#7 Náš triatlonový rok 2025 aneb je plánování sezóny úkol pro projektového manažera?

Ahoj, já jsem Karolína. A já jsem Samuel. A vítáme vás opět u našeho triatlonového podcastu Druhá fáze, kde se po krátké vánoční pauze znovu setkáváme, abychom si poslechli něco o triatlonu.

Ty jo, máme tady začátek nové sezóny a konec té předešlé. Tu jsme myslím všichni úspěšně ukončili na Instagramu tím, že jsme si vytvořili nějaký reel nebo kompilaci fotek a záběrů z minulé sezóny.

Anebo nasdíleli Stravu.

Přesně. A dneska můžeme odstartovat novou sezónu, rok 2025, do které bychom vám s Kájou za náš podcast rádi popřáli hodně splněných cílů a výzev, nejlépe bez zranění. Chtěl jsem říct i hodně dokončených závodů, nových osobních rekordů a tak dále. Měli jsme tady Vánoce. Tak co, Kájo, dostala jsi nějaký hezký triatlonový dárek z našich tipů pro Ježíška?

Přesně. Ježišmarja, už si ani nepamatuju, co jsme měli za tipy. Byl to takový dobrý tip – nevím, jestli to bylo v našich tipech, možná mi teď řekneš, že jo –, ale bylo to předplatné na naši oblíbenou Stravu.

To tam nebylo, myslím.

Nebylo, viď? Tak další tip na další Vánoce, Ježíškové. A co ty?

Já jsem dostal dárek. Ježíšek na mě myslí a chce, abych byl v bezpečí na cestách, takže jsem dostal radar od Garminu. To byl myslím náš tip.

Byl, já jsem ho dostala loni.

Jo, to byl tip od tebe. A nedostal jsem jenom radar dozadu, ale i pěkné pořádné světlo dopředu.

Super.

Takže si myslím, že na cestách budu naprosto vidět, a mám z toho velkou radost. A přední světlo se mi strašně líbí v tom, že má zespodu úchyt od Garminu. Můžu ho dát na držák a na světlo si z vrchu přidat počítač.

To jsem dneska viděla na Instagramu. Krásně to do sebe zapadne. Je to takový sendvič, viď?

Přesně tak.

To je paráda. A mně se líbilo, že jsme se na Instagramu ptali, jestli naši posluchači dostali něco z tipů, které jsme měli pro Ježíška. U některých tipů ses chytal za hlavu, kam na to chodím, že tohle přece Ježíškové nerozdávají. A hele, v odpovědích od našich posluchačů se ukázalo, že ano. Například sedlo od Posedla.

OK, to je pravda.

A u toho sis říkal: ne, ne, to přeháníš. Takže krásné. Doufáme, že jste měli všichni krásné Vánoce a že jste si užili i volno, ať už regeneračně, nebo tréninkově.

Same, ty jsi to pojal spíš regeneračně.

Já jsem to měl regenerační. Říkal jsem si, že si odpočinu, než zase skočím do plného tréninku. Ale myslím, že tys to měla celkem tréninkové.

Tréninkové. Já jsem to pojala spíš vytrvalostně. Byla jsem v podmínkách, které prostě vybízely k tomu užívat si čas a prostor, který tam byl – ani ne k tréninku, spíš k vytrvalostní záležitosti. Byla jsem v Itálii. Ale ne na lyžích, jak si všichni myslí – samozřejmě se silničkou. Takže jsem jezdila na kole, běhala a užívala si čas, který tam pro to byl.

Na tebe prásknu, že sis dala dvousetkilometrový výlet pro croissant. Je to tak?

Je to tak.

Stálo to za to? Byl ten croissant tak dobrý?

Boží. Fakt dobrý.

A bylo to jenom tím, že jsi ujela 100 kilometrů, nebo byl opravdu tak dobrý?

Nad tím jsem přemýšlela celou cestu zpátky. Na tom místě jsem byla už loni, ale ne na jeden zátah – nějak jsem si to rozkouskovala a zpátky jsem jela vlakem. Tak jsem přemýšlela, jestli jsem měla ten samý croissant. Bylo to ve stejném croissantovém obchodě. Celý rok jsem měla v hlavě, že bych to chtěla dát na jeden zátah. Takže teď, když jsem viděla, že trošku přestalo foukat a podmínky vypadají dobře, jsem se do toho pustila. Vyrazila jsem a jela jsem.

Myslím, že jsem ti to záviděl, když jsem šlapal na trenažéru. Taky jsem se fotil – v pokoji. Ale tohle vypadalo nádherně.

Já jsem právě chtěla využít toho, že mám prostor a čas. Bylo hezky, nějakých 15 stupňů, sluníčko. A doma nemám trenažér, takže jsem se snažila najezdit, co můžu, a nakonec tam za těch 14 dní padlo docela dost kilometrů. Zatím nemám trenéra, který by mě zkritizoval, že nemůžu jezdit jenom vytrvalost, tak jsem si prostě jela vytrvalost a bylo to.

A vlastně tam nepadlo jenom 200 kilometrů, ale padlo tam ještě něco jiného – jeden nápad. O tom nápadu si povíme za chvíli. O čem to dneska, Kájo, bude?

Dneska se podíváme na letošní rok. Podíváme se na to, co nás čeká v roce 2025 – a to nejen nás dva a naši sezónu, ale celkově ve světě triatlonu. Na co se můžeme těšit, ať už v IRONMANu, nebo v T100. A podíváme se na to, jak jsme si letošní rok naplánovali tréninkově a závodně. Třeba někoho inspirujeme.

Super, tak pojďme na to. Jak se ti, Kájo, plánovala sezóna 2025?

Těžko.

Jak to?

Bylo to hodně přemýšlení, kompromisů a uvažování, co kdy a kde. Takže se mi plánovalo těžko.

A co všechno ti do toho vstupovalo, že to bylo tak těžké?

Měla jsem jeden zásadní problém, nebo spíš zásadní informaci: že mám ten championship ve Španělsku, který je v listopadu. To je docela daleko. Standardně si sezónu plánujeme na nějaký vrcholný závod v červnu, v červenci nebo v srpnu – a najednou listopad. Absolutně jsem nevěděla, jak to uchopit, jak přistoupit k tomu, že netrénuju na srpen, ale na listopad. Je to mnohem dál a později.

A taky jsem ještě předtím, než jsem se kvalifikovala, měla v hlavě, že bych nechtěla další léto strávit čistě tréninky. Když jsem se připravovala na Hradec, bylo tomu celé léto hodně podřízené, včetně dovolených a volného času. Místo toho, abych podnikla něco s přáteli, to bylo: „Aha, teď jsou 3 hodiny na kole a pak hodina přechod.“ Nebyl na to prostor a na další léto jsem to chtěla trošku změnit. Snažila jsem se s těmi informacemi pohrát a zohlednit je v tréninkovém plánu a v sezóně, takže to bylo docela složité.

Věřím. Já si vůbec nedokážu představit, že bych trénoval na závod, který je v listopadu, takže jsem zvědavý, jak ses s tím poprala a co jsi vymyslela. Je tedy jasné, že áčkovým závodem tvé sezóny je mistrovství světa v Marbelle v listopadu?

Jeden z nich.

Jeden z nich. Jaké jsou tvoje další áčkové závody?

Na začátku, když jsem začala plánovat sezónu, jsem si dala konzultaci s naším předchozím trenérem Lukášem, u kterého jsem byla rok a tři čtvrtě. Naprosto zná moje výkony, má mě načtenou a trénuje na ten samý závod. Spolu jsme prokonzultovali, jak to strategicky uchopit. A nakonec jsem se po dlouhém uvážení rozhodla udělat si dvoupíkovou sezónu: jeden áčkový závod a jeden peak formy budu mít už v červnu a druhý až v listopadu.

Alternativou bylo, že bych teď trošku lajdala, jezdila si pořád svoje objemy a croissantíky a začala se na závod systematicky připravovat až v létě. Měla jsem tyhle dvě varianty a rozhodla jsem se pro dvoufázovou, dvouvrcholovou sezónu. Tím pádem tam budu mít áčkové závody celkem tři.

Celkem tři?

Celkem tři. Jeden bude v prvním vrcholu formy, což bude v červnu, a druhý zhruba 2 měsíce před Marbellou – nebo spíš nějakých 6 týdnů, jak to tam vychází. Ten druhý bude přípravný závod na můj finální závod. Dejme tomu, že Marbella je áčko s hvězdičkou a před ní mám jeden přípravný závod. A v rámci první nejlepší formy letošního roku budu mít ještě jeden v červnu.

A už máš rozmyšlené jaký?

Vlastně ani ne. Mám rozmyšlené termíny, protože v nich je několik závodů, mezi kterými se můžu rozhodnout. Vím tedy, kdy to bude, a podle toho si koncipuju plán, ale ještě nevím přesně, které závody to budou. Asi to bude i podle toho, na čem se třeba spolu dohodneme a kam pojede náš tým, abych tam nebyla sama. Takže se rozhodnu podle toho.

Můžu to asi klidně rovnou zmínit. Sezónu zahájím běžeckou přípravou, což je něco, co mi loni uniklo kvůli zranění kolene. Loni v dubnu jsem myslím vůbec neběhala, takže letos si to chci vynahradit. V dubnu bych si ráda zaběhla nějaký osobáček na půlmaraton. Takže zahajuju běžeckou přípravou a běžeckými závody.

Potom bych ráda navázala cyklistickými závody, což jsem doposud nezkoušela. Ale vzhledem k tomu, že jsem kvůli profilu závodu odhalila jako svou slabinu na Marbelle cyklistiku, ráda bych se připravila v nějakých cyklistických závodech. V červnu – teda ne, v květnu – bych si asi ráda zajela Road Classics na Pálavě.

Tam je převýšení?

Myslím, že trošku jo. Spíš jde ale o přípravu – abych nejela jenom půlky, chtěla jsem si kvůli cyklistice dát ještě nějaký cyklistický závod. Za mě to ale ještě není stoprocentní rozhodnutí, ten Road Classics.

V červnu tam pak přijde poloviční ironman, což by byl první víkend v červnu, a možnosti jsou buď Czechman, nebo IRONMAN ve Varšavě. Potom je tam překvapení, které klidně nechám na tebe.

A pak si chci přes léto dát menší pauzu, což vychází z mého původního záměru, a nastartuju to v srpnu olympijským Hradcem. Polovičního se nemůžu účastnit vzhledem k tomu, v jaké fázi přípravy se budu nacházet, ale nechci si to nechat ujít a chci tam být taky, tak si dám aspoň olympijskou distanci. A v září, první víkend, bych si dala svou přípravnou půlku na Marbellu. Vychází mi tam buď Mondsee, Doksy, nebo Poznaň – ty ostatní dva nejsou IRONMANské závody.

Jak je asi slyšet, ještě nemám koupené ani jedno startovné, ale vím aspoň termínově, jak to vidím. Je to kvůli přípravě na listopad. V létě do toho ještě zasahují třeba nějaké dovolené a ani Road Classics nemám rozhodnutý, protože bych ráda odjela na dovolenou ještě v květnu. Je to prostě strašně moc vstupů, které, jak říkáš, zasahují do tréninkové přípravy.

Myslím, že z toho, co jsi řekla, můžeme vyextrahovat strašně moc zajímavostí. Jednak to za mě vypadá jako hodně dlouhá sezóna – pro mě delší než normálně, kdy končíme v srpnu nebo v září. Teď se ti to kvůli mistrovství protáhlo až do listopadu, takže to bude hodně náročné, a myslím, že to máš moc hezky připravené.

Za druhé je vidět, že při plánování sezóny musíme zohlednit strašně moc věcí. Třeba když chceme jet na dovolenou, musíme to komunikovat i v naší domácnosti – máme přítele, přítelkyni a tak dále – a všechno to skloubit. Pak finanční možnosti, protože tolik závodů není jen tak, to taky něco stojí.

Co jsi říkala dál? Že se chceš připravit na cyklistickou část Marbelly, která má strašně moc převýšení, takže sis zařadila cyklistický závod, abys zapracovala na – nazveme to tak – limitujícím faktoru. Super. A potom jsi rozdělovala závody, konkrétně jsi říkala, že máš tři áčka. Neřekla jsi béčka a céčka, ale to nevadí. Každopádně bychom mohli vysvětlit, co to znamená, když někdo o závodu řekne, že ho vnímá jako áčkový. Co to v triatlonovém světě znamená?

Áčkový závod je cíl mého tréninku. Nechci říkat, kolik jich má být, ale asi by měly být jeden až dva, v mém případě tři. Záleží samozřejmě na plánu. Áčkový závod je něco, k čemu systematicky směřujeme celou sezónu, a jsme na něm v plné formě. Může být třeba těžší, vzdálenější, nedosažitelnější – jako v mém případě Španělsko. Je to docela daleko a je to drahé, startovné nestálo 3 tisíce, ale 20. Je to něco extra. Optimalizujeme celou přípravu – tréninkovou, ale třeba i to, že si před závodem vezmeme dovolenou v práci. Výživu, všechno optimalizujeme pro tenhle typ závodu.

Béčkový závod už může být třeba nějaký přípravný závod. V mém případě by dávalo smysl říct o půlce v září, že je to můj béčkový závod. Já to záměrně neříkám, protože na něj chci naplno směřovat přípravu, kterou budu před tím závodem dělat. Je to prostě poloviční ironman a soustředím se na něj naplno jako na každý jiný závod. Ale s ohledem na to, že je to přípravný závod na ten ještě hlavnější, bychom ho klidně mohli nazvat béčkovým závodem s menší prioritou. A můžou to být i cvičné závody na ty áčkové.

Super. Líbilo se mi, že během vyprávění o své sezóně padlo, že máš nějaké peaky. Už jsme to několikrát řekli, ale kdybychom to měli přeložit – co znamená, že máš v sezóně nějaké peaky?

Je to vrchol formy. Snažíme se optimalizovat trénink k jednomu konkrétnímu cíli, takže na ten cíl chceme být v nejlepší formě. Já chci být ve své životní formě na Marbelle, protože se mi ještě nikdy v životě nepodařilo kvalifikovat na mistrovství světa. Takže tomu opravdu podřídím všechno, abych byla ve své životní formě – tenhle závod je můj peak. A pak ještě ten druhý.

Super, tak jo. Máš ještě něco k tvojí sezóně, co bys chtěla říct?

Když tak doplním. Pustíme se do tvojí sezóny, protože mě zajímá, jak sis plánoval tu svoji.

Tak jo. Já jsem primárně bojoval s tím, jaký závod 70.3 si mám vybrat. Nakonec se to nějak rozhodlo – za mě bych řekl tím, že jsem si ten závod minulý rok tak užil, že jsem se rozhodl jít tam znova. Takže můj áčkový závod pro tento rok bude IRONMAN 70.3 Hradec Králové. Ten je jasně daný, startovné už mám koupené, tam prostě budu. A k tomu budu směřovat svou přípravu. Ale to je až v srpnu a teď máme začátek ledna, takže spoustu času.

Začátek mého roku bude vypadat tak, že si zaběhnu nějaké půlmaratony. Tak jsem to měl i minulý rok a chtěl jsem si tam zaběhnout osobák. Měl jsem to jako svůj tréninkový cíl a ten mám letos úplně stejný – na začátku roku si zaběhnout osobák na půlmaratonu.

Máme stejný cíl.

Jo. A ten si chci zaběhnout v Praze na půlmaratonu 4. dubna. Strašně se na ten závod těším. Vím, že je to masovka, ale minulý rok mi přišlo, že na něj bylo strašně moc dobrých recenzí. Všichni z toho byli nadšení, byla tam luxusní atmosféra a tak dále. A upřímně, po tom, co jsem zažil tady v Brně, už ten závod tady běhat nechci a pojedu si to radši pořádně užít do Prahy. Takže to je můj první áčkový závod této sezóny. Kdybych měl říct konkrétní cíl, chtěl bych si zaběhnout za 1:25. To by se mi moc líbilo.

Druhý závod mám pár týdnů potom a ten už bych označil jako béčko. Jedeme si udělat výlet do Irska a v rámci výletu si tam zaběhneme taky půlmaraton.

To zní jako obrovská běžecká příprava, jako kdyby snad přicházel ještě nějaký další běžecký zážitek.

Přesně tak. Jak jsem říkal, na tvém dvousetkilometrovém výletu v Itálii nepadlo jenom 200 kilometrů, ale napadlo tě i to, že bychom si spolu mohli dát Moravianman.

Spoustu času na přemýšlení, až moc asi. Pak z toho vznikají takové hloupé nápady.

Ne, mě to hned nadchlo, když jsi mi to napsala.

Štafeta.

Přesně tak. Moravianman je triatlonový závod na distanci celého ironmana. Jezdí se v Otrokovicích kousek od Zlína a tebe napadlo, že bychom si ho mohli dát jako štafetu. Já tam poběžím maraton. A důvod, proč mě to strašně nadchlo, je ten, že mám s maratonem trošku nevyřízený účet. Svůj první maraton jsem běžel přesně v Irsku, na tom závodě, kam teď pojedeme, a dopadlo to hrozně. Myslel jsem si, že mám natrénováno, a neměl jsem. A v ten den byly navíc úplně jiné podmínky, než jsou pro Irsko normální – svítilo slunce a bylo teplo. Strašně jsem se tam uvařil a dopadlo to úplně katastrofálně. Doběhl jsem v čase 4:45, takže mám s maratonem nevyřízené účty a rád bych si to na Moravianmanu napravil.

Mě překvapilo, jak rychle jsi s takovým blbým nápadem souhlasil. Moravianman je teda v červnu, že?

Jo. Od Prahy do Moravianmanu mám asi 3 měsíce, což je nějakých 12 týdnů. Myslím si, že s přípravou na půlmaraton by to mělo jít zvládnout natrénovat. Takže můj první půlrok letos nebude až tak triatlonový, bude spíš běžecký.

Já to mám trošku blízko, protože mám tu půlku na začátku června a na konci června si pak zajedu 180 kilometrů.

A já už mám taktiku na tvůj 180kilometrový závod.

Ty máš taktiku na mých 180 kilometrů? Aha, a jaká je to taktika?

Budu stát na devadesátém kilometru s croissantem, samozřejmě.

Výborně. Tak ať je tak dobrý jako ten ve Francii.

Prostě lepší. A s espressem.

Na jednadvacátém kilometru s espressem.

Takže myslím, že to dopadne velmi dobře.

Máme nějaký cíl jako tým na Moravianmanu? Jo, ty jsi nám to spočítal.

Já jsem vám to spočítal.

Spočítal jsi nám pod 10 hodin ve štafetě.

Ještě jsme zapomněli říct, že máme silnou plavkyni. Zverbovali jsme naši kamarádku Janču, která nám to zaplave. To je naše jediná záchrana na 10 hodin.

Úkolem nás dvou je to Janče jenom zkazit.

Takže to bude můj první půlrok. A pak už bude jenom příprava na Hradec Králové do srpna. Potom možná ještě přemýšlím, že bych si dal jeden závod 70.3. Možná, ale spíš ne. Tam fakt pojedu jako fanoušek podívat se, jak vám to půjde. Hned po Hradci jsem si říkal, že bych mohl mít v této sezóně jenom jeden triatlonový peak, protože minulý rok jsem měl dva. Říkal jsem si, že letos bych si to mohl udělat trošku jednodušší.

Takhle po Hradci? Ještě bych věděla jeden dobrý závod.

Přemýšlel jsem nad tím, ale pak jsem si vzpomněl, jak jste se tam trápili.

To je moc hezké. Líbilo se mi, co jsi zmínil úplně na začátku, když ses pustil do rekapitulace, jak sis stanovil svůj plán: že pojedeš Hradec, protože chceš, protože se ti tam líbilo a protože se na Hradec těšíš. To je podle mě věc, kterou bych jako amatérská triatlonistka začala při sestavování plánu – co chci, jaká je moje touha, jaký zážitek chci mít. Když někdo přijde a diktuje mi, že pojedu to a to a to, osobně bych asi neměla takovou touhu po těch závodech, aby mě to motivovalo celý rok trénovat.

Takže primární je vybrat si závody, na které se mi samotné chce. Je to tvoje motivace – bude to tvoje motivace celý rok trénovat. Pokud si nejsem úplně jistá, jestli se mi tam chce, jestli se mi tam chce letět, nebo je to moc daleko, asi bych do toho úplně nešla. A ty jsi začal s velice jasnou motivací – Hradcem. Já taky hrozně chci do Hradce, jenom se bohužel plán fakt nedal sestavit jinak. Takže aspoň olympijská distance, abych si užila ten zážitek. A to je prostě naše motivace.

Pak můžou být v rámci sezóny i další motivace. Do každého závodu chce člověk jít asi s nějakým cílem, takže můžu mít i výkonnostní cíle, které nás můžou motivovat.

Já to mám na další rok úplně stejné jako na minulý rok, protože se mi to nepovedlo – zajet si Hradec za 4:45.

To by bylo moc hezké. Takže jak vypadá takový výkonnostní cíl? Asi záleží na tom, na co člověk trénuje, že?

Jo. Já mám prostě nějaké běžecké závody, takže to je jasný časový cíl. V Praze bych si to chtěl zaběhnout za 1:25. V triatlonu pak 4:45 v Hradci, to je nějaký výkonnostní cíl v naší disciplíně. Ale když člověk trénuje, nevím, zvedání vah, tak je to třeba nějaká váha.

Víš, co tohle všechno spojuje? Jedno slovíčko.

Že je to konkrétní.

OK. Je to konkrétní cíl. Trénuju na něco konkrétního. Dala jsem si dejme tomu obecné cíle – to jsou moje závody, moje áčkové, béčkové, případně céčkové závody, prostě moje cíle sezóny – a teď jim dávám konkrétní podobu. Ne že budu rychlejší než loni – samozřejmě že budu rychlejší než loni –, ale o kolik a proč. Zlepším se o minutu na plavání, protože s tebou trénuju plavání a budu strašně rychlá. A zlepším se v depu přesně o 30 sekund, protože si koupím samozavazovací tkaničky. Dám si konkrétní cíle a k nim potom směřuju svůj tréninkový plán na celý rok.

Přesně tak. Konkrétní cíle jsou dobré v tom, že si pak můžeš lépe nastavit trénink. Směřuješ k nějakým konkrétním hodnotám. Bez konkrétních cílů se trénink nastavuje špatně. A taky jsou měřitelné, takže je můžeš v průběhu tréninkového roku nějakým způsobem testovat – jestli se už přibližuješ tam, kam máš.

K tomu je dobré nastavit si – jak bych to řekla – průběžné milníky, ke kterým směřuješ. Například když trénuješ na půlmaraton, tvůj průběžný milník by mohl být…

Třeba nějaký test.

Je dobré si v rámci přípravy na nějaký závod udělat pár testů. Tady v Brně máme super příležitost na testech, o kterých jsme se bavili už v minulé epizodě. Dneska se jeden běžel a zase poběží další. Díky testům člověk ví, že se přibližuje ke svému cíli, že je na dobré cestě. A když zjistí, že se k němu nepřibližuje, má dobrou příležitost změnit tréninkový proces ještě předtím, než vůbec dojde na závod. Má čas udělat změnu. Kdyby se takhle netestoval, třeba by nepřišel na to, že se neposouvá směrem, kterým chce, a na závod by přišel nepřipravený.

Někomu se teď třeba může zdát, když nás poslouchá, že nad tím hrozně moc přemýšlíme.

To je dost možné. Začneme tím, že mám nějaký svůj sen. Můj sen je, že poplavu na Koně a budu první. To je něco absolutně bizarního a nedosažitelného, ale je to můj sen, o kterém si nechám zdát, když jdu spát. Pak mám svůj cíl, což je ten dosažitelný cíl, na který se chystám. Můj cíl je umístit se v Marbelle ve své kategorii v první dvacítce. No dobře, nevím, jestli to není trošku sen. Ale můj cíl už je konkrétní závod a v něm nějaký konkrétní výsledek.

A pak do toho cíle ještě dáváme konkrétní cíle – že to chceme zaběhnout za tolik a tolik a zlepšit se o tolik a tolik. Dáváme tomu konkrétní formu a ještě si dáváme milníky, abychom zjistili, jestli se k tomu dopracováváme. Takže možná to zní, že to trošku přeháníme. Myslím, že i když budeme jen tak random trénovat, určitě budeme lepší, třeba lepší než loni. Ale nemá to systém, nemá to plán a je asi větší možnost, že někde uklouzneme, sejdeme z cesty a půjdeme na pivo místo večerního tréninku na dráze nebo něco takového. Když máme cíl a motivaci, půjdeme na to lepším způsobem, než kdybychom je neměli. Takže možná to zní, že toho je hrozně moc.

Myslím, že ne. Myslím, že je fakt potřeba mít konkrétní cíl. Vím, kam směřuju, podle toho vím, jak nastavit trénink, a v rámci tréninku se trošku otestuju, jestli jde trénink správným směrem. A řekl bych, že je to úplně standardní.

Když se podíváme na mě, mám cca vybrané cíle sezóny podle termínů, ale pořád nemám startovné a vlastně nevím, na který z těch závodů pojedu, jestli na ten, nebo na ten. Vím, že jsou oba rovinaté – není to tak, že by jeden měl úplně jiný profil nebo úplně jiné podmínky –, ale pořád je to takové fluidní a milníky ještě nemám úplně vymyšlené. Takže to nehroť, na tohle je ještě chvilku čas.

Tak jo. Já bych ještě řekl, že jsme mluvili o áčkových a béčkových závodech a pak jsou ještě céčkové. Já jsem třeba vůbec neřekl, že budu určitě jezdit i na menší závody kolem Brna. Budeme mít triatlonovou ligu – sérii menších závodů, kterou bych taky určitě rád objel. Když bude čas a hezky venku, rád tam zajedu. Bude to takový ten céčkový závod, který prostě navštívím. Určitě se nás tam zase sejde hodně z Brna, takže to bude mít super atmosféru a tak dále. Tyhle závody bych určitě chtěl objet.

Těším se na závod u nás v Novém Jičíně, který tam dělají nadšenci. Malá nádrž, kopec Svinec – prostě úplně malý lokální závod. Ale já tam pojedu, protože je chci podpořit. Jsem rád, že to v Novém Jičíně někdo dělá. Taky céčkový závod. Takže těch závodů bude určitě víc, já jsem vypíchl jenom ty největší.

Loni jsem z těch menších po okolí, typu Hostěrádky, nejel žádný, jenom Blansko. A tam jsem si uvědomil, že můj limitující faktor je opravdu limitující. To je jedna z dalších věcí, na kterých bych chtěl letos hodně zapracovat: cyklistika. Můj výkon na kole je prostě špatný, takže mám jako jeden ze svých tréninkových cílů zvýšit FTP.

Já jsem si do plánu záměrně žádné menší sprinty nedala. Kdybych se na to cítila, tak asi taky jo, uvidíme – je to fluidní plán, může se to stát. Ale tréninkový plán – teda žádný ještě moc neexistuje, ale kdyby existoval – by byl postavený na tom, že směřuju k polovičnímu ironmanovi a k tomu budu směřovat i specifické tréninky. Mířím na závod, který v mém případě trvá 5 a více hodin. Sprint je víc o výbušnosti, o rychlosti, kterou já zas tak úplně nemám, a už vůbec ne, když se soustředím spíš na rychlou vytrvalost. Z toho důvodu tam tyhle menší lokální závody nevidím, nebo je vidím spíš jako fanoušek, než abych se jich zúčastnila.

Myslím si, že je důležité plán podřídit. V minulých letech jsem vždycky měla cíl jeden poloviční ironman a průběžně menší závody, které jsem brala jako větší tréninkový den – což je definice céčkového závodu. Ale teď, kdy se opravdu soustředím na distanci polovičního ironmana, mi nepřijde úplně vhodné je zařazovat. Třeba mi trenér řekne opak.

Těch velkých závodů máš v plánu opravdu hodně. Přece jenom, když jedeš na takový závod, znamená to, že den předtím víc odpočíváš, pak je samotný závod, který je vyčerpávající, a i den potom trošku odpočíváš. Takže máš vlastně 3 dny, kdy bys teoreticky mohla trénovat na svůj hlavní závod. Nějaká cena tam tedy je a člověk si vždycky musí říct, jestli mu to za to stojí, nebo ne.

Je to tak. Navíc se v mém případě většina menších závodů odehrává právě přes léto, kdy chci aktivity utlumit. Mám tam přechodovou fázi mezi velkými závody. Což nás dostává k fázím.

Možná bychom mohli jenom nakousnout, jak se vlastně staví takový roční plán.

My jsme si ho vymysleli sami, protože se v tom rýpeme. Dneska ráno jsem přemýšlela, jak je možné, že se takhle dopodrobna rýpu v takových věcech, a pak mi došlo, že je to prostě projektový management. Já jsem projektová manažerka a tady se to projevuje. Je to úplně normální projektový management, kde máš plán projektu, který má nějaký výstup v nějakém deadlinu, a dáváš tam průběžné kroky, jak se k tomu dostáváš. A stejně jako si to v projektovém managementu plánuješ do nějakých sprintů nebo jiných úseků, v triatlonu máme různé cykly a fáze, do kterých sezónu rozdělujeme. Říká se tomu periodizace ročního plánu, že?

Jo. Periodizace neboli rozdělení tréninkového plánu se odvíjí od toho, na co se člověk připravuje a v jaké je aktuální kondici. Většinou se ale snažíme tréninkový plán na dané období rozdělit do několika základních fází: přípravná, potom základní, stupňovací a pak už jenom předzávodní a závodní.

Během přípravné a základní fáze se snažíme vybudovat vytrvalost. Jsme vytrvalostní sportovci, takže potřebujeme být schopní po dlouhou dobu v nějakém stabilním stavu běžet, jet na kole nebo plavat, a během těchto dvou fází se snažíme tuhle schopnost nabýt. Pak máme fázi stupňovací, kdy se snažíme vytrvalost rozvíjet tak, abychom dokázali danou činnost po stejnou dobu vykonávat rychleji.

Ve větší intenzitě.

Ve větší intenzitě, takže už zařazujeme tempovější běhy, intervaly a tak dále.

A i specifičtější tréninky s ohledem na závod nebo na aktivity, které se chystáme provozovat. Já třeba pojedu kopcovitý závod, takže bych měla zařazovat specifičtější tréninky na kole s ohledem na kopcovitý závod.

Super. My třeba děláme triatlonové závody na dlouhých distancích a ty se většinou plavou venku, takže je dobré ukončit bazén a jít plavat někam na otevřenou vodu. Specificky trénovat navigaci na otevřené vodě.

Jo, přesně.

Neplavat se zavřenýma očima.

Hele, ty prostě nevíš, co tam je, a ty to nechceš vědět. Já se tam prostě dívat nebudu. Já se dívám jenom v moři, kde jsou rybičky.

Prolomíme to.

Ne, ne, ne. Jinde se nedívám.

Takže to je období stupňovací. Pak máme předzávodní, kde je specifičnost, tedy zaměření na závod, opravdu největší. Zkoušíme třeba trénovat stravu. Zkoušíme…

Nahrávat aktivity na Stravu?

Příjem potravy během aktivity. I to musíme natrénovat a to už je specifické pro závod. Zkoušíme, já nevím, tréninky se závodním vybavením, zkoušíme přechody, protože to je taky věc specifická pro závod. Třeba pro mě konkrétně byly mým dalším limitujícím faktorem v minulé sezóně přechody. Cítil jsem, že když jdu z kola na běh, trvá mi to asi 5 kilometrů. Nemyslím teď přechod jako samotnou transition, ale to, že moje tělo je po 2 hodinách a 40 minutách v pozici na hrazdě a najednou se musí napřímit a začít běžet. Trvá asi 5 kilometrů toho půlmaratonu, než se rozběhnu, než se moje tělo dozví, že musí běžet.

Možná i tím, že jsi nebyl moc zvyklý na aeropozici.

Přesně tak, málo jsem trénoval specificky pro daný závod. Takže takovéhle specifické věci. A tréninky se taky stávají intenzivnějšími a kratšími – se stejnou frekvencí, tedy četností tréninků v týdnu, ale třeba kratší s vyšší intenzitou. To je něco, co se v téhle fázi asi odehrává.

Záleží na trenérovi.

Pak může být ještě předzávodní období, kdy máme takzvaný tapering. Snažíme se před závodem odpočinout, ale zároveň chceme, aby tělo nezapomnělo, že umí rychle běhat a jezdit na kole. A tam se právě hodí tréninky, které jsou krátké, ale mají zachovanou intenzitu, aby tělo nezapomnělo. Protože zapomíná velmi rychle, bohužel. Což je mimochodem jedna strašně záludná věc na sportu, se kterou pořád bojuju: trénujeme strašně dlouhou dobu na nějakou úroveň formy, třeba 3–4 měsíce, a pak to můžeme ztratit během 2–3 týdnů. To je taková moje malá odbočka – vždycky si říkám, že je to obrovský nepoměr mezi tím, kam se můžeme dostat a kolik práce pro to musíme udělat, a tím, jak jednoduše to pak můžeme ztratit.

Ale třeba adaptaci na aeropozici bys zařadil už do nějaké základní 1 nebo základní 2 fáze, ne? Abys si na aeropozici začal zvykat. Až ve stupňovací fázi je pozdě, protože tělo si na to musí zvyknout.

Konkrétně tohle určitě. Ale přechody asi víc potom.

Přechody a depa.

K této sezóně jsem chtěl ještě říct jednu věc, kterou jsi mi připomněla, když jsi říkala, že na menší závody jezdíš jako fanoušek. Já mám jako jeden ze svých cílů na tuhle sezónu jezdit jako fanoušek na větší závody. Takže doufám, že se víckrát objevím na nějakém velkém závodě a budu vám fandit. Už mám v plánu na příští rok odletět do Marbelly podívat se na tebe a na Lukáše a zafandit vám. A určitě se objevím i na dalších závodech.

Super.

A co bys doporučil někomu, kdo nás teď poslouchá, chytá se za hlavu a říká si: „Ježišmarja, já jsem jenom chtěl jet do Hradce a teď si musím dávat nějaké milníky, průběžné milníky, cíle a podcíle“? Jak na to?

Nevím. Možná bych řekl, že to fakt může znít šíleně, když si to tak zpětně přehraju, ale vůbec bych se tím netrápil a vůbec bych se s tím nestresoval. Každý si to může udělat, jak chce. Důležité je, aby ho to bavilo. Myslím, že to je jediná věc, na kterou nesmíme zapomenout: my oba jsme prostě hobíci a děláme to, protože nás to baví. To je pro nás ta hlavní přidaná hodnota.

Pokud někoho bude bavit trénovat náhodně, do Hradce prostě dojede, závod si odzávodí a bude z toho mít radost, jsem s tím úplně v pohodě. A pokud to my budeme dělat tak, že si budeme stanovovat milníky, budeme řešit každý závod, periodizaci a přes testování to, jestli se to posouvá správným směrem, a bude nás to bavit, jsem s tím taky úplně v pohodě. Protože ve finále si fakt myslím, že tohle je to nejdůležitější.

I trénování náhodně, podle toho, jak se cítím – když vycházím z pocitů nebo z toho, že cítím, že bych teď takový trénink měla zařadit –, je jeden z tréninkových přístupů. To, co jsme popsali my, je lineární plán tréninkového roku, kdy začínáme objemovými fázemi a končíme specifickými. Ale jsou i jiné přístupy k plánování tréninkového roku a některé z nich zahrnují nahodilé tréninky nebo tréninky v různých vlnách, takže nemusí být všechno stejné.

A přesně jak říkáš – mě to asi baví, protože jsem projektová manažerka, a možná to někoho vůbec nebaví a ani ho to nezajímá. Pokud si ale myslí, že je to důležité – třeba proto, že si nás teď poslechl a vidí, jak to hrotíme –, je určitě fajn domluvit se s někým, kdo tomu rozumí. My si tady studujeme svoje vlastní věci. Já osobně hodně vycházím ze svých předchozích dvou sezón, kdy už jsem zajela nějaké závody typu IRONMAN. Dívám se na svoje hodnoty – o těch se pobavíme jindy –, na to, jaké jsem v těch sezónách měla výsledky, jak to kdy bylo a co to ovlivnilo, a kam v téhle sezóně zařadit tréninkový kemp, abych pozitivně ovlivnila svou výkonnost.

Takže už vycházím z nějaké zkušenosti, z toho, že mě to baví a že u toho sedím a studuju to. Ale nejsem na to žádný expert a určitě mě teď nějaký trenér zhejtí. Budu ráda, klidně mě zhejtěte – mě to baví se v tom rýpat. Ale pokud to někoho nebaví nebo v tom nemá znalosti – stejně jako je úplně nemáme my –, je fajn se pobavit s někým, kdo tomu rozumí. To je asi základní věc. Moje první dvě sezóny mi taky plánoval náš trenér Lukáš a teď jsem s ním šla sezónu zkonzultovat. On mě navedl na směr dvou vrcholů, do kterého se mi moc nechtělo. Takže to je asi úplně to nejlepší, co může člověk udělat – zkonzultovat to s odborníkem, pokud to myslí vážně, nebo aspoň trošku vážně, a chce vědět, jak přípravu uchopit.

A možná bych ještě dodal opačný pohled: i když máme nějaký plán, není vytesaný do kamene. Vůbec nic se neděje. Dějí se nám životní věci, které nepředpokládáme, a musíme plány měnit. Mně se v tomhle strašně líbí tvůj příběh, kdy sis Srbsko vůbec neplánovala a naplánovala sis ho až 3 týdny před závodem – nebo 2 týdny, týden před závodem, teď nevím.

Startovné jsem kupovala asi 10 dní před závodem, protože limit byl 7 dní, pak už se koupit nedá, a já jsem byla někde tam.

Takže z pohledu ročního plánování sezóny bych tohle označil za naprosto spontánní akci. A jak hezky to dopadlo! Takže sice jsme se teď bavili o plánu a o tom, že je dobré ho mít, ale zase bych se tím vůbec nestresoval. Když má člověk chuť, cítí, že je na tom dobře, a chce to někde prodat jako třeba ty, vůbec ničemu nevadí závod zařadit. A může přijít i nějaké zranění, dovolená nebo nečekané události, takže si sezónu může vždycky přeplánovat nebo nějak upravit. Neměli bychom se tím nechat rozhodit – stalo se, tak bude nějaký jiný závod.

Pokud něco takového přijde, je strašně důležité si v hlavě nastavit, že to k tomu patří. K triatlonové sezóně to prostě patří, je potřeba s tím počítat a umět se na to adaptovat.

Tak jo. Napadá tě ještě něco k plánování našich sezón?

Přemýšlím… Myslím, že asi ne. Ještě bych asi doporučila jednu věc: na začátku si stanovit, kolik času do toho chci, nebo můžu investovat.

Domluvit si to doma?

Domluvit si to doma. Udělat si nějaký rozpočet – a to nejen finanční, ale i časový, protože čas přece jen není neomezený. Tady mám propočet a ten mě naprosto fascinoval, protože nechápu, kde si ty hodiny berou.

Dobře, hele.

Týden má 168 hodin. Když si od toho odečteš práci – 40 hodin, v dobrém případě, když to jde dobře – a spánek 56 hodin, zbyde ti 72 hodin na volný čas a trénink.

OK.

Nechápu. Počítala jsem to asi dvakrát, protože jsem si říkala, že to není možné, že já tolik hodin určitě nemám. A když si z toho odečteš třeba půlku na aktivity jako starost o domácnost, venčení psa, dojíždění do práce a takovéhle věci, pořád by ti zbylo dejme tomu 30 hodin na trénink. Já teda určitě nemám 30 hodin na trénink, takže mě fascinovalo, že týden má opravdu tolik volných hodin. Nevím, kde ty moje volné hodiny jsou, a rozhodně se je vydám hledat.

Jsi projektová manažerka, takže bys je měla najít.

Já si myslím, že můj time management je velice dobrý. A není.

Takže doporučuju udělat si takovýhle propočet a říct si, kolik hodin v týdnu dokážu vytáhnout tak, aby to pro mě bylo udržitelné a abych z toho nevyhořela, že pořád někam přelítávám. Já třeba optimalizuju, do které posilovny chodím, abych neměla přejezdy, a do kterého bazénu chodím, abych neztrácela čas na cestě. Takovéhle drobnosti najdou třeba půl hodinky denně. Takže si i na začátku, když si stanovuju cíle, říct, kolik hodin na to mám, a s ohledem na to – jsou moje cíle sny, nebo cíle? Jsou dosažitelné, jsou reálné? Ať se nehoním za něčím, co je možná úplně mimo. Já třeba s tímhle časem a zdroji nevím, jestli bych se se svou fyzičkou pouštěla do celého ironmana. To by asi bylo trošku přestřelené. Ale dát si ho ve štafetě – to mi pořád přijde reálné.

Mně taky a těším se na to.

Takže to mě ještě napadlo – je fajn se nad tím na úvod sezóny zamyslet.

I s hodinami tréninku se pak dá hrát. Máme fáze, o kterých jsme si povídali, a v rámci nich se snažíme nějak dávkovat zátěž. Když začínáme s tréninkem, máme třeba první týden 6 hodin tréninku, druhý 8, třetí 10 a čtvrtý třeba 12. Takhle stupňovaně. A pokud si na začátku roku řekneme, že na trénink máme průměrně, já nevím, třeba 10 hodin týdně, tak se to v rámci periodizace nebo nastavení tréninku dá rozložit – jeden týden ušetřím a druhý si zase trošku přidám. A zase je potřeba si to vykomunikovat doma, postavit si kolem toho život a tak dále.

Já jsem si loni kolem toho postavila život a přišlo mi, že mě to pak unavovalo – že se všechno točí kolem tréninku. Proto si teď plánuju sama, i z toho důvodu, abych měla nad tréninky větší kontrolu, a snažím se spíš o kompromis. Posunu si tréninky tak, jak se mi to hodí, a snažím se z toho udělat víc komplexní životní styl, než abych tréninkům podřídila celý život. To můžou udělat vrcholoví sportovci, ale u nás hobíků si myslím, že je to trošku extrém.

Tak jo, zmínila jsi vrcholové sportovce, tak se na ně jdeme podívat.

Výborný oslí můstek. Tak, Same, ty mi určitě řekneš, na co se můžu v roce 2025 těšit v sezóně vrcholových sportovců.

Je toho poměrně hodně. Zase se to odvíjí od toho, jaké máme organizace, které pořádají závody. Klasicky tady máme IRONMAN, o kterém se tady skoro pořád bavíme. Minulý nebo předminulý díl jsme se bavili o tom, že skončila IRONMAN Pro Series. Ta je pro další rok zachovaná. Myslím, že je v ní o jeden závod méně a dokonce změnili pár lokací – myslím, že u 7 závodů. A nechali stejný prize pool, ten se vůbec nemění, takže ti, co sérii vyhrají, budou mít na konci zase 200 000.

V rámci série je klasicky mistrovství světa 70.3 – to je ta Marbella, o které jsme se bavili. Jet se tam podívat bude zajímavé jednak proto, že tam budeš ty s Lukášem a doufám, že i naše kamarádka Janča, ale budou tam i všichni profíci, což bude krásná příležitost je vidět. A potom samozřejmě v rámci série bude zase mistrovství světa IRONMAN. Letos je to tak, že v Nice mají závod chlapi, a to 14. 9., a na Koně budou letos závodit ženy, až v říjnu, čtrnáctého.

Takže celý IRONMAN zůstává rozdělený tak, jak byl – ženy zvlášť a chlapi zvlášť, jiné místo, jiný den. A 70.3 je na stejném místě ve stejný víkend, ženy v sobotu a chlapi v neděli.

Přesně tak. Mně tenhle model přijde lepší, protože se tam sejdou všichni fanoušci kvůli oběma závodům, a myslím si, že to bude živější. Ale chápu – myslím, že jsi někde zaslechla, že na Koně to snad dohromady udělat nejde.

Oni to tam jednou zkusili, bylo to v covidovém období. Myslím, že tam měli oba závody, myslím, že den po sobě, a místní komunita to nepřijala úplně kladně, protože město je úplně zablokované a nedá se tam vůbec žít.

A teď se i o tom vedou debaty – v jaké podobě by mělo mistrovství světa IRONMAN v následujících letech vůbec vypadat. Já teda doufám, že to dopadne přesně jako u 70.3. Vím, že Kona je prostě Mekka, závodí se tam myslím od sedmdesátého osmého roku minulého století, a úplně to chápu. Ale na druhou stranu by se mi strašně líbilo, kdyby to rotovalo stejně jako 70.3, protože na mistrovství světa se teď v listopadu můžu jet podívat, ale na Konu se prostě podívat nepojedu.

I kdyby ses kvalifikoval, kdybys měl šanci – já bych na Konu taky nejela. To je výlet kam? Už to Španělsko je dost drahá záležitost a nedokážu si představit, jak potom tohle. Takže si myslím, že je fajn, že to takhle rotuje po světě.

Třeba zrovna náhodou vyjde, že bude mistrovství světa v Hradci, když se zrovna kvalifikuješ.

To mě taky zajímalo – jestli je nějaká šance, že mistrovství světa IRONMAN 70.3 bude v Hradci.

Ty jo, to musíme zjistit.

Zjistíme to.

Takže to byl IRONMAN. Pak tady máme T100, která příští rok, teda tento rok, taky pokračuje. Tam mě dost zaujalo, že to funguje tak, že deset nejlepších závodníků, mužů i žen, dostane automaticky kontrakt na další rok. A překvapilo mě, kolik závodníků ten kontrakt nevzalo.

U mužů i žen?

Myslím, že to bylo kolem… nechci teď… ale myslím, že 6, 7, nějak takhle, 5 až 7. A zbytek doplnili takzvanými hot shots, což jsou závodníci, kteří se jim nějakým způsobem líbili a chtěli, aby v rámci série závodili i tuto sezónu. Tam mě třeba potěšilo, že je tam Hayden Wilde, můj oblíbený, takže ten bude příští rok závodit v T100.

A taky to tam myslím zůstalo úplně stejné, že? Zase se na konci roku vyhlásí mistr světa a zase tam bylo těch 200 000 dolarů?

Myslím, že jo. Tam to pro prvního kleslo o 10 000 dolarů, takže tam bude 200 000 pro prvního.

Myslíš, že proto to všichni odmítali?

Já nevím, těžko říct. Ale fakt hodně lidí to odmítlo. Mě překvapilo, že tam letos není třeba Magnus Ditlev nebo Sam Laidlow. U žen tam není Lucy Charles-Barclay, ale to asi chápeme, protože ta z nějakého důvodu prostě zmizela.

Zmizela, moc nezávodí.

Ona vlastně skončila sezónu myslím před mistrovstvím světa v Nice, kdy ohlásila, že je zraněná, a pak už jsem ji nikde neviděl, myslím na žádném závodě.

Nebyla ještě někde, kde měla taky závodit, a pak se tam objevila jako moderátorka? Možná to byla T100 – nevím, jestli jsi ji neviděl, že v T100 moderovala.

To je pravda, něco takového tam bylo. Takže to je taky jedna věc, na kterou jsem zvědavý, jak tuto sezónu dopadne: kariéra Lucy Charles-Barclay, protože jí moc fandím. Takže sleduju.

A pak tady máme Challenge Family, další organizaci, která pořádá závody po celém světě. Nejdůležitější je asi Challenge Šamorín, na kterém se pořádá mistrovství světa ve střední distanci. Oni to neoznačují jako 70.3, oni tomu říkají střední distance. Asi aby se odlišili, ve finále jsou to úplně ty samé vzdálenosti.

Ty stejné vzdálenosti, ale nechtějí to stejně pojmenovat?

Myslím si, že jo, protože je to prostě značka IRONMANu, takže se chtějí odlišit.

Jako T100 možná.

To je strašně dobrý point, že jsi řekla T100. Ta si udělala vlastní vzdálenost. A tam se mi líbilo, že Hayden Wilde jde do T100. Když se podíváš na mistrovství světa na Novém Zélandu, které bylo v prosinci, Hayden Wilde vybouchl na 18. kilometru.

Takže on to má naplánované?

Takže pro něj je T100 ideální vzdálenost, protože na 18. kilometru je v T100 finiš. To je super, takže tam bychom ho mohli vidět docela…

Řekla bych, že si Hayden dobře naplánoval svůj závodní rok.

Přesně, totiž to je jeho limitující faktor.

Tak už to řekni, Same, co je to limitující faktor? Už jsi tenhle zajímavý pojem zmínil pětkrát a pořád jsi ho nevysvětlil.

Limitující faktor je prostě nějaká brzda, která tě v závodech brzdí, a když na ní zapracujeme, můžeme očekávat zvýšení výkonu. Pro mě to bylo třeba právě to, že jsem se po kole nebyl schopen pořádně rozběhnout prvních 5 kilometrů. Očekávám, že když na tom zapracuju a spravím to, výkonnostně mě to v závodě hodně posune.

Takže z limitujícího faktoru si budeš stavět své milníky a kontrolovat, jestli se tam posouváš. A pak z toho bude tvoje přednost.

Výborně. Tak to jsme trošku odběhli, ale pořád to tady zaznívalo.

Potom Challenge Family pořádá ještě jeden velký závod, a to Challenge Roth. Je to závod na distanci celého ironmana a je to obrovský svátek. Je to závod v Německu a hodně závodníků ho vnímá taky jako velký áčkový závod. Možná bych i řekl, že po Koně je to druhý největší závod, který můžeš vyhrát.

Myslíš si, že ten Challenge bude divácky atraktivní?

Já si myslím, že jo, protože tam se plave v kanále, co si tak pamatuju.

Já jsem samozřejmě myslela v Šamoríně.

Jo, takhle. Tam si myslím, že taky. A super, že jsi to zmínila, protože je to určitě závod, kam se chci vydat jako divák, protože je to hodinku třicet od Brna. Určitě tam bude hodně profíků a zase tam budeme mít pár kamarádů, takže si myslím, že je to krásná příležitost jít se podívat na závodění v triatlonu. Možná nakoukat nějaké techniky.

A co takhle nakoukat depo?

Možná. Možná s tím ještě tuhle sezónu dám pokoj. Tak jo, Challenge Roth jsme zmínili – velký závod na distanci celého ironmana.

A pak tady máme World Triathlon. Tam je pro mě osobně zajímavé, že se jeden závod Světového poháru pojede v Karlových Varech. Myslím si, že je to poprvé. Takže to bude opět skvělá příležitost jet se podívat na profíky v České republice. Paradoxně je to pro nás z Brna celkem daleko – Challenge Šamorín je mnohem blíž –, ale zase je to v České republice. A v rámci závodu se jede i závod pro age groupy, takže je to super příležitost, aby si hobíci vyzkoušeli závod organizačně světových parametrů u nás doma v České republice.

Ten je zároveň součástí Českého poháru, jestli se nepletu.

Je to možné, ale teď nevím.

Funguje to stejně jako u naší triatlonové ligy: zúčastníš se dostatečného počtu závodů a nasbíráš dostatek bodů. A to samé je s Českým pohárem. Podle mě jsou Karlovy Vary poslední závod, nebo určitě jeden z posledních. Možná i proto je tak pěkný a velký.

A to je vlastně skvělý oslí můstek k českému triatlonu vůbec. V Česku nás čekají velké závody jako Czechman…

No.

…a samozřejmě IRONMAN, ten mi vypadl. Máme jich víc, máme i závody na dlouhé distanci… Úplně jsem se zasekl, nějaký výpadek. Máme tady spoustu závodů. Chtěl jsem vlastně navázat na to, že termínovka se už teď pomalu plní. Na začátku roku nás už tradičně čekají závody v aquatlonu, takže si člověk může vybrat z velké škály závodů tady v České republice a všechny se dají najít na webu.

A na Czechman jsme se letos taky chtěli podívat jako fanoušci.

Tam jsem byla loni jako fanoušek já.

Takže doufám, že si ho vybereš.

Uvidíme. Je to jedna z mých možností na červen.

Já budu samozřejmě i tento rok sledovat profíky. Mě to prostě nějak baví. Vždycky si to třeba na trenažéru pustím a koukám se na jejich videa a tak dále. Budu zase sledovat Lionela Sanderse, protože je to nekonečná studnice triatlonové zábavy. Zajímá mě, co zase vymyslí na další rok, na jaké závody pojede, jak to zase dopadne a co k tomu bude říkat.

Sleduješ jeho youtubový kanál a sjíždíš videa, když jedeš na trenažéru? Koukáš na Sanderse a posloucháš, co si zrovna tenhle týden vybral za tréninkové principy?

Principy, jaká jsou jeho moudra, co zrovna zjistil a objevil, jak znovu vynalezl kolo a tak. Taky mě zajímá norský tým – vypadali, že jsou strašně nabušení, že to mají vymyšlené a všechno v malíku, a jak jsme viděli minulou sezónu, úplně dobře to nedopadlo. Tak mě zajímá, jak se z toho poučili a jak se to bude vyvíjet.

A ještě co si myslím o profících – co si já odnáším, jak to vnímám: všichni si uvědomili, že je opravdu důležité vyhrát mistrovství světa IRONMAN, protože tam jsou pro ně ty peníze.

Pro ně.

Jenom pro ně, myslím. Pokud někdo vyhraje mistrovství světa IRONMAN, nebo i kdyby byl třeba druhý – to šlo krásně vidět na Samu Laidlowovi, který skončil druhý a úplně mu to samozřejmě změnilo život, protože dostal všechny sponzory a tak dále. A jde na tom vidět, že všichni píšou na sociálních sítích: „Budu se soustředit na IRONMAN, na mistrovství.“ A možná i to je podle mě důvod, proč letos nevidíme ty hvězdy v T100. Protože i když T100 přinesla do triatlonu peníze, za což jim podle mě můžeme všichni děkovat, stejně je vidět, že pro závodníky je důležité vyhrát IRONMAN.

Já se těším, až mi o tom budeš povídat.

Zase jsem se rozkecal. Tak jo, myslím, že to je za nás v této epizodě všechno. Dostali jsme se do závěru povídání o naší sezóně 2025 v úvodní epizodě roku 2025. Řekli jsme si, co čeká nás dva a co čeká nás všechny v triatlonovém světě.

A co nás čeká v našem podcastu?

Teď už je leden, takže se do toho můžeme pustit naplno. Zjistili jsme, že nás posloucháte a že nás máte rádi, takže budeme v podcastu pokračovat stejným stylem, ale rozhodně ho už chceme obohatit o další lidi. Takže se můžete už za pár týdnů těšit na první hosty – samozřejmě zajímavé hosty, se kterými si chceme povídat. A budeme pokračovat v naší sérii Cesta k triatlonu, kterou jsme načali před Vánoci a ve které popisujeme základní cestu k triatlonu od nuly pro začínajícího triatlonistu. Druhá epizoda v rámci série bude o vybavení.

To je hodně očekávaná epizoda. Já se na ni osobně hrozně těším.

Takže nás určitě sledujte, ať vám naše epizoda o vybavení neuteče. Taky jsme vás v minulé epizodě vyzvali, ať nám pošlete nějaké otázky, protože jsme si řekli, že by bylo hezké udělat Q&A epizodu. Pár otázek nám přišlo, jedna třeba i dneska, a určitě na ně odpovíme. A když se nám sejde víc otázek, zařadíme to do nějakého dalšího dílu.

Určitě nás teda sledujte – nejen na sociálních sítích, ale i na Spotify, Apple Podcasts, YouTube nebo kde právě teď posloucháte. A dokonce to sledování nechceme zadarmo: když nás budete sledovat, za chvilku vám vyskočí příspěvek, kde pro vás máme malý povánoční dáreček.

Je to tabulka, kterou jsme si připravili my dva pro sebe. Je to tabulka závodů, na které se chystáme, a jelikož pak byla poptávka i v našem týmu, rozšířili jsme ji o další závody. A teď jsme se rozhodli, že ji nasdílíme i s vámi. Takže určitě sledujte, až tam ten příspěvek vyskočí, a takovou tabulku můžete taky dostat.

Super, to je asi všechno. Tak se mějte hezky a slyšíme se zase za týden.

Za týden. Tak se slyšíme zase za týden, ahoj.

Ahoj.