strašně intenzivně, tak jsem si řekl, že to zkusím takhle. Ale moc se to nepovedlo – zaběhl jsem 2:53 a chtěl jsem aspoň 2:45, takže jsem byl zklamaný. Zóna 1 a 2 není všechno, šel jsem tam málo intenzity.

My jsme se s Kájou přihlásili na pražský maraton příští rok v květnu.

Pro mě to bude druhý maraton. Ten první jsem totálně vybouchl, doběhl jsem ho v čase 4:45. Pro Káju to bude první maraton. Kdybys dával někomu, kdo se chystá na první maraton, nějaké tipy do závodu nebo do tréninku – na co se soustředit? Víme, že zóna 2 není všechno a že je potřeba nový tréninkový podnět. Ale kdybychom se měli soustředit čistě na distanci maratonu – v mojí hlavě je maraton těžší věc než poloviční ironman. Možná jenom proto, že s ním mám fakt špatnou zkušenost.

Co se ti přesně stalo?

Na maratonu jsem dostal úpal a úžeh. Pro kontext: trénoval jsem v Irsku, půl roku celou dobu tma, déšť a zima, a v den maratonu krásně sluníčko, úplně nečekané počasí. Vůbec jsem na to nebyl připravený.

A nepřepálil jsi tempově začátek?

První čtvrtinu, to je dost možné. To bylo, když jsem začínal s vytrvalostním sportem, pomalu jsem nevěděl, co je zóna 1 a 2.

A kilometry – počítám, že ses taky nedostal na 50 km týdně?

Určitě. Vím, že můj nejdelší long byl 35 km a doběhl jsem ho v pohodě, ale znova zima, déšť a tma. Takže jsem věděl, že dalších šest kilometrů už nebude takový problém. V tréninku jsem nechytil žádnou zeď, ale v závodě jsem chytil zeď po půlmaratonu. Fakt jsem se přehřál.

To mohlo být z největší části tím, že jsi nebyl zvyklý. A když řeknu to nejdůležitější pro první maraton: aspoň těch 50 km týdně. Záleží na člověku, jde to udělat i s méně kilometry, ale to už je trápení, a to nechceme. Nechci, aby lidi běhali maratony bez tréninku jenom kvůli tomu, že je to extrémně přijímané společností. Fakt zodpovědně – alespoň těch 50 km týdně.

S tím se dá udělat nějaká paráda: celkem třikrát zóna 1 a 2, nějaký interval a kopce. A samozřejmě long run – pardon, zapomněl jsem – long run spojený s maratonskými intervaly, to je dokonalé. Takový sweet spot je za mě 70 km týdně, to už je úplně super.

Očividně to funguje dobře i v kombinaci s Hyroxem. Michael říkal, že nebyl spokojený se svým výsledným časem, ale my bychom s Michaelovým časem spokojeni byli.

Vždycky říkám, že čas musíš vnímat v kontextu daného člověka.

Třeba kdybych víc trénoval hyroxově, s intenzivními tréninky, vyšlo by to líp.

Každopádně se mi líbí myšlenka, jak jsi to skloubil. Bavili jsme se o tom podle mě s Petrou Kuříkovou, jak přechází z dlouhé na krátkou distanci – když trénuješ na dlouhou a na krátkou, je složité to zkombinovat. Tady máme další příklad: trénuješ na Hyrox a na maraton, a to jsou dost odlišné věci.

Časově to není úplně tak hrozné, Hyrox je třeba hodina. Tréninkově je to rozdílné, ale oboje beru jako vytrvalostní event. Kdyby to bylo přes čtyři hodiny nebo ironman, je to podle mě úplně něco jiného. Ale takhle to má k sobě vlastně dost blízko. Podobně, jako když říkám, že půlmaraton má blíž k desítce než k maratonu.

Chtěl jsem se zeptat, jaký nejdelší long jsi měl před maratonem.

32.

A byl jsi z něj úplně na kaši? Byl jsi přetrénovaný?

Měl jsem trošku problémy s dojídáním, dlouhodobě málo tuku. Od malička jsem zvyklý vynechávat velká jídla i svačiny, takže se teď učím, abych nebyl v mínusu. Nejdelší long byl 32 km a byl jsem vymletý, protože to na mě bylo moc těžké. Myslel jsem si, že jsem lepší, než jsem byl – když to řeknu úplně narovinu. Doufal jsem, že se v race day něco změní, ale nezměnilo se nic. Cítil jsem se tak celou dobu.

Když se vrátíme k Hyroxu – bavili jsme se o startovném. Jak je na tom teď Hyrox? Popularita je brutální. Je jednoduché dostat se na hyroxový závod a je startovné ještě rozumné?

Když přicházím z triatlonu, je to za mě rozumné. Ale vnímám, že si plno lidí stěžuje, že je to oproti běžeckým eventům drahé. Je potřeba brát v potaz, že je to zatím jediná značka, jediný pořadatel. Běžeckých pořadatelů je miliarda a závodů po Evropě je strašně moc. Hyroxových závodů není tolik, kolik se může zdát podle Instagramu. Startovné do Kodaně je teď 3 700.

To není nic moc.

Za hodinku výkonu.

A nepřijde medaile ani tričko.

Medaile nedávají, dávají takové nášivky na suchý zip na batoh.

A batoh dávají?

Ne. Všechno si musíš koupit.

A máš aspoň fotku z cíle, ta je zdarma?

Asi ne, počkej, teď nevím. Já jsem si koupil fotky z jednoho, dvou eventů a pak mi přišlo všechno stejné – černá hala, reálně můžu použít fotky z minulého a jenom si dodělat čas. Takže jsem to vypustil.

Ale pořád jsme to úplně vykompenzovali vybavením. Teď mi došlo, jak jsme to téma skipli. Jdeš v teniskách a kraťasech. Takže když to startovné porovnávám s triatlonem, mám pocit, že jsem strašně ušetřila.

Je to tak, ušetřilo se. Ale jsou velké běžecké eventy, velké půlmaratony… Nevím, jak se cenově pohybuje maraton.

Maraton myslím za 2 300.

S tričkem. Tak 2 300 není vůbec špatné.

Takový přestup mi přijde fakt boží. Uvidíme, jak se to bude vytahovat. Podle mě budou ceny pořád šponovat nahoru, otázka je, jestli nepřijde nějaký další módní sport.

Nemyslím si, že je to teď módní sport. Myslím si, že to vydrží. Jakmile se to přehoupne a hybrid racing bude na olympiádě, možná odpadnou ti, co to teď dělají kvůli hypu – a vnímám, že je jich mega. Uchytí se to asi líp, než když to porovnám s CrossFitem. CrossFit se podle mě drží, drží se tam takoví ti echt lidi, a toho si hrozně cením, protože nedělají žádný hype, dělají to fakt úplně kvůli sobě. Je to mega těžké a já si vůbec nedovedu představit, že bych tam dělal nějaké vzpěračské věci. Už mi to nepřijde moc zdravé – deadlift na opakování, to by mi vyskočila plotýnka. Ale cením, je to fakt husté.

Tím chci říct, že na Hyrox se určitě nabalí hodně lidí – nechci to říct špatně – ale jsou to lidi, kteří mají taky svůj vývoj, a pokud je to dokopalo něco dělat, tak je to vlastně fajn.

Přesně tak.

Michaele, díky moc, žes šel s námi pokecat. Držíme pěsti za dva týdny, ať se to podaří pod 57.

Aspoň 57. Stačí nedostat penaltu.

Přesně. A nevybavovat se s rozhodčím.

A teď nevím, jak pojede koberec. Doufám, že nebude moc propocený a že saně nebudou moc staré. Musí být nalakované, aspoň z nich nesmí být sedřená barva, abych nejel po kovu.

Já držím pěsti na Stage X, budu to mít ve stejný den. Taky doufám, že tam budou saně nalakované a koberec neprošlapaný.

Bude to úplně nové, to bude úplně jiné, viď? Držím palce.

Takže si budeme držet palce ve stejný den a pak si dáme vědět, jak nám to vyšlo.

Když by tě chtěli naši diváci a posluchači sledovat, jak ti to za 14 dní půjde, vyjde o tom nějaký vlogísek?

Asi tam něco vyjde. Můžete mě sledovat na YouTube, Michael Pozdenkov, nebo na Instagramu, a to je všechno. TikTok nemám, to je na mě asi moc rychlé.

My taky nemáme.

Jsem rád. Všichni mě tlačí, že musím tiktokovat. Já říkám, že nemusím.

Stačí ten YouTube, za mě to děláš super. Pořád mi přišlo, že na českém YouTube chybí někdo, kdo by popularizoval vytrvalostní sport takovým tím hobby způsobem, a to si myslím, že děláš úplně perfektně.

Fakt to byl takový prvotní záměr – přiblížit ten sport trošičku víc. Což teď už moc nemusím, protože už je dostatečně zpopularizovaný. Takže teď to dělám trošku na punk, jak se mi to hodí.

Což je úplně v pohodě, je to super. Pokračuj.

Děkuju.

Nás můžete taky sledovat na YouTube, Instagramu a Facebooku. TikTok taky nemáme, ale můžete se přidat na náš Discord, kde řešíme závody a tréninky. Myslím si, že bychom tam měli založit nové vlákno Hyrox.

Proč ne.

Pokud vás podcast bavil, líbil se vám, dozvěděli jste se něco nového nebo jste se naučili nějaké tipy, budeme rádi za podporu našeho podcastu na platformě Buy Me a Coffee, kde nám můžete přispět zakoupením nahrávacích minut. Na nás je to dneska asi všechno. Michaele, ještě jednou díky moc.

Taky děkuju.

Posluchači, mějte se krásně.