PodcastDruhá fáze

Pohled do zákulisí triatlonové přípravy očima dvou běžných lidí a jejich zajímavých hostů

16# Jiří Dužár: Člověk se nenarodil jako cyklista, na kolo je potřeba se adaptovat

16# Jiří Dužár: Člověk se nenarodil jako cyklista, na kolo je potřeba se adaptovat

4. května 2025

•

1h 15min

Shrnutí epizody

Proč někoho bolí na kole zadek a jiný vydrží celý den i na prkýnku? V této epizodě jsme přivítali Jiřího Dužára, spoluzakladatele značky Posedla z Varnsdorfu, která pomocí 3D tisku vyrábí cyklistická sedla na míru. Bavíme se o tom, jak se sedlo konfiguruje, čím se liší sedlo na časovku, co přináší bikefitting a proč platí, že pohodlí rovná se výkon.

Jirka popisuje, jak Posedla vznikla v covidovém roce 2020 s jeho spolužákem z gymnázia Martinem, který sám bojoval s nepohodlím na sedle. Vysvětluje, jak se z otisku sedacích kostí ve speciální pěně, z výšky, váhy a flexibility jezdce spočítá skutečná dosedová plocha – a proč člověk s roztečí 125 milimetrů může v závodní pozici potřebovat sedlo užší.

Triatlonisty bude zajímat, jak se liší sedlo pro jízdu v hrazdě: silnější polstrování ve špičce, delší úlevný kanálek a volba mezi celistvým a rozděleným nosem. Řeč je i o krátkonosých sedlech, o tom, proč u žen sedlo jinak odlehčuje měkké tkáně, a o tom, proč na sedle z 3D tisku neklouzáme dopředu.

Dostali jsme se také k možnostem 3D tisku v cyklistice – od domácích tiskáren po tisk titanu – a k výzkumu s Technickou univerzitou v Liberci, díky kterému mají v Posedlech data z tisíce CT skenů pánví. Jirka vysvětluje, jak probíhá bikefitting v jejich studiu, proč je to trochu jako psychoterapie a kdy dává smysl bikefitting, sedlo na míru, nebo obojí.

Na závěr přišla řeč na cyklistickou kosmetiku, která vzešla z dlouhých bikepackingových výletů, na rozdíly mezi triatlety a cyklisty, na komunitní jízdu na 300 kilometrů v nejdelší den roku a na závody, kde Posedla potkáte. A taky na vtip o tom, co si cyklisté myslí o triatlonistech.

Hlavní poznatky

  • Pro výběr sedla nerozhoduje jen rozteč sedacích kostí – v agresivnější pozici se pánev překlopí a skutečná dosedová plocha je užší.
  • Sedlo pro jízdu v hrazdě potřebuje víc polstrování ve špičce a delší úlevný kanálek, protože triatlonista sedí co nejvíc vpředu.
  • Krátkonosé sedlo se hodí hlavně do hrazdy. Na dlouhé vyjížďky bez silného středu těla může přetěžovat ruce.
  • Bikefitting je spolupráce: po změně posedu je potřeba fáze adaptace a případně refitting, krk karbonové vidlice se neřeže hned.
  • Po výměně sedla se posed mění, proto je dobré nastavení po bikefittingu znovu zkontrolovat.
  • Při vícedenních jízdách je potřeba pečovat o pokožku – umýt ji a hydratovat, ne jen jezdit pořád v jedněch kraťasech.
  • Na kole je potřeba poslouchat své tělo a nejezdit přes bolest – cyklistika je adaptace pohybového aparátu na stroj.

Host epizody

Kapitoly

  1. 00:00 Jak vznikla značka Posedla?
  2. 06:19 Jak se konfiguruje sedlo na míru?
  3. 12:55 Jak se sedla upravovala dřív?
  4. 15:02 Čím se liší sedlo na časovku a triatlon?
  5. 21:36 Proč nedělat polotovary a co přináší nová varianta sedla?
  6. 24:41 Co všechno se dá vytisknout na 3D tiskárně?
  7. 35:40 Co je bikefitting a proč na něj jít?
  8. 40:11 Bikefitting před koupí kola, nebo sedlo na míru?
  9. 48:01 Co je cyklistická kosmetika?
  10. 54:26 Jak se liší triatleti od cyklistů?
  11. 01:02:56 Výročí, komunitní jízdy a závody
  12. 01:09:48 Proč na sedle kloužeme dopředu?
  13. 01:11:39 Co si cyklisté myslí o triatlonistech?

Epizoda na YouTube

Zaznělo v epizodě

Otázky z epizody

Jak se vyrábí sedlo na kolo na míru?
V Posedlech si jezdec nejdřív udělá otisk sedacích kostí do speciální pěny a fotky otisku nahraje do konfigurátoru, kde se rozteč vyhodnotí fotogrammetrií. K tomu zadá výšku, váhu, flexibilitu hamstringů a spodních zad, typ kola a pozici na něm. Z dat se spočítá tvar sedla i proměnlivá tuhost polstrování, které se vytiskne 3D tiskem z termoplastického polyuretanu až po objednávce.
Proč mě bolí zadek na kole?
Podle Jirky Dužára výrobci sedla často dělají jen ve dvou šířkách, které sednou většině lidí. Kdo je mimo tento průměr, může mít bolesti, záněty a dlouhé hledání pokusem a omylem. Roli hraje rozteč sedacích kostí, flexibilita a to, jak se v dané pozici na sedle rotuje pánev.
Jaké sedlo zvolit na časovku nebo triatlonové kolo?
Na triatlonovém kole v hrazdě sedí jezdec co nejvíc vpředu, aby přenesl tlak do pedálů. Triatlonové sedlo od Posedel proto vychází ze silničního, ale má silnější polstrování ve špičce, delší úlevný kanálek a volitelně rozdělený nos (split nose). Krátkonosá sedla se podle Jirky hodí hlavně do hrazdy, kde se jezdec opírá o předloktí.
Proč na sedle kloužu dopředu?
Hlavně ženy na časovkách si sedlo sklápějí špičkou dolů, aby ulevily měkkým tkáním, a pak po něm sjíždějí. Sedla Posedla mají povrch, který při kontaktu drží, a špičku s výrazně měkčím polstrováním. U žen navíc zvedají plochu pod sedacími kostmi o pár milimetrů, aby při rotaci pánve nevznikal tlak.
Co je bikefitting a jak probíhá?
Bikefitting je optimalizace pozice na kole. Ve studiu Posedel ve Varnsdorfu se na klouby nalepí senzory, kamera je snímá a software ukáže úhly končetin. Ideální pozici ale vždycky definuje bikefitter spolu s klientem a jeho cílem a po úpravách je potřeba fáze adaptace a případně refitting.
Vyplatí se bikefitting před koupí nového kola?
Ano, existuje bikefitting pro výběr velikosti, kdy se na polohovacím kole nasimulují geometrie konkrétních rámů z databáze. Studio Posedel tuto službu nenabízí, zaměřuje se na takzvaný aftermarket bikefitting, tedy optimalizaci pozice na kole, které už člověk má.
K čemu slouží cyklistický krém?
Chrání pokožku před odřeninami, které vznikají hlavně při dlouhých jízdách ve vedru, kdy krystalizovaný pot funguje jako brusivo. Krém Posedel je na bázi bambuckého másla s éterickými oleji a ve dvou recepturách pro muže a ženy. Používá se před jízdou i po ní a při vícedenních akcích je důležitá i průběžná hygiena.

Přepis epizody

Zobrazit přepis

Upravený automatický přepis. Text jsme zkrátili o vatová slova a opravili chyby rozpoznávání řeči, význam zůstal zachován.

00:00 Jak vznikla značka Posedla?

Ahoj, já jsem Sam. A já jsem Karolína. A společně vás vítáme v další epizodě našeho triatlonového podcastu Druhá fáze. Dnešní díl je opět velmi speciální, a to ze dvou důvodů. První důvod je, že jste si asi určitě všimli, že jsme opět v novém studiu. Za to bychom velmi rádi poděkovali právě vám, našim posluchačům, protože jste nám už něco přispěli na platformě Buy Me a Coffee, a právě díky tomu můžeme své hosty zvát do tak krásného prostředí. Mockrát děkujeme za vaši podporu. A ten druhý důvod nám řekne Kája.

Druhým důvodem je, že tady máme opět speciálního hosta. Naším hostem je Jirka Dužár. Jirka k nám přijel až z dalekého severu Čech, z Varnsdorfu, čehož si moc vážíme. O Jirkovi prozradím, že je vášnivý cyklista, až bych možná řekla posedlý cyklista. Je také spoluzakladatelem velice zajímavé značky Posedla, která vyrábí netradiční produkt – sedlo konfigurované na míru. A o tom se dneska budeme bavit: jak dosáhnout posedu na kole v co nejvyšší míře komfortu. Jirko, vítáme tě u nás v Brně.

Děkuju moc za pozvání, jsem tady rád.

Ahoj, Jirko. Mockrát děkujeme, že jsi přijal naše pozvání a že s tebou můžeme strávit hodinku a popovídat si o něčem, co máme všichni rádi, a to je primárně cyklistika. Věříme, že jsi to už řekl hodně, ale i tak bychom byli rádi, kdybys nám krátce představil značku Posedla. Co vlastně děláte?

Dobře, zkusím nějakou stravitelnou verzi, abyste na ni mohli dobře navázat. Posedla je značka, kterou jsme založili s mým spolužákem z gymnázia – známe se sedmadvacet let, teď nedávno jsme to počítali – v roce 2020. S cílem vyrobit produkt, který chyběl na trhu nejenom v Česku, ale globálně: sedlo, které se přizpůsobí jezdci a jeho parametrům. Jezdec tak předejde tomu, co bylo dřív, tedy výběru z několika různých typů, tvarů a šířek, doporučením, pokusům a omylům.

Asi to byla dobrá myšlenka, protože se ukázalo, že tam ten market fit je, že zákazníci o to mají zájem. Ta founding story byla samozřejmě velmi naivní. Mysleli jsme si, že to bude mnohem rychlejší, že vyrobit něco takového, jako je sedlo, je mnohem jednodušší. Ale jak už jsem taky někde říkal, ta naivita je na začátku hrozně dobrá, protože když člověk nevidí, jak jsou ty věci náročné, není zbytečně odrazen. To se nakonec ukázalo jako to hlavní – kdybychom věděli, do čeho jdeme, asi bychom si to rozmysleli.

Ještě rád říkám, že pro určité typy projektů musí nazrát správná kombinace času, místa a energie lidí kolem. A to tenkrát bylo. Vzpomínáte si, rok 2020, všichni zavření doma, nosili jsme roušky a přemýšleli, co dál se životem. Je hrozně těžké vystoupit ze svého života a říct: teď začínám projekt na zelené louce, ať už softwarový, nebo hardwarový. V našem případě je to i softwarový produkt, protože než může sedlo fyzicky vzniknout, musí proběhnout hrozně moc softwarových kroků.

A byl jsi třeba i ty jedním z těch lidí, kteří museli vyzkoušet několik sedel, než došli k tomu ideálnímu? Měl jsi i vlastní potřebu toho produktu?

Z nás dvou to byl víc Martin. Ten měl ten diskomfort, nechal se měřit v různých studiích a častokrát dostal sedla úplně rozdílných šířek s různými naměřenými hodnotami. Pak se můžeme bavit o tom, jaké metody měření sedacích kostí se používají a jak se ta hodnota interpretuje při výběru sedla. Martin s tím hodně bojoval a je i autorem té myšlenky. Já jsem druhý člověk, který se o ní dozvěděl, ale jsem autor názvu Posedla.

Tím se možná dostáváme k tomu, jak cyklisty dělíme. Máme tři kategorie. První jsou totální makroabsorbéři, kteří si sednou, i když to řeknu, na prkýnko na maso, a necítí nic. Pak je taková ta generální masa, která buď neví, že by něco mohlo být lepší, nebo jezdí na nějakém sedle, je zvyklá a řekne si, že to přesedí. A třetí skupina jsou ti, kteří to hodně řeší a mají akutní problémy – různé bolesti, záněty a podobně. Já jsem byl osobně spíš v té prostřední skupině. Neměl jsem nic akutního, ale nebyl jsem ani ten makroabsorbér, který by mohl jezdit na čemkoliv. Martin byl stoprocentně v té akutní skupině.

Já přemýšlím, že jsem asi taky makroabsorbér. Ty to máš jak? Asi taky ne.

06:19 Jak se konfiguruje sedlo na míru?

Můžu se zeptat? Když jsi popsal ty tři typy – čím to je, že někdo je úplně v pohodě, i když si sedne na prkno, a někdo má hned akutní problémy a nevydrží to? Jaké parametry lidského těla v tom hrají největší roli? Zmiňoval jsi sedací kosti.

Na světě je několik desítek výrobců sedel a často se sedla vyrábějí ve dvou šířkách. Ne úplně náhodou – za tu dobu už existuje nějaká empirie, kde se ví, jaké jsou ty takzvaně OK rozteče, aby padly masám. Takže ti lidé, kteří jsou v té velké bublině, se pravděpodobně nacházejí v té obecné populaci, nebo měli štěstí na výběr. Nechci říct, že neexistoval způsob, jak dojít ke správnému sedlu, ale je to hodně krkolomná záležitost a člověk jich musí vyzkoušet fakt hodně. Bikefitteři, studia nebo prodejci častokrát mají velké skladové zásoby těch sedel. A to je ta komplikace, kterou naším produktem měníme.

Takže záleží na rozteči sedacích kostí, na tom, jak jsou od sebe vzdálené.

Ano, to je jeden vstupní parametr. Zjišťujeme ho otiskem ze speciální sedací pěny, které říkáme smiling butt kit. Chytří cyklisté a cyklistky řeknou: no ale přece takhle v té pěně nesedím, takhle sedím maximálně na záchodě. A my říkáme: ano, to je takzvaná iniciační pozice, abychom mohli vaše sedlo konfigurovat, protože měříme rozteč v nejširší části pánve. Pak následuje upload fotek kitu do konfigurátoru. Říkám fotek – pěna se zpátky neposílá, vyhodnocení probíhá pomocí fotogrammetrie.

A co následuje, je hrozně důležité. Sami jsme dlouho hledali cestu, jak lidem vysvětlit, že to, co nám v konfigurátoru řeknou, bude použito proti nim – aby sedlo bylo vytvarované ideálně. Kromě výšky a váhy, které nám dávají základní obrázek o fyziognomii jezdce, hraje klíčovou roli jeho pohybový aparát a pohybové vzorce na kole. Flexibilita končetin a důležitých svalových partií, jako jsou hamstringy nebo spodní zádové svaly. A pak, jaká je jeho finální pozice na kole – jestli je úhel, který trup svírá se sedlem, víc vzpřímený, nebo víc skloněný až do nějaké performance nebo agresivní pozice. To totiž ovlivňuje, jak se pánev na sedle rotuje, a tím i dotykovou plochu mezi jezdcem a sedlem.

Na základě dat máme spočítané, že když má někdo rozteč 125 milimetrů, velkou flexibilitu hamstringů a kolo nastavené do závodní pozice, tak jeho takzvaná aktivní dosedová plocha, touch points, není 125 milimetrů, ale třeba 107 a půl. Takže se sedlo zužuje. Pak do toho zasahují další parametry, které ovlivňují topografii sedla v podélném a příčném zakřivení. A co se ještě customizuje, je proměnlivá tuhost polstrování v různých částech sedla.

Mě napadlo, jestli může hrát roli i to, jaké má závodník bibsy – vypadlo mi české slovo – cyklistické kraťasy.

Určitě to má vliv na celkový komfort na kole, ale v rámci konfigurace to zohledňovat nedokážeme, už jen proto, že každý vozíme několik různých značek kraťasů. Ale je to věc, kterou bychom rádi dál inovovali – aby životnost cyklistických kraťasů byla delší, než je doposud. Často se asi setkáváte s tím, že po dvou, třech sezónách ta pěna už nefunguje jako předtím. Stejně fungovaly i pěny na sedlech: po několika tisících kilometrech prostě změkly a člověk je mohl jen vyhodit, ještě bez možnosti recyklace, protože v sedlech jsou lepidla a různé materiály. U kraťasů je to stejné – po dvou sezónách vám najednou přestanou být pohodlné a kupujete nové. Já bych se třeba rád dozvěděl, jak efektivně zrecyklovat bib shorts.

Je to věc, na které trochu pracujeme – jak nahradit PUR pěnu nějakou jinou strukturou s delší životností. To je totiž jeden z atributů našeho sedla: naše polstrování vydrží mnohem déle než klasické pěny. Navíc je konstrukce sedla udělaná tak, že když se s polstrováním něco stane, ať už při pádu, nebo opotřebením, umíme ho vytisknout znovu a vyměnit jen ten vršek. Spodek zůstává pořád v provozu.

12:55 Jak se sedla upravovala dřív?

Ty říkáš vytisknout – takže používáte technologii 3D tisku, to ještě nezaznělo. A zajímá mě, že jste přišli s produktem, který na českém ani na globálním trhu ještě neexistoval. Sedla si ale lidé nějakým způsobem na míru upravovali už dřív, ne?

Bylo možné sedlo nějak upravit, ale bylo to sedlo vyrobené tradičním výrobním postupem. Upravovala se třeba pěna v polstrování, a kožená sedla se určitě upravovala všelijak – napnutí kůže a tak podobně. Většinou to ale byla výsada profesionálních sportovců, kterým nebo jejichž týmu záleželo na výkonu. Dělaly se různé custom úpravy, často ani ne s výrobcem. Viděli jsme několik profesionálních závodníků a závodnic z WorldTouru, kteří nám ukázali sedlo, na kterém jezdí, a měli sami přidaný třeba nějaký padding v oblasti nosu sedla. Ale žádná značka se nevěnovala tomu, že by masovou customizaci nebo masovou personalizaci – to je takový buzzword našeho odvětví – opravdu přenesla pro běžnou populaci.

15:02 Čím se liší sedlo na časovku a triatlon?

Když jsem si před podcastem zkoušel váš konfigurátor, zaujalo mě, že jedním z parametrů je i to, na jaké kolo sedlo bude – gravel, silnice, časovka, MTB. Jsme triatlonový podcast, tak můžeš říct, co konkrétně se liší, když zadám, že chci sedlo na časovku?

Časovkářské sedlo, ten čtvrtý typ, jsme přidali až asi po roce a půl existence, protože po něm byla poptávka a zároveň jsme chtěli do toho segmentu vstoupit. Protože kdo je větší ladič než triatlonista, že jo. Každý hack má velkou důležitost, každá vteřina.

Přesně tak.

Kdyby ses podíval na naše triatlonové sedlo, možná bys na první pohled čekal, že bude podobné triatlonovým sedlům, která vídáte na závodech, ať už jsou to sedla typu BiSaddle nebo ISM – to jsou ty hodně specializované americké značky – nebo takového bubáka, kterého dělá i Fizik. My jsme ale při konstrukci vycházeli z principů silničního sedla a změnili jsme tři základní parametry. Víme, že při jízdě v hrazdě je saddle loading, zatížení sedla, jiné než na silničním kole. Tam se v rámci bikefittingových praktik spíš snažíš dostat člověka do zadní části sedla. U triatlonu, zejména v hrazdě, a pokud to není UCI časovka, se naopak jezdec snaží dostat co nejvíc dopředu kvůli většímu přenesení tlaku do pedálů a kvůli aeropozici.

Na základě těchto předpokladů jsme zvětšili sílu polstrování ve špičce, prodloužili takzvaný úlevný kanálek, neboli relief channel, a zákazník si může zvolit, jestli chce celistvý nos sedla, nebo takzvaný split nose, kdy je kanálek protažený až do špičky. Ten si teď někteří lidé volí i na silniční sedla, protože když se dneska podíváte na moderního závodníka, cpe se brutálně dopředu a plochu, kterou mu sedlo nabízí, vlastně nevyužívá.

A split nose je tedy bez té špičky?

Je to rozdělený nos. A ještě další věc: krátkonosá sedla, neboli short nose, jsou hrozný boom, všichni to začali vyrábět. Za mě to není úplně ideální typ sedla na dlouhé vyjížďky pro člověka, který nemá dobře zpevněné vnitřní stabilizační svalstvo a není schopný udržet trupem pozici tak, aby nepřenášel obrovský tlak na ruce. Když máš sedlo bez nosu, jdeš hodně do rukou. Krátkodobě můžeš ulevit sedacím partiím, ale dlouhodobě můžeš přetížit ruce. Pokud teda nejsi Nino Schurter a neděláš balanční cvičení – mistr světa v mountainbikingu má známá videa, jak dělá strašně těžká balanční cvičení, což je taková devíza všech bikerů.

Short nose budou spíš používat ti, co leží v hrazdě nebo jezdí v agresivní pozici, u kterých předpokládám, že jsou natrénovaní na to, aby v ní dlouho vydrželi?

Myslím, že v hrazdě short nose používáš, protože jsi fakt opřený o předloktí. Ulevíš zátěži na perineum, zároveň dobře přetočíš pánev a efektivně se položíš do hrazdy. Anebo si koupíš specifické triatlonové sedlo, které nos má, ale trochu víc nabouchaný a hezky rozdělený na dva kanálky, na které nesedneš hroty sedacích kostí, ale spíš tou lyžinou té kosti. Nechci teď mystifikovat, ale je to ramus té kosti, který se sbíhá dovnitř.

Vůbec nevím, co myslíš, v latině, ale technicky vím přesně, co myslíš.

Kdybychom tu měli pánev, můžeme si to ukázat. Příště dovezu pánevní kost.

Já jsem si svoje časovkářské sedlo, než jsem si pořídila jiné, které mi sedělo, taky optimalizovala. Potřebovala jsem si pohrát s roztečí u toho split nose, jak tomu říkáš. Upravovala jsem si to elektrikářskými stahovacími páskami – když chytneš lyžiny a hodně to zatáhneš, ono se to stáhne. A hledala jsem správnou rozteč, aby mi to bylo pohodlné. Ono se to fakt posune o pár milimetrů. Takže to je něco, co ty dokážeš vytisknout na míru.

Je to tak. Ale to je zajímavá DIY metoda.

Ano, já jich mám spoustu.

21:36 Proč nedělat polotovary a co přináší nová varianta sedla?

Mě zajímá, jestli je sedlo plně customizované, takže se na základě mých parametrů vytiskne přímo pro mě, nebo je to polotovar, který se jen upraví? Neměli jste v hlavě i levnější, jen polocustomizovanou variantu?

Je pravda, že máme obrovské množství dat, ze kterých bychom mohli udělat něco, čemu by se dalo říct prefabrikované typy. Ale je to zbytečné. Jednak by to kanibalizovalo ideu customizace a jednak se tam úspora v nákladech najít nedá. Vytisknout si do zásoby velké množství sedel naopak zvyšuje náklady firmy na výrobní materiály. Naše výhoda je, že se do výroby pouštíme ve chvíli, kdy zákazník objedná. Aspoň co se týče 3D tisku – ten prostě neexistuje do doby, než zákazník dá add to cart a zaplatí.

Dopředu existují díly sedla, které se vyrábějí do forem. Jsou to lyžiny a skelety sedla. Doposud jsme používali karbonové konstrukce, které jsou super v tom, že jsou lehké, hodně tuhé a dovolují hodně ad hoc customizace, třeba custom ořezy. Ale pokládka vláken do forem, vytvrzování, odformování, opracování a tak dále je velmi náročný proces na lidskou práci, materiály, technologie i čas. Takže dlouhá výroba, vysoké výrobní náklady, vysoká pořizovací cena. Výsledek je superlehké, pohledově krásné sedlo a lidé, kteří mají rádi karbon, to ocení.

My jsme ale celou dobu hledali cestu jinde. Nevím, kdy podcast vyjde, ale prvního května spouštíme novou produktovou variantu, kde úsporu nacházíme právě v nosné části. Karbonové lyžiny vyměňujeme – nebo si zákazník může zvolit, jestli chce to, či ono – za slitinu nerezové oceli a skelet bude z nylonu vyztuženého skelným vláknem. To znamená CNC obrábění a vstřikolis místo karbonové pokládky, pro fajnšmekry výrobních technologií. A to nám umožňuje vyrobit větší množství dílů za kratší dobu, a tím výrazně snížit cenu. Zákazník si bude pořád moct vybrat sedlo úplně na míru, ale na této nové variantě ušetří 3 000 korun.

24:41 Co všechno se dá vytisknout na 3D tiskárně?

Mě by ještě zajímala technologie 3D tisku. Teď máme sedlo, které si můžeme customizovat. Vidíš v té technologii budoucnost i pro ostatní komponenty na kole? Co by se ještě dalo customizovat pro větší pohodlí cyklisty?

Kdybych na to aplikoval bikefitterskou praxi, pohodlí na kole je optimalizace tří kontaktních bodů: zadek, ruce, nohy. Ergonomicky tvarovat se dají určitě gripy na řídítka – ty letos budou. Omotávka se tisknout nedá, ale s tou nemá nikdo úplně problém. Vložky do tret – tam určitě nějaká cesta je, ale produktový vývoj je podle mě stejně náročný jako u sedel, takže to mám zatím zaparkované. My jsme rádi u těch zadků.

Řekla bych, že teoreticky vložka do boty přece není tak složitá jako sedlo.

Ale je. A je dobré si uvědomit, co se dá dneska tisknout. Jsou různé technologie tisku a různé materiály. Od těch úplně stolních domácích, typu tiskárna Průša, do které zavedeš strunu a vytiskneš si nějaké plastové udělátko – třeba držák na Wahoo nebo na Garmin, nebo na blikačku na atypický tvar sedlovky. Když to ale chceš vyrobit v tisíci kusech, je to nespolehlivé, protože se tyhle tiskárny přehřívají, a cenově to taky není ono.

Pak jdeš do průmyslového 3D tisku, což je i naše odvětví. Tam tiskneš buď polymery, tedy plasty v různých počátečních skupenstvích. My používáme práškový 3D tisk, kde je termoplastický polyuretan nejdřív prášek a pomocí infračerveného světla, speciálních činidel a nanášení vrstvičku po vrstvičce v osách X, Y, Z můžeš vytisknout jakýkoliv objekt. Pak jsou technologie, které používají tekutou pryskyřici, která se vytvrzuje jiným technologickým postupem. A co se teď hodně řeší, je tisk kovu – ocel, hliník nebo titan. Jsou firmy, které dělají titanová řídítka tištěná na míru za čtyři tisíce dolarů, nebo se tisknou patky do rámu. Australská značka Bastion dělá kola na míru, která mají normálně karbonové trubky, ale všechny spojky jsou vytištěné z titanu. Rámová sada stojí 12 000 eur.

Tím se dostávám k tomu, jestli to má potenciál se rozšířit – že si najednou budeš moct vytisknout cokoliv, celé kolo. Ta vize tu byla před několika lety. Říkalo se, že ve firmách jako Decathlon bude průmyslová tiskárna a vytiskneš si tam různé komponenty. Jenže 3D tisk je fakt průmyslová činnost. Je potřeba znalost technologií, chemického inženýrství a hodně postprocessingu materiálů. Zejména když je to pro koncového zákazníka, který na tom sedí a má to mít odolnost vůči vodě, UV a tak podobně.

A bezpečnost.

Bezpečnost, ano. Já osobně si myslím, že od vize, že přijdeme a necháme si něco vytisknout na míru sami z flešky, jsme hodně daleko.

Mě napadá, protože jsme triatlonový podcast – nepřišel za vámi někdo s tím, že by si chtěl vytisknout custom triatlonovou hrazdu? Tam vidím velký potenciál, každý má jinak dlouhé předloktí.

Řešili jsme tisk předloketních padů. Byla to jedna firma z Velké Británie, která je vyrábí, a říkali, že životní cyklus tohohle polstrování je hrozně krátký, často se jim obměňují, a že ve 3D tisku by mohlo být něco s delší životností. A možná i komfort, protože to můžeš přizpůsobit velikosti a tvaru předloktí. Ale tím, že jsme zaměření hlavně na tisk flexibilních materiálů, do konstrukčních prvků jsme se moc nepouštěli. Zkoušeli jsme prototypovat něco z titanu, třeba zámky na sedlovku, ale vyloženě jiné objekty ne.

Další konstrukční prvek, který mě napadá, je upevnění hrazdy na silničku. Myslím, že to je teď dost téma u aero řídítek, na která nejde nic přidělat jako na klasickou kulatinu. Nedávno jsme zaznamenali jednu francouzskou firmu, která to tiskne na 3D tiskárně. Máš tam výběr modelů kol a aero řídítek a oni ti až v momentě poptávky, asi podobně jako vy, vytisknou nástavec, kterým si pak můžeš přidělat svoji hrazdu.

Myslím, že bude vznikat a vzniká spousta firem, které budou inovovat různé části kola. Co je za mě těžké, je trefit komponent, se kterým je člověk schopný dojít do nějaké škály. Pokud teda nechcete být hobby projekt. Na začátku jsme byli absolutní vášeň, ale musí to fungovat i ekonomicky. Na začátku jsme nevěděli, jestli tam ten market fit je, ale brzo se ukázalo, že ano. A možná důvod, proč to nikdo jiný nedělá, je, že je to prostě megasložité. Zejména i proto, že v Evropě výroba komponentů nemá vůbec žádnou tradici. Všechno se dělá ve velkém množství s tlakem na co nejnižší cenu v Asii a my jsme začínali úplně na zelené louce. Naštěstí v Česku spousta lidí pracuje v automotive s materiály, se kterými pracujeme my, jen na autech. My jsme prostě potřebovali udělat sedla.

A zároveň výzkum v pozadí musel být obrovský. Vím, že jsi tenkrát říkal, jak jste to prototypovali a testovali, měli jste různé testování spolu s univerzitou.

To je super projekt, který běží doteď, s univerzitou v Liberci, s tamními biomechaniky. Ti nám otevřeli i cesty k datům, o kterých se nám ani nezdálo – klinickým testům z krajských nemocnic, CT skenům pánví mužů i žen.

Ty jo, kolik jich máte?

V rámci té klinické studie to bylo tisíc CT skenů. To je hrozně bohatý zdroj.

To už je statistický vzorek, ne?

Statistický vzorek, a když ho máš ve 3D modelu a modeluješ to, čemu říkáme kontaktní potenciál mezi pánví a sedlem, už se na tom něco naučíš. Pak u nás proběhla ještě dvojitá verifikace našeho otisku. Porovnávali jsme přesnost – kolik vychází hodnota z CT skenu a kolik z otisku v pěně. A odchylka je v řádu jednoho milimetru. To je obrovská přesnost daná tím, že je to permanentní pěna, do které když si sedneš pod správným úhlem a podle návodu, tlačíš důlky přímo nejnižším bodem sedací kosti.

Takže na základě dat, která jste od univerzity dostali, dokážete analyzovat a dál to promítat do vývoje?

Když nám přijde konfigurace od zákazníka, můžeme podle části klíčových dat spustit na backendu náš software, kde si z databáze najdeme pánev, která tomu odpovídá, a vidíme kontaktní potenciál. Není to automatizované, to musí udělat člověk, který má na starosti generování těch dat. Ale skript je už tak vytrénovaný, že data generuje správně a bez potřeby lidského zásahu, aby se pokaždé modelovala znovu a znovu.

35:40 Co je bikefitting a proč na něj jít?

Kromě značky Posedla jste nedávno otevřeli i bikefittingové studio. Je to tak?

Je to přímo ve Varnsdorfu, hned vedle naší výrobny a kompletovny.

Nedávno – ono už to bude taky rok, ne?

Já myslím asi tři čtvrtě roku. Člověk stárne, tak tři čtvrtě roku už není tolik.

V podcastu jsme v různých epizodách několikrát zmínili pojem bikefitting, ale ty jsi zatím ten, kdo k tomu má nejblíž. Mohl bys posluchačům krátce popsat, co bikefitting je, proč je dobré ho absolvovat a jak probíhá u vás?

Používáme technologii, kterou používají i další fitteři v jiných studiích v Česku – technologii Retül, kterou před lety koupil Specialized. Je založená na senzorech, které se nalepí na klíčové klouby na obou stranách těla, a kamera, která je snímá, přenese údaje o cyklistovi do bikefittingového softwaru. Tam vidíme všechny klíčové úhly, které svírají tvoje končetiny. Bikefitting je optimalizace tvojí pozice na kole tak, aby se ty úhly dostaly do ideální pozice. A s klientem je potřeba definovat, co ta ideální pozice je.

Takže to není čistě o tom, že software ukáže palec nahoru, ale pracujete i s tím, jak se ten člověk na kole reálně cítí?

Přesně tak. Probíhá tam interakce – když uděláme nějakou změnu, chceme, aby ji klient vyzkoušel. Samozřejmě když je na stacionárním kole nebo na svém kole na trenažéru, dvouminutová jízda neřekne všechno na sto procent, takže je pak vždycky dobré vyrazit ven. A mít na paměti, že na upravenou pozici je potřeba nějaká fáze adaptace. Případně si pak děláš takzvaný refitting, kde se doladí detaily.

Příklad: lidé často chodí s novým kolem, které je nastavené hodně do endurance pozice – nespočet podložek pod představcem, většinou nějaká divná délka představce, hodně často hodně široká řídítka a tak podobně. Když se jde s podložkami dolů a je to karbonová vidlice, krk vidlice se neřeže hned. Nechá se to třeba čtrnáct dní testovat a pak se může uříznout, což je estetická záležitost. Někdo jezdí s tím komínem, mně se to moc nelíbí.

A taky záleží na tom, s čím ten člověk přijde. Já bych třeba řešila výkon, chtěla bych výkon do kopce. Nebo už řeším nějaký problém na kole, něco mě bolí, brní mě ruka.

Kopce jsou jenom v nohách, to bikefittingem nevyřešíš.

No fakt.

Je to jako psychoterapie – přijdeš se svojí zakázkou a bikefitter má za úkol ji nějakým způsobem vyřešit.

Takže trošku magic.

Je to trochu magic. Často jde totiž o identifikaci toho, co ten člověk opravdu chce a kde má reálně problém. Za mě je vždycky největší problém, když někdo řekne, že chce na kole vypadat jako Mads Pedersen, nebo si vybere svého oblíbeného závodníka a chce mít stejný posed. To jsou samozřejmě spíš menší případy. Často je pro bikefittera hrozně těžké říct klientovi tu špatnou zprávu, že má třeba rám jiné velikosti. Nebo někdo přijde s brutálně vyladěným kokpitem, ale reálně víš, že by potřeboval o dva centimetry užší řídítka – a vyměnit řídítka s kokpitem je 20 až 30 tisíc.

40:11 Bikefitting před koupí kola, nebo sedlo na míru?

To mě napadá – doporučil bys lidem, kteří kolo nemají nebo uvažují o koupi nového, zajít na bikefitting ještě předtím? Jen aby si zjistili svoje parametry?

Dělá se takzvaný bikefitting pro koupi nového kola, aby člověk našel svůj ideální sizing. Když budu kupovat, řeknu to, konfekční kolo od velkých značek, dělá se fitting na polohovacím kole, aby se člověk opravdu přesvědčil, jestli je to velikost 50, 52, 54, nebo 56.

A ještě k tomu má každý výrobce velikosti trochu jinak, jako u bot.

Tak. Součástí softwaru je i databáze rámových geometrií. Když si někdo řekne, že chce Cannondale SuperSix EVO, ročník 2024, ze softwaru jsme schopní získat všechny informace o geometrii toho rámu, nasimulovat ji na polohovacím kole a zjistit, jestli se na tom kole člověk cítí dobře, než si ho koupí.

Takže si u vás můžu opravdu vyzkoušet různé geometrie kol?

Ano, ale asi už bychom měli mít nějaký předvýběr. Jasně že nepřijdu a neřeknu: Jirko, teď chci projet všechna kola.

Samozřejmě, ten úkon je v řádu dlouhých desítek minut, nastavit ty různé věci. Ještě abych řekl: my tuhle službu u nás nenabízíme, protože nemáme to železné polohovací kolo. My se zaměřujeme na ten druhý případ, takzvaný aftermarket bikefitting. Člověk už kolo má, ale potřebuje optimalizovat svoji pozici. Ten důvod je pragmatický – naším primárním cílem je dopřát komfort na kole. Neprodáváme kola. Fittingová studia, která dělají sizing, bývají často napojená na dealery a rovnou kola prodávají.

No ale prodáváte sedla.

Ano, což je často obměňovaný komponent při bikefittingu.

U vašich sedel mě napadá, že v konfigurátoru hraje roli úhel, pod jakým člověk na kole sedí. A ten úhel se nastaví u vás na bikefittingu. Takže pokud uvažuju o vašem sedle, dává smysl k vám nejdřív zajít na bikefitting, protože tam se nastaví úhel, který je pak důležitý pro to sedlo.

Ptáš se dobře. Jsou různé typy klientů. Někdo je schopný k nám dojet, udělat si bikefitting a pak zvážit sedlo. U nás ve studiu jsme schopní podle naměřených dat pod něj dát i různé typy sedel, které držíme skladem – vyrobené třeba na někoho z nás nebo z našich zaměstnanců. Máme tam testovací sedla v různých šířkách a zakřiveních, vyzkoušíme je s tím člověkem a řekneme mu: tohle je asi z 80 procent to, jak by mohla vypadat vaše konfigurace. Pokud vám to sedí, pojďme udělat otisk a jedeme.

Často se řeší, jestli je potřeba sedlo na míru, nebo bikefitting, nebo obojí. Je to hrozně individuální, ale člověk podle mě musí při výběru komponentů zvažovat víc věcí. U nás je to třeba životnost sedla, to, že se dá vyměnit polstrování, a to, že lidé vidí, kde a jak to vyrábíme. To jsou hodnoty, kvůli kterým se člověk může rozhodnout, že je to ta správná volba. Nebo řekne, že nemá čas vybírat mezi dvaceti dalšími sedly a chce mít custom verzi. Ale myslím si, že dobrý bikefitter najde se zákazníkem vhodné sedlo, které nemusí být vyrobené na míru.

To je hrozně zajímavé, protože vím, jak se sedlo projevilo v mém bikefittingu. Měla jsem naměřený časovkářský posed na svém kole, ale ještě jsem neměla to sedlo. Vyměnila jsem ho až potom a pak už jsem si naměřený posed upravovala podle pocitu, protože vůbec neodpovídal – měla jsem sedlo jiné výšky a jiné šířky. Takže si můžeš udělat bikefitting, až potom si nechat vytisknout sedlo a pak by ses ideálně měl vrátit na refitting a ještě si to doladit.

Je to tak. Proto to u nás funguje v pohodě, protože tam umíme dodat testovací sedla. Teď pracujeme na něčem jako bikefitting starting kit pro naše B2B partnery, aby dostali řadu sedel, na kterých ověří tvary a šířky. A když pak člověku přijde domů finální sedlo, nastavení udělá jednoduše.

Jsou na to i další fígle. Máme věc, kterou si tiskneme na 3D tiskárně a říkáme jí sedlobranka. Je to taková branková konstrukce, která po přiložení na sedlo označí takzvaný funkční střed sedla a změří jeho výšku a ideální sklon. Změříš metrem, zaznamenáš si hodnoty, pak tam dáš druhé sedlo, přiložíš branku a sedlo nastavuješ tak, aby ses do těch hodnot dostal. Měří se od řídítek, od představce, nebo dáš zadní kolo ke zdi a měříš od něj.

Zajímavé.

To jsou fakt hodně ladičské věci. Jsou i jiné techniky, jak přenést pozici z jednoho sedla na druhé.

I já ti poradím, chceš? Mám dvě sedla a jen jedno kolo se dvěma posedy, takže si to musím často měnit. Mám to poznačené lakem na nehty na všech místech, kam se potřebuju pohnout – sedlovka nahoru a dolů i na lyžinách sedla dopředu.

Hodně se liší tvůj silniční a triatlonový posed?

Docela jo. Mám zvednutou sedlovku a sedlo je úplně jiné, takže se to nedá srovnávat. Mám tam pak danou hrazdu a kolo je geometrií dostatečně postavené na to, že se to fakt podobá časovce.

Tak uvidíme, jak dlouho tě bude bavit to ladit a přenášet, nebo jestli řekneš, že si koupíš druhé kolo.

Já bych ráda, ale musíme to držet v nějakých mezích a tohle kolo jezdí dobře.

48:01 Co je cyklistická kosmetika?

Kromě sedel děláte ještě cyklistickou kosmetiku. Já jsem vůbec nevěděl, co to je, až do závodu L'Etape Czech Republic, kde jste ji měli ve startovním balíčku. Co je ta cyklistická kosmetika a proč bychom ji měli používat? Protože ona je fakt dobrá.

Je to náš první produkt a trochu vzešel z našich začátků, kdy jsme jezdili dlouhé bikepackingy ve vedru. To je ta nejhorší kombinace na to udělat si nějaké oděrky na kůži, protože pot krystalizuje a funguje jako abrazivo, které vám brousí pokožku. Když jedete čtyři dny za sebou, může to být pěkné řešení. My jsme takhle zažili příběh, kdy jsme si museli smočit pozadí v potoce, prostě hygiena, pořádně se umýt, a pak to potřebovalo něčím zklidnit. Martin měl naštěstí nějaký obličejový krém od firmy, která vyrábí aromaterapeutické produkty na bázi bambuckého másla. Jeho konkrétní krém byl na pleť, ale v tu chvíli jsme byli velmi rádi, že jsme tam mohli dát cokoliv.

Velmi záhy jsme zjistili, že vývoj a výroba sedel bude trvat dlouho, tak jsme si říkali, že musíme mít nějaký starting product. Začali jsme oslovovat firmy, které nám přišly sympatické. To bylo úplně na začátku – dva kluci a powerpointová prezentace, takže si dokážete představit, že nás pět firem poslalo pryč. Ale naštěstí byla jedna, se kterou spolupracujeme dodnes. Je to aromaterapeutická firma, která sídlí kousek od rodiště Zdeňka Štybara, kousek od Stříbra v Plzeňském kraji, a má ve svých řadách nadšené cyklisty. Pamatuju si, že na jeden mítink přišel chlapík s magazínem 53×11 v ruce, tak jsme si říkali: OK, deal is done.

Řekli jsme jim, co bychom chtěli, aby ten krém měl. Aby byly dvě receptury, pro muže a pro ženy – to vlastně řekli oni sami, protože rozumějí éterickým olejům, které jsou funkční složkou krému. A chtěli jsme, aby byl z bambuckého másla. Dobrá roztíratelnost, dobrá vstřebatelnost. Na pokožce se vytvoří film, který ale není stoprocentně nepropustný jako u chamois krémů na bázi nějakého ropného derivátu. Spousta lidí nám říká: já si koupím Indulonu za kilo a jsem v pohodě. Můžeš být, ale je to jiný princip.

Další věc, kterou jsme chtěli, byla dobrá aplikovatelnost. Často jsou tyhle krémy v kelímcích a tam platí pravidlo, že double dipping je problém – namažeš se a podruhé už tam sáhnout nemůžeš. Nebo když jste na závodech s kámošem a podělíte se. Tak jsme to vyřešili pumpičkou, aby se dalo dávkovat rovnou. Máme cestovní balení 15 mililitrů pro bikepackery a 100 mililitrů na běžné domácí mazání. A loni jsme ještě museli přidat family package, 500 mililitrů, protože lidé říkali, že jim ta stovka vydrží třeba jen tři měsíce a chtěli by celoroční balení.

A je dobrý před i po?

Ano, i na regeneraci. Nedávno jsme vydali balzám, kterému říkáme Magic Butt Balm, na hojení akutních zánětů a různých pupínků. Ten není na bázi bambuckého másla, ale lanolinu – lanolin je ovčí tuk, přírodní látka, která je nabušená spektrem esenciálních olejů z hřebíčku a dalších bylin, které mají antibakteriální a antioxidační efekt. Proč magic? Protože to fakt funguje jako magie. Já to občas mažu i na štípance od komárů. Jakýkoliv neduh na kůži vyroste, do druhého dne je pryč, protože je tam tak extrémní koncentrace oleje, že to fakt mizí skoro samo.

Já můžu jenom doporučit. Nevěděl jsem, že se můžu na kole cítit pohodlněji, ale pak jsem začal používat ten krém.

A třeba na kempech, kde jsi deset dní, je fakt potřeba o pokožku pečovat. Není to jen o tom, že si člověk ideálně druhý den vezme vyprané kalhoty – jasně, taky si občas vezmu dva dny po sobě stejné. Ale je to o včasné hygieně: umýt kůži a pak ji hydratovat, třeba tím krémem. Bikepacking je zářný příklad. Tam jsi v jedněch bibsech ne jeden den, ale tři dny, jinak to nejde. Celý den v kuse, ani se nemáš kde převléknout, jen do těch druhých. A jestli je za týden jednou přemácháš, jsi rád. To je taková skrytá věc naší cyklistické subkultury – kdyby se to dozvěděli jiní lidé, řekli by si, že cyklisté jsou úplně…

54:26 Jak se liší triatleti od cyklistů?

To je super, že to říkáš, protože to je krásný oslí můstek. Kája mi říkala, že když jste si spolu psali, zaujalo tě, jak nad věcmi přemýšlíme. Myslel jsi asi to, jak nad věcmi přemýšlí triatleti, a ty jsi tu tak trochu jako zástupce cyklistů. Co tě na nás zaujalo a kde vidíš rozdíly?

Bylo to super. Poslouchal jsem třeba podcasty, kde jste rozebírali IRONMAN v Hradci – co předcházelo, co bylo během závodu a po něm – do takových detailů a propracovanosti, že jsem si říkal: wow, to je úplně neskutečné. A není to poprvé, co jsem se s tím setkal. Vím, že triatleti jsou trošku jiný živočišný druh než cyklisti. Jsou rádi, když je nic nepřekvapí, a přistupují k věcem hodně analyticky, vedou si záznamy o všem. Cyklisti jsou určitě taky takoví, ale myslím, že míň.

A já osobně poslední dobou pociťuju, že jsem už v nějaké pozdější fázi té posedlosti. Kolo potřebuju ke svému životu. Když týden nevyjedu aspoň jednou, není se mnou doma žádná sranda, cítím se hrozně. Včera jsem po práci dal takových 45 kilometrů u nás v Lužických horách a bylo to krásné. Říkal jsem si: jo, o tom to je – cítit se dobře a pomoct přepracované hlavě. Takhle to mám nastavené já a už jsem přestal ladit. A u vás mi to přišlo takové roztomilé.

Vnímáš rozdíly i u zákazníků? Když si u vás objednává sedlo nebo přijde na bikefitting triatlet, nebo cyklista?

Jednoznačně. Triatlet má samozřejmě víc otázek, má všechno víc nastudované a potřebuje ti furt dávat najevo, že má přehled.

Však je o dva sporty dál.

Je to tak. A do toho světa teď postupně taky začínáme pronikat. Jednak s profesionálními týmy, které mají časovkové speciály, testují naše sedla, jezdí na nich a my od nich máme zpětnou vazbu z časovek. Ale triatleti jsou zatím novinka. Letos jsme začali spolupracovat s Petrem Vabrouškem, který by v tuhle chvíli už měl mít svoje první sedlo hotové.

Viděla jsem, že sdílel smiling butt kit. A hrozně mě zajímá, jak to dopadne.

On nás víc vtáhne do toho vašeho mikrosvěta.

Je to určitě jiný přístup, ale i z toho důvodu jsme si o tom chtěli popovídat, protože my všechno rádi analyzujeme a rozebíráme – a vy jste při vývoji nedělali a neděláte nic jiného.

Ještě abych to uvedl na pravou míru: není to tak, že bychom data od triatletů považovali za nějaký exotický exemplář. Z naší pozice v Posedlech je to pořád stejné, ať je to sedlo na časovkářské kolo, nebo na kolo s hrazdou. Snažíme se dodat ten nejlepší možný produkt a mít jistotu, že na něm člověk sedí a používá ho v optimální pozici tak, aby mu to dělalo pohodlí. Protože pohodlí rovná se výkon – comfort equals speed. Takže pokud chcete mít lepší časy, čím víc budete s kolem srostlí a čím přirozenější bude ten pohyb, tím lépe.

Často rád říkám, že člověk se jako lidský druh nenarodil a nevyvinul jako cyklista. Lezli jsme po stromech, pak jsme se naučili chodit, ale cyklistika je adaptace pohybového aparátu na ten nástroj. A takhle bychom k tomu měli přistupovat. Nejít přes bolest, nejít přes nějaké hrany a opravdu poslouchat svoje tělo. To je podle mě ta nejjednodušší rada, kterou ale spousta lidí nevnímá. Když se někoho zeptáš, jestli medituje, řekne: jak mám meditovat, když nevydržím ani minutu v klidu? Pozorování svého těla je podle mě něco jako meditace – umět vyhodnotit, jak se cítím, co mi dělá dobře a co mi může pomoct pozici upravit.

Zrovna s nasloucháním vlastnímu tělu je obecně docela problém, bych řekla – regenerace, odpočinek. A z principu triatlonu musíš jít za hranu, abys ho dokončila.

Proto jsem bikefitting přirovnal k psychoterapii, kam klient přijde se svou zakázkou. Úlohou bikefittera je často předat i nějakou fyzioterapeutickou praxi: zkuste víc stahovat ramena od uší, zkuste techniku šlapání, koukejte, jestli šlapete v ose. Pokud máte oboustranný wattmetr, sledujte asymetrii a efektivitu šlapání. Není to tak, že člověk přijde k bikefitterovi a řekne: tady to máte, potřeboval bych to vyladit, přijdu za tři hodiny. Respektive budu tady s vámi tři hodiny, ale všechnu práci uděláte vy. I v psychoterapii si spousta lidí myslí, že přijde na sezení a problém se vyřeší. Ale je to vždycky oboustranný vztah.

Přemýšlím nad tím, co jsi říkal o naslouchání svému tělu. Mně občas přijde, že jsem se dostal do stavu, kdy se cítím v pohodě, ale nevím, že se můžu cítit líp. A to mi přijde jako dostatečná motivace jít na bikefitting, i když mě nic netrápí. Můžu díky tomu zjistit, že se můžu cítit ještě mnohem líp a získat větší výkon, větší výdrž a tak dál.

To je jednoznačně možnost. Známe to taky z prvních 45 minut na kole, než se člověk zahřeje. Furt se sám sebe ptá: dneska nemám formu, dneska to nejede. A pak najednou naskočí motor a člověk se cítí úplně jinak. Na dlouhých vytrvalostních tratích, kdy jedeš šest, sedm, osm hodin, jsou fáze, kdy najednou cítíš strašnou únavu. Pak si dáš třeba kofeinový gel a najednou, ačkoliv máš za sebou 200 kilometrů, si řekneš: ty jo, můžu jet dalších 200. Proměňuje se to a je dobré znát svoje možnosti.

01:02:56 Výročí, komunitní jízdy a závody

Jirko, teď mě napadá – bude květen. Nemáte náhodou výročí, kdy jste spouštěli prvních sto sedel?

Patnáctého května 2022 jsme spouštěli prvních sto sedel, takže to budou tři roky. A teď prvního května, což je pozítří – natáčíme předposlední dubnový den – budeme spouštět už třetí generaci sedel. Tentokrát to nemusíme limitovat na sto kusů, protože umíme vyrobit víc za relativně dobrou dobu. To je taky náš cíl, zkracovat to. Člověk by si mohl říct, že cyklista nebo triatlonista je člověk plánující, takže bude vybírat správné komponenty v prosinci, lednu nebo únoru. A tak to není. Cyklista nejdřív musí na kole poprvé pořádně sednout, dát si v dubnu svoji první stovku, aby zjistil, že by potřeboval něco řešit. A pak shání bikefit, shání komponenty a tak podobně. Takže pro nás teď začíná peak, protože si lidé uvědomují, že něco potřebují.

To je hodně reaktivní.

Je to tak. A i když by to vypadalo, že triatleti plánují, maximálně plánujeme sezónu a tím to končí.

Plánujete k tříletému výročí kromě launche třeba nějaké společné komunitní akce?

Ano. Jedeme teď zase tu naši třístovku a…

Já se na to koukám, ale myslím si, že tam nejsem.

Spousta lidí si to myslí, ale není to o tom ujet 300 kilometrů co nejrychleji. Je to o tom ujet to tak, aby měl člověk dobrý pocit, že překonal nějaký limit a že to není tak hrozné, jak to vypadá. Ctíme spořádanou jízdu v balíku, pravidelnou rotaci na špici, nedělají se zbytečné nástupy tam, kde to není potřeba. I když samozřejmě na prvních 50 kilometrech se takoví najdou, pak jim to dojde a pokračuje se jinak. Je to o tom být celý den na kole, v nejdelší den v roce, což je většinou dvacátého nebo jednadvacátého června. Nejrychlejší skupina to už párkrát měla těsně pod deset hodin.

Takže průměrná rychlost přes 30 kilometrů v hodině.

Máme tam spodní hranici rychlosti – 26 kilometrů v hodině je minimální průměr, který na těch 300 kilometrech musíš udržet. To už je nějaká rychlost, ale v balíku to docela funguje.

Pravda je, že v balíku je to asi lepší. Já jsem na své jízdě měla taky tak 26, 27, ale jela jsem sama, takže to bylo náročnější.

No právě, ale zase si můžete dát spoustu přestávek. A pak nás určitě uvidíte na cyklistických akcích v Česku i v zahraničí. V Česku je to seriál Road Classics, závody L'Etape a nově nás baví ještě jeden závod v Orlických horách, Road Stage, který vede na Šerlich. A pak samozřejmě srdcovka u nás ve výběžku, nejstarší amatérský silniční cyklistický závod Tour de Zeleňák, který se letos pojede po jednačtyřicáté. Kolem něj vždycky děláme takový festival s živým podcastem – konkurenčním, když teda…

Myslím, že nejsme konkurence. Bavili jsme se před natáčením a říkal jsem, že smekám před kvalitou vaší produkce.

Řekněme kolegové. Natáčíme podcasty před závodem a pak máme v neděli ráno hezký rajd, na který přijde třeba 80 lidí, což je boží. A to je to, co mě na tom všem nejvíc baví: ukazovat lidem náš kraj na severu Čech a trochu měnit stereotypy.

Já doplním, že ten podcast se jmenuje Ze života v sedle.

Super, kolik máte za sebou dílů?

Šedesát čtyři, něco takového.

Tak to jste zkušení. Takže kolem sebe budujete i pěknou cyklistickou komunitu.

Asi se to tak dá nazvat. Máme z toho samozřejmě radost. Naše pozornost a kroky teď směřují víc i do zahraničí. Zrovna se chystám na největší evropský gravelový závod The Traka, který se jede v Gironě. Bude tam celá světová gravelová špička včetně našich ambasadorů, jako je Petr Vakoč a další, asi deset závodníků ve startovním poli. Takže jsem strašně natěšený. A ještě se mi letos podaří podívat se v rámci jiné pracovní akce do Spojených států, na Unbound Gravel, což je největší světový gravelový závod, kde budou opět tihle lidé. Jsem domluvený, že budu pomáhat ve feed zóně, podávat bidony a fandit našim atletům.

To je taky další bonus: člověk může sledovat cestu lidí na vrcholové úrovni. A je hrozná satisfakce slyšet od někoho, kdo jezdil deset, patnáct sezón ve WorldTouru, že teď má komponent, na kterém se cítí líp než za předchozích patnáct sezón. Že se mu konečně sedí dobře. Letos taky začínáme spolupráci s českým týmem Elkov Kasper, nejvyšším kontinentálním českým týmem. Teď u nás na severu byly závody Peklo severu, takové dvoudenní – ne etapák, ale dvě jednorázovky, jarní klasiky. Byl jsem na trati v týmovém voze, povídali jsme si se sportovním ředitelem a ten říkal, že načasování je úplně boží, protože kluci se na svých předchozích sedlech už nemohli pořádně poskládat. A tohle mě baví – ta interakce se zákazníky a uživateli.

01:09:48 Proč na sedle kloužeme dopředu?

Super. Teď, jak jsi řekl poskládat, mi skočila myšlenka, na kterou jsem se chtěla hrozně zeptat. Vaše sedlo má jiný materiál. Já na sedle hodně kloužu dolů a vím, že jsi někde zmiňoval, že na vašich sedlech se to neděje.

Je to takový antislip povrch. Je hladký, ale při kontaktu se zadkem – jestli můžu říkat zadek – drží a má takový grip. Ne velký, že by se člověk nemohl poposunout, ale neklouže. Se sklonem trošku dolů na časovkovém sedle se to právě děje a vídám to taky u lidí, kteří popojíždějí. Většinou ženy na časovkových kolech nebo na kolech, kde se chtějí dostat do víc performance aeropozice, volí sklon sedla dolů kvůli kompresi měkkých tkání.

My to řešíme tak, že špička nosu má diametrálně měkčí polstrování než zbytek sedla, aby se při pánevní rotaci měkké tkáně neopíraly o tvrdou špičku. U žen ještě o pár milimetrů zvedáme plochu pod sedacími kostmi, aby při té rotaci vznikla jakási kapsa nebo malý kanál, který kompresi zabraňuje. Tak to jen na doplnění – když řekneš, že máš sedlo špičkou dolů, vím, proč to tak máš.

01:11:39 Co si cyklisté myslí o triatlonistech?

Myslím, že jsme došli k závěru našeho podcastu. Ještě jste chtěli slyšet ten vtip, ne? Co říkají cyklisti o triatlonistech?

Že triatlonisti by měli jezdit jenom rovně.

To je pravda. Ideálně, když je to jenom rovně, a v balíku je s nimi prý problém.

Myslím, že je to pravda. Kájo, minulý víkend jsi byla na cyklistickém závodě.

Nepřipomínej mi to. Minulý víkend jsem byla na cyklistickém závodě a uznala jsem, že mám k cyklistům hodně daleko. Balík mě v závěru nechal v prachu velice rychle a nechápu, jak dokážou podat takový výkon.

Lepit díry v balíku stojí strašně moc sil. A zároveň být fakt natěsno na zadním kole vyžaduje zkušenost a jistotu.

Nebyl problém být natěsno, problém byl vůbec tam být.

A pak samozřejmě předvídatelnost chování, signalizace nerovností a tak podobně. Na amatérských závodech závodníci častokrát chtějí najíždět to, co nemají ve výkonu. Když nejedou do kopce, chtějí to dohnat z kopce a můžou se chovat nebezpečně a nepřehledně. Já vždycky říkám: je úplně jedno, jestli dojedeš sedmdesátý pátý, nebo osmdesátý třetí. Hlavně dojet. Pokud nejde o bednu nebo o čelo závodu.

To je takový apel: vždycky dávat pozor.

Jirko, mě napadá, co bychom mohli doporučit posluchačům. Já bych doporučila odebírat váš newsletter. Vím, že ti to vždycky říkám, ale on je fakt boží. Co newsletter, to krásný článek, zajímavé informace, noví ambasadoři. Teď je novinka Posedla akademie. Takže pokud vás zajímá víc z vašeho dění, aktuálně i do budoucna, to bychom mohli posluchačům doporučit.

Děkuju, budeme rádi, když nás budete odebírat a číst. Stalo se to mojí rutinou – v mém týdenním to-do listu je napsat dva až tři newslettery na různá témata. A lidé to pořád čtou, takže fajn.

Nejlepší je, že já to vždycky pozorně přečtu a za chvilku mi přijde e-mail: Karolíno, všimli jsme si, že jste pozorná čtenářka. Fakt skvělá práce. Jako projektová manažerka v e-commerce vím, že existují různé taktiky, jak člověka přimět, aby na e-shopu udělal tu poslední věc, kterou si prodejce přeje.

Je to tak. O vašem e-shopu bychom mohli udělat další podcast.

Na jiné téma. Dobře, Jirko, moc ti děkujeme, že jsi zvládl dalekou cestu a strávil jsi tu s námi hodinku. Mockrát děkujeme našim posluchačům, že doposlouchali až sem, a ještě jednou děkujeme za všechnu podporu na platformě Buy Me a Coffee. Budeme se těšit zase příště. Jirko, ještě jednou moc díky.

Já taky moc děkuju. Mějte se všichni krásně. Ahoj a jezděte bezpečně.

Buy Me a Coffee QR code

Líbí se vám epizoda?

Podpořte nás přes Buy Me a Coffee a přispějte tím na minuty nahrávání našeho podcastu.

🎙️Chci vás podpořit

Pořiďte si náš merch

Trička, mikiny a další podcastový merch v našem novém eshopu. Každý nákup nás podpoří.

Do eshopu

Sledujte nás!

Mrkněte na nové epizody, videa ze závodů a tréninkové tipy na Spotify, YouTube a Instagramu.